Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - prolog + 1. kapitola

02.12.2009 (19:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4994×

Prolog:

Dnes jsem byla připravená, věděla jsem co se mi stane, ale i přes to jsem si to nechtěla připustit. Nikdy jsem nechtěla být taková jaká jsem, nikdy jsem tím nechtěla přidělávat starosti Edwardovi. Nikdy jsem nechtěla takhle ohrozit jeho život.
„Kolik mi ještě zbývá?“ zeptala jsem se, ale nedokázala jsem se mu podívat do oči, nedokázala jsem snést to pomyšlení, pomyšlení že bych ho mohla připravit o život.
Mé oči vysely na noční obloze a já čekala, až se to stane. Až se přestanu ovládat.
„Za tři minuty bude za pět dvanáct.“ řekl ledově klidným hlasem, tak klidným až jsem se bála.
„Pamatuj si, že ať udělám cokoli miluji tě a nikdy nepřestanu.“ řekla jsem a podívala se do jeho očí, byla krásné jantarové. Edward mě vzal za ruku.
„Taky tě miluji, víc než svůj vlastní život,“ řekl a políbil mě.
„To od tebe není moudré,“ řekla jsem a pokusila se o něco, co se vzdáleně podobalo úsměvu.
„Slib mi něco…“ prosila jsem a smutně se mu podívala do očí.
„… nedovol mi nikomu ublížit,“ řekla jsem a sklopila zrak.
„Slibuju,“ řekl a políbil mě na čelo.

1.kapitola

Pohled Belly:

„Sbohem Edwarde a nenech mě dlouho čekat,“ loučila jsem se se svou láskou.
„Nenechám, v neděli ráno už budu zpátky,“ řekl a políbil mě na čelo.
„Budu čekat,“ řekla jsem, usmála se a objala ho.
On se po chvilce odtáhl, aby se mi mohl podívat do očí.
„Slib mi, že až se vrátím, budeš živá a zdravá," řekla myslel to opravdu vážně.
„Pokusím se,“ řekla jsem, usmála se a v ten moment už byl pryč, zůstal po něm pouze vlající závěs.
Jelikož už jsem neměla co dělat a byla jsem už i celkem unavená, zalezla jsem do postele zachumlala se do peřiny a při tom se těšila z představy, že Edwarda uvidím už asi za třicet hodin. Ještě jsem si zívla a pak jsem nechala klesnout víčka. Už jsem si přála být v blaženém stavu nevědomí.

Pohled Nikoho:

Dívka pomalu usínala, byla klidná, měla vyrovnaný tep, ale bohužel netušila, že dnešní noc ji obrátí život vzhůru nohama. Přála si pro sebe budoucnost, ve které bude šťastná po boku svého milého, ale nestane se tak. Její smůla
byla ta, že tu noc byl úplněk.
Chudák… Nemá jinou možnost, jak byl její osud stanoven, tak se vyplní.

Dívka se již ponořila do sladkého spánku…

Mezitím se ovšem, někdo v lesích, v okolí malého deštivého městečka Forks, prochází smrt. Smrt v podobě nezkrotného monstra, dítěte měsíce, monstra, které se neovládá a nikdy se nezastaví…alespoň do východu slunce.

Ale zpět k naší dívce, který až do teď klidně spala.          
Dívka se neklidně převalila na druhou stranu, několikrát nervózně cukla s nohou, znovu se převrátila. Tak se ta za posledních pět minut opakovalo ještě několikrát.

Po chvíli se dívka uklidnila a opět pravidelně oddechovala, pak se převalila na záda.
Dívka se rychle posadila, ovšem vzhůru nebyla. Otevřela oči, byly dokonalé, čokoládově hnědé. Potichu slezla s postele a vydala se na svou neplánovanou noční procházku.
Potichu vyšla ze svého pokoje, sešla po schodech – nespadla, pomalu otevřela zadní dveře a zamířila k lesu.
Byla náměsíčná a spala opravdu tvrdě, nevšímala si, že není obutá, že zem je studená a mokrá.
Nevadilo jí, že fouká chladný vítr, byla jí zima, ale netušila to.
Neprobudila se, když uslyšela vití netvora, který byl až příliš blízko. Šla dál a dál, kdo ví co se jí zdálo.

Zafoukal ledový vítr, sladkou vůni dívky donesl přímo před monstrum a to okamžitě zpozornělo. Pomalu se blížilo, potichu našlapovalo.
Dokonalá scéna lovec a kořist. Dokonalá scéna při které kořist nemá šanci na přežití.
Neměla by šanci přežít, ale to by tu nesměl hrát tak důležitou roli jeden faktor.
Netvor byl dostatečně blízko, tak blízko, že jeho kořist nemá šanci na útěk.
Na chvilku se zastavil, dívka o něm ještě neví a jde mu vstříc.
Útok byl velmi rychlý, přesný jako kousnutí hada.
Dívka padla na zem s hlubokou tržnou ránou v pase. Bolest musela být strašná, nebyla schopna pohybu i když už byla vzhůru, nebyla schopna otevřít víčka. Nebyla schopna ani křičet, natož otevřít pusu, byla ráda že dýchá.

Obrovská šelma se přiblížila, chtěla dokončit to, co započala. Ovšem místo toho aby dívku zardousila, vzhlédla a k nebi, zavyla a obrovskou rychlostí utíkala pryč.
Dívku nechala ležet na místě, ponechala ji její osudu.

Pohled Belly:

Ucítila jsem prudkou bolest v pase, obrovská síla mě srazila k zemi, která byla měkká, vlhká a studená. Otřásla jsem se, ale většího pohybu jsem nebyla schopna.
Bolest přehlušila všechny mé smysly a já zůstala ležet bez pohnutí.
‚Kde to jsem?‘ ptala jsem se sama sebe v myšlenkách.
‚Co jsem komu udělala, že musím takto trpět?‘ ptala jsem se na tolik otázek, otázek na které neznám odpověď.
‚Proč tu není nikdo kdy by mi pomohl…‘ další zbloudilá otázka.

Tahle bolest se ani zdaleka nepodobala žáru, který by v mém těle způsobil jed upíra.
Tohle bylo jiné, tahle bolest mi znehybněla tělo. Nedokázala jsem volat o pomoc, nedokázala jsem nic. Necítila jsem žár, oheň jako když mě kousl James.
Teď jsem cítila silnou bolest, která prostupovala celým mým těm a… chlad.
‚Už je mi to jasné… umírám. Sbohem Edwarde, lásko mého života. Miluji tě, víc než vlastní život. Miluji tě a nikdy nepřestanu. Možná se potkáme v mém  příštím životě.‘ loučila jsem se.
Cítila jsem jen obrovský chlad a pak… jen tma.

Líbilo? jeden komentář tě nezabije! :D

Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - prolog + 1. kapitola: