Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík - Bonus Sessi 5. kapitola

12.06.2010 (11:00) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1989×

5. kapitola

Začít nový život!

„Sessi,“ zakřičel na mě před intrem známý hlas a já se s úsměvem na tváři otočila.

„Bells,“ křikla jsem na ni a ona mi vletěla do náruče. Pak se zašklebila, ale opět usmála. Proč se zašklebila? To jí nevoním? Pak mi to došlo… Jsem jako šutr. Tvrdá. Asi ji to muselo bolet. Chuděrka.

„Jak se máš? To je skvělý, že bydlíš se mnou. Kvůli tobě jsem si dobrovolně uklidila. Normálně všichni čuměli a pak musíme na nákupy. Jasný. Hned večer vyrazíme na pařbu, ať se obeznámíš s místním režimem. No, je toho dost, tak si jdeme pospíšit, ale až po škole,“ opět se zasmála a vtáhla mě do davu lidí, kteří šli ve stejném směru jako my.

„Co teď máš?“ zeptala se po chvíli, když jsme se dostaly do obrovské haly, kde proudilo tolik lidí, že mě z toho začalo pálit mírně v krku.

„Nevím,“ zodpověděla jsem jí.

„Dostala si přece ty papíry, ne?“ připomněla mi a já se začal hrabat v batohu. Po pár okamžicích jsem vítězoslavně v ruce ten papír a s nadšením jsem jí ho podala.

„Takže…“ začala v něm přejíždět očima a pak zapíchla prst na angličtinu. No, skvělý. Já to moc neumím. Sice jsem četla pár knih, pravopis mi jde, ale rozbory vět a takovéhle věci mi nepůjdou. Vůbec.

„Máš anglinu. Já ji mám taky. Super! Jdeme…“ přikázala mi a opět mě někam táhla. Neměla jsem nejmenší páru, kam to jdeme. Jenom jsem si byla vědoma toho, že je tady až moc lidí a ne moc ráda bych po nějakém skočila a ukojila svou žízeň.

„Sedíš se mnou. Je ti to, doufám, jasný,“ křikla na mě, když jsme vcházely do třídy a za mnou se točily všechny pohledy. Ty nechutné ze strany kluků a ty vraždící ze strany holek. To nikdy neviděly holku? S těmahle fiflenami si to teda ještě užiju.

„Sedej,“ poručila a odtáhla mi židli, abych se na ni mohla posadit.

„Díky,“ usmála jsem se na ni, když jsem seděla.

„Nemáš zač,“ usmála se na mě a obě jsme si začaly vyndávat učení. Po chvilince přišla učitelka. Zrovna ta učitelka, která na mě dávala pozor při zkouškách.

Byla půlka hodiny a na mém stole už leželo asi deset vzkazů. Mohla jsem jenom hádat, co v nich bylo.

Zazvonilo a já asi sedmnáct vzkazů smetla rukou bezstarostně na zem.

„Dobrá volba,“ pochválila mě Bells a poklepala na záda.

„Za co dobrá volba?“ ptala jsem se nechápavě.

„Za tu ignoraci, dělám to stejně jako ty, i když už jich není tolik co u tebe,“ zakřenila se na mě. Dovedla mě před učebnu, kde se měla odehrávat další moje hodina. Rozloučila jsem se s ní a dohodly jsme se, že pro mě ještě přijde, abych se tu neztratila. Jsem si jistá, že by to u mě nebyl až zas tak velký problém.

Sedla jsem si do poslední volné lavice vzadu u stěny. Tam se mi bude líbit. Mimo oči. Jenže to jsem se pěkně přepočítala… Za celou hodinu se mi na lavici nashromáždilo tolik papírků, až bych se za ně mohla schovat.

Na konci hodiny jsem je opět smetla ze stolu a šla ke dveřím.

„Ahoj,“ ozvalo se přede mnou a nějaký kluk mi zatarasil východ ze třídy.

„Co chceš?“ opáčila jsem naštvaně.

„Je snad slušnost pozdravit,“ opravil mě a čekal.

„Ahoj,“odpověděla jsem a chtěla projít.

„Ne, tak rychle. Říkal jsem si, že když jsi tady ta nová, tak bych ti možná mohl ukázat město a mohli bychom to zakotvit na pláži, na sluníčku,“ mluvil zasněně. Jo, sluníčko… Kdyby mě na něm viděl, utekl by kilometry daleko, ale aspoň bych se ho zbavila. Ne, to není dobrý nápad. Co Volturiovi? Radši vážně ne!

„Ne… Ty jdeš na to moc rychle,“ štěkla jsem na něj naštvaně a prodrala se ven. Musela jsem dokonce použít svou sílu. Měl vážně docela páru.

„No, konečně…“ uslyšela jsem za mnou a otočila se. Za mnou se o dveře opírala Bella. Byla skvěle schovaná.

„Snad tě Brad moc neotrávil?“ zeptala se se smíchem.

„Jo, hrozně… Měla bys sis dávat většího majzla,“ upozornila jsem ji se smíchem a šly jsme na moji další hodinu, kterou jsme měly spolu. Zdálo se mi, že ty hromady papírků na stole jsou větší a větší.

Zbytek dne proběhl docela v klidu, až na ty papírky.

Avšak když došlo na oběd, tak jsem už neměla tak dobrou náladu… Uvědomila jsem si, že budu muset jíst lidské jídlo. Fůj. Naposledy jsem ho jedla, když jsem byla u Dennyho v baru. Nevím, jestli to nějak zvládnu a nepoběžím jako bulimička na záchod.

„Sessi,“ zvolala na mě Bells od okýnka a já jsem k ní došla.

„Co si dáš?“ zeptala se.

„Já asi nic. Nemám hlad. To bude tím, že jsem nějak rozrušená z dneška. Nejsem na to zvyklá,“ vymlouvala jsem se chytře.

„Fajn, nevadí,“ zahnala to rychle do kouta. Skvělý, jeden den máme, ale co budu dělat ty zbylý dny? Nebudu se moct pořád vymlouvat na to, že mi je špatně a tak.

Po obědě jsme měli ještě tělocvik. Zrovna jsme hráli fotbal. Já jsem ani nevěděla, co to je a o čem to je. Hlavně pro mě bylo výstižnější říkat tomu nohomíč. Kopalo se do toho nohama… Tělocvik jsem si hned oblíbila, protože jsem celou tu dobu seděla jenom na lavičce a koukala, jak se to hraje. Nebylo to tak těžký, jak jsem si myslela.

Nastal čas se vrátit na intr.

„Bello, chceš svézt?“ křikla jsem na ni přes parkoviště, když jsem viděla, že stojí na zastávce.

„Jo, to budeš hodná.“ Počkala jsem, až dojde ke mně a rozjela se k intru.

„Byl to hroznej den, co?“ zeptala se najednou.

„Jo…“ přitakala jsem jí. Nevěděla jsem, co chtěla vědět, nebo spíš, co mi chtěla říct.

„Bude ještě horší. Jdeme na párty. Bude až od sedmy v domě. Přes noc je venku zima. Uvidíš, užijeme si to,“ zavýskla a spokojeně se opřela do sedačky. Pak začala mluvit o tom, co si potřebuje připravit. Ale když zajela na téma já a oblečení, tak jsem po ní vyjela.

„Tak to teda ne! Já si žádný minišatičky brát nebudu!“ křikla jsem na ni. Nechtěla jsem vypadat jak… děvka. To vážně ne.

„Sessi,“ zkoušela to na mě se psíma očima, ale v tomhle jsem jí nepovolila. Ne, to nepůjde.

„Já jsem si už vymyslela, co si vezmu na sebe. Ale můžeš mě nalíčit, jestli chceš,“ nabídla jsem ji a sobě taky záchranu. Snad to nebude tak hrozný a bude to ladit k mému oblečení.

„Jsi zlato, a co si teda bereš?“ Dohadovaly jsme se a přece jenom mě ještě ukecala v nějakém kousku oblečení. Hlavně v tom, že jsem si měla vzít tílko netílko. Byl to jenom malý kousek látky, který zakrýval to nejdůležitější. To jsem vážně protestovala.

„Je to teď v módě,“ zkoušela mě obejít.

„Ne, tohle je taky pěkný,“ vytáhla jsem hnědý tílko a na to zatvářila docela klidně. Fajn, tak to prošlo. Pak jsem si vzala hnědý legíny, sukni do půli stehen a krémově bílý svetřík. Bylo to divné. Tohle bych i snad nikdy neoblíkla. To bylo jenom díky Belle. Určitě to musela být Bella. Sice jsem uznala, že mi to sluší, ale prostě jsem na to nebyla zvyklá.

„Tak, a teď tě namalujem!“ zavýskla a hned mě strkala před zrcadlo. Neochotně jsem se tam posadila a zavřela oči. Cítila jsem různé štětečky na tváři. Nebylo to příjemné a ani nepříjemné.

„Hotovo, ale ještě neotevírej oči,“ přikázala mi a já naschvál otevřela jedno oko.

„Nepodváděj!“ přikázala mi se smíchem a pak se vrhla ještě na moje vlasy. Bylo to příjemné, když se někdo hrál s mými vlasy.

„Máš krásný a silný vlasy,“ vydechla a dál se s nimi hrála. Pak masírovala moji hlavu a já musela zavrčet. Bylo to vážně příjemný. Nechala bych si toto dělat celou dobu. Už chápu, proč jsou všude salóny s masážemi.

„Už můžeš,“ vykřikla nadšeně a já se strachem otevřela oči, ale v zápětí jsem byla hrozně překvapená, jak vypadám. Vážně to bylo moc hezký. Byla jsem tak lehce, ale přesto výrazně nalíčena. Vlasy jsem měla udělané do jednoduchého účesu, ale stejně to vypadalo tak složitě.

„Díky moc,“ vydechla jsem nadšeně a objala ji.

„Tak už konečně jedem!“ zakřičela a hnala se k mému autu.

„Sessi, seš kočka!“ pochválila mě Bells, než jsme zaklepaly na dveře toho domu…

4. kapitola

Shrnutí

6. kapitola

Další kapitola :) Tohle je takové zpestření a já doufám, že Ejdrianka konečně napíše očekávaný pořádný díl Uprchlíka! :)

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík - Bonus Sessi 5. kapitola: