Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Underworld - 19. kapitola - Ztratil jsem lásku... Nebo ji našel?

08.12.2011 (07:45) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2537×

19. kapitola

Ztratil jsem lásku... Nebo ji našel?

Pohled Edwarda:

Sedím na židli a přemýšlím, co se za posledních pár týdnů odehrálo. Jediná osoba, na které mi záleželo, zmizela. Miloval jsem ji tolik, abych se dokonce odvážil požádat o pomoc samotné upíří vládce. A ten den úplně změnil můj život.

Pomoci zachránit mou milovanou nám měla záhadná žena. Ale čím více jsem s touto ženou trávil času na naší výpravě, tím více jsem zapomínal, proč ta výprava vůbec vznikla. Ano, zamiloval jsem se! A ačkoliv to bylo proti mé vůli, nic jsem s tím nesvedl. A ano, pořád jsem chtěl zachránit mou milovanou, ale v porovnání s city, které jsem choval k naší záhadné průvodkyni, to bylo jen pouhé poblouznění.

Jenomže mě se štěstí dlouho nedrží. Když už jsem si byl svými city úplně jist, objevila se má ztracená milovaná. A to nás málem stálo život. S ní se totiž objevil i manžel od naší průvodkyně. Jenže svět, ve kterém jsme se zrovna nacházeli, je úplně změnil, až tolik, že nás chtěli zabít. Naštěstí to dobře dopadlo... Všichni jsme přežili, tedy kromě mé ztracené lásky a manžela mojí Belly.

Jenomže to by nebylo žádné drama, kdyby všechno skončilo - a žili šťastně až navěky. Ne, tak to normálně nechodí. Proto jsem se ani moc nedivil, když nás Bella opustila a vrátila se do své Volterry.

Měl jsem se s tím smířit? Ne, to bych nedokázal. Proto jsem s rodinou nasedl do letadla a vydal se za ní. Bohužel pro ni, jsme ji velice překvapili. A asi se jí moje návštěva nelíbila. Přišlo mi, že je dokonce ze mě nervózní. I když nemá důvod.

Ale už ze zkušenosti vím, že žádné štěstí netrvá věčně.

Jsme ve Volteře jen pár hodin a už se všechno bortí. Jedinou dobrou zprávou je, že se vrátil Jack. To udělalo Belle ohromnou radost. Bohužel při chystání oslav se stala velice zvláštní věc. Našel jsem Bellu na zemi v křečích. Nikdo nevěděl, co to způsobilo. Ale já ano.

Právě teď sedím u její postele a dívám se, jak odpočívá. Vypadá tak sladce. Jako anděl, který spadl z nebe. A přitom by lepší pojmenování bylo ďábel.

Když jsem odcházel ze sálu s tím, že budu Jacka sledovat, a snad se dozvím, co je s Bellou, nikdy by mě nenapadlo, že zjistím zrovna tohle...

„Pane Bože!“ zalapal jsem po dechu, když jsem otevřel dveře.

Jack seděla na posteli a na klíně měl Bellu. To ale nebylo to, čemu jsem nemohl uvěřit. Bella byla zakousnutá do jeho krku a sála z něj krev. Ale jakmile mě uslyšela, okamžitě od Jacka odskočila na druhý konec pokoje.

„Co tady děláš?“ zakřičel na mě Jack a rychle spěchal, aby podepřel Bellu, která vypadala, že každou chvíli omdlí.

„Já?! Co tady děláte vy!“ ukázal jsem na něj.

„To je v pořádku, Jacku,“ usmála se na něj chabě Bella. „Já mu to vysvětlím.“ Jack jí opatrně pomohl posadit se na postel a odešel. V pokoji jsem zůstal jen já a Bella.

Asi pět minut jsme mlčeli, když Bella promluvila.

„Proč jsi sem přišel?“

„Vypadalo to s tebou vážně a já jsem chtěl vědět, zda jsi v pořádku,“ odpověděl jsem popravdě.

„Myslela jsem, proč jsi přišel do Voltery.“ Dívala se mi hluboko do očí a já jí v tu chvíli nedokázal lhát, ale taky jsem jí nemohl říci pravdu.

„Chyběla si rodině a chtěli jsme poděkovat Arovi za pomoc.“ Tohle nebyla úplně lež.

„Aha,“ vydechla. Zdálo se mi to, nebo jsem slyšel zklamání?

„Ale dost o mně. Slíbila jsi mi, že mi to vysvětlíš.“ Poukazoval jsem na předchozí události.

„Jsem upír v pravém slova smyslu. Už od narození potřebuji čerpat energii, ale mně ji nedodává krev z lidí nebo zvířat. Já potřebuji krev upíra. Je jedno, kdo to je, ale bez ní zemřu. Proto jsem měla ty křeče. Když jsem byla v tom světě s vámi, nepila jsem. A to byla příliš dlouhá doba na to, abych to vydržela.

„Proč si nám to neřekla?“ zeptal jsem se v úžasu.

„Edwarde, před stovkami let se takoví upíři vyvražďovali. Byli považováni za záhubu našeho světa. Proto to ví jen Jack, Aro, Marcus a Caius. Nikdo jiný se to nesmí dozvědět,“ odmlčela se. „Přísahej, že to nikomu neřekneš! Přísahej!“ Mluvila najednou velmi odhodlaně.

„Nikomu to neřeknu, přísahám!“ odpověděl jsem. Díval jsem se na ni a najednou mi jí bylo líto. Vypadala tak hrozně zranitelně. Sedl jsem si vedle ní a objal ji kolem ramen.

„Kolik té krve potřebuješ?“ zeptal jsem se narovinu. Byla s Jackem v pokoji možná minutu a pochybuji, že by jí tohle množství mohlo stačit.

„Moc ne. Musím se napít asi tak jednou za pár týdnů. Ovšem to záleží na tom, jak moc se vysiluji.“

„Ta krev od Jacka nestačila, že ne?“ zeptal jsem se a podíval jsem se jí do tváře. Bella se dívala do země. Dal jsem jí ruku pod bradu a donutil ji, aby se na mě podívala.

„Ne,“ vydechla.

„Vezmi si moji krev,“ zašeptal jsem, jako by nás někdo mohl slyšet. Chvíli se mi dívala do očí. Byl to neobyčejně magický okamžik. Poté se sehnula k mému krku. Chvíli jezdila nosem po tepně, až mě z toho příjemně mrazilo v zádech. A pak se rychle zakousla. Nebolelo to, jen to bylo takové otupující. Cítil jsem, jak pije mojí krev, a jak jsme zvláštně spojení. Jako bych viděl až na dno jejího nitra.

Nevím, jak dlouho ze mě pila, jestli sekundy nebo možná minuty. Mně to však přišlo jako celé hodiny. Nakonec se ode mě přeci jen odtrhla, jazykem přejela po rance na krku a podívala se mi do tváře. Její oči měly takovou zvláštní barvu. Byly hluboké, jako studny, ve kterých jsem se momentálně topil.

Pohladila mě po tváři a usmála se.

„Musím si odpočinout a ty bys měl taky.“ Neváhal jsem a položil ji do postele. Byla jsem nad ní nahnutý a chystal jsem se ji konečně políbit. Ale už jednou jsem řekl, že nic není „šťastně, až navěky“ - a už vůbec ne pro upíry.

Už bych ji políbil, kdyby do pokoje nevtrhl můj „milovaný“ bratr Emmett.

„Hele Ede my-,“ začal, ale já nečekal až to dokončí. Zavrčel jsem a než stihl mrknout, už jsem ho vyhazoval ze dveří. Otočil jsem se na Bellu, ale zřejmě byla moc unavená, protože již sladce oddychovala. Sedl jsem si na židli u postele a rozhodl se sledovat mou sladkou princeznu.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Underworld - 19. kapitola - Ztratil jsem lásku... Nebo ji našel?: