Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty víš, že mě miluješ - 6. kapitola


Ty víš, že mě miluješ - 6. kapitolaZlomová kapitola. Jak se Bella a Edward vyrovnají s tím, co se stalo?

Rychle jsem mu začínala rozepínat košili. S mou upíří rychlostí byla hned dole. On se s mým tričkem ale vůbec nepáral a jednoduše ho roztrhl. Tak fajn, naštvala jsem se a roztrhla jeho kalhoty. S mou sukní to nebyl takový problém, a tak jsme skončili jenom ve spodním prádle.

Pak už mě Edward jenom položil na postel a já se nemohla dočkat toho, co přijde.

Bella

 

Jelikož upíři většinou kocovinu nemívají, překvapilo mě, když jsem se probudila a trochu mě ještě bolela hlava. Včera jsem to vážně přehnala. Pořádně jsem se rozhlédla kolem a došla mi jedna velice zásadní věc. Tohle není můj pokoj. Zajímalo mě, s kým jsem se to včera zapletla a podívala se vedle sebe. Hrklo ve mně, když jsem spatřila Edwardovy vlasy. Ne, určitě to není on, to se stát nemohlo. Jenomže když jsem se mu podívala na obličej, byl to on, nádherný jako vždy.

Sakra, sakra, sakra. Tohle se stát nemělo. Celé je to špatně. Zpanikařila jsem a začala jsem hledat něco na sebe. K mému překvapení, kalhotky to přežily. To stejné se ale nedalo říct o dalších částech mého oblečení. Povzdechla jsem si a začala hledat nějakou z Edwardových dlouhých košil. Otevřela jsem skříň a vzala si modrou. Tu jsem na něm měla moc ráda. Oblékla jsem si ji a podívala se do zrcadla. Vlasy mi trčely do všech možných i nemožných světových stran. Pokusila jsem se je rukou trochu zkrotit a podařilo se mi to. Obula jsem si svoje červené kozačky a pomalu a tiše jsem vyšla ven v tom nejvíc neladícím oblečení, které kdy kdo viděl.

Rozhlédla jsem se, jestli někdo náhodou nejde kolem. Nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl. Pomalu a jistě jsem mířila ke svojí chatce, doufala jsem, že Rosa a Alice tam už nejsou. Nechtělo se mi nic vysvětlovat. Sama jsem si ještě plně neuvědomila, že jsem se vyspala s Edwardem. Vešla jsem do chatky a zabouchla za sebou dveře. Nikdo v ní nebyl. Vzduch čistý. Ještěže tak. Natáhla jsem si krátké džínové kraťasy a zastrčila do nich košili. Obula jsem si balerínky a šla si učesat vlasy. Když jsem byla hotová, vyrazila jsem na snídani. Doufala jsem, že Edward to nestihne a že se nepotkáme.

Nabrala jsem si nějaké lupínky a zalila je mlékem. Stejně to jíst nebudu. Napustila jsem si čaj a šla si sednout k Alice, Rose, Jasperovi a Emmettovi.

„Ale, ale, ty ještě žiješ? Od včerejšího večera jsme tě neviděli,“ řekla Rose na uvítanou.

Jenom jsem se zašklebila a sedla si vedle Alice.

„Přespala jsi u někoho?“ zeptala se mě Alice zvědavě.

„Prosím tě, ta dělala všechno možný, jenom nespala,“ řekl Emmett a zasmál se.

„Je to moje věc a, prosím, neřešte to,“ řekla jsem nerudně a bezmyšlenkovitě jsem snědla lžíci toho blafu před sebou. Okamžitě jsem to vyplivla naprosto znechucená. Byla jsem úplně mimo.

Emmett s Jasperem z toho měli ohromnou legraci, jako vždy. Alice a Rose se na mě starostlivě dívaly. Věděly, že něco není v pořádku. Celému tomu cirkusu nasadil korunu Edward, který zrovna vešel do dveří a někoho hledal. Bylo mi jasné koho.

„Není to náhodou Edwardova košile?“ zeptal se najednou nahlas Emmett a já myslela, že po něm skočím a uškrtím ho. Všichni čtyři ke mně stočili tázavé pohledy. Edward mezi tím přišel ke stolu a odkašlal si. Sakra, proč jsem si zapomněla změnit tričko?

Alice se na mě šokovaně podívala a já jen pokrčila rameny.

„Už bychom měli jít, musíme ještě něco dořešit,“ řekla Rose a všichni se zvedli od stolu. Očima jsem je prosila, ať neodchází, ale oni mě neposlechli. Prostě se zdejchli. Nechali mě tady samotnou s Edwardem, který vypadal, jak že má něco na srdci.

Mlčky si sedl a já v duchu zaúpěla.

„Ta košile ti sluší,“ řekl a usmál se.

„Díky,“ řekla jsem potichu a chtěla se někam propadnout.

„To, co se stalo v noci,“ začal Edward, ale já ho nenechala dokončit.

„Nic neznamenalo,“ řekla jsem, ale do očí jsem se mu nepodívala.

Edward vypadal, jako kdybych mu právě dala facku. Já sama jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem řekla. Samozřejmě, že to něco znamenalo. Mezi námi dvěma to vždycky něco znamená.

„Podívej se mi do očí a zopakuj to,“ řekl Edward.

Očima jsem stále pozorovala podlahu a nehodlala jsem to měnit. Bylo mi jasné, že ve chvíli, kdy se na něj podívám, roztaju, jako zmrzlina na slunci a řeknu něco, čeho bych později litovala. Třeba, že ho miluju.

„Bello,“ řekl Edward naléhavěji.

Z nějakého nepochopitelného důvodu mě chytla zlost a podívala jsem se na něj zpříma.

„A co chceš, abych řekla, Edwarde? Že jsi byl dobrej? Že to bylo super?“ zeptala jsem se ho zlostně a on si jenom povzdechl.

„Já nevím, co chci,“ řekla a zoufale se na mě podíval. Tak to jsme dva.

„Teď vážně nemám sílu to řešit, Edwarde. Je toho na mě moc najednou. Promluvíme si později. Měj se,“ řekla jsem mu a zvedla se od stolu. Byla jsem opět na stejném bodě, jako před pár měsíci. To bylo přesně to, co jsem nechtěla. Znovu do toho spadnout.

Přes všechny moje negativní myšlenky, ale proniklo i pár nadšených. Minulou noc to bylo poprvé, co jsme se s Edwardem milovali. A i přes to, že jsme měli snad milion důvodů, proč jsme to neměli udělat, zdálo se mi to jakýmsi zvláštním způsobem správné. Možná to taky bylo tím, že Edward byl skvělý milenec. Jak to, že jsme to nezkusili už předtím? Možné tohle byl klíč k tomu, abychom spolu byli šťastní a nic nám nechybělo. Na chvíli jsem se zastavila a málem si nafackovala. Co to sakra plácám? Já a Edward prostě nemůžeme být pár, to přece nejde. Není to možné. Ne když oba máme až moc rádi svůj životní styl.

Když jsem si v hlavě vše vyjasnila, byla jsem připravená s ním otevřeně mluvit o tom, co se stalo. Nadechla jsem se pro odvahu a zaklepala na dveře od jeho chatky.

Rychle mi přišel otevřít. Vešla jsem dovnitř. Neměla jsem nejmenší tušení, jak tohle dopadne, ale bylo to důležité. Sedla jsem si na židli a počkala, až si sedne taky. Chvíli jsme mlčeli. Ani jeden z nás pořádně nevěděl, co říct. Nakonec začal mluvit Edward.

„Včerejší noc něco znamenala,“ řekl Edward a já s tím musela souhlasit.

„Já vím, ale nic to nemění,“ řekla jsem.

„To si nemyslím. Bello, něco mezi námi je, vždycky mezi námi něco bylo. Já se to snažil potlačit celé tři měsíce a vím, že ty taky, ale stejně se to zase objevilo. Tohle není něco, z čeho se jen tak dostaneš,“ řekl Edward a já se začínala děsit směru, kterým se tahle konverzace začala ubírat.

„Edwarde, prosím, nepitvej do toho. Nemá to cenu. Skončíme ve stejném stavu jako před třemi měsíci, ani jeden z nás to tak určitě nechce,“ řekla jsem.

„Kde bereš tu jistotu, že by to nefungovalo? Udělali bychom to po svém,“ řekl Edward a já se vyděsila.

To jsem slyšet nechtěla. Nechtěla jsem slyšet tu naději, že bychom spolu někdy mohli být šťastní.

„Edwarde, dokážeš si vůbec představit, že bychom do toho opravdu šli? Dokážeš si představit nás? My dva spolu. To přece nemůže fungovat. Až moc máme rádi náš styl života. A na tom nic měnit nechceme,“ řekla jsem mu a sama sebe se snažila přesvědčit o pravdivosti mých slov.

„Já bych se změnil. Kvůli tobě,“ podotkl Edward a mně došly argumenty. Tohle byl čistě můj problém. Edward by klidně šel do vážného vztahu a ani by nemrkl. Já ne. Nevěděla jsem, jestli bych byla schopná se změnit. Ať už by to bylo kvůli němu, nebo ne.

„Edwarde, nejsi to ty, jsem to já,“ řekla jsem tak otřepanou frázi, že jsem se sama za sebe styděla. V mém případě to ale byla pravda. Opravdu jsem to byla já. Já byla ta, co nebyla schopná jít do vážného vztahu.

Edward si ale nedal říct. Přisunul se ke mně a zpříma se mi podíval do očí. Něco tam hledal. Nějakou nerozhodnost. Měla jsem dojem, že ji mám vepsanou po celé tváři. Co jsem vlastně chtěla? Ještě před několika měsíci, bych s ním bez váhání začala chodit hned po tom, co by mi to nabídl, teď jsem ale měla úplně jiný názor. Možná jsem se prostě příliš bála, že bych si znovu ublížila.

„Řekni mi, že ke mně už vůbec nic necítíš. Že mě nechceš. Že tě ani jednou při tomhle rozhovoru nenapadlo, jaké by to bylo, kdybychom do toho šli,“ řekl Edward a čekal.

Nedokázala bych se mu podívat do očí a lhát mu. Pořád jsem ho milovala a pořád jsem ho chtěla a nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu, jsem přemýšlela snad milionkrát za těch deset minut, co jsem tady byla.

„Já nemůžu,“ řekla jsem mu a snažila se spolknout ten knedlík v krku.

Pak se ke mně Edward nahnul. Byl jenom pár milimetrů ode mě. Čekal, jak se rozhodnu.

Myslím, že jsem měla jasno už ve chvíli, kdy jsem si poprvé uvědomila, že k němu něco cítím. Jenom jsem si to nebyla schopna připustit. Láska pro mě vždy byla trochu vzdálené téma. Nikdy jsem nad ní nepřemýšlela, jako nad něčím, co bych chtěla zažít. Nikdy jsem nehledala lásku, ona si mě našla sama a poslala mě rovnou k Edwardovi. Nikdy jsem si nemyslela, že pokud někoho budu milovat, bude to Edward. Myslím, že on lásku taky neměl v plánu, ale kdo má? Láska je svéhlavá, mnohdy tragická, ale je svým způsobem ten nejlepší pocit na světě. Pokud jsem někoho měla milovat, byl to Edward. Asi to vždycky byl on.

Usmála jsem se a pomalu spojila naše rty. Bylo úžasné. Poprvé to bylo z opravdové lásky. Nemuseli jsme si to říkat, věděli jsme, co k sobě navzájem cítíme. To mi stačilo.


Děkuji všem, kdo povídku ještě pořád čtou a komentují. Myslím, že nás čekají ještě tak jedna nebo dvě kapitoly do úplného konce, doufám, že vydržíte a přečtete si povídku až do konce. Díky, Kajushqa1.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty víš, že mě miluješ - 6. kapitola:

 1 2   Další »
18. van
03.02.2012 [10:31]

van Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.11.2011 [18:01]

mima19974 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16. Faire
11.11.2011 [20:05]

Faire Emoticon

15. marcelle
10.11.2011 [17:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.11.2011 [17:37]

ThereSSa Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. love
10.11.2011 [15:47]

Skvělý, suprový, úúžasný rychle další kapitolku hrozně mě to baví Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. wera
10.11.2011 [6:22]

ách, nemá slov, že by byli konečně spolu, honem další dílek, nemůžu se dočkat !! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. LidkaH
09.11.2011 [19:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. marcela
09.11.2011 [19:53]

Ani netušíš,jak ráda si počkám a jak ráda to čtu.Moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon

9. lelus
09.11.2011 [18:21]

jojojo Konečne:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!