Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 8. Kapitola

05.01.2010 (13:45) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1791×

8. kapitola – nečekaná návštěva a další a ještě jedna k tomu

Bella

Vstávala jsem až okolo dvanácti hodin. Do školy nejdu a mamka s taťkou jsou v práci, takže to nikomu nevadilo. Vzala jsem si léky, které mi doktor Cullen předepsal a udělala si snídani. Vzala jsem si lupínky s mlékem. Pustila jsem Mary ven. Byla nadšená a celou dobu kolem mě běhala. Mám ji moc ráda. Je to můj čtyřnohý miláček. Vlastně jediný můj miláček. Musela jsem se sama sobě zasmát.

Sedla si do houpací sítě a dala se do vymýšlení otázek na Edwarda do našeho projektu do psychologie. Moc mě jich nenapadalo. Všechny mi připadali blbé, ale co se dá dělat. Docela jsem se do toho zabrala a přestala vnímat realitu.

Vyrušilo mě až zvonění. Nenapadalo, kdo by to mohl být, snad jen Edward nebo Alice. Šla jsem se podívat z okna svého pokoje. Cestou jsem si vzala paruku a chovala tu druhou do skříně, co kdyby náhodou. Před domem stál tmavý Jeep. Otevřela jsem okno a vykoukla z něj. Podle auta jsem nepoznala kdo to je.

V mém zorném úhlu se objevil Edward a Emmett.

„Ahoj.“ Vykoktala jsem ze sebe.

„Ahoj Bel.“

„Ahoj. Nechtěla by jsi jít dolů, možná by se nám pak lépe komunikovalo.“

„Jasně, už jdu. Počkejte chvilku.“

Zavřela jsem okno a šla jim otevřít. Prošla jsem kolem zrcadla. A najednou mi to došlo. Měla jsem na sobě tu nejvíc sexy košilku ze všech. Dostala jsem ji kdysi od kamarádky k narozeninám. Všechny ostatní byly v prádle. Ono v horečkách ty pyžama mizí rychleji. Edward si umí vydrat chvíli. Stejně jako minule. Hodila jsem na sebe v koupelně župan a šla jim otevřít.

„Co vy tady?“ spustila jsem, hned po otevření dveří.

„Říkal jsem si že se stavím, když jsi nemocná a musíme přece pokračovat v našem projektu.“

„No a já jsem ho sem hodil. Chtěl jsem tě pozdravit.“

„Aha a nechcete jít dál?“

„Jasně, máš štěstí, že jsi se zeptala jinak bych šel sám.“ Smál se Emmett elegantně opřený o své auto.

Představila jsem si převlečeného za holku, jak mi ho popisovala Alice a musela jsem se smát.

„Je tady něco k smíchu?“

„Neboj, Edwarde, tobě se nesměju. Jen jsem se snažila představit si Emmetta po té sázce, když byl převlečený za holku.“

„Jo to byla sranda, můžu ti ukázat jeho fotky, jestli chceš. Byl vážně sexy, kdyby neměl Rose, jdu do něj.“ Prohlásil vážným hlasem, ale koutky mu cukaly.

„Bože proč? Co jsem ti udělal? Čím jsem se provinil? Za co mě tak trestáš? Přece sex před svatbou není takový hřích. Zkus to a uvidíš, že nelžu, to ti každý potvrdí.“

Svíjela jsem se v křečích. Emmett vypal přesvědčivě. Ruce měl sepjaté, zmučený výraz upíral k obloze a jeho hlas zněl zoufale, až žalostně.

„Ppopo… pojď… te dá… dál.“ dostala jsem ze sebe mezi návaly smíchu.

Emmett se pořád tvářil ublíženě, ale vešli do obýváku oba.

„Chcete něco na pití nebo na jídlo?“

„Ne díky, jedli jsme ve škole a žízeň taky nemám.“

„Díky, ale já taky ne. Mimochodem jsi ten župan sis brát nemusela, ta košilka se mi líbila víc. Ten župan toho moc zakrývá.“

„Tak já ji někdy Rose půjčím.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a šla nahoru do svého pokoje. „Pojďte za mnou.“

„A máš to.“ Slyšela jsem ještě Edwarda s Emmettem.

„No a řekni, že tobě by se bez něj nelíbila víc.“

„Nejsem ty.“

„Takže jo, přiznej si to.“

„Jo.“ Zavrčel mu v odpověď.

„No jo, je to kočka.“

„Já to slyším.“ Zavolala jsem na ně.

„A řekni že pochvala netěší.“

Na to jsem raději nic neřekla. Už tak jsem byla rudá jako rak. Tohle nebylo moje oblíbené téma.

Edward

Nejspíše Emmetta brzo roztrhám a ty kusy pohodím po různých kontinentech a na dna různých oceánů.

Sice je Bella kočka, ale slovo bych nepoužil, je krásná, dokonce nádherná. Má své osobní kouzlo, které ji nikdo nesebere.

Šli jsme za ní do jejího pokoje.

„Sedněte si.“ Kývla směrem k posteli a šla do vedlejšího pokoje.

Emmettovy myšlenky byly nesnesitelné. Porovnával Bellu s Rose. Pořád si obě představoval.

„Emmette nech toho, nebo se omylem zmíním Rose a ty víš co udělá kromě rozvodu.“

„Brácha to by jsi mi neudělal.“

„To teda udělal.“

„Ty nemáš srdce.“

„To jste takový pořád? Jste jak malé holky.“

„Já ne, ale Emmett ano.“

Někdo zazvonil podle myšlenek to byla Alice.

Edwarde, měly by jsme jít domů. Bella bude mít návštěvu a bude lepší, když tady bude sama.

„Další nečekaná návštěva.“

Za chvíli přišli obě nahoru.

„Co tady děláš Alice?“

„Abys něco nevěděl Emme. Esme mě pro vás poslala. Chce pomoct s přípravami. Máte zajet nakoupit. Za chvíli má přijet ta vzácná návštěva.“

„Jaká vzácná návštěva. Co to kecáš Alice.“

„Emmette Cullene měl by sis procvičovat paměť.“ Své slova potvrdila vražedným pohledem, který nedovoloval protesty.

Co to má znamenat Edwarde. Já chci být s Bellou!!!!

Nenápadně jsem zavrtěl hlavou, aby to Bella neviděla.

„Tak pojďte kluci. Esme už čeká.“

Emmett se smutně zatvářil a začal se zvedat.

„Hezky snadno jsi se nás zbavila Bello, ale příště ti to nevyjde.“

„To tě snad ani raději nepozvu dovnitř.“ Usmála se na něj Bella.

Moc jí to slušelo.

Bella

Alice s Edwardem a Emmettem odešli a já jsem si šla udělat jídlo. Dostala jsem chuť na míchané vajíčka, tak jsem si je udělala. Šla jsem se nahoru převléct. Jak jsem už zjistila tady ve Forks jsou nevítané návštěvy časté. A kdo ví, kdo by ještě dnes mohl přijít.

Zdání neklamalo.

Zase zazvonil zvonek.

Šla jsem otevřít. Paruku jsem si nasadila cestou. Otevřela jsem dveře, před nimi stál tmavovlasý kluk snědé pleti.

„Ahoj.“

„Ahoj.“

„Píchl jsem tady kolo a nemám u sebe mobil nechal jsem si ho doma. Nemohl bych si od tebe zavolat, prosím?“

„Jo jasně. Pojď dál. Ať nestojíš venku.“

Ustoupila jsem ode dveří a nechala ho vejít. Zavedla jsem to do kuchyně.

„Sedni si. Dáš si něco na pití?“

„Jestli máš minerálku nebo čistou vodu."

Byl velmi sympatický. Takový bezstarostný vtipálek se kterým není nikdy nuda.

„To by neměl bát problém“ postavila  jsem před něj sklenici s minerálkou.

„Mimochodem jsem Seth, Seth Claenwather. Bydlím v La Push v Quileutské rezervaci. Ty jsi tady nová, že jo?“

„Jo a jsem Bella, Bella Swan. Jak to víš, že by jsi byl místní drbna?“

„Néé to opravdu nejsem. Jen v tomhle domě před vámi bydlel můj kámoš, ale odstěhovali se a ten dům je na prodej:“

„To zní lépe, než ta verze s tou drbnou. Odkud jsi jel?“

„Z nákupu. Takže budu muset jít, nebo mě ségra uškrtí. Vezu pizzu na oběd-večeři a tak mě už čeká.“

„Jasně, chápu. Zajdu si do pokoje pro mobil a můžeš si zavolat.“

Z pokoje jsem přinesla mobil a šla dát večeři Mary, aby měl Seth na to volání soukromí.

„Máš pěkného psa.“

„Díky, je to zlatíčko. Přijedou pro tebe, nebo jdeš pěšky?“

„To naštěstí ne. Kámoš mě vyzvedne. Víš o tom že jsi moje záchrana? Pěšky bych došel až zítra.“ zasmál se a já s ním. „Kámoš spravuje auta tak mi to rovnou vymění a pojedu sám.

Jak se ti líbí ve městě?“

„No, není to jako předtím, Port Angels je větší, ale dá se.“

Ještě chvíli jsme si povídali a zazvonil zvonek.

„To bude Quil.“

Šli jsme otevřít.

Kluk za dveřmi byl taky snědý s tmavými vlasy, ale byl vyšší.

„Ahoj Quile. Jsi moje záchrana moc díky. Jinak Bello Quil. Quile Bella.

„Ahoj.“

„Ahoj. Nemáš za co brácha. Už to máš vyměněné, takže můžeš jet. Pokud se ti bude chtít.“

Usmál se na mě a ukázal tak krásné bíle zuby.

„Musím Leath bude soptit.“

„Ahoj Bello. Jestli budeš chtít někdy taky pomoct uložil jsem ti svoje číslo do mobilu. Tak napiš, nebo zavolej.“

„Díky, ahoj kluci.“

„Ahoj.“

„Ahoj.“

Došla jsem do knihovny a složila své tělo do sítě. Přehrávala jsem si co se dneska stalo. Seth a Quil jsou zřejmě indiáni. Ti by totiž prý měli bydlet v La Push. Může jim bát okolo sedmnácti osmnácti. Víc asi ne. Oba byli hezcí. Dokonce až moc hezcí. Hlavně Seth. Ten se mi líbil víc. Jeho krátké vlasy mu rošťátsky padali do obličeje.

No a zrovna já bych se mu líbila. No to určitě. Musela jsem se zasmát.

Někde u těchto úvah jsem usnula.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 8. Kapitola: