Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 9. kapitola

25.01.2010 (14:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2204×

9. kapitola – pohoda, klídek, leháro a tanec

Už jsem skoro zdravá. Taky už uběhlo skoro tři týdny od mého onemocnění. Musím se přiznat, že ho nelituji. Získala jsem díky němu přátele. Hlavně nejlepší přítelkyni Alici a suprového staršího bráchu Emmetta. Je to vážně číslo. Jeho zásluhou jsem se nenudila a neměla se ani čas učit. Byl u mě skoro každý den spolu s Alicí a Edwardem.

Můj a Edwardův projekt už máme skoro hotový. Jenom mu musíme dát formu. Hodně jsme se toho o sobě dozvěděli. Jejich vztah jako sourozenců je zvláštní. Nehádají se jako většina sourozenců. Fascinující je jeho vztah s Alicí. Rozumějí si spolu beze slov. Nemusí si spolu nic říkat, jeden pohled vystihne celý jejich rozhovor. Jako by si četli myšlenky a odpovídali si na ně v nich.

O Edwardovi jsem se toho dozvěděla mnoho. Ale některé informace mě zaujali více než jiné.

Nenapadlo by mě, ani v tom nejkrásnějším snu, že ještě nikdy neměl vážný vztah, nebo jakýkoliv vztah. On božsky krásný a nikoho neměl? Tomu jsem neuměla uvěřit. Nikdy se ani do žádné dívky nezamiloval. Asi hledá někoho stejně krásného jako je on a jeho sourozenci. Rád hraje na klavír a sám skládá písně, jeho nejoblíbenější autorem je Debbusy. Neposlouchá nikoho jako je Akon, Eminem, Rihanna ani Linkin park. Jen o rodičích mi nic neřekl. Netlačila jsem na něj, proč taky? Jestli by chtěl mohl by mi to říct.

Stalo se pár věcí, které mi zrychlily tep během našeho učení. Občas se stávalo že jsme se dotkly. Nebo mou rudu držel ve své déle než bylo nutné. Občas jsem ho přistihla jak si mě prohlíží. Nechápala jsem co to má znamenat. Byla jsem s toho celá nesvá. Proto jsem se rozhodla jít si dneska trochu užít.

Zajít si do klubu. To bylo místo, kde jsem na vše zapomněla. Všechny starosti jsem nechala doma. Pustila jsem na svět svou rošťáckou stranu osobnosti. Neřešila žádné problémy s parukou ani ničím  jiným. Sem tam to skonči u líbání s nějakým klukem. Dál jsem to ale zajít nenechala. Ano nikdy jsem neměla přítele. Proč? Kdo by mě asi tak chtěl. Jednou jsem to riskla a dopadlo to podobně jako v tom mém snu. Věřím, že snad jednou se někdo najde, ale proč se trápit už teď. Je krásné mít někoho kdo je s vámi, miluje nás i se všemi chyby a dokazuje nám to.

Odsunula jsem své úvahy na později.

Samotné se mi dnes do klubu nechtělo. Mohla bych ale napsat Sethovi, něco mi dluží.

Začala jsem hledat telefon.

Našla jsem ho a dala se do psaní zprávy.

AHOJKY, SNAD SI MĚ JEŠTĚ PAMATUJEŠ:) MOŽNÁ BY JSI MI MOHL DNESKA OPLATIT TU MOJI LASKAVOST :D JAKÉ MÁŠ PLÁNY NA VEČER?

Našla jsem i jeho číslo, ale váhala nad odesláním. Držela jsem prst na tlačítku a pořád nebyla rozhodnutá.

Nakonec to ale zkusit můžu. Zmáčkla jsem odeslat a čekala na odpověď. Ta přišla za chvíli.

AHOJKY, SAMOZŘEJMĚ SI TĚ PAMATUJU, MOJE ZACHRÁNKYNĚ;) NA VEČER NEMÁM ŽÁDNE PLÁNY, CO ZAMÝŠLÍŠ TY?

Risk se zřejmě vyplatil. Dala jsem se do odepisování.

CHTĚLA JSEM DNESKA JÍT DO OBLÍBENÉHO KLUBU V PORT ANGELES. A NECHCE SE MI JÍT SAMOTNÉ. MOHL BY JSI VZÍT SVOJE KÁMOŠE A MOHLI BYCHOM SI NĚKDE SKVĚLE V KLUBU ZATANČIT.

Zmáčkla jsem odeslat. Odpověď byla v mžiku.

PÁR JICH URČITĚ SEŽENU. V KOLIK HODIN MÁME BÝT U TEBE?

Začala jsem počítat čas. Cesta do klubu zabere hodinu. Měli bychom tam být asi tak v 8 to se to nejvíce rozjíždí. Takže když tady budou o půl osmé, bude to ideální. Rodiče jsou na večeři takže nikomu to vadit nebude a já se snad za dvě hodiny a půl připravit stihnu.

ČEKÁM VÁS U MĚ O PŮL OSMÉ NA MINUTU PŘESNĚ.

Odepsala jsem mu a šla si napustit vanu. Do koupelny jsem si přenesla notebook, na kterém jsem si pustila písničky, moji oblíbenou kapelu 100 monkyes. (pozn. autorky: je to kapela Jacksona Rathbona, představitele Jaspera :D) Je to neznámá kapela a takové mám nejraději. 

Přišla mi poslední sms od Setha: OK, BUDEME TAM.

Vlezla jsem si do teplé vany a zaposlouchala se do hudby.

Málem jsem přeslechla i budík, který zvonil o půl hodiny později.

Vylezla jsem z vany. Oblékla jsem si staré tričko a kalhotky. Nalíčila jsem se a vzala si paruku, tu jsem si nechala volně. Nic moc s ní ani dělat nešlo. Hodina mi mezi tím krásné utekla.

Oblékla jsem si krásné černé šaty, které jsem si koupila ve výprodeji v Seattlu. Nestály sice hodně, ale mi se moc líbily. K nim jsem si vytáhla boty na podpatku a četný svetřík na cestu.

   (šaty jsou v černé našla jsem jedny krásné, ale nešly tady dát, tak máte alespoň tyhle)

Za patnáct minut měli přijít kluci. Obula jsem se. Vzala Mary vodítko. Musela jsem ji ještě vyvenčit, než odejdu a nasypat ji žrádlo. Šla jsem okolo cesty. Auta tady moc často nejezdily, takže to nikomu nevadilo. Za chvíli mě minulo auto. Zastavilo u našeho domu. Vylezli z něj čtyři kluci. A vyšli směrem ke mně. Otočila jsem se a šla jim naproti.  

„Ahoj,“ volal na mě Seth už z dálky.

„Ahoj,“ pozdravili jsme se, když mě došli.

„Sethe, ty máš tak sexy kámošku a nic nám neřekneš. To se mi vůbec nelíbí,“  prohlásil kluk vedle Setha.

„Souhlasím, to si ještě vyříkáme.“

Ostatní se dali do smíchu.

„Nechte toho, já vás raději představím. Bello Paul, Emby a Jerad, kluci Bella,“ představil nás.

„Jestli chvilku počkáte, tak dám Mary domů a můžeme jít.“

„Jasně, že počkáme, vždyť jsme tu koneckonců kvůli tobě.“

Prohlásil myslím Paul.

„No jo, Paule, ty abys někde nebyl.“

Všichni se smáli a já s nimi. Bylo mi hezky.

V podobném duchu jsme dojeli do klubu. U vchodu stál jako vždy můj dobrý přítel John.

„Ahoj Bello,“ volal na mě, jen co jsem vystoupila z auta.

Přišla jsem k němu a objala ho.

„Rád tě vidím, dlouho jsi tady už nebyla.“

„Ahoj, taky tě ráda vidím. Byla jsem nemocná a tak jsem nemohla a navíc teď bydlím ve Forks.“

„Ou, to už tě neuvidím tak často.“

„No to záleží na tobě. Máš ještě ten tvůj ohromný byt?“

„Myslíš tu kuchyň s gaučem, jo ten mám.“

„No tak vidíš, můžu u tebe zase někdy přespat, nebo můžeme někam vyrazit, až budeš mít volno.“

„To beru. Jak vidím, dneska nejsi sama,“ usmál se.

„Moji známí z Forks, Quil, Seth, Emby a Paul. A tohle je John, můj nejlepší kámoš."

Představila jsem je, když došli k nám. Pozdravili se.

„Tak běžte, ale příště tě už nepustím,“ byl vážný stejně jako jeho hlas.

„Jó, to říkáš už rok a půl, Johne.“

„Tak bych to měl už dodržet.“

„Jasně, tak my jdeme a ty si to mezitím rozmysli a pak se stav.“

„Jasně, zatím se mějte a užijte si to.“

Vydali jsme se směrem do klubu. Jako vždy to tam vypadalo hezky. Obsluha u baru byla jako vždy moje oblíbená. Všichni se kterými jsem se bavila a kvůli kterých jsem tady chodila. Tady jsem se taky seznámila s Johnem. Jednou jsem měla hodně blbou náladu. Šla jsem se tady do klubu a pořádně se ožrala. John mě zavezl k sobě domů a pomohl mi z toho se dostat. Vyklopila jsem mu vše co se stalo a proč jsem se tak zřídila. Bylo to potom, co mě kvůli paruky vykašlal ten blb Mark. Společně jsme si na něj zanadávali a mi bylo lépe. John mě objal a neodkopl. Nevadilo mu mé tajemství. Od té doby jsem do baru chodila často a k němu ještě častěji. Dívali jsme se na filmy, kecali, chodily ven, blbli nebo jen spolu kecali. Těch pět let mezi námi nic neznamenalo. Byl sice starší, ale rozuměli jsme si úžasně. Měla jsem ho moc ráda. Bral mě takovou jaká jsem byla. Nic jiného neřešil.

Sedli jsme si kousek od taneční plochy k malému stolu tak akorát pro pět lidí.

„Půjdu pro něco k pití a pozdravit se s kámoši. Co si dáte?“

„Colu.“

„Colu.“

„Já taky.“

„Jdu do toho s vámi. Půjdu s tebou Bello jestli chceš. Asi bys to vše nevzala.“

„To asi ne no. Pojď se mnou, Sethe.“

„Co tvoje auto, už jezdí jako předtím?“ zeptala jsem se cestou.

„Už neprotestuje, taky jsem mu potom pěkně vynadal.“

„Chudák autíčko.“

„Nemělo protestovat, i když jsem za to docela vděčný.“

„Jo to já taky.“

„Ahoj lidi,“ pozdravila jsem kámoše za barem.

„Ahojky, Bell. Co to bude?“

„Čtyřikrát colu a jednu americkou.“

„OK, máš to mít. Dneska je vás víc, jo?“

„Jasně a snad se přidá i John.“

„Tady to máš. Užij si to tady, ale ne jako poprvé.“

„Hahaha. Zatím.“

Seděli jsme u stolu a pak si šli zatančit. Asi po půl hodině jsem na svých bocích ucítila něčí ruce, které si mě na sebe přitáhli.

„Hm, tak jak chceš.“

Začala jsem tančit a John se mnou. Byla to naše oblíbená písnička Donť stop the music od Rihanny.

Celá moje čtyřka se na mě dívala s otevřenou pusou a ostatní je napodobovali.

„Rozjeď to Bell, my ti věříme,“ zavolala na mě Simon od baru.

Tohle byl můj a Johnův rituál. Vždy jsme si ho užili a hodně se u něj nasmáli. Rihannu jsme ani neměli moc v lásce, ale tohle byla naše první píseň na kterou jsme spolu tančili.

Byly to dva týdny od mého opití. John mě přesvědčil ať s ním jdu. Šla jsem, ale alkohol už nepiju. Nepotřebuji ho k tomu, abych byla šťastná. John mě vyzval k tanci a DJ zrovna pustil tuhle písničku. Jindy bych se styděla, ale s ním mě stud opustil. Naplno jsem se do toho tance vžila a na vše ostatní zapomněla. Byla jsem jen já a John, nic jiného. Od té doby na tu písničku vždy tančíme spolu. A ne jen na tu, když John skončí u dveří, jde za mnou a pak nám už patří celý večer. Většinou jsem potom u něj i přespala. Měl sice malý byteček, ale to mi nevadilo.

Jahn je moc hezký a ví to o sobě. Holky ho obletují a předhánějí se u něj. Měl pár známostí, ale nic vážného. Prý chce holku se kterou by se mohl bavit a říct ji vše. Samozřejmě bych to mohla být i já, ale nejsem a ani nechci. Líbí se mi, ale nechodila bych s ním. Je to hodně dobrý a nejlepší přítel, ale nic jiného.

Kluci se šli posadit a sledovali nás od stolu.

„Docela bych se už šla taky posadit. Co ty na to?“

„Souhlasím, od šesti večer stojím a to už je pár hodin.“ Prohlásil se smíchem a vydali jsme se ke klukům ke stolu.

U stolu byla volná jen jedna židle. Chtěla jsem si sednout, ale John byl rychlejší.

„Co kdybys nechal dámu sednout?“

Krásně se na mě usmál.

„Nikde žádnou nevidím, ale jestli ty jo, tak řekni a já ji pustím.“

„Tyyyy…“

Nestihla jsem to doříct, protože si mě stáhl na klín, tak prudce až jsem vyjekla.

„Ten tanec stál za to,“ prohlásil Jerad.

„Taky si myslím,“ zasmál se John.

„Jako vždy to rozjeli, ale dneska to ještě bude stát za to DJ si ještě něco připravil. Pořádně se napij ať pak nelituješ,“ prohodila jen tak  Kat, když mi přinesla druhou americkou a zase se vypařila, aniž bych se ji stihla zeptat co tím chtěla říct.

Rozhovor u stolu probíhal lépe než dobře. A moje nálada se ještě zlepšila. Hudba se najednou ztišila a DJ začal mluvit do mikrofonu.

„Někteří určitě viděli naši taneční dvojku a jejich taneční číslo. Mají tradici, že tančí na každou písničku Don´t stop the music od Rihanny, která se tady v klubu pustí. Připravil jsem si pro ně takové překvapení, takže jdeme na to. Uvidíme, jak dlouho vydrží.“

Ukončil svou řeč a pustil naši písničku.

„Ne, prosím ne,“ postěžovala jsem si ale zvedla se a šla s Johnem tančit. Bylo těžké se do písničky vžít, když nás tolik lidí pozorovalo, ale dokázala jsem to asi při třetím opakování.  

Doufala jsem že pětkrát to stačilo, ale Pete, DJ, si to zřejmě nemyslel. Znala jsem ho. Občas si s námi poseděl.

Po desátém opakováni jsme byli docela unavení a tančili z posledních sil.

„Za chvíli to zřejmě vzdají, takže lidi připravte se a za chvíli bude parket zase váš.“

„To mu nedaruju,“ zašeptala jsem.

S jeho slovy do nás vplula energie a my jsme tančili jako na začátku.

Edward

Alice dneska chtěla jít do nějakého klubu. Přemlouvala nás. Prý musíme jít mezi lidi a ukázat se i na veřejnosti. Ale věděl jsem, že je v tom i něco jiného. Nakonec jsme šli pod podmínkou, že nás vynechá z příštích dvou nakupovacích maratónů. Chvíli byla naštvaná, ale pak nám začala chystat věci.

Do klubu jsme jeli v autech po párech a já sám, jak jinak. To co jsem viděl v klubu mi vyrazilo dech. Celý parket byl prázdný a uprostřed tančila Bella s nějakým docela hezkým klukem. Na člověka byl moc hezký, ale upírovi se rovnat nemohl. Tančili na pro mě neznámou písničku. Celkem notně se k sobě měli. Jejich tanec určitě nebyl pro děti. Bella vypadala, nenapadlo mě jiné slovo, tak jsem musel použít to Emmettovo, sexy. Písnička se párkrát opakovala, DJ něco řekl a pak skončila. Oba si oddechli a šli si sednou ke stolu ke čtyřem klukům, kteří je odměnili potleskem jako ostatní. Ti dva si sedli na dvě volné židle a napili se.

„Hele, Bell, nechtěla by jsi dneska u mě zase přespat?“

„Přijela jsem s kluky, takže ...“

„Jen běž, my domů trefíme,“ řekl jeden a ostatní přikyvovali.

„No tak vidíš, oni tě ani nechtějí. A mám dvě překvapení, ale nevím které se ti bude líbit více.“

„Doufám, že jednou z nich je nová postel, protože nechci už poslouchat, že tě vždycky s toho gauče skopnu.“

Její slova pro mě působila jako dýky do srdce. Doufal jsem, že po těch letmých dotycích a náznacích bych u ní mohl mýt šanci. Zamiloval jsem se do ní a chtěl jsem vědět jak chutnají její rty, ale to se zřejmě nestane. Zklamaný jsem se vydal k autu a ještě stihl zachytit myšlenky toho kluka. Představoval si, co Bellu zaujme více, jestli nový roztahovací pohodlný gauč nebo stolní fotbal. Já jsem v tom měl jasno. Kdybych byl člověk zřejmě by mi ukápla slza, ale to já nebyl takže jsem svůj smutek mohl zahnat lovem, nebo se o to alespoň pokusit.  

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 9. kapitola: