Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem proti své vůli 28. kapitola

24.04.2010 (17:15) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2233×

28. Opravdu je to ale důvod vzdát se všeho?

„Chyťte ji,“ zařvala Alice, jakmile viděla do se chystám udělat.

„Koho?“ zeptal se nechápavě Emmett.

„Ji,“ musela na mě Alice ukázat, jelikož jsem za pár vteřin poté ležela na zemi.

„Co tě to napadlo?“ přiřítila se.

„Všechno jste zkazily,“ zavrčela jsem jen. „Emmette, pusť mě,“ zařvala jsem na horu svalů, která mě držela přišpendlenou na zemi.

„Slib že se o nic nepokusíš a Emmett tě pustí,“ křikla naštvaně Alice.

„O nic se nepokusím,“ špitla jsem.

„Jestli ano, tak ti klidně zlomím nohu, aby už ses o nic nepokoušela,“ vyhrožovala. „Emmette, přestaň ji drtit.“

„Vezmete mě do Volterry sebou?“ zeptala jsem se.

„Na tom jsme se nedomluvily,“ řekla.

„Přisahám ti, že si něco udělám, když mě nevezmeš sebou,“ vyhrožovala jsem.

„Budeš nás poslouchat a nebudeš se od nás vzdalovat ani na krok,“ povzdychla si.

„Dobře. Kdy vyrážíme?“ zeptala jsem se jí.

„Ráno. V sedm, neopozdi se,“ řekla. To určitě, já odjedu domů, v sedm přijdu a nenajdu tu ani papír na záchod.

„Nemůžu tady přespat?“ zeptala jsem se nevině.

„Dobře, ale varuji tě. Ještě se ještě o něco pokusíš tak tě klidně i  zamknu ve skříni,“ zavrčela.

„Jdeme dolů?“ zeptala jsem se mile.

„Jdeme. Zeptej se na to přespání a nikomu ani muk že odjíždíš.“

„Jasně,“ usmála jsem se a vydala se dolů. Tak pokus nevyšel, ale jedu s nimi a o to my šlo. Však já najdu způsob jak se stát upírem, i kdybych musela přeplavat lávové jezero, jen abych dostala, co chci. Já se jím stanu.

„Opravdu nechápu, proč chceš být tak moc upírem. Nic krásného to není,“ došla ke mně Rosalie.

„Chci být s Edwardem. Navždy,“ odpověděla jsem jí bez přemýšlení.

„Opravdu je to ale důvod vzdát se všeho? Nikdy nezestárneš, nebudeš mít děti, stále se budeš stěhovat. Já bych si tento život dobrovolně nikdy nevybrala. Bohužel se mě nikdo nepsal na můj názor jestli chci zemřít nebo navždy žít. Jistě našla jsem Emmetta. To je jedno z hodně mála pozitiv,“ usmála se smutně.

„Já po dítěti nikdy netoužila a myslím, že nikdy ani toužit nebudu,“ odpověděla jsem.

„To si myslíš teď, ale co za pět let? Tvůj názor se může změnit,“ řekla.

„Ano to může,“ špitla jsem. Sešla jsem do haly a začala hledat mámu. Mezi zástupy lidí ji bylo těžké najít. Nakonec se mi to ale podařilo.

„Mami, můžu s tebou mluvit?“ zeptala jsem se jí.

„Jistě Bells,“ usmála se a šla se mnou do rohy místnosti, kde byl relativní klid.

„Tak o co jde?“ zeptala se zvědavě.

„Nemohla bych tady přespat?“ zašeptala jsem.

„Nebude to Cullenovic rodině vadit?“ zeptala se.

„Ne, už jsem se jich ptala,“ přiznala jsem.

„Tak dobře, ale ať mi prosím o půlnoci nevolají ať si pro tebe přijdu, že děláš hlouposti,“ usmála se.

„Díky,“ vyhrkla jsem nadšeně a dala jí pusu na tvář. Tak a teď už jenom doufat že mi při spánku neodjedou. Našla jsem volnou židli a posadila se. Podle hodin bylo půl páté. Tak za chvíli by mohly začít odcházet. Já i tady počkám.

Přesně v šest hodin začaly odcházet. Zajímalo by mě, kam šly teď slavit. Rozloučila jsem se všemi, a když se dům vyprázdnil došla jsem ke Cullenům.

„Tak kdy mám večerku?“ zeptala jsem se.

„Teď. Už jsem ti nachystala věci na spaní, jsou v Edwardově koupelně. Pak si v jeho pokoji lehni. Na to tam ta postel je,“ odpověděla Alice. Šla jsem tedy nahoru, vykoupala se a oblékla si pyžamo, které bylo opravdu hezké. Lehla si do postele a ihned usnula. Snad na mě počkají.

Tak a záludná otázka. :) Co bude podle vás dál? Já už to mám vymyšlený. Jen chci vědět, jak by to podle vás mělo dopadnout.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 28. kapitola: