Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 10. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ty jsi teď můj život - 10. kapitolaTak a je tu už 10. díleček a v tomto díle se konečně dozvíme, co Edward uslyšel za krásný zvuk v místnosti. Doufám, že se Vám díl bude líbit a chtěla bych Vám všem poděkovat za předešlé komentáře a doufám, že mi je znovu necháte. Moc děkuji aspoň za smajlíka. Vaše NessCullen :D.

27.02.2010 (14:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3243×

„Už tady není,“ zašeptal jsem Belle do vlasů, ale v tu samou chvíli se místnosti začal rozléhat ten nejkrásnější zvuk, který jsem kdy slyšel.

 

 

 

Uslyšel jsem tlukot Renesmeeina srdíčka. Uslyšel jsem, jak její srdce rychleji a rychleji tluče. Uslyšel jsem její zrychlený puls.

„Žije!“ vykřikla Bella a v tu chvíli jsem si to uvědomil i já. Moje dcera žije a bude žít. Ona žije. Celým tělem mi projela vlna štěstí a radosti a připadal jsem si, jakoby mi spadl veliký kámen z mého kamenného srdce.

„Zlatíčko neboj,“ mluvila Bella na Renesmee, která se svíjela v bolestech. Teď když jsem se ale podíval na Bellu, jsem v ní znovu viděl svoji Bellu. Bellu, která nás před devíti lety opustila a Bellu, kterou jsem miloval, miluji i teď a na vždy budu milovat, nadevše. Nepoznával jsem v ní tu Bellu, která se před hodinou objevila v našich dveřích. Neviděl jsem tady tu chladnou a bezcitnou Bellu, která tady na nás před hodinou křičela a vrčela, ale viděl jsem strachující se matku o svoji dceru. Matku, která by udělala vše, aby bylo její dítě v pořádku a v bezpečí.

„Přeměna začala. Myslím, že bychom ji měli odnést do jejího pokoje,“  navrhl Carlisle a já jsem s ním souhlasil. Rychlým krokem jsem se přesunul k Renesmee, která se svíjela v bolesti a já jsem si v tu chvíli přál, aby to tak nemuselo být. Vlastně je to moje vina. Kdybych s ní šel na ten lov, tak by málem nezemřela. Byl bych tam a bránil bych ji. Ale já hlupák opravdu jen všechno ničím. Skoro  jsem zničil i Bellu, když jsem od ní tenkrát odešel a teď díky mně mohla moje Nessie zamřít. Ale proč ji chtěl vůbec Alec napadnout? Proč? A kdyby nepřišla Bella, tak bychom o tom ani nevěděli. Ale jak to mohla Bella vědět? Jak? Byla snad nějak spojená s Alecem? Ale jak by mohla a hlavně proč by byla nějak spojená s Alecem? Nebo někdo jiný by za tím mohl stál? Někdo mnohem silnější? Voltuirovi?

Hlavou se mi hemžilo mnoho otázek. Otázky, na které jsem já neznal odpověď.  Otázky, na které mi mohla jen odpovědět Bella a nikdo jiný. Jen ona mi vše mohla ujasnit a já jsem věděl, že potřebuji znát pravdu. Pravdu o tom proč se všechno toto stalo. Proč se teď moje dcera musí stát upírem.

Mezitím jsem Renesmee odnesl do jejího pokoje a položil jsme ji na postel a  políbil ji na čelo. Věděl jsem přesně jak moje dcera trpí. Věděl jsem to přesně, protože tu samou bolest jsem cítil i já. I já jsem cítil tu příšernou bolest, která se nedá s ničím srovnávat. I já jsem ji cítil tu příšernou bolest, která prostupuje každičkým kouskem v těle. Cítili jsem ji, ale už před mnoha lety.

Bella si  opatrně sedla na kraj Renesmeeiny postele a chytila ji za ruku. Když jsem se podíval do Belliných krvavých očí, kterými se na mě podívala, tak jsem v nich viděl tolik bolesti a lásky, že se to nedá ani jinak popsat.

„Edwarde já…“ chtěla mi něco říct, když v tom do pokoje vtrhli moji sourozenci v čele s Rosalie, která začala křičet, když uviděla Bellu jak drží Renesmé za ruku a sedí vedle ní na posteli.

„Co tady ještě děláš ty mrcho?! Co si to dovoluješ u ní být, když je to jen tvoje chyba! Chceš nám znovu zničit rodinu tak jako po každé! Všechno znovu zničíš! Vypadni!“ křičela Rosalie na Bellu a já jsem se nedokázal přinutit k nějakému slovu či činu. Prostě jsem tam jen dokázal stát a dívat jak Rose křičí na Bellu.

„Je to moje dcera a chci tady u ní být!“ zakřičela na oplátku Bella na Rosalie a pořád držela Renesmee za ruku a hladila ji po jejich zlatavých vláskách.

„Když ty jsi nás ale opustila a ji taky! Vzdala ses ji, když jsi nás před devíti lety opustila! Opustila jsi nás všechny! Nás, kteří jsme tě milovali a brali jako sestru! Odešla jsi, i když jsi neměla důvod Bello! Měla jsi vše, po čem jen upírka mohla kdy toužit! Měla jsi milujícího manžela a svoji dceru! Dceru, kterou ostatní upírky mít nemohou. Měla jsi kolem sebe milující rodinu! Měla jsi všechno, pro co by ostatní udělali vše, aby to měli, ale ty jsi se toho všeho vzdala! Slyším mě Bello?! Vzdala jsi se toho všeho a odešla jsi bez jediného slova!“ křičela neustále Rosalie na Bellu.

„Takže já jsem neměla důvod?!“ zakřičela Bella a už nedržela Renesmee za ruku a stoupla si před moje sourozence.

„Neměla jsi! Měla jsi vše,“ odpovídala trochu klidným hlasem Rosalie na rozdíl od Belly, která začala znovu křičet na celý dům.

„Já jsem měla důvod! Měla jsem dobrý důvod! Myslíš, že mi nervalo srdce odejít? Myslíš, že to bylo lehké vás tady nechat! Myslíš, že pro mě bylo lehké vědět, že už nikdy možná neuvidím svoji malou dcerku a svého manžela, kterého stále miluji? Myslíš, že mi nervalo srdce to, že jsem vám nemohla říct, ani pitomé sbohem? Myslíš, že mi nervalo srdce to, že jsem musela zabíjet lidi a upíry? Že jsem musela dělat to, co mi řekli?“ mluvila Bella a já jsem vnímal mimo jejich slov i její bolest z jejich slov. Kdyby mohla, tak by se tady určitě rozplakala.

„A jaký teda?“ vyštěkla na ní Rosalie a propalovala ji pohledem.

„Kdybych tenkrát neodešla, tak by vás všechny zabili a to jsem já nemohla dopustit. Nemohla jsem dopustit, aby vás zabili. Ty bys udělala to samé, Rosalie, kdybys byla na mém místě,“ teď jsem už opravdu nic nechápal. Kdo by nás chtěl zabít, kdyby Bella neodešla a jaká stvůra by chtěla, aby vraždila lidi a upíry? Kdo? Kdo by něco takového mohl chtít? Nic jsem nevěděl, ale jedna věc, kterou Bella řekla mi zůstala v hlavě. Když křičela na Rosalie, tak řekla jednu větu:

„Myslíš, že pro mě bylo lehké vědět, že už nikdy možná neuvidím svoji malou dcerku a svého manžela, kterého stále miluji?“ jestli jsem to správně pochopil, tak ona mě stále miluje. Celou tu dobu mě milovala tak jako dřív?

Z přemýšlení mě ale vytrhla Alice. Tedy spíše Alicina vize, která mě vyděsila, protože jestliže se tato vize naplní, tak je to konec Cullenů.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře