Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už věčnost jsem jiná 11. kapitola

08.01.2010 (17:00) • anazuzik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1290×

Už věčnost jsem jiná!

10.kapitola

Ráno jsem otevřela oči a po pokoji tančily paprsky slunce. Tak mi bylo jasné, že do školy se nejde. Zavrtala jsem se víc do peřiny a pokoušela se znovu usnout.
Zezdola se ozvala strašná rána. Navlékla jsem si župan a sešla dolů. Všechen hluk se ozýval z kuchyně. Zvědavě jsem se tam nakoukla a musela jsem se rozesmát. Vypadalo to tu jako po výbuchu.
„Vidíš, vzbudil jsi ji!” nadával Jasper, který byl celý od mouky, nebo co to bylo.
Netušila jsem, komu to říká. Nikdo jiný tu nebyl. „Jazzi, s kým to mluvíš?”
„S Emmettem. To všechno byl jeho nápad. Emmette, vylez zpod těch hrnců.”
Obrovská hromada se rozklepala a ozval se hurónský smích. Já se musela přidat, tohle byl pohled k popukání.
„Ahoj Bells, my ti děláme snídani.”
„A co to bude? Plech s moukou?” Odpověděla jsem mu se smíchem.
Vypadal uraženě. „Ne. Palačinky.”
Musela jsem se rozesmát ještě víc. „Měli byste to uklidit, než vás Esme přerazí. Kde vlastně je?”
„Jela někam do města a všichni ostatní s ní. Carlisle je v práci a my se o tebe máme postarat.” Vysvětloval mi Jasper, zatímco sbíral ze země hrnce.
„Ehm, no já se jdu převléct.”
Jak jsem stoupala do schodů, uvědomila jsem si bolest hlavy. Jednu ruku jsem si položila na spánek a druhou otevřela dveře. V šatníku jsem si vybrala světlé rifle, modré triko a bílou mikinu. Nezatěžovala jsem se s líčením a zase sešla dolů. Televize byla přepnutá na nějakém programu o vaření. Chtěla jsem se ještě pobavit nad tou spouští, ale kuchyň byla čistá. Emmett stál u linky a míchal něco ve velké míse a Jasper do ní sypal mouku.
„… Těsto by nemělo být příliš husté ani řídké. Asi takhle by mělo vypadat. Nyní přisypeme cukr podle chuti… ”
„Podle chuti, podle chuti. A když někdo nemá chuť?” Rozčiloval se Emmett.
„Tak tady má někoho jiného, ne?” Řekla jsem mu s úsměvem.
Rozzářil se jako sluníčko. „Jasně, že mě to nenapadlo. Pojď ochutnat.” Jen co to řekl, nabral na vařečku trochu těsta. Opatrně jsem ochutnala.
„Ještě jen maličko cukru a bude to perfektní. Ale ten kuchař v televizi už má palačinky skoro hotové.”
„Hej, to si nenecháme líbit! My mu ukážeme.” A začali se pohybovat upíří rychlostí. Já si sedla na jednu barovou stoličku, co tu byla a pobaveně je sledovala. Netrvalo dlouho a vzduchem létaly palačinky, jak je Emmett obracel na pánvi. Když byly hotové tak je také vyhodil do vzduchu, ale za sebe. Tam je Jasper chytal na talíř. Vyhnali mě do jídelny, že mi chtějí udělat překvapení. Radši jsem šla dobrovolně.
Čekala jsem jen minutku a přede mnou se objevil talíř. Deset palačinek bylo na sobě, mezi nimi asi tvaroh. Nahoře byl obličej. Oči z jahod, nos z tvarohu a ústa z banánu.
„Moc děkuju. Není škoda to sníst?”
„Je to strašná škoda, ale ty můžeš.” Když k téhle větě přidal svůj tragický výraz, nedokázala jsem se nesmát.
Musím říct, že kluci vaří naprosto skvěle. Uklidila jsem talíř a vydala jsem se za nimi do obýváku. Právě se dívali na televizi, tak jsem se přidala. Nevím proč, ale hlava mě bolela víc a víc. Znovu jsem si dala ruku na spánek.
Jasper si toho evidentně všiml. „Je ti něco?”
„Ne, jen mě trochu bolí hlava” Usmála jsem se na něj.
Emmett se jako na povel rozesmál a ta hlasitost nepůsobila na mojí hlavu dobře. Musela jsem sebou cuknout.
„Promiň, chceš donést led? Slyšel jsem, že to pomáhá.”
Jako odpověď mu stačil můj úsměv.
„Zakloň hlavu a polož si jí na opěrku.” Poslechla jsem ho a cítila jsem, jak mi na čele přistál led. Cítila jsem okamžitou úlevu. Zavřela jsem oči a jen poslouchala tlumené hlasy, vycházející z televize. Ukolébaly mě ke spánku.

Autor: anazuzik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 11. kapitola: