Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 18. díl

21.01.2010 (07:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5771×

18. Kapitola – Ty se mi snad zdáš!

,,Lásko, jsem tak ráda, že tě vidím!´´ Kdosi zařval přes celou kuchyni.

Najednou se vyřítila Jessica, skočila na Edwarda, který zrovna procházel dveřmi a přisála se k němu jako zvon k odpadu.

S Alicí jsme se překvapeně zastavili a zírali na to představení Romea a Julie, stejně jako celé žvýkající obecenstvo.

Ten smeták přimrzl na místě a čuměl jako puk.

Jessica na něm visela přičudlá, jako by ho chtěla přifouknout, což nebylo možné, protože tenhle zmrzlej balonek neměl šanci dýchat. Nebylo čím.

Jess byla kvalitně přisátá, jako hovado.

Nebylo co dodat!

Po pěti minutách co ta kopretinka snažila rozhýbat sněhuláka, se odtáhla, aby se mohla nadechnout. Jsem si jistá, že to nepotřebovala o nic víc než-li špunt ve dřezu.

Ta omrzlina se konečně pohnula a odloupla od sebe ten zázrak.

,,Proboha Jessico si normální? Co to do háje děláš? Zbláznila ses?´´ Vyjel po ní udýchaně Edward, div mu nevypadly oči z důlků.

,,Ne Edíku, jen jsem ti chtěla poděkovat, za páteční rande.´´ Řekla s úsměvem, hodně škodolibým úsměvem a podívala se při tom na mě.

,,Potřesení rukou by stačilo, už to nedělej!´´ Odbyl jí Edward a otočil se směrem, kterým měl původně namířeno, než se někdo rozhodl oživovat sto let starého upíra.

Jessica se uraženě otočila zamumlala, aby ses ne po… samozřejmě potichu, že to bylo slyšet až ke mně. No zas tak daleko to nebylo, Jess mi věnovala VIP vstupenky do první řady.

Edward si všiml, že stojím ani ne pár kroků před ním, nejsem schopna slova a hraju všemi barvami, některé ještě určitě nebyly objevené.

Celý se napjal a ublíženě se na mě podíval, no fuj pohled roky týraného tvora mi nabral novou řádku spektra.

Nechala jsem ho tam stát na místě, vzala za ruku mračící se Alici a mlčky s nosem nahoru šla k našemu stolu.

Cítila jsem v zádech jeho pohled a čekala, že se každou chvíli rozbrečí.

Posadila jsem se na židli, která se mírně otřásala kvůli stolu, který doslova tancoval Rock and Roll.

Emmett umíral záchvaty smíchu, které mu málem působily zástavu. Smála bych se s ním, nemít na sebe takový vztek, že jsem k němu ještě před chvílí byla přicuclá já, což mě dohánělo k nepříčetné zuřivosti.

To, že to měla Jessica očividně naplánované a Edward nemohl včas zareagovat, protože sledoval mě s Alicí, které mu bránily slyšet její plán, se dá odpustit, ale jak by mi chtěl probůh vysvětlit, proč se nechal dobrých 5 minut oslintávat jako nanuk.

Seděla jsem na židli jako papiňák a čekala až se mi začne vařit voda. Kdyby se mě teď dotknul, uvařily bych se jako kreveta.

Konečně se přišoural a posadil se na své obvyklé místo, které se začínalo třást čím dál víc jak Emm nabíral na síle s Edwardova pohledu.

,,Bells ty si nedáš nic k jídlu?´´ Promluvila ke mně Alice, až teď jsem si všimla, že jsem si neudělala zastávku u okénka. Tvářila se nechutně soucitně, což mě o to víc provokovalo.

,,Ne díky Alice, přešla mě chuť.´´ Řekla jsem jí úmyslně ironicky a poslala jeden ze svých vražedných pohledů, co jsem si šetřila na podobné situace.

Všichni se zasmáli až na Edwarda.

,,Brácha já se nepřestávám divit, ty taková klidná voda a teď tu balíš roštěnky, jako by jsi plánoval zahradní grilování.´´ Řehtal se Emmett a vysloužil si ode mě taky jeden sváteční pohled, spíše škleb.

,,Emmette ty magore, jestli jsi tou roštěnkou myslel mě! Tak ti naposledy říkám, že s Edwardem Cullenem mám společný leda jídelní stůl.´´ Pokusila jsem se o dost výraznou větu, kterou by i tvor jako je Emm měl dozajista pochopit. Spletla jsem se!

,,Sorry Bells já to tak nemyslel.´´ Řekl neupřímně omluvně. Ne ty pako ty jsi to tak přesně myslel, umíš ty vůbec myslet?

,,Jo jasně a sloni lítaj!´´ Dodala jsem s protočením očí.

,,No já jen, že nemáš tak úplně pravdu.´´ Dovolil si odporovat.

,,Co prosím?´´ To se jako pokouší stále mluvit ke mně?

,,Nerad ti kazím tvoji představu, ale kromě společného jídelního stolu máme společnou i poslední hodinu tělocviku.´´ Řehnil se a určitě cítil pocit zadostiučinění.

Jasper vnímal mé pocity a vypadal jako sázející na dostizích. Ta kobyla co měla vystartovat jsem podle výrazu měla být já. A on mě, zdá se chtěl zastavit. To by mě zajímalo koho chce chránit.

Dovolila jsem si pohyb do prava, abych se pokochala výrazem a nemusela tak odpovídat Emmettovi na blbé otázky, blbou dopovědí.

Ten chcípáček mě pozoroval mučednicky, že by se za něj nemusela stydět ani Johanka s Arku. Někdo by ho měl poučit jak skončila.

V kapse jsem zřetelně cítila sirky, které do mě šťouchaly svými hnědými hlavičkami a dožadovaly se pozornosti.

Přísahám ještě jeden pohled a zažije ohňostroj! Ještě, že mi nemůže číst myšlenky, z mých představ by se zpopelnil.

Alice s mých představ lezla po zemi a lapala po dechu jako čudla.

Zvedla jsem se, popřála jim dobrou chuť a odporoučela se přežít zbytek odpoledne. Svou zlost jsem klidnila po celou dobu vyučování, která se mi zázrakem vrátila těsně před hodinou tělocviku.

Odebrala jsem se do šaten se převléct do úboru, měla jsem ještě trochu času předstih. Vyndala jsem si věci ze skřínky a otočila se k lavičce.

,,Edwarde Cullene co ty tady do háje děláš, zařaď se do první třídy, když neumíš přečíst nápis dámy.´´ Vyjela jsem po osobě která stála tiše za mnou, když jsem se otočila.

,,Bells prosím tě vyslechni mě, já za to nemůžu, že se na mě ta hysterka vrhla.´´ Omlouval se a samozřejmě házel vinu na něžné pohlaví i když je fakt, že Jessica je něžná asi jako dikobraz.

,,Nemáš mi vůbec co vysvětlovat, víš co? Byla bych ti fakt vděčná, kdybys mi už nikdy nic nevysvětloval, nemluv na mě, nevšímej si mě a jestli ještě jednou otevřeš pusu, tak ti zaručuju, že budeš svůj nenasytný jazyk hledat po celým městě!!!´´

A mohl by jsi začít v La Push. Dodala jsem si pro sebe a musela se držet, abych se nezačala smát.

Stál omráčeně na místě, určitě nečekal moji reakci spíš asi pochopení a utěšování, naivka. Valil oči a sledoval jak se před ním bez sebemenšího zaváhání studu převlékám do sportovního.

Bouchla jsem skříňkou a dveřmi prošla do tělocvičny, ten zbytek jsem tam nechala, třeba dorazí Jessica včas a stihne mu dát, dnes už po druhé, umělé dýchání. Když jsem odcházela vypadal, že by ho potřeboval.

Začali přicházet lidi, šuškali si o zážitku s jídelny a tím mi oživovali vzpomínky a bránili zapomenutí.

Přišla i všechna Cullenovic nadílka, která se držela ode mě v uctivé vzdálenosti, asi jsem vážně vypadala děsivě, když se mě bojí i místní příšery.

Začali jsme hrát basket, naštěstí jsem byla v týmu proti Edwardovi.

Nad hlavou mi letěl míč, za ním něco bílého rozmazaného co o mě nemotorně zakoplo a složilo se mi u nohou, div se to hubou nezapíchlo do parket.

Přede mnou se válel Edward, držel se za holeň a křičel na celou akustiku ,,Auuuuuu!´´

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 18. díl: