Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 4. kapitola

Tak další díl.

28.10.2009 (17:15) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2447×

---

Takže je tad pokračování. Psaní tohohle dílu jsme si užívala. Hlavně ten konec. Máte tam kousek španělsky. Učím se zatím teprve měsíc, ztak berte ohled prosím.

S tím uvodem souhlasím s Hanou. Já jsem je většinou přeskakovala u nových povídek.:-)

Další díl bude až o prázdninách, pokud budete komentovat. Hezké čtení:-D

Hasta la vista vaše BJana

 

---

 

 

---

 

 

4. kapitola - Neboj já tě nekousnu, snad

 

Bella

 

A je to tady. Můj první den na škole ve Forks. Cedule školy je vidět ze silnice. Zajedu ke škole. Rodiče mi koupili nové auto. Nové je relativní pojem. Ono to auto je docela staré. První budova kterou vidím má nápis Přijímací kancelář. Před ní jsou čtyři parkovací místa. Zaparkuju na to nejbližší. Vylezu z auta pravou nohou. Nevím, co je na tom pravdy, ale zkusit se má vše. Do budovy vcházím taky pravou nohou. Za pultíkem sedí drobná paní.

„Co by jste si přála slečno?“

„Já jsem Isabella Swan.“

„Ano ta nová studentka.“

Chvíli se přehrabovala v papírech na stole a potom mi podala rozvrh a nějaké další papíry. Jeden z nich mám dát podepsat učitelům. Mezi nimi byla i mapka.

„A ještě klíč od skřínky. Máte číslo 111.“

Podala mi i klíček a podívala se na můj rozvrh.

„Bohužel máte dnes na devět. Slečno Cullenová.“ Zavolala někam za mě. Otočila jsem se na tu dívku. Vypadala jako anděl. Bledá kůže, černé krátké vlasy, jemné dokonalé rysy a topazové oči z ní dělaly nadpřirozeně krásnou.

„Ano, paní Waldorfová.“

„Mohla by jste slečnu Swanoou provést po škole?“

„Samozřejmě. Pojď se mnou.“ Zavolala na mě.

„Ahoj. Já jsem Alice.“ Představila se mi, když jsem k ní přišla.

„Ahoj, Bella.“

„Odkud jsi se přistěhovala?“

„Z Port Angels. Taťka tady dostal práci šerifa, ale to už asi víš. Je to malé město.“

„Máš pravdu. Jsi tady žhavá novinka. Poslední kdo se přistěhoval jsem byla já a moje rodina před dvěma lety. Každý o vašem stěhování mluví jako o příjezdu prezidenta.“ Zasmála se a já s ní.

„Obávám se, že všechny zklamu, protože k prezidentovi mám hodně daleko. Ty máš taky na devět?“

Vyšli JSME z budovy, obešli ji a šly na parkoviště.

„Ne, ráda se uliju. Pojď stavíme se pro mého skoro bratra. Ten má na devět a nemusí v autě čekat sám.“

Skoro bratra? Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Všichni moji sourozenci a já JSME adoptovaní.“

Proč mě to jenom nenapadlo.

„Aha, to je mi líto.“

„Nemusí, já si nestěžuju.“

Zastavili JSME se u stříbrného Volva. Alice ukázala že má vystoupit a usmála se na mě.

Jestli Alice vypadá jako anděl, tak on jako bůh. Rozcuchané bronzové vlasy mu padaly do obličeje, byli si s Alici hodně podobní a zároveň jiní. Připadala jsem si mezi nimi jako oškliváka Bety z toho seriálu.

„Bello Edward, Edwarde Bella.“

„Ahoj.“

Usmál se na mě a odpověděl mi.

„Ahoj.“

Když to vyslovil, tak se jeho úsměv vytratil  zůstala znechucená grimasa. Alice do něj žduchla. Zatvářil se ještě hůř a zadíval se do lesa.

Takové lidi, moc nemusím. Od prvního pohledu je vidět, že by si o mě kolo neopřel. Co teprve až se provalí moje tajemství. Zřejmě se za touhle krásnou maskou schovává frajírek. Atmosféra klesla pod bod mrazu.

Parkoviště se začalo zaplňovat. Všichni si něco šeptali a pozorovali mě. No jo, žhavá novinka. Snad to brzo skončí.

„Mám ti ukázat školu, tak jdeme.“ Rozešli jsme se směrem k budově A.

„Líbí se ti ve Forks?“

Libí nebo nelíbí?

„Zatím jsem toho moc neviděla. Nejvíc mi chybí přátelé z Port Angeles.“ A leze na nervy tvůj bratr. Dodala jsem velmi potichu. Edward šel celou bodu s námi a tvářil se, jako by ho někdo nutil jíst červy.

„Teď jsme v budově A, je tady jídelna a skřínky. Máš sourozence?“

„Bohužel ne, ale vždycky jsem nějaké chtěla. Třeba staršího bráchu nebo mladší ségru.“

„Tak já ti někdy půjčím moje. Mladší ségru sice nemám, ale starší by se ti taky hodila ne? Někdy to jde už na nervy. Třeba Emmett je starší, ale chová se jak malé děcko. Vymýšlí samé blbosti.“

„To máte fajn.“

„Myslím, že by jsi brzo změnila názor.“

Vyšli jsme z budovy a šli k dalším B a C.

„V B je tělocvična a v budově C matematiky, chemie, fyziky a biologie.“

„Když někdo nemůže cvičit, musí být na hodině?“

„Ne, má volnou. Ty necvičíš,“

„Nemůžu.“ Nechci, doktorka v Port Angeles měla pochopení a napsala mi omluvenku na celou střední. Jsem ji vděčná, jinak nevím co bych dělala.

Doufám, že se Alice nezeptá na důvod.

„Letos nám to špatně vyšlo. Tělocvik je uprostřed vyučování a tak máme volnou hodinu.“

„Ty taky necvičíš?“

Došli jsme k dalším budovám.

„Ne nikdo z nás necvičí. V D jsou učebny angličtiny, dějepisu, španělštiny a francouštiny s latinnou a v E výtvarka, hudebka a psychologie.“

„Už teď nevím, kde co je.“ Usmála jsem se.

„Neboj, brzo si zvykneš.“

„Za jak dlouho zvoní?“

„Asi za deset minut na přestávka a za dvacet na hodinu.“

Mohla bych se vymluvit a zmizet. Alice je fajn, ale Edwardovi společnosti už mám dost.

„Jestli by ti to nevadilo, Alice.“ Edwarda jsem schválně neoslovila. Když mu tak vadím, tak mu to přece nebudu stěžovat. „zašla bych si pro věci do auta a přeparkovala.“

„Určitě, další hodinu máme spolu matematiku v C, tak se tam potkáme.“

„Tak zatím, ahoj.“

„Zatím ahoj.“

„Ahoj“ zavrčel Edward skrze zuby.

Z nás, asi přátelé nebudou.

Došla jsem ke svému autu. Přeparkovala před školu a seděla do zvonění. Potom jsem se pomalu vydala k budově C. Pořád se na mě všichni dívali. Připadám si tady jako výzkumné zvíře v zoo.

 

 

Edward

 

Bella mě překvapila. Nedokázal jsem ji číst myšlenky a její vůně byla silnější, než jsem si myslela. Snažil jsem se na to nemyslet. Alice naštěstí neviděla, že by to Bella neměla přežít a po chvíli to už bylo lepší. Zvykl jsem si a i tvor ve mně se uklidnil.

„Myslím, že by jsi měl trochu zmírnit tvoje chování, Bella si to nezaslouží.“ Začala Alice, když Bella odešla ke svému autu.“

„Já vím, Alice, je to těžší než jsem si myslel.“

„No, je to vidět.“

„Budu se snažit Alice.“

„Mám si s ní na matematiku sednout?“

„Ne, zvládnu to a Jůasper tě možná bude potřebovat.“

„Jak myslíš.“

„Tak co našla jsi to?“ promluvila Alice k Belle která šla taky do učebny.

„V pohodě, tak složité to zase není.“ Usmála se a Alice s ní.

„Nezlobil se učitel, že jsi mě provázela po škole?“

„Ne, stejně se nic zajímavého nepsalo.“

Došli JSME k učebně. Učitel byl ve vnitř. Bella k němu zamířila.

„Dobrý den.“

„Dobrý den. Vy jste Isabella?“

„Bella,“ řekla automaticky.

„Dobře Bello, sedněte si vedle pana Cullena. Tady máte knížky.“

„Super, sedět vedle Edwarda je moje splněná noční můra.“ Postěžovala si sotva slyšitelně.

Alice měla pravdu. Nejspíš jsem nezačal zrovna dobře.

Bella došla k naší lavici. Začalo další překvapení.

„Bello, můj druhý bratr Jasper, Jaspere Bella.“

 

Její vůně je opravdu silnější.

 

Poslal mi Jasper myšlenku.

„Ahoj, Jaspere.“

„Ahoj Bello.“

Bella si sedla a já se posunul na druhý konec lavice. Bella si toho všimla a věnovala mi lehce znechucený pohled.

 

Ta tě teda moc ráda nemá. Její pocity z tebe jsou trochu nenávistivé.

 

Otočil jsem se na Jaspera.

„Díky.“

Zazvonilo a až do konce hodiny mi Bella nevěnovala jediný pohled.

Po zvonění k ní přišla Jasika. Tu holku nemám moc rád. Snaží se mně sbalit a její myšlenky jsou hrozné.

„Ahoj, jsem Jasika.“

„Ahoj, Bella.“

„Co máš další hodinu?“

Dál jsem je neposlouchal a šel na další hodinu,španělštinu. Bella bude se mnou sedět každou hodinu, bohužel. Sedím jako jediný sám.

Ve třídě jsem byl dříve než Bella.

Bella vešla do třídy po učiteli.

„Dobrý den.“ Pozdravila učitele.

„Buenos días.“ (Dobrý den)

Učitel na nás často mluvil španělsky, anglicky skoro nikdy. Bellu tím překvapil.

„Buenos días.“ (Dobrý den)

„?Usted es Isabella Swan?“ (Vy jste Isabella Swan?)

Zazvonilo.

„Sólo Bella, por favor.“ (Jen Bella, prosím.)

Podal jí knížky.

„!Usted habla a se!“ (Řekněte něco o sobě.)

Chtěl vyzkoušet její španělštinu.

„Bueno. Me llamo Bella. Yo soy de Port Angeles. Yo tango perro, su llamo es Mary. Yo soy amigo libros y cuchoro.“ (Dobře. Jsem Bella. Jsem z Port Angeles. Mám psa, jeho jméno je Mary. Ráda čtu a vařím.)

Její španělština byla celkem plynulá.

„Muy bien. Usted senta al lado seňor Cullen.“ (Velmi dobře. Sedněte si.)

Bella si sedla vedle mě. Hodina proběhla stejně jako ta první a ta další. Jasika se na Bellu nalepila. Všimla si, že se Bella s Alicí baví a tak chtěla vědět co vše o nás ví.

Obědy nemám rád. Musíme předstírat, že jíme. Na dnešní se ale těším. Jasika bude zpovídat Bellu.

Poslouchal jsme o čem se baví.

„Ty znáš Cullenovi?“ Jasika hned začala. Tohle ji hodně zajímalo.

„Alice mě měla provést po škole. Seznámila mě s Edwardem a Jasperem.“

To Jasiku moc nepotěšilo. Doufala, že by jí Bella pomohla mě dostat.

„Takže Rose a Emmetta neznáš?“

„Ne.“

„Líbí se ti někdo z nic?“

Tahle odpověď mě docela zajímala. Všem připadáme krásní.

„Jsou hezcí.“

„Hlavně Edward, že? Ale neděl jsi iluze tomu není žádná dost dobrá.“

Každá by utekla hned jak by se dozvěděla, že jsem upír.

„Pěkný možná tak je, ale idiot.“

„Ty bys ho nechtěla?“

„Samou láskou bych ho nejraději zakopala hluboko pod zem.“

Emmett s Rose se rozesmáli.

„Říká pravdu, její city k tobě jsou opravdu takové.“ Potvrdil Jasper.

Alice už se taky smála. Všichni se po nás otáčeli s nechápavými pohledy. Chladní Cullenovi se umí i smát?

„Nechápu, jak to, že se s tebou baví. Oni se s NIKÝM nebaví. Jsou divní.“ Slovo nikým velmi zdůraznila.

„Nepřipadá mi to tak. Alice je hodně sympatická, sice Jasper trochu odtažitý a Edward obyčejný frajírek, ale připadají mi milý.“

„Po pár dnech zjistíš pravdu. Zřejmě se s tebou bavili jenom protože museli.“

„Hm.“ Bella se něčeho napila a hodně potichu, mohli jsme ji slyšet jenom my, dodala. „Hodily by jste se k sobě s Edwardem. Jste pro sebe jako stvoření. Stejně povrchní a blbí.“

To už se Emmett rozesmál na celé kolo a dokonce i Jasperovi cukali koutky.

„Já jí přijdu sympatická.“ Řekla Alice a vyplázla ně mě jazyk.

To už jsem vstal a šel raději do učebny biologie.

„Ale no tak, Edíku, snad se hned neurazíš. Jediná  holka, která tě nechce. Jednou to muselo přijít.“

Zavrčel jsem na něj a odešel.

 

Shrnutí mých povídek

 

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: