Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem Proti Své Vůli 5. kapitola


Upírem Proti Své Vůli 5. kapitolaJe tu další díl povídky Upírem Proti Své Vůli. V tomto díle Bella nakupuje společně s Edwardem a Alice. Je trochu delší než ty předchozí. Budu ráda když se vyjádřítě jakkoli v komentářích, pak se budu moct přizpůsobit vám. Děkuji všem co si tuhle povídku alespoň přečtou, i kdyby se vám nijak moc nelíbila.~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ O víkendu napíši sem dám další kapitolu.

Zbytek cesty uběhl rychle. Možná aji proto že s Edwardem byla sranda. A to byl v knize popisován za vtipálka spíše Emmett. Ale co kniha se mýlila již jednou tak proč ne i podruhé.

Když jsme byly na místě a Alice zastavila, musela jsem si povzdechnout. Tak rychle ta cesta zase uběhnout nemusela. Teď mne čeká dvouhodinový maratón po obchodech. Hned v prvním obchodě jsem málem prodělala infarkt. Prodávalo se tam spodní prádlo. Alice mi dala takové kousky, za které by se každý normální člověk styděl a o to horší bylo, že tam byl s námi Edward. Pokaždé jsem se musela jít ukázat, věděla jsem že Alice to dělá spíše kvůli Edwardovy, sama by se mohla v klidu kouknout ve vizi. Poprvé když jsem vylezla z kabiny tak málem Edwardovy vypadly oči, já bych se smála kdybych neměla dost práce s červenáním. Vsadím se, že jsem vypadala jako padesát rajčat.

Stejně to pokračovalo i další půl hodinu. Z obchodu jsme vyšli s pěti taškami. Další zastávka byly boty. Tam jsem se Alice postavila, chtěla jsem jen dva páry bot, zatím co ona mně chtěla koupit hned deset. Když se na mou stranu postavil Edward, tak Alice rezignovala. Zaplatila mi, i pře mé značné protesty boty a šly jsme dál.

Na řadu přišlo oblečení. Měla jsem před sebou, ani ne pět mnut po našem příchodu, velkou hromadu oblečení. Modlila jsem se aby mi většina těch věcí nebyla. Bylo mi to k ničemu. Všechny padly bezvadně. Zkoušela jsem si věci, asi takovou jednu hodinu. Pak jsem si sedla a se slovy že už mně nikam nikdy nedostane, jsem nahodila naštvaný pohled. Poslala mně a Edwarda do kavárny. Chtěla ještě něco nakoupit. Tak jsme teda šly. Na Edwardovy bylo vidět, že je rád že konečně skončil ten maratón.

V kavárně jsme si sedly co nejdál od ostatních. Měla jsem krásný výhled na celou místnost. Byly jsme tam skoro sami, krom dvou páru. Rychle k nám přišla servírka, no možná až moc rychle.

„Budete si něco přát?“ zeptala se nás. No tedy zvláště Edwarda.

Ani se na ni nepodíval. Koukal jen na mně.

„Já si dám colu.“ Odpověděla jsem.

„A vy?“ zeptala se Edwarda s přehnaně koketním úsměvem. Jenže on ten úsměv neviděl. Bez přestávky se na mě díval.

„Nic“ odpověděl ji. Dívajíc se stále na mou osobu.

„Dobře tedy, hned vám to přenesu“ promluvila po chvíli čekání, jestli se Edward konečně otočí na ni.

„Co je?“ zeptala jsem se, když odešla.

Pořád se na mně díval. „Vypadáš bledě“ odpověděl, asi po minutě ticha.

„To ty taky“ řekla jsem mu pobaveně.

Usmál se tým krásným pokřiveným úsměvem. Tolikrát jsem si ten úsměv představovala. Jenže ne tak krásně. Kdybych stála podlomila by se mi kolena, jenže jsem seděla takže to bylo nemožné. Nanejvýš bych mohla spadnout ze židle.

Chtěl ještě něco říct, ale nestihl to, objevila se tak servírka. Spolu s mím nápojem.

„Vážně nechcete nic?“ zeptala se Edwarda pohotově.

„Ne, ale možná by Bella chtěla ještě něco“ ukázal na mně a servírka se neochotně musela otočit na mně.

„Já už také nic“ odpověděla jsem rychle. Když viděla že s ním nijak nehne, tak odešla.

„Budeš pít, nebo ti stačí červenání?“ zeptal se mně po chvíli a na tváři vykouzlil nádherný úsměv.

Vypila jsem tedy rychle celou limonádu. Nespustil ze mě stále zrak a to mně dost rozčilovalo.

„Alice jde“ řekl a konečně se podíval jinam, nežli na mně.

„Pardon že jsem se zdržela, ale dovolat se svým rodičům mi dalo práci“ řekla jakmile si sedla vedle nás.

Vytřeštila jsem na ni oči. „Ty jsi telefonovala mím rodičům? A proč?“ zeptala jsem se jí.

Klidně se na mně podívala. „Domluvily jsme se že budeš spát dneska u nás“ odpověděla mi s nevzrušeným tónem.

„A kde budu jako u vás spát?“ zeptala jsem se ostře. Bylo mi to čím dál tím víc podezřelé.

„No kde asi? Edward má jako jediný pokoj jen pro sebe“ zasmála se.

„Já budu spát v Edwardově pokoji?“ vyhrkla jsem na ni překvapeně.

Jen se zasmála. Ona to myslí vážně. Já ji zabiju.

Edward se díval stejně překvapeně, jako já.

„No tak asi pojedeme“ vyhrkla Alice a už si to hrnula ke dveřím. Já a Edward jsme ji jen tiše pronásledovaly.

Když jsem se na parkovišti podívala na Edwarda. Tak jeho výraz mluvil za vše. Kdyby mohl, červenal by se jako přezrálé rajče.

 

6. Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upírem Proti Své Vůli 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!