Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire reality - 11. kapitola

Edward Cullen


Vampire reality - 11. kapitolaJasper a Carlisle přišli do Volterry. Sim se konečně probrala...

 

 

 

Něco bylo špatně, a teď jsem nemyslela to, že ležím, nemůžu se hýbat a mluvit s nikým. Cítila jsem její přítomnost, co to, do prdele, dělá? Ne, to je hloupost, Noe by nikdy nepřišla do Volterry! Ale je to Noe, takže by přišla, sakra, a je to všechno v háji! Její přítomnost jsem cítila stejně často, jako tu Arovu, mluvila a mluvila. Moje ukecaná Noe, jak mi chyběla. Ale pak mi udělala něco, za co bych ji normálně zavraždila. Četla mi stupidní romantické knížky, kde muž má svou vyvolenou a jsou spolu šťastně až do smrti, dobrý vtip. A pak byla pryč, Arův pach mě uhodil do nosu, ještě, že upíří nepšikají. Cítila jsem jeho ruce na mém těle a nemohla jsem se bránit, co jsem komu provedla! Naštěstí mě k sobě přitáhl a hladil mě po vlasech, připadala jsem si jak panenka na hraní, loutka, s kterou si může každý dělat cokoliv.

 

„Ty moje potvůrko, ty jsi vždycky věděla, jak si mě držet dál od těla," mluvil na mě a já měla takovou chuť praštit ho mezi nohy, ale nemohla jsem.

 

„Přijde den, kdy se vzbudíš a pak už budeš jen má. Caius už svou Noe dostal, ukojil svou touhu po ní. Ale já tebe neměl ještě nikdy, on ji měl už dřív, když ještě byla člověkem, ale já tebe ne. Když si vzpomenu, že jsi mi tvrdila, že jsi ještě panna a chceš nejdřív svatbu a já blázen ti na to naletěl... Musím uznat, Sim, že jsi mistrní lží. Nikdo mě nikdy tak neobalamutil jako ty, a tobě se to daří celkem často, potvůrko moje. Ano, moje, moje a jen moje."

 

Začínala jsem si myslet, že Aro trpí nějakou psychickou nemocí. Počkat! Říkal, že Caius už má Noe, to znamená, že Caius... Cítila jsem bolest, já ji opravdu cítila! Noe, moje malá Noe, on ji pošpinil, zneužil. Ten hajzl, počkej, až se proberu, budeš trpět, ty parchante!

 

Tak moc jsem se chtěla probrat, vlastně vzhůru jsem už delší dobu, ale nemůžu hýbat s ničím. Musím, co víc by mě mělo pohnat než pomsta Caiovi? Když mu urvu pár končetin, nezabijí mě, Aro mě bude bránit, v duchu jsem se této představě zasmála.

 

Aro odešel a já byla sama. Ne nadlouho, Noe se vrátila, plakala a mluvila o tom, co se jí stalo, chtěla jsem ji utišit, chtěla jsem ji obejmout, pak se vrátil opět Aro. Mluvil na Noe.

 

Poslední věta mě zarazila. Trvalo jim to týden, jim, myslí tím Culleny? Můj Carlisle, Carlisle, Carlisle...

 

 

Vyskočila jsem z postele a dopadla na zem, Bože, já se hýbu!!! No, nehýbu, spíš se válím po zemi, ale něco dělám. Rozhlédla jsem se kolem dokola, Noe i Aro byli pryč. Sim, zkus vstát, měla jsem končetiny jako z olova. Nejdřív jedna ruka, pak druhá, noha, noha. Pomalinku jsem si stoupla. Podívala jsem se na sebe do zrcadla, já mám teda ránu. Ale to není hlavní, můj Carlisle je tady. Carlisle, má láska, můj život, má věčnost.

 

Jak to, že se najednou hýbám? Co to je? Proč? Vím proč, má to iniciály CC. Mé srdce bylo plné síly, bojovnost mého srdce se vlévala do mých žil, do celého mého těla a já se mohla přesunout do sálu za ním, za mými milovanými. Šla jsem jak ponocná, táhla jsem za sebou nohy jak zombie, tak dlouho jsem je nepoužívala.

 

Nebyla jsem si jistá, zda bych dokázala otevřít masivní dveře sálu. Nevím, jak dlouho mi má nově nabitá síla vydrží. Proto jsem zvolila zkratku přes tajné dveře, zavede mě přímo k trůnům.

Kráčela jsem temnotou, až jsem silně zatlačila do skrytých dveří. S lehkým zaskřípěním se otevřely a na mě dopadlo světlo sálu. Zhluboka jsem se nadechla a vešla do sálu, šla jsem k trůnům našich vládců. Nohy mi slábly, pomalu mě má nově nabitá síla opouštěla. Když jsem šla, všichni se na mě otáčeli, gardisti, sluhové, vládci, Noe, Jasper a on…

 

Zastavila jsem, byla jsem tak blízko jeho těla, chtěla jsem natáhnout svou ruku a dotknout se jeho tváře.

 

„Ne!" zaječel Aro. Leknutím jsem sebou cukla, Carlisle, zachytil mou dlaň a přitáhl si mě k sobě, vdechovala jsem jeho vůni.

 

„Pusť ji! Okamžitě ji pusť!" zaječel opět Aro.

 

„Co jste jí to, proboha, udělali? Vypadá, jako by měla umřít!" křičel na Ara Carlisle.

 

„Její dar ji málem zabil, když se snažila chránit své vládce v boji proti druhým upírům." Co to mele za nesmysly? Jaký boj? Já nebojovala, já utíkala.

 

Podívala jsem se na Carlislea, který nevypadal klidně, pustil mě a namířil si to k Arovi, oba na sebe začali vrčet. Pohledem jsem střelila po Noe, ta stála vedle Caia jako solný sloup, ani se na Jazze nepodívala, Jazz nevypadal dobře, taky stál jako socha, ale na rozdíl od Noe svou lásku sledoval po celou dobu. Aro prudce vstal z křesla a uštědřil Carlisleovi velice slušnou ránu do hrudníku.

 

„Ne!!!" vykřikla jsem, pak se mi zamotala hlava a čekala jsem, že upadnu na zem. Nedopadla jsem, něčí ruce mě zachytily a odnášely pryč. Ne, já nechci pryč, chci být s Carlislem.

Prsty jsem se přitáhla ke košili, kterou ta osoba měla na hrudi. Vdechla jsem vůni toho dotyčného, Carlisle to nebyl. Byl to Aro, kde má plášť? To podstatné je, proč mě odnáší pryč, proč jsem tak unavená, proč se mi zavírají oči, když jsem upír a nemohu usnout? Chci zvednout své tělo a vzepřít se Arovi, ale nemohu, jsem málo silná. Odnesl mě do pokoje, kde jsem musela předtím ležet, jeho ložnice. Položil mě na postel a já unaveně zavřela oči.

 

„Odpočiň si, potřebuješ to, lásko moje," mluvil na mě Aro. Snažila jsem se ho ignorovat a myslet na Carlislea, co s ním udělají. Ať ho nechají žít. Z posledních sil jsem popadla Ara za loket.

 

„Doveď ho ke mně. Tuším, co máte za lubem. Viděla jsem to na Noe. Musíme hrát podle vašich pravidel a víte, že je nevyženete, musíme to udělat my dvě. Co mu mám říct, aby přežil?"

 

Aro mě překvapeně sledoval, pak nasadil svou  chladnou masku, sedl si vedle mě a pečlivě mi vysvětlil jejich plán:

 

„Po útoku, co Esmé a Alice zemřely, se Demetri společně s Felixem vrátili zpátky k nám a vás tam ponechali. Byly jste tam naschvál ponechány, abyste si k nim našly cestičku. Chtěli jsme jim ublížit, jak nejvíc to jde a jak nejvíc ublížíš muži? Musíš mu zlomit srdce. Musí mu zlomit srdce žena, kterou miluje víc než svůj život, svou věčnost, víc než krev. Jo, a taky jste tam samozřejmě slídil nějaké informace a tak dále," dokončil svůj výmysl a vstal.

 

„Přivedu ti ho a ty ho musíš oklamat, žádné pokusy o útěk, pamatuješ, jak to dopadlo posledně, a k tomu nechceš, aby tvá rodinka umřela, že ne?"

 

Záporně jsem zakývala hlavou. Aro se usmál a pohladil mě po tváři. Škubla jsem sebou.

 

„Ale, Sim, nech toho nebo si budou myslet, že mě nemiluješ," prohodil cynicky a odešel pro Carlislea.

 

Zvedla jsem se na posteli do sedu a čekala na Carlislea jako na svou popravu. Co mu řeknu? Jak to mám zahrát? Mám to lepší než Noe, můj manžel nedokáže číst mé pravé rozpoložení. Vešel do místnosti a já přestala dýchat. Byl sám, Aro tam nebyl, jak byl najednou chápavý a taktní. Hajzl jeden, to nejhorší nechá na mně.

 

„Sim," zašeptal Carlisle. Podívala jsem se mu do tváře a vyděšeně jsem zalapala po dechu, vypadal tak bídně. V sále jsem si toho nevšimla, světlo, které tam bylo, mě oslepovalo.

Vmžiku byl u mě a hladil mou tvář. Bože, jak mi jeho doteky scházely. Tolik jsem byla za ně vděčná. Chtivě vyhledal mé rty a já se nijak nebránila. Jeho rty byly pořád stejné, sladké, hebké, něžné, patřící jen mně. Jak moc mi chyběl, jak moc jsem ho postrádala, jak moc jsem ho potřebovala a chtěla. Svými dlaněmi putoval po mém těle, chtěl mě tak moc, jako já jeho, ale musela jsem to zastavit. Aro by ho zabil, až by si to přečetl v mých myšlenkách.

 

„Carlisle, přestaň, nechci to."

 

„Promiň, co se ti stalo? Úplně jsem zapomněl, co se stalo v sálu. Proč jsi tak slabá, vypadáš najednou tak lidsky."

 

Nasadila jsem chladnou masku, odtáhla jsem se od něj a vstala z postele z druhé strany. Sebrala jsem veškeré své síly, co jsem během chvilky načerpala, a spustila:

 

„Aro ti řekl pravdu, bojovala jsem za něj, za své milované. Bohužel jsme byli v ohrožení života a já použila více klonů, než mám dovoleno. Zhroutila jsem se, ale teď jsem se probrala, budu v pořádku," otočila jsem se na něj. „Takže můžete s Jasperem odjet, vidíte, že se máme dobře."

 

Nejradši bych si nafackovala. Vypustit taková slova z úst. Doufám, že mi někdy Carlisle odpustí. Nač doufat, když už ho nikdy neuvidím.

 

„Co to povídáš, Sim? Jací milovaní, jak odjet? Já tě miluju, vím, že vás Aro povolal do Volterry, zřejmě vám vyhrožoval, přijeli jsme s Jasperem pro vás." Vypadal tak zmateně, bezradně. Můj Carlisle. Chtěla jsem k němu natáhnout ruku a pohladit ho, ale rozmyslela jsem se. Dala jsem ruce za záda a opět na něj pohlédla, naprostou kamenným pohledem.

 

„Máš pravdu, Aro nás povolal. Vrátily jsme se zpátky domů. Copak to nechápeš? Jak bych mohla milovat někoho takového jako ty? Cullen? Pche, nic to neznamená vedle Voltuirových, vedle Ara. Celou tu dobu jsem to hrála. Přetvařovala se, musela jsem dělat, že mě baví starat se o lidi, přitom to je jen pouhá potrava pro náš druh. Musela jsem se naučit žít jako ty, aby ses do mě zamiloval. Musela jsem si dávat pozor na myšlenky před Edwardem. A všechno mi vycházelo, Noe to samé. Byli jste tak zranitelní po smrti Esmé a Alice. Vůbec jste si neuvědomili, že bychom mohly pro vás znamenat nebezpečí."

 

Carlisle prudce vstal, chytil mě za ramena a přirazil mě ke stěně.

 

„Lžeš, všechno jsou to lži. Aro tě nutí to říkat, nutí tě to dělat. Vím, že mě miluješ, vím to, jako to víš ty." Jeho hlas byl plný naděje. Zpříma jsem se mu podívala do očí.

 

„Nikdy jsem tě nemilovala, jsem jen dobrá herečka, to je vše. Klidně ti teď řeknu nejláskyplnějším hlasem, že tě miluji, ale nebudu to pravda. Ten, koho opravdu miluji, ten, pro koho jsem se obětovala, pro koho bojuji, je Aro, můj manžel. Můj pravý manžel."

 

Prsty přejel po mých rtech, tváří. Pak mi vrazil facku.

 

„Jen Volturiová dokáže být tak krutá. Máš pravdu, věřím ti. Doufám, že se ti líbilo spát s někým tak odporným, jako jsem já. Doufám, že už nikdy neuvidím tvůj překrásný obličej, který je pro mě noční můrou." Pustil mě a pomalu odcházel pryč.

 

„Ty mě možná nemiluješ, ale já tebe ano. Miluji tě víc, než ženu, která umřela pro záchranu mé rodiny. Miluji tě a bude tě milovat, sbohem, paní Volturi,“ řekl ve dveřích, a pak byl pryč. Nebylo ho.

 

Cítila jsem se mizerně, chtěla jsem se nadechnout, nemohla jsem. Mou hruď svíraly kleště, chtěla jsem brečet, místo toho jsem tiše vzlykala. Chtěla jsem umřít, místo toho budu muset žít ve Volteře. Co jsem to provedla? Jak snadno jsem dokázala ta slova říct, jak snadno jsem dokázala zahrát divadýlko, které ho zničilo, přinutilo ho mi už nikdy neuvěřit. Pomalu jsem se sesunula po stěně dolů na zem a schoulila se do klubíčka. Carlisle, Carlisle, Carlisle… sbohem, má lásko.

Jak moc to bolí, jak moc těžké je o něj přijít definitivně…

 

Něčí ruce mě popadly a vytáhly nahoru. Podívala jsem se Arovy do tváře, byl nadmíru spokojen.

 

„Jsi opravdu skvělá, zlato, nikdy jsem nečekal, že to dokážeš tak zahrát. Jsi prostě skvělá.“ Chtěl mě políbit, ale já se mu vysmekla. Pevněji sevřel mé dlaně, které držel v jedné své ruce a tou druhou mi strhl noční košili z těla.

 

„Aro! Co to děláš? Nech mě!“

 

„Neboj se, na to máme dost času. Jdi se převléct, Noe chce s tebou mluvit.“ Postrčil mě do šatny. Tam mi vybral šaty, hodil je po mně a odešel.

 

Jakmile za sebou zabouchl dveře, oblékla jsem si šaty, učesala vlasy a snažila se uklidnit. Nechci, aby mě Noe viděla v tomto stavu. Nechci ji trápit ještě víc, než už se trápí. Věděla jsem, že bude u Caia v pokoji, stejně jako já byla u Ara. Otevřela jsem dveře a spatřila Noe, jak čte knihu.

 

To není možné, to nemůže být pravda. Tohle je snad sen? Bloudím v tom svém kómatu nebo co?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vampire reality - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!