Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík - Bonus Sessi 3. kapitola

20.05.2010 (21:00) • Twilightkacert • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1983×

3. kapitola

V tom domě jsem byla zavřená už třináct let, když jsem si řekla, že to nejde. Začnu se vydávat za svou sestru. Teda řeknu, že mám dvojče, ale musela jsem si přebarvit vlasy na černou. Aspoň něco jsem musela mít odlišného.

Začnu oficiálně chodit na školu a budu prostě normální holka, která je zmražená ve věku osmnácti let. Jenže díky mému vzrůstu jsem vypadala na míň. To se mi zrovna hodilo. Nebude problém ubrat si tři roky života. Přihlásím se na místní gympl, prodám tento dům a půjdu bydlet na intr. Rozhodnuta jsem vyrazila na nákupy.

Po pár letech jsem zase vyrazila do společnosti. Byl to pro mě obrovský skok. Musela jsem si zase nakoupit nový šatník, knihy, telefon a dokonce jsem si pořídila i televizi s DVD, setopboxem.

Konečně jsem si i koupila nové auto, které jsem si chtěla koupit už při příjezdu. Vybrala jsem auto značky Audi. Bylo moc elegantní na tuto dobu a mě se hrozně líbilo. Staré BMW jsem rozprodala na díly, v celku by nemělo vůbec žádnou cenu. Pak jsem si koupila i telefon. Teď jsem si vybrala nějaký Sony Ericsson C510. Nákupy oblečení proběhly v klidu a bez problému, ale zase ty knihy.

Tentokrát jsem ji uviděla na živo. Nebyla tma. Viděla jsem ji dokonale. Byla s nějakou kámoškou a zrovna se bavily o něčem, když jsem k nim přišla a sedla si k vedlejšímu stolu. Ona se na mě otočila a zíraly jsme na sebe. Když do ní drcla ta kámoška, odvrátila ode mě pohled.

S taškami jsem se zvedla a šla do svého nového autíčka. Slyšela jsem, jak jde za mnou a po celou dobu se mi na tváři roztahoval úsměv. Došla jsem do krytých garáží a všechny tašky naházela do kufru. Když jsem ho zavřela, stála kousek ode mě a zírala tázavě na mě.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí, aby se neřeklo, že jsem neslušná.

„Neznáme se?“ zeptala se váhavě.

„Nevím odkud,“ odpověděla jsem.

„Aha, tak nic,“ otočila se, ale v půli kroku se otočila zpátky a přicupitala ke mně.

„Neměla jsi sestru?“ zeptala se. Když jsem si řekla, že se za ní budu vydávat, tak pořádně.

„Jo jasně. Byla zhruba o čtrnáct let mladší než já. Měla dům tady ve Phoenixu. Před deseti lety zemřela a já jsem zdědila její dům. Byly jsme skoro jako dvojčata, ale já mám jiné vlasy a trochu jinou postavu,“ vymýšlela jsem si a ona němě přikyvovala. Musela jsem si něco vymyslet a pár let ubrat. Možná bych se mohla i přihlásit na školu.

„To je mi líto,“ odpověděla a odcházela.

„Těšilo mě,“ křikla jsem na ni.

„Mě taky,“ odpověděla a odešla. Ta dnešní mládež. Ani není vychovaná. Možná bych si ji měla vzít zase do parády.

Nasedla jsem do auta a plnou rychlostí se rozjela domů. Všechno z tašek jsem uklidila, starý telefon a oblečení jsem vyhodila. Lehla jsem si na postel a přemýšlela, když v tom se rozezněl zvonek.

Vyletěla jsem a už stála u dveří. Byla to ona. Usmála jsem se na ni.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„Mohla bych k tobě na chvíli?“ ptala se a koukala do domu.

„No já nevím. Co tvý rodiče? Dovolí ti to?“ vykrucovala jsem se.

„Táta je někde na konferenci a je mu to fuk. Prosím,“ protáhla to slovo prosím. Otevřela jsem jí dveře a vešla váhavě dovnitř. Posadila se na starou pohovku a zírala kolem. Přisedla jsem si k ní a čekala, jestli se vymáčkne.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se prvně.

„Sessi,“ odpověděla jsem jí.

„Kolik ti je?“ ptala se dál. Teď jsem si musela vymyslet můj pravý věk a datum narození. Na chvíli jsme zaváhala.

„Za měsíc mi bude šestnáct,“ vymyslela jsem si.

„Jo aha… Proč nechodíš na školu?“ Ani sama nevím.

„Zatím jsem neměla čas na podání přihlášky.“

„Ty nemáš rodiče?“ ptala se a ohlížela se nervózně po domě.

„Ne,“ řekla jsem smutně.

„Promiň, to jsem nechtěla. Je mi to líto,“ omlouvala se.

„To nic,“ uklidnila jsem jí.

Trochu jsme se zapovídaly. Vyprávěla mi o svém otci, jak je na tom a jí to skutečně trápilo. Taky jsem chtěla mít otce. Mohla jsem ho mít, kdybych nebyla blbá a líp se ovládala.

Odešla ode mě až někdy v půl devátý a to jsem jí šla ještě doprovodit domů. Kdyby se jí něco stalo…

Vzala jsem to kolem jejich domu oklikou a rovnou si skočila na lov. Na hodně dlouho. Zamířila jsem si to trochu na severovýchod k lesům, abych se pořádně napapala. Ulovila jsem si ryse a srnku. Cítila jsem se plná a běžela zpátky domů.

Hned ráno jsem zajela do místní školy a přihlásila se na ni. Byl březen, takže začínalo pololetí. Sjednali mi přijímací pohovor a zkoušky na středu. Vůbec jsem nevěděla, co se bude dít, protože jsem do školy nikdy nechodila. Potřebovala jsem si půjčit sešity a podívat se aspoň na to. Jediný kdo mě napadl, byla Bella.

Zazvonila jsem na ní po škole a otevřel mi Charlie. Zmateně se na mě díval a pak si prolnul oči a zamrkal. Byl docela k smíchu.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem ho.

„D - dobrý…“ zmohl se jenom na to.

„Nemáte vy sestru?“ zeptal se a já doufala, že se vyhneme zbytečným otázkám.

„Ano měla, ale ona zemřela. Jsem zhruba o patnáct let mladší než ona,“ vysvětlila jsem mu. Jenom přikývl.

„Můžu za Bellou?“ zeptala jsem se.

„Jasně, pojď,“ řekl a otevřel mi dveře. Prošla jsem kolem něj a vedl mě k ní do pokoje. Měli krásný a prostorný dům.

„Odkud se znáte?“ ptal se. Asi bych mu mohla říct pravdu.

„Z obchoďáku,“ odpověděla jsem. Jen přikývl.

Vycházela jsem ocelové moderní schody, točící se nahoru. Dále jsem procházela bílou dlouhou chodbou. V půlce chodby se zastavil a ukázal na dveře. Z toho pokoje bylo slyšet jenom jedno bušící srdce. Nic víc.

Odešel a já pomalu přicupitala ke dveřím. Lehce jsem zaklepala a už mi otevírala dveře. Nevěděla jsem, že lidé dokážou být tak rychlý.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. Jen přikývla a odešla do pokoje. Stála jsem tam jak tvrdý I a nevěděla, co mám dělat.

„Budeš tam stát nebo půjdeš ke mně do pokoje. Přeci si pro něco přišla ne?“ řekla a sedla si na postel, kde mi udělala místo. Došla jsem k ní a posadila se na postel.

„Víš, potřebuju půjčit sešity nebo něco z čeho se učíš,“ prosila jsem jí. Ona se rozesmála.

„Ale já tady sešity nemám. Mám je v pokoji na intru, tady jsem jenom přes víkend. Nezapomeň je pátek,“ řekla už bez smíchu.

„Jo aha,“ vydala jsem ze sebe. Teď už byla o poznání uvolněnější než u mě doma. Smála se, říkala vtipy a pořád něco dělala.

„Asi ten dům prodám,“ řekla jsem najednou. „Půjdu bydlet na intr,“ rozhodla jsem se. Byl to dobrý nápad. Aspoň budu vypadat lidsky.

„Můžeš bydlet se mnou,“ nabídla mi. „Se mnou totiž nikdo nechce bydlet. Zaprvý jsem prý hrozná… bordelářka. Zadruhý jsem prý moc hlasitá. Zatřetí, tolik toho nenaspím.“ To já taky ne. „Začtvrtý učím se minimálně…“ pokračovala, ale to jsem jí neposlouchala. Byla jsem ráda, že jsem měla naději, že budu s ní na pokoji.

„Mimochodem, jediná já nemám spolubydlící, takže se neboj, že budeš bydlet s někým jiným,“ uklidnila mě. Teď jsem měla velkou naději bydlet s ní.

Po sedmé hodině jsem odešla domů. Rozloučila jsem se s ní objetím a rozběhla se domů. Celý víkend jsem nějak přežila doma a v neděli, když se setmělo, jsem vyrazila na lov, abych byla na tento týden připravená.

Nastalo pondělí odpoledne a já byla zalezlá doma u televize. Dívala jsem se na nějaký seriál. Myslím, že se jmenuje Dr. House. Moc jsem ho nevnímala, pořád jsem přemýšlela nad Bellou.

Když v tom zazvonil zvonek a já kupodivu došla otevřít dveře lidským tempem. Když jsem je otevřela, roztáhl se mi na tváři úsměv. I hned jsem mu skočila po krku. Už dlouho jsme se neviděli.

„Ahoj Denny,“ pozdravila jsem ho v objetí.

„Ahoj Sessi,“ zatáhla jsem ho dovnitř. Zdálo se mi na něm něco neobvyklého. On se zamiloval. Usmála jsem se na něj a dotáhla ho do obýváku, který zůstal, tak jak jsem ho koupila. Možná bych si už měla koupit něco nového.

„Ty ses zamiloval,“ vyhodila jsem hned na něj, co se posadil.

„No, po pravdě ano, ale problém je v tom, že…“ odmlčel se a mě to došlo.

„Člověk,“ doplnila jsem ho.

„Správně,“ pochválil mě a já jsem ho opět objala. Zase jsem mu musela vyprávět o Belle, jak se změnila a tak. Celou dobu mě poslouchal, pozoroval mě a usmíval se. Byl to skvělý přítel. Měla jsem ho moc ráda. Neviděli jsme se už takovou dobu.

Odešel ode mě až v úterý večer a odjel ve svém Ferrari, které si koupil za prodání kasina. Momentálně byl milionář, ale to skoro nikdo nevěděl. Nesměl, protože to by se mohl odhalit a Volturiovi by… něco by určitě podnikli.

Sakra, je středa. Potřebuju někde sehnat ty sešity. Už jsem chtěla vyrazit na lov, když mi někdo v půl sedmý ráno zazvonil na zvonek.

2. kapitola

Shrnutí -> Anetanii, Ejdriana, Twilightkacert

4. kapitola

Vážně se Vám moc omlouvám za pozdní přidání. Snad mě nebudete chtít zabít, ale tohle je tak trochu přídavek k Uprchlíkovi a doufám, že Ejdrianka bude mít napsanou konečně další kapitolku! :D :D :D

Autor: Twilightkacert (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík - Bonus Sessi 3. kapitola: