Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trust me - 10. kapitola

01.02.2010 (14:15) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1973×

10. kapitola - Nečekané události, nebude čeho litovat?

Bella

V klubu jsme zůstali až do zavření. Zavolala jsem mamce a ta mi dovolila jít k Johnovi. K němu do bytu jsme přijeli asi ve tři hodiny ráno. Měl pravdu, jedno překvapení se mi líbilo více a to stolní fotbálek, už dlouho jsem ho chtěla, ale rodiče mi ho nekoupili. I druhé mě potěšilo. Protože spaní na tom starém nepohodlném gauči mělo hodně nevýhod. Byl nepohodlný a malý, takže jeden z nás se ráno probouzel na zemi. 

,,Jak se vám líbí v mém království, má paní?" Přivítal mě jako vždy.

,,Je nádherné pane a ráda bych poznala služebnictvo."

,,Zajisté. Dojdu pro něj."

Odešel do vedlejšího pokoje. Zajímalo mě, co si vymyslí.

Za chvíli přišel. Na hlavě měl šaškovskou čepici.

,,Dovolte abych se představil, jsem kašpárek Motálek."  Odskákal zajímavý tanec a čepici mi dal na hlavu. 

,,Já jsem kuchař Packal Zpackal. Bude mi ctí pro vás vařit a snad i poživatelně. Za případnou otravu se omlouvám dopředu." Uklonil se tentokrát s čepicí kuchaře, která mi spadla k nohám. Oblékl si legrační sukýnku a pokračoval.

,,Ráda o vás budu pečovat, jsem hospodyňka Špindírka." Prohlásil pískavým hlasem a pak si oblékl, nebo spíše přes sebe hodil, prostěradlo.

,,Těší mě, já jsem strašidlo Hrozimír a měla aby jsi mít ze mě strach."

,,No už se celá třesu." Prohlásila jsem se smíchem.

,,Jak myslíš." Prohlásil hrozivě, kdybych ho neznala, tak se asi začnu bát.

Popadl mě do náruče a běžel se mnou k rozloženému gauči a na něj mě hodil. Pak mě začal lechtat. Věděl jak na mě.

,,Ještě pořád se nebojíš?"

,,Ne."

Lechtal mě, div že jsem se nezačala dusit.

,,Ano, ano už věřím." Dostala jsem ze sebe mezi nedostatky dechu.

,,To jsem rád."

Přestal mě lechtat a začal se smát.

,,Čemu se směješ?"

,,No, víš, že jsi jediná s kým můžu být sám sebou."

Zarazila jsem se.

,,Co tím chceš říct?"

,,No já nevím, ale jsi jediná holka, která mi dovolí dělat blbiny a ještě se ke mě přidáš a směješ se semnou."

,,Tak to nechápu. Nedokážu si představit tebe jako vážného."

,,Věř mi, s každou holkou, se kterou jsme chodil, jsem byl."

,,Pořád nevěřím. Měl jsi jich tolik a nikdy jsi s nimi nedělal blbiny? Vždyť ty ani nic jiného neumíš."

,,Tak teď bych se měl urazit, ale neudělám to. Dělal jsem blbiny, ale jen občas a asi se dvěma."

,,Wow." Tohle bych do něho neřekla. Dívala jsem se mu o tváře. Ležel na boku vedle mě. Díval se mi do očí. Poprvé jsem ho viděla vážného. Ano, poznala jsem to podle jeho očí, ty byly vážné.

,,Nechtěl jsem tě tak šokovat. Můžu něco zkusit?"

Podívala jsem se mu do očí a snažila se z nich něco vyčíst.

Nečekal na můj slovní souhlas a naklonil s ke mně. Svými rty se otřel o mé. Pootevřela jsem je a on mě pomalu a lehce políbil. Nic jsem nechápala, tímto jediným polibkem mi vše z hlavy dostal pryč. Měla jsem v ní vakuum. Odtáhl se a podíval se mi do očí. Snažil se z nich vyčíst moji reakci.

,,Promiň," zašeptal.

Nedokázala jsem nic říct. Byla jsem pořádně zmatená. Můj nejlepší přítel mě políbil a mě se to líbilo. Ano, líbilo se mi to a dokonce asi více, než bylo zdrávo.

,,Promiň, nechtěl jsem..."

Položila jsme mu prst na rty, abych ho umlčela.

,,Nemusíš se omlouvat. Já jsem jen zmatená, proč...?"

,,Jak jsem řekl jsi jediná, s kým můžu být sám sebou. Mám tě moc rád a šíleně moc jsi mi chyběla."

Díval se mi do očí a já jsem věděla, že říká pravdu.

Svým prstem jsem přejížděla po jeho spodním rtu.

Pochopil co mu chci říct. Chytil mou ruku a políbil mě. Tentokrát jsem se zapojila. Hladil mě rukou po tváři a já mu své zamotala do vlasů. Svou rukou sjel až k lemu mé paruky. Celá jsem ztuhla. Zase pochopil můj vnitřní boj. Opustil mé rty a pošeptal mi do ucha.

,,I přes to tě mám rád a líbíš se mi. Vůbec mi to nevadí, Bell."

Zahřálo mě u srdce a uvolnila se. Zvedla jsem hlavu. Sundal mi paruku a položil ji na stůl.

,,Na kráse ti to vůbec neubralo."

,,Hm, snad, pokusím se ti věřit.“

,,Můžeš, nikdy bych ti nelhal. To víš."

,,Děkuji."

Dívali jsme se do očí a prolíbali většinu času.

Pomalu jsem se probouzela. Na někom jsem ležela. Otevřela jsem oči. Ležela  jsem na Johnově hrudi. Na sobě už jsem neměla šaty ze včerejška, ale Johnovo oblíbené tričko s Bartem Simpsonem. Musel mi včera večer šaty sundat a obléci mi ho.

Dívala jsme se na něj. Byl sladký, když spal, ale to jsem věděla už odjakživa. Rozezvonil se mi mobil. Rychle jsme ho zvedla, abych ho nevzbudila.

,,Ano," řekla jsem do telefonu.

,,Ahoj, Bello."

,,Ahoj mami."

,,V kolik hodin se asi vrátíš? Chtěli jsme tě s taťkou pozvat do restaurace na večeři. Ale nevíme, kdy se vrátíš."

,,Na večeři? To je ještě čas, ne?"

,,Je pět hodin Bello. Takže už skoro ani ne."

,,Páni. No víš, mami, já jsem se teď probudila."

,,Teď? A kdy jste se vrátili?"

,,No asi ve tři a pak si povídali. To víš, dlouho jsme se neviděli. John chtěl vědět o škole, spolužácích a Forks."

,,Aha. No jo chápu. Víš musíme s taťkou odjet na chvíli, asi na tři dny, do Seatlu. Babička má problémy a pak musíme jít ještě něco zařídit do Port Angeles. Se stěhováním se vyskytl problém. Nechceme tě brát sebou. Jsi ještě nemocná a babička má problémy, které by se ti asi  moc nelíbily. Potřebujeme vyjet nejpozději v osum hodin. A tobě se asi nechce teď hned jet domů."

,,Ne."

,,Tak ti necháme peníze na stole. A můžeme vyjet teď. A prosím zkus je utratit rozumně a taky nic neprovést."

,,Neboj mami."

,,Pokusím se. Musím jít. Měj se tu hezky a volej nám."

,,Neboj mami, ahoj."

Položila jsem telefon a usmála se.

Něčí ruce má stáhly dolů. Přistála jsem na Johnově hrudi.

,,Copak se stalo?"

,,Lepší by bylo. Jaké štěstí tě potkalo."

,,Dobře. Jaké štěstí NÁS potkalo?" Slovo nás zdůraznil, líbilo se mi, jak myslel na nás.

,,Rodiče musí odjet a já zůstávám."  

,,To se mi moc líbí. Znamená to, že u mě můžeš přespat?"

,,Ano." Pak mi ale něco došlo. ,,Ne, nemůžu. Čeká na mě Mary."

,,Kdo?"

,,Můj miláček, Mary. Je to zlatý retrívr. A zřejmě bude chtít vyvenčit."

Zamračil se.

Usmála jsme se.

,,Já mám ale doma velkou postel a taky gauč v obýváku."

,,Takže návštěva vždy vítána?"

,,No záleží jaká."

,,Já?"

,,No nevím."

,,Ty nevíš, jo."

Něžně si mě stáhl pod sebe a políbil. Už ne tak opatrně, jako poprvé. Tenhle polibek byl naléhavý a vášnivý.

"A když na tebe budu takhle hodný?"

"Pak ano." Řekla jsme smířlivě.

Jako poděkování mě opět políbil. Zaplétávala jsem mu ruce do vlasů. Jeho ruka putovala k lemu mého trička a potom dál pod mé tričko. Laskal má ňadra. Mé srdce bilo jako splašené.

Z této krásné chvíle nás vyrušil Johnův telefon. Zvonil dlouho, takže to John musel zvednul.

,,Ahoj."

,,Ano, budu tam."

,,Neboj přijdu přesně."

,,Ahoj."

,,Volala mi Megie, moje neteř. Zítra má představení ve školce a já musím přinést kostýmy. "

„Tu jsem už dlouho neviděla. Kde má to představení?“

„V domě kultury v Port Angeles. Ve tři hodiny.“

„A co kdybych šla s tebou?“

„To není špatný nápad.“

„Ani nemocná už nejsem, mám jen trochu rýmu.“

„Tak to bude super a Megie tě ráda uvidí.“

Měla jsem už docela hlad. Taky jsem už skoro celý den nejedla.

„Nemá tady náhodou Packal Zpackal něco k jídlu?“

„Zkusíme se podívat na zásoby. Ale moc jistý si tím nejsem.“

„Jak jinak. Ty chodíš nakupovat jednou za měsíc, že jo?“

„Tento jsem byl už dvakrát.“

Zasmál se a vykročil ke kuchyni.

„Něco by se tady našlo. Instantní nudle a omáčka nebo polívka, vajíčka, kousek salámu nebo číslo na pizzu.“

„Hm, tak to nevím.“

„Něco si vyber a u tebe třeba můžeme obědvat pizzu.“

„Dobrý nápad. Tak teď ty vajíčka a u mě pizza.“

„Dobře, udělám to. Jestli chceš, tak si můžeš půjčit něco na oblečení a myslím že tam máš ještě jedny jeansy.“

„Budu ti věřit, že mě neotrávíš a jdu něco najít.“

U Johna jsem měla nějaké oblečení, když jsem tady občas přespala. Většinou po návštěvě v klubu a pak se mi domů nechtělo v šatech. Ve skříni jsem našla svoje kalhoty. To je ale vše. Budu si muset půjčit jeho tričko. Podívala jsem se na to, co mám na sobě. Bart nevypadal zase tak špatně. Sahal mi sice asi do půli stehen, ale co.

„Můžu si půjčit Barta?“ Zavolala jsem do kuchyně.

„Jasně.“

„Díky.“

Zašla jsem si pro paruku a rozčesala. Po včerejšku dopadla trochu hůř. Oblékla jsem si ji a šla do kuchyně, kde už voněla vajíčka.

„Krásně to voní.“

„Doufám že to tak bude i chutnat.“

Chutnalo skvěle. Dojedla jsem dříve, takže jsem šla mýt nádobí.

„Bylo to výborné.“

„Děkuji.“

Za chvíli jsem měla jeho ruce kolem pasu, rty na krku a talíř ve dřezu.

„Jsem rád, že ti to chutnalo.“ Pošeptal mi do ucha a dál se věnoval mému krku. Otočila jsem se k němu a políbila ho.

„Ne, že by se mi s tebou nelíbilo, ale budeme muset vyjet.“

„Rozkaz, madam.“

Podal mi helmu a mohli jsme vyjít k motorce. Zamknul a sešli jsme do garáže, kde parkovala jeho krásná černá motorka značky Suzuki. Bylo to jeho zlatíčko. Sedl si a já za něj. Nasadila jsem si helmu chytla ho kolem pasu.

„Drž se a jedemeee.“

Držela jsem se a mohli jsme vyjet. Ve Forks jsme byli asi za hodinu. Se mnou jezdil John pomaleji.  

„Kam mám jet dál?“ Zakřičel, sotva jsem to slyšela.

„Jed dál po cestě, dům je u ní.“

Asi za 10 minut jsme byli u domu.

„Tady.“

Zastavil.

„Pěkný domek.“

„Díky. Pojď dál. Motorku můžeme dát do garáže.“

Vyšli jsme ke garáži a tam nechali motorku. Potom jsme prošli celý dům a ukázala jsem mu ho. Prohlídku jsme zakončili v mém pokoji. Krásný pokoj a s tou knihovnou jsi nezklamala.“

„Zase si ze mě utahuj.“

„Už nebudu.“

Na smířenou mě políbil.

„To beru.“ Zamumlala jsem a polibky mu opětovala. Ani pizzu jsme si nakonec neobjednali. Nikomu se nechtělo vstávat. Skončili jsme v mojí velké postýlce. Líbali se a povídali. Usnula jsem krásným spánkem v Johnově náruči.

Shrnutí mých povídek

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trust me - 10. kapitola: