Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - epilog

17.08.2012 (07:30) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 4239×

Epilog

Bella

„Vždycky jsem věděl, že jste s Einarem se stejného těsta, jenom jsem netušil, že jste oba stejně pošahaní. Prosím, řekni mi, že se nechystáte k tomu, o čem si šeptá celá garda,“ vřítil se Caius do naší ložnice bez zaklepání.

Zrovna jsem balila kufry, Einar pobíhal někde po hradě a Nath se rozhodoval, co bude na těch pár dní potřebovat.

„Cože?“ vzhlédla jsem překvapeně, protože Caius se většinou takhle hlasitě neprojevoval.

„Řekni mi, že nehodláš samotná napochodovat do vosího hnízda,“ naléhal.

„Nehodlám. Naopak si míním vzít nesmlouvavého a hrozivého Einara spolu s Nathanielem, který drsný výraz teprve cvičí, ale to se poddá cestou,“ usmála jsem se.

„Mohli byste se alespoň na chvíli přestat chovat jako idioti a brát situaci vážně? Ona totiž vážná je!“ soptil dál bez ohledu na humor, se kterým jsem se to snažila zahrát do autu.

„Já vím, jak je vážná. Ale odmítám vtáhnout gardu do války jen proto, že jeden rozmazlený fracek neví, co vlastně chce. Takže pojedeme do Forks, rozpustíme nomády, co si na nás pozvali, uklidníme situaci a ukážeme jednomu nevycvičenému psisku, kde končí jeho dvorek,“ obhajovala jsem naše rozhodnutí.

„Co když tam umřete?“ zvážněl.

„Pak umřu po boku dvou mužů, které miluju nadevše na světě. Ale na nic takového se nechystáme.“

„Mezci. Tvrdohlaví. Oba,“ prskal jako křeček, ale vycouval z místnosti.

*     *     *

„Lásko?“

Otočila jsem se na Einara, stojícího na prahu. Poprvé za dobu, co jsem ho znala, vypadal rozpačitě, jako by nevěděl, co říct. Působilo to hrozně nezvykle. A pekelně roztomile.

„Já vím, že jsi říkala, že se nechceš vdávat, že na vztah nepotřebuješ papír. Ale kdyby sis to třeba jednou rozmyslela… No, prostě jsem ho viděl ve výloze a chtěl jsem, abys ho měla,“ usmál se rozpačitě a vrazil mi do ruky malou, sametem potaženou krabičku.

Uvnitř byl zásnubní prsten, jednoduchý kroužek po obvodu posázený drobnými diamanty. Prostě dokonalý.

„Bude mi ctí jej nosit, ať už tu svatbu uspořádáme, nebo ne,“ usmála jsem se a natáhla se k němu pro polibek.

„Ježíši Kriste, už zase. Máte alespoň sbaleno, když už tu tak blbnete?“ ozval se Nath pobaveně ode dveří.

Ten opravdu ví, jak zmršit romantickou chvilku.

„Řekla bych, že ano. Můžeme pomalu vyrazit,“ souhlasila jsem po poslední rychlé kontrole zavazadel.

*     *     *

Po návštěvě forkského hřbitova, hrobu mého otce, už se naše mise nedala déle odkládat. Navigovala jsem Einara k domu Cullenových, kam se nedávno vrátili.

Projíždět znovu Forks bylo hrozně zvláštní. Městečko vypadalo úplně stejně, ale přesto jsem si tu připadala cize a nepatřičně. Jakoby jste se dospělí zkoušeli napasovat do svého oblečení z puberty.

Před domem bylo dost rušno. Několik nomádů cvičilo boj z blízka. Bylo jich dost, ale rozhodně ne tolik, aby byli hrozbou pro Volterru.

Při zaregistrování našeho auta okamžitě přestali a my vystoupili do téměř obřadného ticha. Očividně jsme jim svou přítomností vyrazili dech.

Než jsme stihli vystoupat po schodech ke vchodovým dveřím, stačila Alice otevřít.

Veškerá má lhostejnost a smířenost byla v prachu. Můj starý vztek a nenávist k téhle rodince se vrátila s nebývalou silou. Měla jsem příšernou chuť tomu skřetovi před sebou vyškrábat oči, toho hajzla – Edwarda – rozcupovat na konzistenci strouhanky a zbytku té pošahané rodinky vymyslet nějaké kreativní tresty velmi podobného rázu.

Einar, ostatně jako vždy, okamžitě vycítil mou náladu a položil mi konejšivě ruku na bedra. To bylo vše, co jsem potřebovala. Síla a sebevědomí mi mohly tryskat z konečků prstů.

Leonidas potřeboval tři sta mužů, mně stačil jediný.

S Einarem za zády bych bez mrknutí oka čelila celému světu. Nejspíš proto jsem ho tolik milovala.

Pubertální pobláznění do Edwarda se s tím nemohlo měřit ani v nejmenším.

Nath se na mě tázavě podíval. Pokusila jsem se na něj usmát, bez valného úspěchu, a vkročila jsem do jámy lvové.

Cullenovi stáli nastoupeni v řadě, aby nám mohli čelit společně. A protože společný jmenovatel jsem tu byla já, musela jsem se ujmout představování.

„Tohle je Emmett, Rosalie, Alice, Jasper, Edward, Esme a Carlisle.“

Carlisle mi však okamžitě skočil do řeči: „Proč to zrovna nevezmeš i s rodinnými přídomky? Strýček Emmett, teta Rose, teta Alice, strýček Jasper, tvůj otec, babička Esme a dědeček Carlisle.“

Nath jen tázavě pozvedl obočí. Není divu, do teď byl zvyklý na relativně normální upíry.

Pevně jsem sevřela čelist a tentokrát to přešla bez povšimnutí, i když mě to stálo dost sebeovládání.

„Tohle je Nathaniel a Einar,“ představila jsem vaši stranu.

„Einar? Maminka tě pojmenovala po tom neblaze známém upíru Einarovi?“ ušklíbl se Edward a já měla obrovskou chuť mu jednu švihnout.

„Od dob, kdy křesťanství pohltilo můj lid, jsem jediný Einar, o kterém vím. Mezi upíry dokonce jediný v historii,“ nenechal se můj milovaný vyvést z míry.

„Takže ty jsi ten Einar? Einar Nelítostný? Einar Poslední soud? Mého syna vychovává kat?“ Edwardův hlas vyletěl do neuvěřitelné výšky.

„Není to tvůj syn, jedna noc se mnou z tebe nedělá jeho otce. Stejně by jeho otec mohl být kdokoli, s kým jsem spala před tebou,“ vybuchla jsem.

„Ale tvrdila jsi, že jsem tvůj první,“ kníkl Edward ublíženě.

„Ty jsi tvrdil, že mě miluješ. Asi jsme byli upřímní oba stejně,“ ušklíbla jsem se zlomyslně.

Byl můj první, ale tohle prohlášení ho očividně ranilo. Vím, že to bylo dětinské, ale chtěla jsem, aby zažil alespoň stín toho, co jsem protrpěla já.

„Já tě miloval. Pořád tě miluju. Teď konečně můžeme být jedna velká šťastná rodina,“ snažil se mě utvrdit v tom, že se definitivně zbláznil.

„Rodina? Po tom všem? Po tom, co jsi mě po jediné noci odkopl jako nějakou děvku? Po tom, co jsi mě nechal těhotnou, vyděšenou, opuštěnou v den smrti mého otce?! Já už rodinu mám. Einara, který při mně stál každou vteřinu každého dne před i po přeměně. Volterrské, kteří za nás byli ochotni položit životy. A svého syna, na kterého nemáte sebemenší nárok, ale přivezla jsem ho jako gesto dobré vůle,“ nemohla jsem uvěřit vlastním uším.

„Bello, Edward to myslel dobře,“ snažila se Alice pomoci.

„Ty sklapni. Tohle by nejlepší kamarádka, za kterou ses prohlašovala, nedopustila. Všichni jste měli plnou hubu keců o milující rodině, ale ani jeden se po mně neohlédl, když jsem tohohle rozmazleného spratka omrzela,“ přejela jsem pohledem celou tu povedenou rodinku.

„Nathe, jestli se s nimi budeš chtít stýkat, bránit ti nebudu,“ otočila jsem se na našeho syna.

„To bych si radši ukousl vlastní ruku, ale dík za nabídku,“ pokrčil nevzrušeně rameny.

„Tak, to bylo téměř vše,“ přikývla jsem a vyšla ze dveří.

Zastavila jsem se před domem.

„Nomádi a veškeré shromážděné upírstvo, dovolte mi říct pár slov,“ zvolala jsem a počkala moment, zatímco z lesa se vylouplo několik dalších upírů.

„Většina z vás je tu nejspíš proto, že jste přátelé s rodinou Cullenů. Byli jste ochotni bojovat kvůli tomu, že Edward chtěl svého syna. Syna, o němž donedávna nevěděl a o osud jeho matky se ani v nejmenším nestaral. Syna, který s ním nechce mít nic společného. Opravdu jste ochotní položit své životy, protože jedno sobecké děcko chce hračku, kterou kdysi zahodilo? To, že dokáže manipulovat se svou rodinou, neznamená, že musí cloumat i s vámi. Ale jestli opravdu chcete bojovat, tak počítejte s tím, že se s vámi Volterra rozhodně mazlit nebude. A až budete umírat v plamenech, budete myslet na to, jestli to opravdu byl správný důvod. Rozejděte se do svých lovišť a domovů, dokud je ještě čas. Žijte si blaze a nechte Cullenovy, ať si šťastně hnijí třeba do skonání světa.“ Tak, má první a snad i poslední řeč pro velkou skupinu.

Efekt byl přesně takový, jaký jsem očekávala – upíři se začali rozcházet.

Kývla jsem na Nathana s Einarem a zamířila k autu.

„Odvez nás domů,“ požádala jsem Einara, když jsme se usadili na svých místech.

„Do Volterry?“ nakrčil nechápavě obočí.

„Do Švédska. Chci konečně vidět, kde jsem se narodil,“ předběhl mě Nathaniel s odpovědí.

Souhlasně jsem přikývla.

„Tak tedy domů,“ zasmál se Einar a šťastně sešlápl plyn až k podlaze.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - epilog: