Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 13. Kapitola

26.03.2010 (18:45) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3255×

„Bello já… I kdybys vyhubila celý svět, tak bych tě miloval pořád stejně. Celou tu dobu jsem tě miloval a nebyl den, abych na tebe nemyslel. Ty jsi část mého života. Když jsi odešla byl jsem troska. Kdyby nebylo Renesmee, tak bych chtěl zemřít. Ty a naše dcera jste pro mě důvod, abych byl na tomto světě a chránil Vás. Ale to jsem nedokázal a musela jsi nás zachránit ty.  A teď mě tady prosíš ty o odpuštění, i když bych měl prosit já o odpuštění, že jsem tě neochránil před Volturiovými. A tak se tě tedy ptám. Odpustíš mi Bello, že jsem tě nedokázal ochránit, prosím. A zůstaneš tady se mnou a s naší dcerou?“

„Tobě není, co odpouštět,“ zašeptala a spojila naše rty v polibek plný lásky a oddanosti. Konečně se mi moje Bella vrátila. Konečně ji mám tady u sebe a můžeme být znovu celá rodina.

„Miluji tě Bello,“ zašeptal jsem mezi  polibky.

„Edwarde,“ podívala se mi Bella do očí a já se podíval do jejích rudých očí, ve kterých bylo mnoho pocitů, ale hlavně jsem v nich viděl lásku.

„Edwarde, nejdřív ti ale musím říct celý můj příběh. Chci, abys věděl celou tu pravdu.“ Místo odpovědi jsem ji políbil na souhlas a Bella se zhluboka nadechla a zadívala se někam do dálky.

„Celých těch devět let jsem musela poslouchat jejich rozkazy. Znali moji největší slabinu a pokaždé, když jsem jim odporovala, tak ji proti mně použili. Pokaždé mi vyhrožovali, že zabijí Renesmee a tebe, a proto jsem se jim vždy poddala.  Aro využíval můj štít jak to jen šlo. Hodně mě posílal do bitev, aby zničil upíry, kteří by ho a jeho bratry mohli ohrozit na trůně.“ Věděl jsem, že kdybych ji ochraňoval víc nemuselo se toto stát. Věděl jsem, že je to moje chyba. Chyba, kterou nemůžu vzít nazpět.

„Jednou si mě, ale Aro zavolal k sobě do pracovny. Věděla jsem, že to pro mě nebude znamenat nic dobrého, když jsem viděla jeho pohled. Bylo v něm tolik škodlivosti, že i na upíra toho bylo moc. Celou dobu se na mě usmíval, když mi říkal, že na druhý den bude ve Volteře svatba. Nevěděla jsem o čem to mluví. Myslela jsem, že mu přeskočilo, ale pak mi řekl, že já budu nevěsta a on bude ženich. Chtěla jsem se bránit, že už jsem vdaná, ale on mi zase vyhrožoval, a tak jsem se i v tomto musela poddat. Na druhý den se konala svatba a za dvacet jedna dní tomu budou tři roky. Tak si Aro zpečetil, že od něho neuteču.“ Nejraději bych toho slizáka roztrhal na malinkaté kousíčky a ty pak po jednom spálil. Z Bellina hlasu jsem cítil jak moc musela trpět. Pevně jsme ji objal a políbil ji do vlasů.

„Promiň mi to,“ zašeptal jsem znovu do jejich hnědých vlasů. Bylo mi jedno, že se znovu vdala. Bylo mi jedno, že se musela život lidskou krví, ale hlavní je, že je tady. Tady se mnou.

„Edwarde, myslíš, že mi Renesmee odpustí?“ zeptala se mě Bells.

„Víš ona bude spíše tebe prosit o odpuštění, protože ona si celou dobu myslela, že jsi utekla proto, že kvůli ní je z tebe upírka a zničila ti život,“ odpověděl jsem ji a Bella se na mě podívala jako na blázna.

„Ona si myslela, že jsem utekla kvůli ní?“ zeptala se  mě a vypadalo to, že mi nevěří. Jen jsem přikývl na souhlas a Belle se na tváři objevila bolest.

„Ale já jsem se ptala, jestli mi odpustí to, co ji udělal Alec a následky toho?“

„Ale ty za to nemůžeš.“ To byla jediná odpověď, kterou jsem ji mohl dát.

„Edwarde, právě, že já za to můžu. Kdybych poslední dobou více trénovala svůj štít, tak by Jane teď žila a Alec by se mi nechtěl pomstít.“ Kdyby mohla, tak by plakala.

„Ale hlavní je, že jsi se vrátila, abys tomu zabránila. To je hlavní. To, co se stalo… Je to minulost na kterou zapomeneme. Co se stalo, stalo se a my už to nikdy nemůžeme zvrátit, i kdybychom chtěli. Ale hlavní je, že teď před sebou máme nekonečný život, který strávíme jako rodina. Ty, já a Renesmee všichni pohromadě.“ I když  si Bella musela vzít toho bastarda, tak to pro mě nic neznamená, protože vím, že stále miluje mě a svoji dceru. Jinak bych teď v jejich rudých očích neviděl bolest, lítost a lásku ke mně a mé rodině.

„A co Volturiovi?“ zeptala se  mě Bella a skousla si ret, tak jako to děla, když byla ještě člověk.

„S těmi si hlavu lámat nemusíš, až jsem přijdou, tak budeme připraveni na vše. A pokud tě budou ode mě odtrhnout, tak mě budou nejdřív muset zabít, aby se k tobě vůbec jen přiblížili. Tentokrát tě budu chránit, tak že tě budu i rozčilovat.“ Na její tváři jsem viděl konečně úsměv, který mě zahřál na srdci. Oba jsem se začali smát a to byl spouštěč pro naši rodinu, aby sem všichni nahrnuli a začali se smát s námi, tedy kromě naši Renesmee. Bylo mi divně, když jsme se  tady všichni smáli a ona zrovna teď trpěla.

Všichni jsem věděli, že se nám naše Bellinka vrátila. Že je tady společně s námi. Všichni mysleli jen na jednu věc. ‘Konečně se nám vrátila,‘

„Bello, promiň, že jsem na tebe, tak křičela. Nejdřív jsem měla zjistit, co se vlastně stalo, než abych tady na tebe tak křičela. Promiň,“ začala se  ji omlouvat Rosalie a opravdu to myslela vážně, protože když Bella před devíti lety odešla, tak ztratila jednu ze svou dvou nejlepších kamarádek.

„Rosalie, já se ti taky omlouvám Rosalie za to jak jsem na tebe vrčela.“ V hlavě mi prolítla vzpomínka na vrčící Bellu.

„Sestřičko moje,“ rozeběhnul se Emmet za Bellou  a chytil ji do náruče, ve které se Bella ztrácela a zatočil se s ní na celé kole.

„Vidím, že už je všechno skoro v naprostém pořádku,“ zasmál se Carlisle, ale v tu chvíli se z domu ozval křik, při kterém člověku mrzla krev v žilách. Všichni jsem vběhli do Renesmeeina pokoje a věděli jsme, že něco není v pořádku. Její srdce bylo jako o závod a na jednou…

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 13. Kapitola: