Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ultimátum - Prolog

Plakát


Ultimátum - PrologNová spoluautorská povídka dle Esaielina nápadu ve spolupráci s MyLS. Odehrává se kdesi na přelomu Zatmění a Rozbřesku, předtím, než Bella otěhotní. Bella a Alice jsou nuceny přidat se k Volturiovým, aby zachránili život ostatním Cullenovým. A tak začíná náš nový příběh...

 

Ultimátum

 

Prolog aneb

Ultimátum - podmínky z Volterry

 

 Isabella Marie Swanová

 

Bylo to už pár dní, co Edward vyřkl ten svůj bláznivý nápad. Trval na tom. Svatba za to, že on sám mě odevzdá náruči nesmrtelného života a strávíme spolu svatební noc, jak se patří. Jenže já se upřímně děsila téhle nabídky. Byla to nádherná představa - mít Edwarda už napořád, oficiálně být jeho a ničí jiná, on můj a nikoho jiného. Ale... Proboha bylo mi osmnáct. Vdát se v osmnácti se po matčiných poučkách stalo mou noční můrou. Renée by zuřila. Věděla jsem to. To proto jsem se tolik zdráhala Edwardovu nabídku přijmout.

Dnes už vím, že tehdy jsem neměla vůbec váhat. Existují mnohem horší věci. Tenkrát jsem o nich neměla ani ponětí, ale dnes... Přesto, o tom až později. Zpět na začátek mého příběhu...

 

 

To ráno se nelišilo od jiných. Byla sobota a Edward strávil noc mým pozorováním. Hned ráno jsme odjeli, neboť Charlie byl na rybách a tak nemohl mít proti návštěvě v domě Cullenových žádné námitky. Edward mi otevřel dveře spolujezdce u svého Volva a já se poslušně posadila. Zřejmě na mě poznal, že jsem stále mírně dezorientovaná a tak jsme jeli v tichosti.

Jediná známka toho, že si uvědomuje, že tam jsem, byla jedna paže ledabyle přehozená mým směrem a jeho dlaň na hřbětě mé ruky. Ten chladný dotyk byl tak příjemný a uklidňující, že jsem zavřela oči a nechala ho na sebe působit. Myslím, že jsem usnula. Probudil mě až Edwardův hlas těsně u mého ucha. Ovál mě jeho studený dech.

„Bello, vstávej, ty moje Šípková růženko,“ mumlal tím okouzlujícím, vábivým hlasem. Mé srdce vynechalo jeden úder. Pomalu jsem se zavrtěla a nadechla. Uvědomovala sjem si jeho blízkost dost silně. Líbilo se mi to.

„Takhle se budí princezny?“ zamručela jsem vyčítavě z rozepsání. Zasmál se a přitiskl mi rty ke spánku. Ten letmý dotyk mě rozechvěl, navzdory své pomíjivosti. Sjel mi nosem po tváři a pak se rty jemně otřel o má vlastní ústa. Okamžitě jsem je pootevřela, ale on se s dalším smíchem odtáhl. Bezstarostně. Zamračila jsem se a nespokojeně zamžikala do jeho obličeje.

„Tak tohle už bylo pořádně?“ ptal se pobaveně a navzdory mé neochotě nadlidskou rychlostí oběhl auto, otevřel dveře na mé straně, podebral mě paží a zvedl. Načež zase zabouchl a hodil si mě do náručí, protože moc dobře věděl, že mé nohy jsou po jeho polibku jako ze želé, ač se mi ta jeho prozíravost někdy protivila.

Teď jsem se spokojila s tím, že jsem si položila hlavu na jeho hruď a spokojeně oddychovala, přičemž jsem cítila tu jeho nádhernou vůni a už zase se mi klížila víčka. Uvolněně jsem si povzdechla a jeho to zase rozesmálo. Byl dnes v dobré náladě. Proto mě tak udivilo, když náhle ztuhnul a znepokojeně se zamračil. Vzhlédla jsem zmateně do jeho úzkostlivě staženého obličeje.

„Co se děje?“ vyhrkla jsem okamžitě udiveně a snažila se porozumět hře mimických svalů v jeho tváři. Okamžitě povolil svůj výraz do neutrálního, bezstarostného a usmál se na mě. Ale já poznala, že to nebyl pravý úsměv. Nesmál se očima. Něco se muselo stát.

„Ale to nic,“ opáčil lehkým tónem a pokračoval v cestě, ale cítila jsem tam tu změnu. Měl zatnutou čelist, svaly podivně napjaté a i když byl tak dobrý herec, znala jsem ho už dost na to, abych na něm poznala, že něco není v pořádku, ať už tvrdil, co tvrdil. Poznal to a tak si povzdechl.

„Alice překládá slova americké národní hymny do znakové řeči, Rosalie vyjmenovává veškeré módní časopisy, Emmet počítá od miliónu pozpátku do nuly, Jasper propočítává nějaký fyzicko-věděcký graf o rychlosti jedoucího vlaku a teorii vznášedel, Esmé si přeříkává všechny recepty na sladké laskominy a Carlisle zase vytváří seznam nemocnic pod USA. Něco prostě tají,“ vyklopil to ze sebe. Mluvil klidně, ale nakonci mu hlasem prosvitl slabý podtón podráždění.

 Otřásla jsem se a on mi prstem přejel po lince zamračeného obočí. Svým dotykem jako kdyby ho vyhladil. Nemohla jsem se mračit jemu do tváře, ne, když měl tak něžný výraz. Zavrtěla jsem hlavou. Měl na mě už přílišný vliv. Podlehla jsem jeho kouzlu už dávno, ale teď už by mě mohl i ovládat, aniž bych se bránila.

 Kopnutím si otevřel dveře do domu. Všichni byli v kuchyni. Edward mě ale raději postavil na zem, přesně dle mého přání. Vděčně jsem se na něj usmála. Oplatil mi to, vzal mě zaruku a tak jsme vstoupili do kuchyně - ruku v ruce jako mladý zamilovaný pár hrdliček. Přesně proto si Emmet neodpustil zamumlání ve stylu „...a Edward už brzy nebude nejstarším panicem co svět světem stojí,“ za což si od mé lásky zasloužil řádné zavrčení.

 V tom ovšem jako by Emmetovi něco docvaklo a ten zmlkl a bylo to snad poprvé, co zbledl a přestal se smát. Mírně ode mě odvrátil tvář. Byla jsem ještě zmatenější. V tu chvíli Edward vedle mě zakvílel a pustil mě. Prázdná ruka bez té jeho mě pálila.

„Proč? Proboha proč?!“ zavrčel a rozmáchl se, takže stůl v kuchyni byl v tu chvíli na dvě půlky. Zděšeně se podíval na mě, pohledem přejel k Alici a vyrazil pryč nadlidskou rychlostí, jako rozmazaná šmouha. Jako vzpomínka. Rychle jsem vzhlédla k Alici. Vždy radostný a optimistický skřítek se tvářil bolestně a ukřivděně. Pozdvihla jsem obočí.

Mlčky ke mně natáhla ruku. Vzala jsem ji za ni, ale to nechtěla. Vložila mi do dlaně obálku. Byla úhledně rozdělaná a na vrchu stálo úhledným písmem:

slečně Alici Cullenové

GrienStreet 198

Forks, Washington

56IL 54

Našpulila jsem znepokojeně rty. Vůbec jsem nechápala proč mi dává číst svou osobní poštu. Vytáhla jsem úhledně poskládaný arch papíru. Byl zdobený zlatým rámečkem z pomyslných květin a psán nádherným, plynulým, rovnoměrným rukopisem jistou rukou s perem, které psalo černou barvou.

 Nejdražší Alice a půvabná Bello!

Je mi nesmírným potěšením, že vám mohu napsat, ačkoliv za takto nepříznivých podmínek. Už nemůžeme déle ignorovat vzrůstající se počet rodiny Cullenových a Delaniových. Proto jsme učinili jedinečné rozhodnutí tyto klany zachovat a pouze ztenčit jejich řady. ....

Zatajil se mi dech. Odvrátila jsem pohled.

„Alice! Alice... co... co to má znamenat?“ vykoktala jsem a zamrkala přímo do jejích utrápených očí.

„Tohle je jejich ulitmátum, Bello. Copak to nechápeš? Mile a s grácií nám sdělují, že pokud se nepřidám já a ty k Volturiovým a nestaneme se členkami jeho gardy, zabijí je všechny - Tanyu, Kate, Eleazara, Carmen, Carlislea, Esmé, Rosalii, Emmeta, Edwarda... a... a Jaspera.“ Poslední jméno vydechla téměř neslyšně. Jasper jí jen přejel po paži a pokoušel se jí uklidnit.

 „Nemusíš to dělat, Bello, jestli nechceš,“ hlesl slabě Carlisle.

„Byla by to pro tebe velká oběť - Charlie, Renée, tví přátelé...“ souhlasila Esmé smutně.

Zírala jsem na ně, jako kdyby se zbláznili. Alice na mě vrhala úzkostlivý, prosebný pohled. Chápala jsem ji. Bránila Jaspera. Nechtěla aby se mu něco stalo. Nepřežila by to. Tak jako já, kdyby někdo ublížil Edwardovi. Otřásla jsem se.

„Bello, prosím, ne! Vyřešíme to nějak jinak!“ ozval se najednou Edwardův hlas ode dveří. Byl zoufalý. Prosil o slitování. Nejspíš jsem ale byla bez srdce. Zavrtěla jsem hlavou.

„Tady není co rozhodovat, Edwarde. Jedeme do Volterry,“ prohlásila jsem pevně. Alice se natáhla a stiskla moji ruku. A pak už jsem to nevydržela a omdlela.

 

Námět ke kapitolce: Esaiel

Sepsáno: Esaiel

Příště se dozvíme: Co se stane až Bella s Alicí odjedou do Volterry? Jaké je čeká přivítání? Bude Bella přeměněná na upírku? Kdo se jak zachová? Přetrvá rivalita mezi Bellou a Jane? Najde se mezi Volturiovými někdo přátelský?

 shrnutí >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ultimátum - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!