Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 8

18.12.2009 (20:45) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1199×

8.

Samantha

„Ahoj mami!“ zavolala jsem a uvědomila jsem si, že je mi na hlase moc znát panika, kterou jsem před chvílí pociťovala a ještě pořád úplně nezmizela. Musela jsem se uklidnit. „Promiň že jsem se zdržela. Jdu se učit! Potom přijdu!“ zavolala jsem tím nejnormálnějším hlasem, který jsem svedla a vyrazila jsem po schodech do svého pokoje.

Zavřela jsem se a padla jsem na postel. Nemohla jsem se ubránit roztřeseným slzám. Ale když jsem jim dovolila, aby mi smáčely tváře, rozvzlykala jsem se, jako ještě nikdy.

Snažila jsem své hysterické vzlyky tlumit polštářem, ale moc se mi to nedařilo. Po chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Ignorovala jsem to.

„Samantho!“ Clair za sebou zavřela dveře a sedla si ke mně. Objala mě a jen tam seděla a čekala, až se trochu uklidním. „Co se stalo?“ zeptala se, když se mi podařilo potlačit slzy.

„Oni… já… ne, nic, to bude dobrý…“

Podívala se na mě. „Nevěřím ti. Řekni mi to…“

Jen jsem zavrtěla hlavou a objala jsem ji. Na to, že byla o dva roky mladší, mi rozuměla nejlíp ze všech lidí, které znám.

Zhluboka jsem se nadechla a utřela jsem si do rukávu slzy.. „Už je to dobrý, Clair, běž se učit,“ řekla jsem sestře.

„Nemůžeš mě z toho vynechat! Řekni mi co se stalo!“

„Až jindy, ano?“ usmála jsem se na ni a vystrčila jsem ji ze dveří. Co bych jí řekla?Víš, byla jsem v lese a najednou tam byl Edward, no to je takovej kluk, do kterého jsem zabouchlá, a popral se s nějakým týpkem a pak tam přišla jeho rodina a roztrhali ho na kusy. No a potom se tam objevil Josh, to je mimochodem další kluk, do kterého jsem se zabouchla, a změnil se v obřího vlka a vysvobodil mě od Edwarda a jeho rodiny, který jsou mimochodem upíři.Už to vidim…

Zazvonil mi telefon. Trhla jsem sebou a potom jsem se podívala na displej. Neznámé číslo. Zase? Zvedla jsem to a poněkud roztřeseným hlasem jsem se ohlásila. „Ano?“

„Samantho,“ vydechl známý hlas. „Jsi v pořádku?“

„Joshi?“

„Jo, jsem to já. Musím se ti omluvit… Vystrašilo tě to, co?“

„Ne, vůbec ne,“ řekla jsem ironicky a do hlasu se mi opět začala vkrádat panika.

„Neudělali ti nic?“ zeptal se starostlivě.

„Ne…“

„To je dobře. Jak ses tam dostala? A co tam dělali oni?“

„Edward… se tam jen tak objevil, ale chtěl mě zachránit.“

„Jo, ten tak…“ přerušil mě.

„Joshi! Kdyby to neudělal, tak nás ten druhej up- “ zarazila jsem se. Nevěděla jsem, jestli někdo poslouchá. „Tak nás ten druhej týpek zabil!“ opravila jsem se.

Josh si povzdychl. „Dobře, chápu. Mohli bysme se někde sejít?“

Překvapeně jsem zamrkala. „C-cože? Se- Ne, hele, to není dobrej nápad, fakt myslim, že bysme…“

„Počkej,“ přerušil mě znova.

Poslouchala jsem.

„Vím, že jsem na tebe asi nezapůsobil zrovna tim nejlepším dojmem, ale chtěl bych ti to vysvětlit a to přes telefon nejde… Prosím…“

Zamyslela jsem se. Bála jsem se ho. Edwarda taky. Je vůbec možné bát se někoho, koho milujete? Asi jo…

Josh si povzdechl. „Sammy, já ti neublížím…“

On mi řekl Sammy? Tak mi ještě nikdo neřekl.. To je milé…

„Chtěl jsem tě chránit… Oni… Víš co, tak ať ti to vysvětlí ten tvůj upír,“ Řekl to slovo s takovým znechucením, až jsem se lekla.

„Ne, Joshi, já se s tebou sejdu… Ale nevím, jestli bych teď mohla…“

„Samozřejmě až zítra. Teda pokud nechceš jinak.“

„Ne, zítřek je dobrej. V kolik? Je sobota, můžu kdykoli.“

„Co takhle třeba v deset dopoledne? Na louce u lesa.“

„Jo, to mi vyhovuje.“

„Děkuju,“ řekl s vděčností v hlase a zavěsil.

V noci jsem nemohla pořádně spát – zdály se mi samé noční můry o upírech a vlkodlacích.

Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych tomu. Proč zrovna já? Proč já musím žít v takovýmhle světě příšer a netvorů?

Když jsem usoudila, že je dost hodin, abych mohla vstát, tak jsem se oblékla a nasnídala. Potom jsem jen chodila po bytě a nervovala se kvůli té schůzce. Co kdybych na ní nešla?

„Srabe,“ řekla jsem si potichu. „Prostě tam půjdeš a poslechneš si, co ti Josh poví a potom jako hodná holčička všechno neutrálně promyslíš. A potom se uvidí.“ Sakra, už mluvim sama se sebou. To je zlý.

Radši jsem vzala čistej papír, napsala jsem mamce vzkaz, že jsem venku a na oběd se vrátím, a vyšla jsem ven. Možná jsem doufala, že mi čerstvém vzduch pročistí hlavu. Nebo možná ne. Necítila jsem se o moc líp, spíš naopak – když jsem došla k lesu, rozklepala se mi kolena.

Doufám, že Josh myslel tuhle louku.

Sedla jsem si na zem, opřela jsem se o jeden strom a zavřela jsem oči.

„Samantho? Co tady děláš tak brzo?“ ozval se nade mnou Joshův hlas.

Škubla jsem sebou a rychle jsem otevřela oči. „Ahoj,“ řekla jsem s úlevou v hlase. Asi jsem čekala, že na schůzku přijde místo Joshe ten černý vlk ze včera. Jsem blbá a paranoidní.

Nevšímal si, že jsem mu neodpověděla a přisedl si ke mně.  „Samantho, já se ti moc omlouvám za to, co se včera stalo. Fakt promiň, já - “

„Joshi, já jsem nepřišla aby ses mi omlouval, ale abys mi vysvětlil, co… co to včera mělo znamenat. Jasný?“

Zamračil se. „Mluvil jsem s Dennym… Dovolil mi, že ti to můžu říct všechno,“ šlehl při těch slovech k lesu. „Takže začnu od začátku.“

Přikývla jsem, tak pokračoval.

„Víš, nikdo z nás není vlkodlakem dobrovolně. Máme to v genech. Mýty vyprávějí, že vlkodlaci existují už víc jak dva tisíce let. Jsme tady o tom, abychom likvidovali ty odporný pijavice… Jé, promiň, upíry. Vždycky, když se někde poblíž mihne upír, spustí se transformace a pár lidí se prostě změní. Je to na doživotí. Nedá se to vrátit.“

Na chvíli se odmlčel, ale potom pokračoval. „Každá smečka má vůdce, alfu, kterej vydává rozkazy a tak obecně celou smečku řídí. Náš vůdce je Denny. Nevím jestli ti můžu říct počet všech, ale předpokládám, že je stejně poznáš. Jsme čtyři – zatím.“

„Jak – zatím?“

„No, je to tejden, co se sem přistěhovalo sedm upírů, takže pokud se za tejden změnili čtyři, co bude pak? Nemůžeme nás bejt jenom čtyři, protože až tady začnou lovit, vyhlásíme válku. A ve čtyřech bysme dlouho nevydrželi,“ ušklíbl se.

„P – počkej… Vy chcete bojovat proti Edwardovi?“

„Ne, nechceme bojovat proti Edwardovi, ale proti celé jeho rodině, víš?“ zašklebil se – měl to být úsměv?

Najednou Josh ztuhnul a rychlostí blesku se postavil. „To-si-dělá-srandu!“ procedil mezi zuby s očima upřenýma na konec louky.

Ze stínů tam vystoupil Edward. Vypadal úchvatně, ale hrozivě. S přimhouřenýma očima sledoval Joshe.

Taky jsem vstala a pohledem jsem těkala mezi nimi.

Edward se dal do pohybu a začal se k nám přibližovat. To samé udělal Josh. Nechtěla jsem, aby se poprali, takže jsem šla za Joshem jako ocásek..

Byli od sebe asi pět metrů, když se zastavili a nenávistně na sebe koukali.

„Co tu děláš?“ zeptal se drze Josh.

„Co tu děláš ty?“ zasyčel na něj Edward. „Já jsem přišel kvůli Alici. Nebo už jsi zapomněl na včerejšek? Ještě teď je z toho vykolejená. Já se jí nedivím – bejt takovou dobu přiskříplej k zemi něčim tak odporně páchnoucím musí být strašný…“

„Samantho… Jdi pryč,“ procedil mezi zuby Josh a celý se roztřásl.

Pár kroků jsem ustoupila.

Najednou jakoby Josh vybouchl – jako včera. Z jeho těla se stal obrovský vlk černý jako noc, o hodně vyšší než já sama. Začala jsem ustupovat směrem k lesu a přitom jsem sledovala, jak na sebe ti dva hledí a obcházejí se navzájem.

Ani jsem si neuvědomila, že už jsem u lesa, když mě najednou chytil pár silných horkých rukou.

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 8: