Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úsvit nového dne, díl 5.

bell


Úsvit nového dne, díl 5.Mám tu další kapitolku, za to že jste tak pěkně psali komentáře :D Samantha potká v lese divnýho kluka a dá se s ním do řeči. Kdo to je? A co dělá tak hluboko v lese sám? Je to "úvodní kapitola" k příští kapitole. Přeju příjemné počtení. Spoluautorka je moje kamarádka, zatím není přihlášená.

5

Samantha

 

Přišla jsem domů. Moje fenka Sally na mě hned začala skákat.

„No jo, půjdeme ven, to víš, že jo,“ zasmála jsem se a připla jsem jí obojek s vodítkem.

Vyběhla jsem s ní ven a zamířila jsem do lesa. Pustila jsem ji na volno. Vesele zaštěkala a rozběhla se napřed.

Přemýšlela jsem nad Edwardem. Uvidíme se už zítra… To bude úžasný. Kdoví, kam spolu půjdeme. Třeba se půjdeme projít do lesa… nebo na louku… nebo k řece.

Uslyšela jsem jakýsi zvuk. Rozhlédla jsem se. Zjistila jsem, že už jsem docela hluboko v lese.

Nevšímala jsem si toho a šla jsem dál. Proč bych se měla bát, vždyť kdyby mi hrozilo nebezpečí, Sally by mě na to upozornila. Navíc tady moc Zvířat neběhá. Jenom sem tam nějaká srnka, nebo jelen. Ani o medvědovi jsem neslyšela.

Najednou se přede mnou objevil nějaký kluk. Byl oblečený jenom v šortkách. Měl delší blonďaté vlasy a byl vysoký. Stál tam a koukal na mě.

Zavolala jsem na Sally a ta ke mně přiběhla.

„Ahoj,“ řekl ten kluk a pomalu šel ke mně. Usmíval se. Nebála jsem se ho – Sally není jenom domácí mazlíček.

„Ahoj,“ odpověděla jsem.

„Co dělá tak hezká holka uprostřed lesa úplně sama?“

Začervenala jsem se. „Nejsem sama,“ pohlédla jsem na Sally.

„Vždyť je to jenom takovej městskej pejsek…“ došel ke mně a vztáhl ruku, aby si Sally pohladil.

Ta zavrčela a vycenila zuby.

„No… tak zase tak mírnej nebude,“ zasmál se.. „Jak se jmenuje?“

„Sally.“

„A jak se jmenuješ ty?“

„Samantha…“

„Já jsem Josh,“ zářivě se na mě usmál.

„Co tu děláš ty?“ zeptala jsem se.

„Šel jsem na procházku. Bydlím nedaleko od Montréalu.“

„Není ti zima?“

„Ne, není. Jsem horkokrevnej. Můžu tě někam doprovodit?“

„No… možná domů,“ usmála jsem se, „Ale ne hned. Až tak za hodinu. Teda jestli máš čas.“ Byl mi sympatickej. Nebála jsem se ho.

„Já mám času…“ mávl rukou. „Kam jdeš?“

„Jen tak, vyvenčit Sally a projít se.“

„Neměla by ses tady hluboko v lese takhle toulat… Sama… Bezbranná…“ upřel na mě sílu svých černých očí.

Otřásla jsem se. „Co tím myslíš?“

„Je to tady nebezpečný. Toulá se tady hodně nebezpečných tvorů.“

Zatajila jsem dech. „Například?“

„Vlkodlaci, upíři…“ blýskl úsměvem.

„No jasně,“ zasmála jsem se.

„Nevěříš mi? Jednou jsem tady viděl vlkodlaka,“ snažil se mě vystrašit.

„Já ti věřím.,“ řekla jsem ironicky. „Proč taky ne?“

Zkoumal mě pohledem. Pak se usmál. „Kde bydlíš?“

„Hned za lesem. V Montréalu.“

„Teda, to je kus cesty. Měli bysme vyjít, jestli chceš dojít domů do setmění.“

„Dobře,“ souhlasila jsem a vyšla jsem domů.

Šel vedle mě a Sally pobíhala kolem nás.

Chytil mě za ruku. Nevěřícně jsem se na něj podívala. „Děláš si srandu?“ pokusila jsem se mu vyškubnout.

Jenom se usmál. „Ne… Líbíš se mi,“ řekl a šlehl po mě něžným úsměvem.

Všimla jsem si, že je opravdu horkej. „Máš štěstí, že mám dobrou náladu…“ řekla jsem výhružně.

Zasmál se a chytil mě ještě pevněji.

„Pověs mi něco o sobě,“ podívala jsem se mu do očí.

„Co bys chtěla vědět?“

„No já nevim… Tak různě…“ pokrčila jsem rameny.

„Mam mladší ségru a staršího bráchu, žiju kousek od Montréalu. Je mi 17… Já nevim co bys ještě chtěla vědět… Teď mi řekni něco o sobě,“ pobídl mě.

„Mě je taky 17, mám mladší sestru a bydlim s mamkou v Montréalu…“

„Tak jo, tak mi pověz co máš ráda.“

Celou cestu jsme si povídali a smáli jsme se. Bylo mi s ním moc dobře. Vyměnili jsme si číslo.

Už jsem poznávala les. Věděla jsem, že za pár minut budu doma.

Josh se zastavil a s divným pohledem se na mě podíval. „Musím jít… Zavolám ti.“

„Dobře, tak ahoj.“

„Čau,“ otočil se a rozběhl se pryč.

Já jsem zavolala Sally a vyšla jsem domů. A s nepříjemným pocitem jsem zjistila, že jsem si za celé odpoledne a potom i večer ani jednou nevzpomněla na Edwarda. Asi je to normální, ale… tohle nebylo stejné jako se zapovídat s kamarádem… Ještě pořád jsem cítila jeho teplou ruku, pořád jsem slyšela jeho příjemný hluboký hlas, viděla jeho černé oči.

Ale stejné je to s Edwardem!

Nemůžu být přece zamilovaná do obou! To nejde! Ale jak bych si jinak vysvětlila, že k Joshovi cítím to samé, jako k Edwardovi? A do Edwarda zamilovaná jsem, to vím jistě… Ne! Jak z toho ven?!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úsvit nového dne, díl 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!