Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 2. kapitola

Takže jsme překvapena, že jste chtěli pokráčko. Máte ho tady. Snad se vám bude líbit. Nechala jsme se trochu unést, takže je tahle kapitola malinko obsáhlejší. Přeju hezké čnetí.

2. kapitola – Nákupy, zabydlování a další překvapení

Vzala jsem si paruku a Mary na vodítko a šli jsme ven. Za cestou před domem, byla jakoby vyšlapaná cestička. Rozhodla jsem se, že po ní půjdeme.

„Pojď Mary, půjdeme tudy.“

Dneska bylo hezky, sluníčko svítilo, což je tady vzácnost hlavně ve Forks. Asi po půl hodině jsme došli k menšímu jezírku. Bylo nádherné. Na břehu kousek od nás vypadalo, že není ani moc hluboký. Mary mě táhla k vodě. Pustila jsme ji z vodítka. Vběhla do vody. Plava, skákala. Moc se jí tam zřejmě líbilo.

Sedla jsem si na trávu a pozorovala ji. Bylo krásné, jak ji obyčejná voda udělala tak nadšenou. Sluníčko dopadalo na hladinu a odráželo se od ní. Připadala jsem si jako v pohádce. Jako by se zastavil čas. Klidné ticho rušil jenom zvuk čachtající vody, jak si Mary hrála. Položila jsme se do trávy a pozorovala jsem nebe. Mraky si pluly po obloze. Žily si svůj vlastní život. Zavřela jsem oči. Nechala jsme sluneční paprsky hladit moji kůži. Není nic hezčího, než když cítíte teplo slunce. Ta chvíle, kdy nic jiného není. Jen vy a ten hřejivý pocit bezpečí. Všechny chmury a starosti hodit za hlavu a užívat si klidu. To přesně vždycky dělám. Nemám moc ráda opalování a horka přímo nesnáším. No jo, ono ale tady v okolí horko nikdy není. Takže sluníčko vždycky vítám s radostí. Tyhle chvíle jsou můj malý ráj na zemi.

Najednou jsme se lekla. Ucítila jsem něco mokrého na obličeji. Otevřela jsem oči. Mary, nebo teda spíš její jazyk.

„Fůj Mary, co to děláš?! Já sem se už dneska koupala, nemusíš mě olizovat.“

Jakoby vycítila co chci říct sedla si a udělala ne mě ty svoje psí oči. Tomu se nedá odolat. Posadila jsem.

„Jo jo, já vím, myslela jsi to dobře.“ Pohladila jsem ji a schovala obličej do jejího huňatého kožichu.

Nechala se drbat. Kdo by nenechal?

„Pojď měli bychom jít, než se budou zlobit.“

Pořád se na mě dívala těma psíma očima.

„Neboj zase se tady půjdeme podívat. Mi se tady taky moc líbí.“

Konečně se rozhodla jít. Naštěstí jsme nebloudily. Orientační smysl mě zatím, ještě nezklamal. Vešla jsem do kuchyně. Hodiny ukazovaly jedenáct hodin. Nejspíš jsem se zamyslela na trochu déle, než jsem si myslela.

„No konečně Bell. Kde jste byli tak dlouho?“

Mamka scházela ze schodů. Na sobě měla pracovní oblečení. Nejspíš někde malovala.

„Trochu jsem se zamyslela.“

„Ahoj Mary,“ podrbala ji hlavě a otočila se zase ke mně. „máme pro tebe s taťkou překvapení. Chtěli jsme jet na oběd do Seattlu a potom se ti podívat na novou paruku.“

Zírala jsem na ni s otevřenou pusou.

„To jako vážně?“

Přikývla.

„Tak já si jdu pro jiné triko a můžeme jít.“

„Dobře. Ještě než půjdeme, tak připrav Mary pelíšek. Věci jsou v kuchyni.“

„OK.“

Šla jsem do kuchyně. Byl tam červený pelech, misky a pytel granulí. Rozhlédla jsem se. Kam jí ten pelech dám? Asi zatím do jídelny. Stejně ho pak ještě přestěhujeme. Nalila jsem jí vodu a nasypala granule. Asi slyšela, že z něčím šustím a přiběhla ke mně.

„Podívej. Tady máš pelíšek a vodu s granulemi. My teď půjdeme nakupovat a pak se vrátíme, tak tady nic neproveď a odpočiň si.“

„Už jsi?“

Mamka strčila do pokoje hlavu.

„Ne, ale už jdu, běžte do auta, já jsem do minuty u vás.“

Přikývla a odešla. Šla jsme zase do obýváku vybrala si dušnější tričko. Mikinu jsme nechala doma. Venku je teplo a jedeme přece autem.

Paruku si většinou kupuju novou jednou za rok. Většinou delší, abych ji pak mohla zkracovat. Paruky se totiž hodně ničí. Není dobré si v nich lehat, sportovat s nimi, ani nic podobného. Ani čepku nenosím. Nikdy jsem neměla ještě paruku z pravých vlasů, protože je trochu dražší, no trochu, stojí asi padesát tisíc a to krátká. Takže asi ani žádnou mít nebudu. Nějak extra mě to netrápí. Musela bych si dávat ještě větší pozor než teď. Nejlepší je mít krátkou paruku. Ta se tak neničí, lépe se udržuje a je i levnější. Je to, jako když si představíte barbie panenku. Stejně jako její vlasy se dělají paruka a stejně tak dobře se ničí.

„Jsme tady.“

Zaparkovali jsme v podzemní garáži obchoďáku. Je tady nejbližší obchod s parukami. A taky jediný o kterém tady v okolí vím.

„Kam byste chtěli jít?“

„Já jako vždy KFC.“

„Zase tortilu?“

„Jak jinak.“ Usmála jsem se.

Nakonec jsme v KFC skončili všichni. Nemám ráda hamburgery, já vím jsem špatná Američanka, jediné co mi chutná jsou tortily a zmrzlina a to fakt miluju.

„Dobrý den“ pozdraví nás laskavá prodavačka v obchodě.

„Dobrý den“ odpověděli jsme ji všichni.

„Vy už to znáte, že?“ usměje se na mě. „Až si nějakou vyberete tak mi řekněte.“

Po pravdě sem zajdu pokaždé, když tu jsem. Takže mě tady prodavačky tak trochu znají.

Je to pro mě jako pro male dítě hračkářství. Já vím, jsem divná. Už mi to myslím někdo řekl.

Byla jsem rozhodnuta pro nějakou delší. Zase. Nejlepší je, že si je můžu zkoušet zdarma, protože si pak vždycky nějakou koupím, jinak je to totiž za poplatek. Samozřejmě si vyzkouším i nějaké delší ze srandy. Musím to využít ne?

Teď mám tmavě hnědou, už je docela dost krátká. Hold se mi tok líbilo.

Zaujali mě hned na první pohled čtyři.

Vyzkoušela jsem je všechny. Nevíce se mi líbila ta první. Ale moc dlouhá, takže ne. Je nejdražší a ještě ke všemu by se hodně rychle zničila a to po našich nechci. Pak mě zaujala ta druhá. Byla asi nejlepší. Zkusila jsme si asi ještě dalších deset, ale žádna nebyla jako ty dvě.

„Rozhodla jsme se. Tu druhou.“ Oznámila jsme mojí porotě, která se skládala z mamky, taťka a prodavačky.

Tohle je jediné nakupování, které mě baví.

„Ta je pěkná, sluší ti. Taky jsem pro ni.“

WOW Já jsem se shodla z mamkou. To se moc často nestává. Víc si rozumím s taťkou. Ale o tom až někdy jindy.

„Mi se asi víc líbila ta první.“ A je to tady. Shodli jsme se dokonale.

„No, mi taky. Ale ne moc…“ nedomluvila jsme. ¨

„Zkus si ji ještě jednou.“

Proč ne, že?

Vylezla jsme zpoza závěsu, za kterým se paruky zkouší.

„Ta se mi líbí víc.“

„Ale tati..“

„Žádné ale bereme ji a hotovo.“

„To..“

„Platím já. Tak se rozhodni, buď tuhle nebo žádnou.“

„Děkuji, děkuji, děkuji.“

Skočila jsem taťkovi kolem krku.

Že by všechno zlé zůstalo v našem starém bytě? Snad, přála bych si to.

Samozřejmě jsem si tu novou paruku hned nechala.

Doma mě hned u dveří vítala Mary. Málem mě povalila na zem.

„Taky tě ráda vidím.“

Přivítala se se všema. Pustila jsme ji ven. Okolo domu byl plot, takže neuteče.

V mém pokoji to už vypadalo lépe. Kromě postele jsme tam už měla i skříně a stůl. Paruku jsem odložila v kuchyni na stůl. Aby se nezničila tak ji dávám na polystyrénovou hlavu. Převlékla jsem se a dala do práce.

„Tati.“ Zavolala jsme na celý dům.

„Co potřebuješ?“

„Mohl by jsi mi pomoct s tím nábytkem. Potřebovala bych ho trochu přestěhovat“

„Jasně.“

Okolo osmé hodiny večer jsem měla všechen nábytek na svém místě i vedle v relax pokoji, jak jsem začala říkat pokoji vedle.

Začala jsem všechny knihy dávat na své místo. Mary ležela u mě a sledovala co dělám.

V jedenáct bylo konečně všechno v relax pokoji na své místě. Osprchovala jsem se a šla do postele. Díky její velikosti, něco mezi normální a manželskou, se ke mně pohodlně vešla i Mary.

Usínala jsem s dobrým pocitem a přáním, aby to i dál bylo bez hádek jako do teď.

Neděle večer. Zítra půjdu do školy. Za poslední dva dny jsme už dovybavili celý dům. Vše je na svém místě. Bohužel zítra musím do školy. Ne že bych ji neměla ráda. Učím se hodně dobře a stačí mi poslouchat v hodinách, ale docela mě děsí noví lidi. Začnu od úplného začátku. Nikdo tady o mě nic neví. Nezná mé malé velké tajemství. Je jenom na mě jak začnu. Už se ale znám. Uklidím se zase někam, kde o mě nikdo nebude vědět. Nevyložte si to špatně, ale jen tak můžu co nejdéle udržet své tajemství. Vrásky mi nedělá, jak to někdo přijme. Zvládnu to sama nepotřebuju nějaké husy, které se mi budou pošklebovat, abych byla šťastná. Bojím se lítosti. To je to co mě děsí. Že se se mnou lidi baví z lítosti. Cokoliv, ale né lítost. Já se nelituju, tak proč by měl někdo jiný.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: