Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 1. kapitola


Ty jsi teď můj život - 1. kapitolaToto je moje nová povídka. Děj se odehrává devět let po Rozbřesku, ale bez Belly. Ta totiž utekla od rodiny. Proč? A kam? Doufám, že se bude líbit? Prosím zanechte komentíky jestli chcete pokračování. Díky NessCullen

Měl bych se Vám asi představit. Jmenuji se Edward Anthony  Masen Cullen. Jsem upír od roku 1918, kdy mě Carlisl Cullen, náš adoptivní otec, našel umírat na španělskou chřipku a přeměnil  mě. Přeměna trvala 3 dny  a tu bolest bych nikomu nepřál. Naše rodina se od té doby rozrostla a mnoho dalších členů. Spíše upírů než lidí, ale i poloupírů.  Esme, manželka Carlisla, je něco jako naše adoptivní matka. Stará se o nás jako o vlastní. Potom je tu Rosalie. Ona je manželkou Emmeta našeho vtipálka pro každou situaci. Oba jsou moji nevlastní sourozenci. Stejně jako naše Alice, blázen do nakupování,  a  Jasper. Její manžel. Naše rodina je vegetariánská, protože se živíme jen zvířecí krví. Ne jako ostatní upíři.  Ale i mimo to jsme nadaná rodina, protože někteří máme dary. Já dokážu číst myšlenky ostatním lidem, Alice vidí budoucnost, Jasper dokáže ovlivnit emoce, Rosalie je nádherná, Emmet je silný, Esme je milující, Carlisl je averzní vůči lidské krvi a moje malá Renesmee je štít po své matce a pomocí doteku dokáže předávat své myšlenky. Renesmee Carlie Cullenová je můj klenot. Je moje napůl lidská a na půl upíří dcerka. Je celá jako její matka Bella Cullenová – Swanová. Moje největší láska. Láska, která mě před devíti lety opustila. Zmizela a nikdo neví kde je. Zmizela z ničeho nic. Přesně si ten den pamatuji, kdy zmizela.

Před devíti lety (týden potom, co jsme vyhráli bitvu)

Bella dnes byla celá nesvá. Když jsem se ji na něco zeptal, tak její odpověď vždy byla stejná “možná“.  Měl bych nějak Bellu dneska rozveselit. Zrovna jsme seděli v obýváku, když  se k nám přiřítil Emmet.

„Nechtěli by jste zajít na lov? Dostal jsem strašnou chuť na medvídky. Ostatní jdou taky. Pojďte taky. Ploším.“ Proboha mu na tom opravdu záleží, abychom tam šli. Ale někdo stejně musí zůstat s Renesmee doma. Ale Bella by mohla jít, třeba přijde na jiné myšlenky.

„Emmete Edward s tebou půjde a já pohlídám  Renesmee a prosím tě, nešišlej. Nejsi malej kluk.“  Tak toto jsem od Belly nečekal. Řekla to tak chladným tónem. Nikdy jsem ji tak neslyšel mluvit. Musím přijít na to, co se děje.

„Já tady s Renesmee zůstanu a ty bys mohla jít na lov. Už dlouho jsi nebyla.“ A usmál jsem se na ni. Ale ona byla vždy paličatá a jen tak si něco nenechala rozmluvit.

„Ne Lásko. Ty půjdeš na lov a já tady zůstanu s malou. A to je moje poslední slovo.“  A políbila mě. Nemělo by cenu vzdorovat. Ale stejně mám divný pocit, že se něco děje. Jak přijdeme, tak se ji na to zeptám. Ale teď už musím jít na ten jejich lov. Políbil jsem Bellu a malou a šel jsem s nimi na lov. Kdybych věděl, co mě potom čeká. Nikdy bych na ten lov neodešel. Po dvou hodinách lovení a požďuchování s Emmetem jsme se vraceli domů do vily. Když jsme konečně dorazili domů, Renesmee spinkala jako  malý andílek v posteli ve svém druhém pokoji. Ale Bellu jsem nikde necítil. Začal jsem ji hledat. Nikde nebyla. Hledal jsem ji týdny, ale jakoby se po ni slehla zem.

Ten den se mi rozpadlo srdce a jedna část odešla. Odešla s Bellou. Ten den jsem ji viděl naposled. Nessie  mi ji sice neustále ukazovala ve svých myšlenkách a všichni na ni neustále mysleli. Ale nikdo nechápal proč zmizela. Nedokázal jsem tomu uvěřit, že by mě tady s Renesmee nechala samotného.  Vzpomínat bolí. A tak jsem se raději přesunul do dceřina pokoje. Sice ji teprve bylo devět a půl roku, ale vypadala na osmnáct. Rád jsem ji v noci pozoroval. Sice je to od otce něco nepřestavitelného, aby špehoval svoji dceru. Ale já  jsem si nemohl pomoct. Miluju její sladký úsměv a její zvonivý lásek. Stejně jako Bells je stydlivá a často zrudne jako rajče. Má i její hnědé oči. A po mě má bronzové vlásky, které se ji vlní až do půlky zad.  Prostě celá kopie její matky a ani myšlenky  ji nemůžu číst. Je to hodně deprimující, když nevíte, co Vaše dcera často kuje za plány, když je s Emmetem. Jednou na Apríla, když šla Alice na nákupy, tak ji ukradli její žluté porshe z parkoviště před nákupním centrem a přelakovali ho na růžovou. Růžovou, kterou Alice nesnáší. A než Alice vyšla z nákupního střediska, tak ji ho tam v té krásné růžové barvě vrátili. Celý týden s nikým nemluvila a nutila nás všechny chodit v příšerných šatech. Legrace to byla, ale ty příšerné následky Emmetovi a Ness neodpustím.

Ness se začala vrtět. Tep se ji zrychlil a začala sebou házet. Věděl jsem, co to znamená. Má zase tu noční hrůzu. Hrůzu z Volturiových, že si přišli pro ni a nás povraždili. Zdávalo se jí to často. Taky to byla moje noční můra, i když nespím, tak jsem se bál, že se oni vrátí a vezmou mi ji. Můj jediný důvod, abych žil a chránil ji.

„Nééééééééééééééééééééé.“ Vykřikla Ness a začala plakat. Sednul jsem si k ní na postel a začal jsem ji utěšovat.

„Bude to dobré Nesiie. Byl to jen sen. Jen sen.“

„Tati … tati … tati.“ Vzlykala a plakala mi na rameni.

„Neboj jsem tady. Zase to byli oni?“ zeptal jsem se ji, i když odpověď jsem dobře znal, ale co řekla mě zaskočilo.

„Ne. Bylo to trochu jiné.“ Mezi tím se už uklidnila.

„Chceš mi o tom vyprávět?“ a pohladil jsem ji po vlasech.

„Já nevím tati. Nechci,aby ses tím trápil.“

„Dobře jak myslíš. Měla by jsi si ještě lehnou. Je teprve půl druhé ráno.“

„Ok. Dobrou tati.“

„Dobrou sluníčko.“ A políbil jsem ji na čelo. Šel jsem do obýváku, kde to ožilo. Alice, Jasper, Emmet a Rosalie přišli z lovu. Šel jsem si k nim sednout.

„Zase měla ten zlý sen?“ zeptala se mě ustrašeně Rosalie. Ta se o Renesmee starala jako o svoji dceru, když Bella zmizela. Byla ji matkou, ale Ness stejně chyběla pravá matka.

„Jo, ale bylo to prý trochu jiné.“

„Jak jiné?“ zeptal se mě hned Emmet. Taky aby něco nevěděl.

„Nevím. Nechtěla, abych se tím trápil. Taky by mě zajímalo o čem se jí zdálo.“ Kdybych ji tak mohl číst myšlenky, tak bych to věděl. Chtěl jsem jít na lov, abych zítra nenapadl nějakého nového spolužáka. Před týdnem jsem se totiž přistěhovali do Aljašky  a dnes máme jít poprvé sem do školy. A já taky po dlouhé době půjdu znovu do školy, protože jsem byl celou dobu s Ness doma. A te se rozhodla, že už chce jít taky do školy, a tak jdu i já. Už jsem byl na verandě a chystal se odejít, když v tom jsem uslyšel křik z Nessiniho pokoje.  Okamžitě jsem běžel do jejího pokoje.¨

shrnutí >> následující



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 1. kapitola:

 1
1. vena
12.06.2014 [6:27]

Moc se mi to líbilo!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!