Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve stínu sestry - 4. kapitola

15.12.2011 (18:15) • Dannie • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 2003×

„Proč po nás jdou?“ ptala se vyděšeně Esmé.

„Kvůli Renesmé a Carlie,“ odpověděl jí Edward, který seděl vedle Belly. Jejich dvě dcery se choulily vedle sebe na zemi. Bylo zvláštní je pozorovat. Vůbec na sebe neštěkaly, Nessie nejevila známky opovržení sestrou a Carlie necítila obvyklou touhu zakroutit sestře krkem.

„Co se přesně stalo?“ vyptával se Carlisle a jeho věčně klidný hlas se trochu třásl.

„Rozhodli se přijít úplně všichni - i manželky. Myslí si, že holky jsou lidé,“ vysvětlovala Alice.

„Ale ony nejsou lidé, bude to dobré, ne?“ Rosaliin hlas byl prosebný. Chtěla, aby s ní někdo souhlasil. Žádné odezvy se však nedočkala.

„Jaspere? Můžeš jít se mnou ven, prosím?“ zeptala se náhle Alice, její druh se beze slova zvedl a odešel za ní z domu. Nikomu to nepřipadalo nijak divné, nikdo si toho nijak zvlášť nevšímal.

„Chtějí nás zabít?“ zeptala se tiše Carlie.

„Nedovolíme, aby se vám něco stalo,“ řekla jí rychle Bella a Carlie si moc dobře všimla, jak se vyhnula odpovědi. I přes veškeré znepokojení a nervozitu Carlie a Renesmé brzo usnuly. Celé osazenstvo obývacího pokoje tiše sledovalo, jak jim hlavy spadly té druhé na rameno. Bella chytila Edwarda za ruku a lehce křečovitě se usmála. Za chvíli se ozývalo trojí oddechování, Jake se do říše snů vydal krátce po nich.

Carlie se zdály podivné sny, a když se probudila, skoro nic si nepamatovala. Jen matné záblesky temných kápí. Lehce zívla a rozhlédla se kolem. Její rodina byla na stejných místech, jako když usínala. Tmu za oknem vystřídalo světlo. Protáhla si ruce a ještě jednou přejela všechny přítomné pohledem.

„Kde je Alice a Jasper?“ zeptala se nechápavě. Její hlas jakoby oživil všechny sochy v místnosti.

„Jsou pryč nějak dlouho,“ poznamenala Esmé.

„Jdeme je hledat.“ Emmett se vymrštil z křesla. Carlie vyskočila na nohy, ale Bella ji rychle zarazila.

„Zůstaň tu se sestrou a Jakem, hned jsme zpátky,“ ujistila ji a zmizela. Carlie otráveně zamířila do kuchyně a vzala si misku s cereáliemi. Pomalu a mechanicky přežvykovala a koukala z okna.

Její život byl až na pár výjimek dobrý. A teď najednou se všechno hroutilo jako domeček z karet. Proč? Čím se ona a její sestra provinily, že měly přijít o život?

Slyšela, jak se v obýváku někdo zvedl. Za chvíli vedle ní stála Renesmé.

„Kde jsou všichni?“ zeptala se a sedla si na židli.

„Šli hledat Alici, od včerejšího večera se nevrátila,“ zamumlala nepřítomně Carlie a tupě zíral do prázdna.

„Aha,“ broukla Nessie a zahleděla se z okna. „A jak se cítíš?“ zeptala se sestry. Carlie na ni vykulila oči.

„Proč tohle děláš?“ zeptala se rychle hnědoočky.

„Proč dělám co?“ nechápala Nessie.

„Zajímáš se o mě! Celý život jsem ti byla úplně volná a teď najednou...“

„Jde nám o život,“ vyhrkla Renesmé.

„Aha, takže kdyby nám o život nešlo, chovala by ses ke mně dál jako k debilovi?“ zeptala se Carlie nakvašeně. Renesmé pokrčila rameny.

„Víš co, Renesmé? Je pozdě! Nemám nejmenší chuť si tady s tebou povídat. Jako malá jsem si říkala, že jsem jako Popelka. Že jednou přijde princ, udělá ze mě princeznu a já celé rodině ukážu, že nejsem ta druhá, že můžu být stejně dobrá jako ty! Už dávno jsem pochopila, že pohádky neexistují. Ale jestli máme umřít, tak tě přitom rozhodně nebudu držet za ruku. Udělala jsi mi příliš zlých věcí,“ skončila svůj proslov Carlie a odkráčela do svého pokoje. I když se Renesmé snažila na ta slova zapomenout, pořád jí zněla v hlavě. Vážně se chovala tak hrozně? Pátrala v paměti a hledala všechny křivdy, které kdy její sestře ublížily. Ano, musela uznat, že málo jich zrovna nebylo. Z přemýšlení ji vytrhl zvuk běžících nohou. Její rodina se vracela. Zaposlouchala se a poznala, že dva páry nohou chybí.

„Kde jsou Alice a Jasper?“ zeptala se okamžitě Rosalie, která vběhla do domu jako první.

„Opustili nás,“ zašeptala. Renesmé ji chytila za paži a v myšlenkách jí ukázala své zoufalství.

„Já vím, zlatíčko!“ řekl Edward a chytil svoji dceru okolo ramen. Jacob tiše chrápal a Carlie šramotila nahoře ve svém pokoji.

„Napsala nám vzkaz. Měli bychom udělat to, co nám doporučila,“ řekl velitelsky Carlisle. Renesmé se na něj nechápavě otočila.

„Alice nám nařídila, abychom sem pozvali všechny naše přátele jako svědky,“ začal jí to vysvětlovat.

„Za svědky? Proč?“ nechápala.

„Aby nám dosvědčili, že nejste lidé a že nejste nebezpečné,“ řekla tiše Bella a chytila svoji dceru za druhou paži.

„Rozdělíme se. Já a Esmé půjdeme hledat přátele na sever. Rosalie s Emmettem na jih. Vy,“ ukázal Carlisle na Edwarda s Bellou, „tady zůstanete a budete přesvědčovat všechny upíry, aby tady zůstali a svědčili,“ rozhodl. Všichni přikývli na souhlas.

„Právě jsem mluvila s Denaliovými. Přijedou dnes večer. Zatím nevědí, proč sem jedou,“ řekla Esmé.

„Dobře,“ souhlasil Edward a se svojí malou rodinkou pozoroval, jak se ostatní balí na cestu. Proběhlo to v největší rychlosti a Renesmé skoro nestíhala sledovat ten chaos.

„Carlie je nahoře?“ zeptala se Bella.

„Ano, a všechno slyšela,“ odpověděl jí Edward. Uslyšeli ohromnou ránu a pak viděli prosklenou stěnou obýváku, jak k zemi obrovskou rychlostí padá skříň.

„Páni, ta se pěkně vytočila,“ poznamenal Emmett se smíchem. Toho opravdu nic nerozházelo. Bella se chtěla vydat za svojí rozzuřenou dcerou, ale Emmett rychle zasáhl.

„Nechoď tam, Bell, musí ovládnout svoji moc. Teď by ti taky mohla ublížit a věř, že by si to nikdy neodpustila,“ vysvětloval rychle. Bella ho poslechla, ale vrhla bezradný pohled po svém manželovi. Těsně před tím, než čtyřčlenná výprava odešla, seběhla Carlie ze schodů a padla do náruče Esmé. Ta ji láskyplně objala a políbila do vlasů. Potom zrzka pokračovala ke Carlisleovi.

„Bude to dobré, uvidíš,“ zašeptal jí do ucha. Carlie na něj upřela zelené oči plné slz.

„Dej sestře pořádně zabrat,“ nabádal ji tichounce Emmett, když se objala i s ním. Pokusila se na něj zazubit, ale vyšel z toho spíše škleb. Podívala se na Rosalii s otázkou v očích. Rose si ji chvíli měřila a nakonec roztáhla paže. Krátce a beze slova svojí neteř schoulila v náručí a najednou byli všichni čtyři pryč. Carlie se poddala slzám a sklouzla na zem. Bella si k ní okamžitě přisedla a Renesmé se ji pokusila chytit za rameno. Carlie její ruku však setřásla. Rány od Renesmé byly moc hluboké na to, aby je spravil lehký dotyk.

Jacob zafuněl a nechápavě se podíval okolo sebe.

„O co jsem přišel?“ zeptal se a kroutil hlavou kolem sebe a hledal vše, co se tu změnilo. Carlie protočila oči.

+++

Carlie většinu dne strávila na zahradě. Když neměla Emmetta, aby s ní cvičil, musela cvičit sama. Pokud je Volturiovi nevyslechnou a nezastaví se, bude její moc užitečná.

Z klacků a trávy, které našla v lese, si vyrobila čtyři figuríny a ty rozmístila v okolí asi třiceti metrů. Zavřela oči a jako už tolikrát předtím s Emmettem, i tentokrát se soustředila na svoji moc. Výsledek byl zřejmý hned vzápětí. Všechny figuríny odmrštila pryč. Nejvzdálenější byla asi patnáct metrů od ní a ona se spokojeně usmála. Takhle to opakovala pořád dokola.

„Je houževnatá,“ poznamenala Bella, která počínání své dcery sledovala z okna.

„To má po tobě,“ řekl jí s úsměvem Edward.

„Co si myslí?“ zeptala se svého manžela. Edward se na chvíli zaposlouchal do myšlenek své dcery.

„Je rozhodnutá pokusit se zachránit rodinu, když dojde na boj,“ odpověděl hnědovlasé upírce.

„Neumím a ani si nechci představit, jak naše dcery bojují proti někomu z gardy,“ zašeptala Bella. Edward ji objal.

„To ani já ne.“

O poschodí výš mladou poloupírku sledovala její sestra s Jacobem za zády. Zamyšleně se na ni dívala.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se své životní lásky.

„Hodně jsem jí ublížila,“ řekla tiše. Stálo ji to nepředstavitelné úsilí.

„To není...“ začal Jake, ale Nessie ho přerušila.

„Jednou mě, prosím, poslouchej, než mě začneš obhajovat! Od malinka jsem ji brala jako rivalku! Je to moje sestra, kruci, a já to nebyla schopná akceptovat! Bože, jak já jsem ji nesnášela!  Ale není to vina Carlie, je jen a jen moje! Měla jsem pocit, že je lepší než já, že jednou dokáže úžasné věci, což se potvrdilo. Zkrátka že ji budou milovat víc než mě. A proto jsem použila svoje schopnosti, abych si celou rodinu přitáhla na svoji stranu. A to, co jsem nechtěla, aby se stalo mně, se mojí vinou stalo sestře. Ona je lepší než já a já chtěla dokázat opak. Myslela jsem, že když mě budou mít rádi, budu šťastnější, ale mýlila jsem se. Jediné, co mi teď chybí, je Carlie. Tolik jsem jí ublížila.“ Rozplakala se a nevěděla, jestli jsou to slzy smutku, nebo vzteku. Jake ji objal a tiše jí šeptal:

„Jsi mnohem lepší než ona.“

Nessie se hystericky zasmála a vymanila se mu z objetí.

„Jenom už mě neoblbuj těmito kecy! Mám toho plné zuby!“ zavřeštěla a otevřeným oknem vyskočila ven. Ladně dopadla do trávy a bosá vyběhla k lesu. Carlie celý ten rozhovor slyšela a proti své vůli nezahnala myšlenku, že Renesmé možná není taková mrcha, jak si o ní myslela.

Autor: Dannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ve stínu sestry - 4. kapitola: