Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 2

27.09.2009 (10:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6600×

Ráno jsem rychle učení naházela do tašky, v koupelně ze sebe udělala člověka a rychle jsem si udělala snídani, abych mohla vypadnout co nejdřív.

Nevím, co to bylo, ale ven mě popoháněla strašná touha vidět Edwarda. Do školy jsem jela skoro hodně rychle, takže jsem tam byla dost brzo. Vypadalo to, že tu nikdo z Cullenů zatím není, tak jsem vytáhla matiku a opakovala si látku.

„Ty jdeš dneska za školu?“ ozval se vedle mě pobavený sametový hlas. Byla jsem tak zabraná do učení, že jsem se lekla.  Edward se zasmál. „Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“

„To je v pohodě a dík, že jsi pro mě došel. Úplně jsem ztratila pojem o čase.“ Ukázala jsem na učebnici a Edward mi pomohl vystoupit z auta.

„Není zač a možná bych si zasloužil malou odměnu. Nemyslíš?“ V očích mu vzrušeně jiskřilo.

„Myslím, že nezasloužil,“ usmála jsem se a chtěla ho obejít.

„Já tě do toho auta klidně můžu posadit zpátky.“ Zastavila jsem se. V hlavě se mi ukázaly jeho svaly, které se mu rýsovaly pod tričkem a tak nebylo pochyb, že by to nedokázal.

Pomalu jsem se otočila a Edward se na mě pobaveně díval. Udělala jsem k němu váhavý krok a podívala se mu do očí. Měl je opravdu zajímavě zabarvené, protože zeleno-zlatá barva se jen tak nevidí. Chytla jsem ho za zátylek a pomalu si ho k sobě přitáhla.

„Vyděrači,“ zamumlala jsem se zavřenýma očima a políbila ho.

Myslela jsem, že to bude jen taková pusa, ale Edward mi obmotal ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Chvíli jsem nad touhle situací uvažovala, ale pak mě touha přemohla a já mu ruce přesunula za krk. Instinktivně jsem pootevřela rty a jemu zacukaly koutky. Pomalu ode mě odstoupil a já si ho nesouhlasně měřila. Tolik se ten polibek lišil od bratrových kámošů.

Edward si musel všimnout mého výrazu, protože se zasmál.

„Díky, že jsi mi zpříjemnila ráno,“ pohladil mě po tváři a šel ke škole. Zůstala jsem za ním omámeně zírat, ale stihla jsem se vzpamatovat dřív, než zazvonilo.

Celé dopoledne jsem ho naštěstí neviděla a byla jsem za to docela ráda. Alespoň jsem se mohla soustředit na školu. Na obědě jsem ale takové štěstí neměla. Snažila jsem se ho ignorovat a šla si stoupnout do fronty. Nepovedlo se. Moje oči ho stále hledaly, a když zjistily, že nesedí u stolu se svými sourozenci, mému podvědomí se ulevilo. Chvíli na to mě ale prostoupila panika, protože Edward stál zničehonic za mnou.

„Ahoj, co kdybys mi zpříjemnila i tu druhou část dne?“ zeptal se mě a jeho sladký dech mi ovál tvář.

„To bys mě z toho auta musel vyndat nejméně sto krát.“ Snažila jsem se znít lhostejně, a abych se na něj nepodívala ani koutkem oka.

„Fajn, beru tě za slovo.“ V hlase měl pobavení a já se na něj šokovaně otočila. „Takže, co si dáš k obědu?“ zeptal se a rovnou bral dva plátky pizzy a dvě jablka.

„Koupím si to sama,“ protestovala jsem, ale nenechal mě.

„Můžeš to brát jako odčinění za to ráno,“ oznámil se širokým úsměvem.

„Dobře,“ pokrčila jsem rameny a šla si sednout. Když jsem byla u stolu, chtěla jsem si odtáhnout židli, ale Edward mě chytil kolem pasu a prudce mě natočil ke stolu jinému.

„Co je?“ zeptala jsem se vyjeveně

„Nic, jenom… chtěl jsem si tě nechat pro sebe a ne se dělit s tvými žárlivými kamarády.“ Podržel mi židli, abych si mohla sednout.

„A jak si můžeš být jistý, že se mnou nikdo z mých žárlivých kamarádů nechodí?“ nadzvedla jsem obočí a Edward pokrčil rameny.

„Prostě to vím.“ Na to už jsem neodpověděla a začala jíst. Chvíli bylo ticho, dokaď zase nezačal.

„Tak jsem přemýšlel…“ odmlčel se, tak jsem se na něj podívala. „…jestli bys v sobotu nechtěla někam vyrazit?“

„Jako rande?“ Moje překvapení bylo znatelné.

„Jako rande,“ připustil s kývnutím a usmál se. Přemýšlela jsem, jestli v sobotu něco mám, ale John se zmiňoval jenom o pátku, takže sobota volná.

„Dobře a kam půjdeme?“

„Co třeba kino a večeře?“ zeptal se s nadšeným úsměvem, tak jsem kývla a v duchu ještě dodala noc v hotelovém pokoji. „Vyzvednu tě v sedm.“ Zatrnulo mi. Edward k nám nesmí. Už kvůli tátovi a bratrovi. S mámou bych to nějak vyřídit mohla.

„Ne!“ skoro jsem zakřičela a Edwardův úsměv pohasl. Teď mi došlo, co moje slova znamenala. „Ne, chci říct, že s tebou půjdu moc ráda, ale asi by bylo lepší, kdybychom se někde sešli.“ Byla jsem ráda, že se mu úsměv vrátil.

„Takže v sedm u autobusové zastávky?“ zkusil druhý pokus.

„Budu tam.“ Náš rozhovor přerušilo zvonění. „Tělocvik,“ povzdechla jsem si a vstávala.

„Tak si to užij a zítra na parkovišti.“ Doprovodil mě k tělocvičně a odešel.

Tělocvik byl úplná hrůza, ale alespoň jsem nespadla. Hráli jsme volleyball a já se díky bohu držela vzadu.

Pořád jsem nemohla uvěřit, že po mé dosavadní smůle jdu na rande s tak krásným klukem, jako je Edward Cullen. Hlavně to musím vyřídit s mámou, protože u ní mám jistotu, že mě alespoň vyslechne, když nic jiného.

Jessica se mnou stále nemluvila a já za to byla i docela ráda. Nechtěla jsem poslouchat její řeči, že i když jí to nevyšlo u Edwarda, bude to zkoušet dál a navíc jí neodolá Mike, takže to bude hrát na dvě strany. I když Edwardova přítomnost jednu výhodu měla a to, že na mě Mike netlačil, ať jdu někam s ním.

Konečně byl konec školy. Rychle jsem jela domů, než se tam objeví táta s Johnem, ale John má být přeci na univerzitě. Tak co dělal včera doma? Třeba nebyl po víkendu k použití, protože byl někde v nějakém baru, tak ho tatíček nechal doma. Uvažovala jsem celou cestu domů a pak moje napětí povolilo, protože na cestě stálo jen mámino krásné autíčko. Kdybych neměla to svoje, tak jí ho klidně vyměním a ani se jí nezeptám. Zaparkovala jsem a běžela domů.

„Mami?“ zavolala jsem.

„Jo, v kuchyni,“ zavolala nazpět, tak jsem šla rychle za ní.

„Ahoj,“ pozdravila jsem.

„Ahoj, tak jaký byl den?“ oplatila mi s úsměvem. Při vzpomínce na ráno jsem zrudla.

„Jo, šlo to,“ odpověděla jsem, aby si nevyvodila milné závěry. „Ty mami, mohla bych jít v sobotu do kina?“ Zpozorněla.

„S kým?“ Tak téhle otázky jsem se bála.

„S kamarádem?“ Doufala jsem, že si mého zaváhání nevšimne

„Tak s kamarádem?“ Znovu se začala věnovat své práci, aby se nasmála.

„Mami, prosím. Moc mi na tom záleží,“ nasadila jsem prosebný tón.

„Dobře, ale do půlnoci doma a budeš se chovat slušně. A neříkej to tátovi.“ Časový limit mě trochu zmátl, ale lepší než nic. Stejně nechápu, jak může moje skvělá mamka vydržet s takovým člověkem, jako je táta.

„Díky,“ skočila jsem jí kolem krku a dala jí pusu na tvář.

„Tak běž, ať si to ještě nerozmyslím.“ Rychle jsem popadla tašku a běžela po schodech. Nebyla bych to já, abych se nerozmázla.

„Sakra,“ zaklela jsem a rychle zapadla do pokoje. Masírovala jsem si naražené koleno a přitom myslela na Edwarda. Pořád jsem nemohla uvěřit, že ho v sobotu budu mít celých pět hodin jenom pro sebe. Jessica pukne závistí a Mike žárlivostí.

Protože se začalo stmívat, dala jsem si sprchu a padla do postele. Nemohla jsem se dočkat zítřka, až zase uvidím Edwardovu tvář a ucítím jeho omamnou vůni.

Co se to se mnou stalo? Nikdy jsem k nikomu necítila to, co k Edwardovi během dvou dnů. Určitě je to jeden z mnoha kluků, který má holku jen jako rozptýlení. Proč by se semnou začal bavit už první den? Chce holek stihnout co nejvíc, aby si mohl pogratulovat k osobnímu rekordu? A co když si vždycky nabrnkne dvě a čeká, jak se která zachová, až na tu druhou přijde? Podle vzhledu si to může dovolit. Není sice tak bledý ani tajemný jako ostatní z jeho rodiny, ale to mu na přitažlivosti rozhodně neubírá, právě naopak.

1. kapitola - 3. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 2: