Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - 16. kapitola


Další díl :D

Posledních pár měsíců se cítím tak osamělá. Tolik mi chybí vzpomínky na někoho, komu by na mě záleželo. Někoho, o kom bych dokázal říct, že mě měl opravdu rád aniž bych lhala. Tolik mi chybělo pár vzpomínek, při kterých člověka zahřeje u srdce. Ale já nikdy tyto vzpomínky neměla a nikdy mít nebudu.

 

Přála jsem si vrátit se k někomu, ale já neměla nikoho. Alespoň jsem o tom nevěděla. Bolelo to, i když jsem k tomu nenašla důvod ač jsem se velmi snažila. Moc to bolí a já se nedozvím proč. Cítím se, že mi chybí osoba, která by mě objala, řekla mi, že život není tak špatný, jak se zdá. Že se na ni můžu spolehnout. Osobu, která by mě milovala a já mohla milovat ji. Ale taková osoba není a nikdy nebyla.

 

Vždy jsem byla sama, celý svůj život. Netušila jsem proč se takto cítím, proč až teď. Nikdy jsem neměla rodinu, přátele a nevadilo mi to. Až teď posledních pár měsíců. Bylo to jako veliká díra v hrudi, kterou už nic a nikdo nezacelí. Jako by mi chybělo něco velmi důležitého, něco co pro mě bylo důležité, něco, co jsem ztratila a nikdy to nenajdu.

 

Tohle byl opět jeden z těch dní, kdy jsem byla zalezlá v mém maličkém příbytku uprostřed hlubokých lesů. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy mluvila s lidmi. Už to bylo velmi dávno. Já od nich nepotřebovala nic. Měla jsem vše potřebné.

 

Seděla jsem v záři světla z krbu a jen se dívala do onoho ohně. Připomínal mi slunce a byl překrásný. Nohy jsem si přitáhla více k tělu a objala je rukama. Začala jsem se lehce pohupovat zepředu dozadu.

 

Musel to být směšný pohled, určitě jsem vypadala jako nějaký blázen. Ale opravdu jím nejsem? Proboha, za úplňku se měním v obrovské monstrum.

Od doby mé první přeměny jsem si tím opravdu nebyla jistá. Něco takové by nemělo existovat. Tohle patří do hororů, ne do reálného světa.  Už je to tak dlouho od… Od čeho vlastně? Jak dlouho jsem… jiná než ostatní, jak dlouho nejsem člověk? Kdybych si tak dokázala vzpomenout, už mi to připadá jako věčnost.

 

Pak mi na mysl opět přišla ta melodie. Byla překrásná a já ji milovala. Začala jsem si ji tichounce broukat. Nevěděla jsem, odkud ji znám, kdo ji složil a kdy, ale byla tak dokonalá.

 

Byla to jedna z těch, u kterých doufáte, že na ni nikdy nezapomenete, ta, kterou si chce zpívat pořád. Zbožňovala jsem ji, byla tak krásná. Možná jsem ji měla tolik ráda, protože mi připomínala něco z mé minulosti. Něco, možná někoho, mi velmi připomínala, kdybych tak tušila koho. Tiše jsem si povzdychla, už nejsem normální. Toho někoho bych si musela pamatovat.

 

Tak prázdno v mém srdci, takové osamění. A do ticha jde slyše pouze praskání ohně v krbu. Tak osamělá. Vyklouzla mi jediná slza. Už dávno jsem si slíbila, že nebudu plakat. Už dávno jsem se rozhodla nedávat své slabiny najevo. Slíbila jsem si, že budu silná a zvládnu svůj téměř nekonečný život. Sliby se mají plnit i když to není vždy jednoduché…

 

Byl přede mnou další měsíc, kdy se můžu pokusit chovat jako člověk, kdy se můžu snažit zapomenout na to, že jsem zrůda. Měsíc plný ničeho. Měsíc, který strávím věčným vysedáváním před krbem s plápolajícím ohněm, který mi nahrazuje slunce a broukáním nesmyslné melodie. A tak jsem dál cosi hledala v plamenech,  broukala si mou melodii a cítila se tak osamělá.

 

Pohled nikoho:

 

A tak dívka dál seděla a nyní již mlčky sledovala plameny a snažila se v nich cosi najít, ale hledala marně. Nikdy v něm nic nenašla, nenachází a nenajde. Občas si zabrouká pár tonů skladby, která kdysi patřila jí. Snaží se vzpomenout na svou minulost, zjistit co jí chybí. Snaží se zacelit tu díru v hrudi, ale to vše marně.  A tak se kola času točila dál a dál. Již nikdo nevěděl o její existenci, všichni její blízcí byli již mrtví, jen jedna jediná rodina pozoruhodných bytostí stále žila, oni ji stále měli ve svých srdcích, nikdy nezapomněli a stále doufali, že by ji mohli spatřit, že by mohla opět patřit do jejich rodiny.

 

A tak se kola času točila, roky nemilosrdně ubíhaly a čas běžel dál a dál. Kdo ví, co dívku ještě čeká…

V dalším díle se už asi objeví Cullenovi, šťastní?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!