Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírovo květinářství - 7. kapitola + Epilog

28.08.2013 (20:00) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1822×

7. kapitola:

Nessie poukázala na svou ruku, poznamenanou znamením - spojením mezi námi. Na tuhle formalitu jsem nejspíš zapomněla. Nebo jsem si neuvědomovala to, co si neuvědomuji ani teď. A to jest, co mi vlastně brání v tom, abych se sebrala a odešla? Upadne mi snad ruka, když odjedu?! Nechci zůstat do konce života po boku Nessie. Chci nový život, a to je pro mne život s Edwardem.

„Je to jen rýha na ruce, Nessie. Nech mě prostě jít, už jsem se rozhodla," řekla jsem potichu, ale s důrazem na poslední větu. Možná si myslí, že mě má v moci, že jsem její pejsek, který za ní bude běhat. Ale já nejsem ani pes, ani člověk - jsem upír!
„Je to mnohem víc, má hloupoučká Gisabell. Jen proto, že se chceš snažit žít spokojený upírský život, přestože to nejde, nemusím se kvůli tomu nikomu podřizovat! Jsi moje! To spojení je jako smlouva s ďáblem."
„A co uděláš? Zabiješ mě?!" ušklíbla jsem se na ni bez úcty nebo sebemenší známky respektu. Edward pořád jen stál a jeho oči kmitaly ze strany na stranu. Vůbec nic neřekl, což mě trochu děsilo! On má vždy co říct. „Edwarde, řekni jí, že nemůže nic dělat!" naléhala jsem, abych konečně přerušila onen strach z jeho dosavadního mlčení.
„Já," začal konečně, „nevím co říct." Tohle bylo jediné, co z něho vypadlo. 
„Zabíjet budeme jen spolu, Gis. Tak se rozluč s Edwardíkem a pojď!" zasyčela na mě.
„Ne!" Prosté a jasné ne! Nic pozitivního ode mne neuslyší!
„Gisabell, spojení nejde jen tak obejít!" Po několika tupých minutách se do toho konečně vložil Edward, ale z jeho odpovědi jsem byla ještě víc rozčílená. „Musíš s ní zůstat nebo ji musíme zabít," dodal k mému utěšení.

Poprvé jsem viděla v očích Nessie záblesk strachu. Nevím, jak je Edward starý, ale nejspíš bude zkušenější, než Nessie.

„Up-pír se přece zabít nedá!" vypískla rozpolceně.
„Ale dá, Nessie. Stačí tě roztrhat na kusy a spálit, tak prosté." Nejspíš to nebude dělat poprvé.
„Já se nenechám zabít. Jsem dost rychlá! Myslíš, že tu budu stát a jen tak se nechám roztrhat na kusy?!" Nessie se rozutekla a jako rozmazaná šmouha zmizela.
„Já to nechápu, Edwa..."

Než jsem to stačila dopovědět, byl Edward pryč. Zmizel jako Nessie. Ale už ji určitě nedohoní. A já jsem se nestihla zeptat na křičící otázky v mé hlavě! Proč prostě nemůžeme odejít?! Co se sakra stane, když prostě zmizíme?

Nestačila jsem ani pořádně znervóznět a už byl zpátky. Netrvalo to ani pět minut a už měl Nessie v drtivém sevření.

„Rychle, Gisabell! Musíš jí utrhnout hlavu, zatímco já ji budu držet. Jinak nám uteče," vypadlo klidně a nemilosrdně z Edwarda.
„Utrhnout? Mám jí utrhnout hlavu?" vyjela jsem vyděšeně. Sice jsem s Nessie nebyla moc dlouho, ale měla jsem ji ráda. Myslela jsem, že to udělá sám! Já jí nechci trhat hlavu ani nohu.
„Chceš pořád odejít - se mnou?" zeptal se s tak zvláštním výrazem ve tváři, který bych nepřečetla ani pod mikroskopem.
„Chci, ale proč ji musíme zabít? Proč prostě nemůžeme odejít z Anglie a zapomenout?"
„Protože máte spojení!" zakřičel. „Bude tě moct vycítit. Může se kdykoliv objevit a zničit nás dva. Myslel jsem, že mě miluješ!"
„Já... Chci prostě začít nový život, ale Nessie mě stvořila. Zachránila mi život, nechci ji zabít!"
„Před chvíli jsi ale neprotestovala! Proč jsi neřekla dřív, že se mnou nepůjdeš?" Jeho oči by teď plavaly v slzavé lázni, kdyby byl člověk.
„Chci jít s tebou, ale taky ji chci nechat naživu. I kdyby nás sledovala, tak se stejně nic nezmění!"
„N-nebudu dělat, co chcete!" špitla přidušeně. „Gis, tohle vážně chceš? Nějakýho napomádovanýho frajírka z Ameriky? Copak věříš, že tě miluje, že ty miluješ jeho? Tohle není láska! Je to jen touha žít normální život, který si nikdy nežila a ani žít nebudeš! Nejsi zasranej člověk! Jsi upír, tak si nehraj na pana a paní Upírovi!"
„Neposlouchej ji. Už teď je mrtvá! Já Gisabell miluju a nic nám nebude stát v cestě! Zabiju tě i sám!"
„Ne! Ne! Edwarde, já to nechci! Žádná vražda nebude!"
„Já tě nechápu, Gisabell! Co teda chceš?! Rozhodni se, protože jestli..."
„Nemohu. Nemohu jít s tebou, Edwarde. J-já.. uvědomila jsem si, že si tohle nezaslouží. Ještě nepřišel ten čas, abychom byly spolu."
„To jen kvůli ní?" řekl ublíženě a přiškrtil ji.
„Nech ji! Už nechceš být přece vrah! Vrať se domů. Vrať se a lov jen zvířata, jak jsme to plánovali. Buď lepší než já nebo Nessie. A já si tě jednou najdu a budeme moct být spolu."
„Mám se držet tvého slibu, že se jednou vrátíš? Může to být za rok nebo za deset. Tohohle se nejde držet."
„Potřebuji se poznat. Potřebuji čas na to, stát se upírem. Možná jsem ještě moc mladá, abych... Jen odejdi, ano?"
„Půjdu, ale čekat budu asi navždy." Po těchto slovech zmizel. Už ani tu šmouhu jsem neviděla. Jen Nessie ležící na ulici.
„Tohle mu nedaruji!" zasyčela ještě místo sbohem.

Epilog:

O několik let později...

Edward:

Seběhl jsem schody a zamířil za Esme a ostatními.

„Alice, neměla jsi vizi? Jakoukoliv..." vyhrkl jsem ze sebe.
„Ne. Už několik dní. Stalo se snad něco?" zeptala se Alice s tázavým tancem obočí.
„Já... zdálo se mi, že někoho vidím. Nevím, co se to děje! Byl jsem s Bellou, a když jsem dojel domů, uviděl jsem v lese nějakou postavu."
„Mohl to být kdokoli," uklidňovala mě. „Proč si tak vyděšený?"
„Já jsem neskončil. Když jsem byl v pokoji, uviděl jsem něco za oknem. Myslím, že..."
„Myslím, že vím, na co myslíš," pronesla Gisabell, stojící jen asi metr ode mne.

Jen tam stála a usmívala se. Vypadala pořád stejně, jen oblečení se změnilo. Už neměla kurtyzánské šaty, které by byly od krve. Tentokrát měla vysoké boty, černé uplé kalhoty a ocelové tričko, které vypadalo jako brnění. Její rezavé vlasy byly rozházené po jejích ramenech, a tak skrývaly její bledá ramena.

„Jsem zpátky!" řekla a usmála se ještě víc. „Ale asi budu muset hned vynášet smetí. Kdo je sakra Bella?!"

Konec

Vím, konec je trochu otevřený, ale nějak jsem to ukončit musela! :) Možná je to i trochu zmatené - vždy, když píšu konec nějaké povídky, zdá se mi to zmatené! :D Snad se vám povídka alespoň trochu líbila a zanecháte komentář - jakýkoli! Budu ráda, kdy se obrátíte i na mé nastávající povídky!
Sbohem, Johnna.

Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírovo květinářství - 7. kapitola + Epilog: