Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 5. kapitola

17.11.2009 (19:30) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1829×

5. kapitola – Překonávání

Edward

Biologie probíhala podobně jako ostatní hodiny dneska. Nepromluvili jsme s Bellou spolu a oběma nám to vyhovovalo. 

Nechtěl jsem jít domů. Poslouchat Emmettovy narážky a Rosaliino přemlouvání, abychom se přestěhovali. Rozběhl jsem se k jezírku.

Kdyby svítilo slunce, bylo by u něj krásněji, ale to bychom zase nikam nesměli.

Z přemýšlení mě vyrušil hlas.

„Mary, Mary neutíkej mi.“

Byl to Bellin hlas. Co ta tady dělá?

Zašel jsem na kraj lesa, aby mě neviděla, když přijde k jezírku.

„Stejně jsme tu došli, nemusela jsi tak utíkat, Mary.“ Prohodila k psovi a sedla si na trávu.

Pes vběhl do vody. Bella ho chvíli pozorovala a potom se položila do trávy. Vlasy měla ledabyle pohozené v trávě. Vypadala nádherně. Nikdy jsme nikoho hezčího neviděl. Pes přišel k ní a olízl ji obličej.

„No, fuj Mary. To se nedělá.“ Podrbala psa za ušima.

Litoval jsem, že nenechala otevřené oči. Měla je krásné hnědé.

Můj první den ve škole ve Forks, nedopadl zrovna, jak jsem si přála. Potkala jsem hodně nových lidí, ale přátelé s nás asi nebudou.

Já slyším její myšlenky. To je úžasné. Slyšel jsem je ale velmi slabě a tiše. Jako šepot někde v dálce, který ani slyšet nemám.

Jediná Angela, mi přišla hodná. S ní bych se asi jako s jedinou dokázala bavit. Nebyla jako Jasika a Lauren. myslím, že Jasika se se mnou bavila jenom proto, že se se mnou bavila Alice. Bylo nápadné, jak chtěla dostat Edwarda. Zřejmě se jí to nepodařilo. Doufám, že nepočítá s tím, že jí pomůžu Edwarda dostat. Ostatně si myslím, že on nestojí o to bavit se semnou. To dneska dokázal několikrát. Pěkný je, to je pravda. Myslími, že je nejhezčí z celé jeho rodiny. Jeho chování mě ale mrzelo. Nic jsem mu neudělala. Nemá důvod mě tak ignorovat. Kdo ví, co udělá, až se to dozví. Mé malé velké tajemství.   

Malé velké tajemství? Co má za tajemství? Doufám, že to brzo zjistím.

No, doufám, že se to dlouho nikdo nedozví. Kromě Angely mi přišla fajn i Alice. Bude pro každou blbost. Přála bych si, aby Jasika neměla pravdu a Alice se se mnou nebavila jenom proto, že musela. Proč by mě ale jinak seznamovala se svým bratrem? Možná, aby mě jeho chování odradilo se s ní bavit. Počkám do zítřka a jestli se bude zase Edward chovat tak pitomě, tak za ním zajdu, ať mi řekne, co pro ti mě má. Nedala jsem mu jedinou záminku, aby se ke mně tak hnusně choval.

Kdybys, jenom tušila Bello proč jsem se tak choval. Nemůžu ti to říct, když bych ti rád řekl pravdu. Možná raději ne. Pak by jsi totiž utekla a už mě nikdy nechtěla vidět. Budu sobec. Budu si sobecky užívat tvojí společnosti dokud to jenom půjde.

Už jsem necítil nutnost Bellu zabít. Mnohem více jsem toužil rozluštit její tajemství a poznat ji blíže. Nadechl jsem se. poprvé v její blízkosti jsem si to dovolil. I ten malý nádech povzbudil zvíře ve mně. Dokázal jsem ho však ignorovat, zastavět v hlavě. Zkusil jsem se nadechnout zhluboka. Tvor vzdoroval více, ale nemohl mě porazit. Bella pro mě je důležitá, ano důležitá. Pomáhá mi vybavit si lidskou stránku, pokud teda nějakou mám.

Kdybych neslyšel Belliny myšlenky, myslel bych si, že spí. Začalo se stmívat. Mary začala být nervózní. Čumákem dloubla do Belly. 

Ta sebou trhla a otevřela oči.

A jejím trhnutím jsem přestal slyšet její myšlenky.

„Už zase. Myslím, že bych se neměla zamýšlet moc často. Pak zapomínám na čas. Ale tady je to snadné.“ Postavila se. Oprášila si rifle. „Pojď, půjdeme Mary.“ Šli cestičkou odkud přišli.

Posadil jsme se na místo, kde ještě před chvilku seděla. Všude okolo byla její vůně. Vdechoval jsem ji. Byla nasládlá se špetkou hořkostí zároveň.

K ránu jsem se vydal domů. Poprvé jsem se těšil do školy. Budu se snažit k Belle chovat přátelštěji. Snad mi v tom pomůže.

Věšel jsem dveřmi. Chtěl jsem se uvítat s Esme. Byla z dnešního dne nervóznější než já.

„Kam pak ses nám vytratil Edíku.“

„Do toho ti nic není Emmette.“

„Ale copak, že by jsi nám zakousl naši voňavoučkou Swanovou.“

Začal jsem být pořádně naštvaný, ale rozhodl jsem s ním teď neprat. Šel jsem do pokoje, převlékl se a potom sešel dolů. Byl čas jít do školy.

Carlisle byl v nemocnici, takže JSME se ho nemohl zeptat na tu zvláštnost s čtením Beliných myšlenek. Do školy jsem chtěl jet Volvem a sám. Ostatní jeli s Rose BMW.

Bella ve škole ještě nebyla. Přijela chvíli po nás. Její vůně už pro mě nebyla tak lákavá. Možná to bylo tím, jak jsem ji celou noc vdechoval.

Bella se porozhlédla po parkovišti. Chvíli zůstala pohledem na Alici jako by váhaka jestli ji má pozdravit nebo ne. Nakonec šla na hodinu angličtiny. Tu jsem měl s ní. Zase seděla vedle mě. Jinde nebylo volné místo.

Rozhodl jsem se začít první.

„Ahoj.“

I tenhle krátký nádech podráždil tvora ve mně. Ale dalo se ho zvládnout.

„Hm, dneska se se mnou bavíš. Můžu vědět proč ta změna?“

Hm, včera jsem ti mohl vysát veškerou krev v tvém těle, takže to nebyl nejlepší čas na seznámení. Dneska už to není tak hrozné, docela mě to přešlo, takže bychom si mohli popovídat co ty na to?

Tohle zřejmě nebyla správná odpověď a jiná mě nenapadla.

„Takže chvilkové pomatení smyslů? Taky důvod.“ S tím se o ´točila na učitele a zaposlouchala se do tématu. Učitel vykládal děj Ilíada.

Tak tohle jsem pořádně zkazil. Jsem idiot.

Po angličtině byla výtvarka. Bella krásně malovala. Líbilo se mi to. Pozoroval jsem ji celou hodinu. Byla velmi soustředěná. Nevnímala svět okolo, čili ani mě, takže jsem se nemusel bát, že by mě nachytala.

Cestou do tělocvičny Bella potkala Alici. Pozdravili se a Alice Bellu dovedla k učiteli. Bella musela ukázat omluvenku na tělocvik.

Doufal jsem, že zjistím, její tajemství. Na papíře měla ale napsáno jen zdravotní důvody.

„Slečno Swanová, mohla by jste mi říct, jaké to jsou zdravotní důvody?“

„Je to nutné pane učiteli?“

„Obávám se že ano, nebo budete muset jít za doktorem cullene, aby vás vyšetřil a potvrdil vám to.“

„Bože proč?“ povzdechla si Bella, že jsem to sotva slyšel.

„Dobře zajdu za panem doktorem Cullenem.“

„Jak chcete., ale pokud to potvrzení nebudete mít do příště tak vás neomluvím.“

„Dobře.“ A potichu dodala: „Snad bude mít doktor Cullen dost pochopení.“

To by nám mohl Carlisle říci o co se jedná.

 „Máte tedy volnou hodinu. Slečna Cullenovi, vám řekne co a jak. Nashledanou.“

Dodal a zabouchl dveře kabinetu dříve, než Bella stihla něco říct.

„Pojď půjdeme si sednout.“ Řekla Alice Belle a odešli. Šel jsem za nimi a poslouchal o čem se baví.

„Tak jaké jsou tvé první dojmy Bello?“

„Líbí se mi ve městě. Je sice malé, ale krásné. Škola taky ujde. Je to škola a ta si je hodně podobná s ostatními. Jak jsi možná viděla, tak se z nikým zatím moc nebavím. Jediný s kým se asi dobře povídá je podle mě zatím Angela a ty.

Jasiku prokoukla hned. Byl jsem rád, že má ráda zrovna Angelu. Měl jsem ji ze všech holek nejraději. Byla hodná a ne tak protivná jako ostatní.   

„Jsem ráda, že se se mnou bavíš. Moc přátel na škole nemáme.“

„No já většinou moc přátel nemám. Říkám raději jednoho dobrého přítele naž deset, na které se nemůžeš spolehnout a ani jim věřit. Nevím co, ale něco mi říká, že ti můžu věřit Alice.“

Alice z toho byla nadšená.

„To jsem ráda Bello. Co plánuješ o víkendu?“

„No celkem nic.“

„Co kdybys šla se mnou nakupovat. Už dlouho jsem nebyla a chtěla bych něco nového.“

Bella docela dlouho přemýšlela, než souhlasila.

Celou hodinu prokecali.

„Víš, chtěla bych se ti za Edwarda, za ten včerejšek omluvit. On se pohádal s rodiči a tak nebyl na nikoho zrovna příjemný. Jinak je docela fajn. Mám ho ze všech nejraději.“

To byla pravda. S Alicí jsme spolu vycházeli nejlépe.

Bella kývla. Zřejmě se o tom nechtěla dál bavit.

Další hodinu byl dějepis a psychologie. Ty jsme zvládli stejně jako ostatní hodiny potichu. Než jsem odešel z hodiny rozloučil jsem se s ní a usmál se na ni.

Oplatila mi úsměv a odpověděla mi veselým ahoj.

Celý zbytek dne a noci jsem zase strávil na louce. Na chvíli, když přišla jsem se schoval a potom zase vdechoval její omamnou vůni. Další den do školy přišla až na druhou hodinu. Šla na kontrolu ke Carlislovi. Ten večer říkal, že ke možná silný člověk a byla by silná upírka. Kdyby chtěla, ale ona nebude to nedovolím. Postarám se, aby nebyla.   

Celý zbytek týdne jsem se k Belle snažil chovat pěkně. Usmíval jsem se na ni. Zřejmě byla z té změny překvapená. Ale snažila se to skrývat. O víkendu jsme si s Emmettem a Jasperem udělali loveckou výpravu. Celou dobu jsem musel myslet na Bellu, takže jsem si to moc ani neužil. Ulovil jsem dvě pumy a jednoho medvěda. Nemohl jsem se dočkat pondělka, až zase Bellu uvidím.

V pondělí na mě ve škole čekalo překvapení v podobě Belliny nepřítomnosti. Má nálada klesla na bod mrazu a v úterý, kdy taky nepřišla, dokonce pod něj.

Začínal jsem být zoufalý. Neskutečně mi chyběla. Nechápal jsem kdy se mi takhle dostala pod kůži. Bylo to až děsivé.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 5. kapitola: