Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři, tři sesty. To bude zajímavé 2 - 6. kapitola

04.12.2010 (16:30) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3352×

Edward

Seděli jsme ve vězení za něco, co jsme neudělali a to jenom proto, že jsme chtěli udělat holkám radost. Sakra, co jsem si myslel, že Bella prostě zapomene na to, jak jsem jí ublížil? Tohle mě ale docela naštvalo. Kvůli ní trčím ve vězení. V hlavě už se mi rýsoval plán pomsty, z tohohle ponížení se holčička jen tak nevyhrabe.

„Už vím, jak se pomstím Belle,“ řekl jsem Jasperovi s Emmettem.

„Hmm,“ řekli oba.

„Máte vy nějaký plán, jak jim to oplatit?“ zeptal jsem se jich.

„Ne, my jim totiž nic oplácet nebudeme. Jakkoli to bylo hrozný, zasloužili jsme si to,“ řekl Jasper.

„Ony samy přece chtěly válku,“ řekl jsem.

„To je jedno, Edwarde. Nepoštvu si Alici ještě víc proti sobě. Stejně tak Emmett Rose.“

„To snad nemyslíte vážně,“ řekl jsem hlasitěji.

Kluci se na mě jen podívali a mně bylo jasný, že tihle zamilovaní pitomci mi nepomůžou. Můžu k Belle cítit cokoliv, ale tohle přehnala a když chce válku, tak jí tu válku dám.

„Můžete jít, máte zaplacenou kauci,“ řekl dozorce a odemknul nám celu.

„Carlisle,“ řekl Jasper na vysvětlenou.

„Tys mu volal?“ zeptal se ho Emmett.

„Jo, lepší než tady sedět dalších pár hodin s nadrženými vězni. Víš, jak je to hrozný cítit jejich emoce?“ řekl Jasper a my jen pokrčili rameny.

Emmett

Venku před policejní stanicí na nás čekalo auto a v něm Carlisle.

„Tohle bude průšvih,“ řekl jsem a kluci přikývli.

Nasedli jsme do auta a Carlisle se rozjel. Vůbec nic neříkal. To bylo zlé, asi je opravdu naštvanej. Po pár minutách, ale Carlisle promluvil.

„Doufám, že jste spokojení. Lidé v nemocnici se mě pořád ptají, jak je to možné, že zrovna moje děti mají doma víc drog než ti, kteří je vyrábějí,“ řekl Carlisle.

„Opravdu nás to mrzí,“ řekl Jasper.

O tom, že to udělaly holky jsme mu neřekly. Nebudeme přece žalovat, jak nějaký ubrečený holčičky. Stejně by nám to Carlisle nevěřil. Navíc jsme si to zasloužili.

Musel jsem uznat, že holky to měly skvěle vymyšlený.  Poschovávat drogy, tak abychom si jich nevšimli, přimět nás podepsat papíry, který jasně potvrzovaly, že jsme my uspořádali tu párty a nakonec zavolat poldy. Bravisimo, Rose.

Jasper

Když jsme dojeli zpátky domů, bylo už ráno a holky zrovna vyjížděly ven z garáže do školy. Usmál jsem se na Alici, ale ta se na mě jen smutně podívala. Doufal jsem, že mi jednou odpustí, už proto, že jsem ji miloval. Edward s Emmettem na mě zavolali a já šel do garáže, kde už startovali auto, řekl jsem, že pojedu svým a oni odjeli. Nastartoval jsem svoje auto a vyjel do školy, věděl jsem, že Edward má něco v plánu a ani jsem neměl moc zájem dozvědět se co.

Bella

Když jsem s holkama dojela ke škole, Edwardovo auto tam už bylo. Asi to vzal zkratkou, pomyslela jsem si. Co mě ale trápilo, byli mí spolužáci, kteří se na mě s pobavením dívali a něco si šeptali.

„Bello, myslím, že tohle bys měla vidět,“ řekla Alice a podala mi svůj mobil.

Bylo na něm puštěné video, ve kterém jsem byla hlavní postavou.

„To neudělal,“ řekla jsem.

„Udělal, rozeslal to celé škole,“ řekla Alice a soucitně se na mě podívala.

Naštvaně jsem s Aliciným mobilem v ruce vešla do školy najít toho hajzla. Viděla jsem ho, jak si něco dává do skříňky. Jako bohyně pomsty jsem se k němu hnala.

„Měli jsme dohodu,“ řekla jsem mu naštvaně a odtáhla ho do skladu s nářadím.

„Jé, já zapomněl,“ řekl posměšně.

Dala jsem mu facku.

„Řekl jsi mi, že ho smažeš,“ křičela jsem na něj.

„Video, kde jsi opilá a tancuješ polonahá na stole v nějaký hospodě, bych nikdy nevymazal, to sis měla uvědomit hned.“

Plná vzteku jsem po něm hodila čínkou.

„Ale, ale. Kočička vystrkuje drápky,“ řekl Edward se smíchem.

Už jsem toho měla plné zuby, a tak jsem na něj hodila to nejtěžší, co jsem našla. Edwarda to pochopitelně naštvalo a začal po mně házet taky, za chvíli jsme z toho skladu udělali kůlničku na dříví. Když už jsem myslela, že naše hádka skončila, vystartoval po mně. Okamžitě jsem ho odhodila. Spadl na protější stěnu. Hned se zase postavil a začal na mě vrčet stejně jako já na něj.

Alice

Něco se dělo. Slyšela jsem, jak se ze skladu na nářadí ozývají rány. Pak mi došlo, co se stalo. Rychle jsem zavolala Rose a Emmette s Jasperem a požádala je o pomoc. Ihned se mnou šli. Otevřela jsem dveře a spatřila Edwarda a Bellu, jak na sebe vrčí. Já a Rose jsme hned chytli Bellu a Jasper s Emmettem Edwarda.

„Co to má sakra znamenat?“ zeptala se jich Rose.

„Edward rozeslal to video,“ řekla Bella.

Emmett s Jasperm se na Edwarda jen zklamaně podívali.

„Tak jo, tohle musí přestat,“ řekla jsem.

„Uzavřete příměří a přestanete s pomstou“ řekl Emmett.

„Ani náhodou,“ řekli Bella a Edward zaráz.

„Hele všechny ostatní už ta válka unavuje, tak se laskavě alespoň jednou přizpůsobte,“ řekl Jasper.

„Panebože, co se tady stalo?“ zeptal se ředitel, který zrovna přišel.

„Za to můžeme my dva,“ řekla Bella a ukázala na Edwarda.

„Po škole. Oba a bez námitek,“ řekl ředitel a vyzval Edwarda s Bellou, aby šli s ním.

„Tohle bude malér,“ poznamenala Rose.

„Určitě do školy zavolají Esmé a Carlisla,“ řekl Emmett.

Najednou jsme se všichni rozesmáli. Nevím, jestli důvodem byla ta situace, anebo že zase po dlouhé době jsme se spolu normálně bavili, aniž bychom se na vzájem snažili zničit.

„Myslím, že jsme vzbudili značnou pozornost, měli bychom se vrátit do tříd,“ řekl Jasper a ostatní přikývli.

Bella

„Naprosto neslýchané. Takhle poškodit školní majetek?“ opakoval pořád dokola ředitel zatímco já a Edward jsme seděli naproti jeho stolu a čekali, až dorazí Esmé.

„Dobrý den, dorazila jsem jak nejrychleji to šlo. Co se stalo?“ zeptala se Esmé, když konečně dorazila.

„Vaše děti vážně poškodili školní majetek,“ řekl ředitel, když se Esmé posadila vedle nás.

„Ale to snad ne, co se stalo?“ zeptala se Esmé a smutně se na nás podívala.

„Prostě jsem po Edwardovi hodila pár věcí a on mi to oplatil,“ řekla jsem.

„Myslím, že se dokážeme dohodnout,“ řekla diplomaticky Esmé.

„Co navrhujete?“ zeptal se ředitel.

„Zaplatíme veškerou škodu a koupíme modernější výbavu,“ řekla Esmé.

„Myslím, že s tím mohu souhlasit, ale vaše děti zůstanou po škole i tak,“ řekl ředitel.

„Dobrá, takže jsme domluvení,“ řekla Esmé a zvedla se.

„S vámi si ještě promluvím,“ oznámila nám.

Zvedla jsem oči v sloup a vyšla s Edwardem z ředitelny.

Zbytek dne jsme zůstali ve škole a uklízeli učebny. Když jsem pak chtěla jet domů, nastal problém, holky odjely s autem.

„Sakra,“ řekla jsem při pomyšlení na to, že půjdu pěšky. Ne, že by mi to nějak moc vadilo, jsem upír, ale s podpatky toho asi moc nenaběhám.

„Nechceš vzít domů?“ zeptal se mě Edward.

„Jo, díky,“ řekla jsem a nasedla na místo spolujezdce.

Celou cestu jsme oba zarytě mlčeli, ani jeden nevěděl co říct. Když jsme pak dojeli domů a já chtěla vystoupit, Edward mě zastavil.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se ho.

„Oni mají pravdu,“ řekl Edward. Došlo mi, že tím myslí naše sourozence.

„Za chvíli se navzájem zničíme, pokud budeme pokračovat v tom, co děláme,“ řekla jsem.

„Mír?“ zeptal se mě Edward a napřáhl ruku.

„Mír,“ řekla jsem a podala mu ji na souhlas.

Když se naše ruce dotkly, bylo to, jako kdyby mě zasáhl elektrický proud, cítila jsem to spojení mezi námi a na chvíli nechtěla jeho ruku pustit. Rychle jsem ruku zase stáhla a poznala, že Edward to cítil stejně.

„Měla bych jít do svého pokoje,“ řekla jsem a vystoupila.

Rosalie

Povídala jsem si s Emmettem už aspoň dvě hodiny a pořád jsem se bavila. Vždycky jsem se s ním cítila uvolněná a dnešek nebyl výjimkou. Seděli jsem u něho v pokoji a on mi vyprávěl vtipné historky. Slyšela jsem, že přišla Bella, a tak jsem se pomalu zvedla.

„Měla bych jít,“ řekla jsem.

„Dobře,“ řekl Emmett.

„Přátelé?“ zeptala jsem se ho.

„To si piš,“ řekl a objali jsme se.

Jak příjemné bylo být v jeho náruči. Musela jsem se dost snažit, abych se z ní vůbec dostala, ani Emmett nevypadal, že by mě chtěl pustit. Jakmile jsme se pustili, zmizela jsem.

Alice

Přišel za mnou do pokoje Jasper.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj.“

„Chci s tebou mluvit.“

„Myslím, že bychom se od sebe měli držet co nejdál,“ řekla jsem těžce.

Nechtěla jsem Jasperovi ublížit, ale moje city opět vyplouvaly na povrch a já nechtěla mít znovu zlomené srdce.

„To, co jsem udělal, bylo hnusné a sobecké. Teď to vím, nebyl bych schopen ti ublížit. Znovu ne,“ řekl.

„Minulost už nezměníme, Jaspere. Je pro mě těžké být v tvojí blízkosti, aniž bych si nevzpomněla na to, co se stalo.“

„Chápu,“ řekl a odešel.

Kdybych mohla brečet, udělala bych to. Jasper mi  bude chybět, ale potřebuji se vzpamatovat a to, že ho mám kolem sebe mi moc nepomáhá.

S myšlenkami na můj dosavadní život jsem usnula.

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři, tři sesty. To bude zajímavé 2 - 6. kapitola: