Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem Proti Své Vůli 1. kapitola

The Host


Upírem Proti Své Vůli 1. kapitolaMoje první povídka na pokračování. Je o Isabelle Hale, která bydlí v Londýně a je fanouškem Twilight ságy. Jodnou se u nich ve škole oběví nový žáci. Kdo to je můžete zatím jen hádat. :D ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Tenhle díl je spíše seznamovací, Budu ráda když se vyjádřítě jakkoli v komentářích, pak se budu moct přizpůsobit vám. Děkuji všem co si tuhle povídku alespoň přečtou, i kdyby se vám nijak moc nelíbila.

  1. Večer jako každý jiný? Ne kvůli tomu snu ne.

 

Jako každý jiný den sedím na své posteli a čtu si Stmívání. Knihu která pro mě představuje slunce, život který já nikdy nepoznám. Život upíra. Mou jedinou útěchou je, že po světě možná chodí nějaký kluk, který je můj osobní Edward. Jak ráda bych byla Bella a žila ve světe plném upírů a vlkodlaků. S ní mně však spojovalo jen jediné a to jméno.

Jmenuji se totiž Isabella sice ne Swan ale Hale. Mám dlouhé vlnité blond vlasy a hnědé oči. Můj táta Rob je režisér a máma Ros modelka. Všichni říkají že jsem stejná jako matka a to prý jak vzhledově tak i povahově. No možná je to i pravda. Možná to také dělá to že když bydlíte v Londýně tak se musíte chovat jinak nežli ve Forks. Tam totiž většina mé rodiny bydlí. Ráda bych se tam jela podívat už jen kvůli Stmívání. Ale rodiče jsou proti nechtějí mně tam pustit samotnou. Sice mi je již sedmnáct, ale stejně se o mně bojí. Ale hlavní důvod je že jsem hrozná nešika. Přitahuji průšvihy a hlavně nebezpečí. Mám proto zákaz dotýkat se všeho nebezpečného. To je tak důvod proč máme v domě na všechno služky. Abych nemusela nic dělat a nijak se doma neporanila. I mně to stačí ve škole. Mám speciální omluvenku do tělocviku abych nehrála nic co je pro mně a hlavně okolí nebezpečné. Takže vlastně většinou necvičím. A můžu v klidu přemýšlet o Edwardovy. Ach jo už zase radši si zase začnu pročítat knihu, abych zase jen tak nepřemýšlela nad blbostmi. Přestávám myslet na vše a soustředím se na knihu kterou mám tolik ráda.

Asi v polovině knihy jsem byla zavolána na večeři. Odpověděla jsem že nemám hlad. Za chvíli zaklepala na dveře mamka. Věděla jsem že je to ona ještě před otevřením dveří. Tohle dělává vždy když nechci jídlo.

„Opravdu nemáš hlad?“ zeptala se starostlivě.

„Ne nemám, dekuji za optání“. Vždy jsem byla učena slušnému chování a tým jsem se také řídila.

„Vážně ne?“ zkusila to máma znovu.

„Ne vážně ne“ řekla jsem odhodlaně ale břicho mně zradilo. Zakručelo mi v něm tak hlasitě, že to muselo být slyšet až na ulici. Máma se zachichotala a odvedla mně do jídelny.

Jídelna je velmi velká prostorná místnost to je ovšem každý pokoj v našem domě. Já zde trávím hodně času zvláště proto že venku hodně často pršívá. Někomu by to mohlo vadit, ale mně ne já mám déšť ráda. Mám pro to dost důvodů ale ty by vás určitě nudily. Po večeři jsem šla do svého pokoje. Mám vlastní koupelnu takže jsem do ní hned zalezla. Mám ráda když mi kapky vody ze sprchy plují po těle. Vždy si tyhle okamžiky užívám. Vše ovšem někdy skončí a to platí i o sprše. Po dlouhé chvíli strávené ve sprše jsem se osušila. Vlasy jsem ovšem nechala mokré. Po vyčistění zubů jsem šla spát. Zdál se mi sen který byl ovšem jiný nežli všechny které se mi kdy zdály. Nebyla zde ani louka ze stmívání ani Edward nebo Jacob. Všude kolem mě byla jen tma. Hrozivá a nebezpečná tma, ne taková jako nastane když zapadne slunce, ale taková která vás pohltí a vy se z ní už nikdy nedostanete ven. Tedy ne živý. A já tam v té tmě stála a se stísněným pocitem se rozhlížela. Cítila jsem pohled v zádech ale když jsem se otočila nikdo tam nebyl. Najednou se tma rozestoupila a já byla uprostřed ulice kterou jsem znala jen z vyprávění. Byla to jedna z ulic kde bydlí jen chudí lidé a kde není ani jedna lampa. Rozhlížela jsem se, najednou se u mě objevil chlapec. Měl bronzové rozčepýřené vlasy a medové oči. Věděla jsem kdo to je. Ano byl to Edward. Nebála jsem se ho, ale než jsem něco stihla říct už jsem nemohla. Ucítila jsem na krku bodnutí.

„ÁÁÁÁÁÁ“ vykřikla jsem hlasitě a posadila se na  postel. Uf byl to jen sen. Ale byl tak opravdoví.

„Slečno, je vám něco?“ vlítla do mého pokoje vyděšená Sindy, která je má chůva. Teda stará se o mně, když jsou rodiče pryč.

„Ne jen se mi něco zdálo. Jsem v pořádku“ odpověděla jsem roztřeseným hlasem. Popřála jsem jí dobrou noc a dělala že spím. Za chvíli odešla.

„Tak tohle se ti povedlo“ řekla jsem do prázdného pokoje „vystrašila jsi snad celý dům“.

Snažila jsem se nemyslet na ten sen a usnout. Povedlo se. Po zbytek večera jsem měla jen samé hezké sny.

2.Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upírem Proti Své Vůli 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!