Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 18. kapitola

02.01.2011 (11:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4274×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Tři bratři a tři sestry… kdo s koho – 18. kapitola

Emmett:

Chtěl jsem Edwarda vyprovokovat, aby nevědomky řekl ‚ano‘, ale nedokázal jsem to. Nevím, co ho k Tanye tolik táhne. Jestli jeho neschopnost najít si novou holku, nebo se do ní opravdu zamiloval. Místo toho, aby se vsadil s námi, odešel za Tanyou omluvit se jí. To bylo i nad moje myšlení.

Omlouvat se té náně poté, co předvedla za výstup, nehledě na to, že svým ječákem znemožnila celou naši rodinu. Kdybych byl na jeho místě, na just bych se s Bellou vyspal, jen aby měla proč žárlit, takhle si toho holka vytrpěla málo. Ale on nastane čas, kdy z naší rodiny odejde, a já budu tančit oslavující taneček. Nejraději bych ji vyhodil oknem i s tím jejím přetvařováním.

„Je to srab,“ ozval se Jasper. Posadil se vedle mě pod kmen stromu s krví na puse a vyceněnými zuby.

„Ne, není to srab. Buď je totálně zamilovaný a neumí to dát najevo, nebo je tak blbě vychovaný. Ale jestli se chlapeček řídí desatero přikázáním, tak dopředu říkám, že s tím daleko nedojde. My predátoři si děláme, co chceme. Nemůže se řadit mezi lidi, když k nim nepatří, neměl by si hrát na to, co není.“

„Nechápu, jak se muž s pošpiněnou reputací, díky své přítelkyni, může omlouvat právě jí?“ vypustil Jasper do vzduchu.

„Kdybych to věděl, rád bych ti odpověděl, ale vím to samé co ty… velký kulový,“ zakončil jsem toto nesmyslné téma.

„A co my a ta sázka? Vzdali jsme ji i my, nebo ne?“ zeptal se s pozdviženým obočím Jasper. Kouknul jsem se na něj, jako by spadl z Marsu.

„Cullenovic hoši, ti praví, nikdy žádnou sázku nevzdají. I když vědí, že na vítězství mají malou šanci, jdou do toho.“ Na důkaz toho jsem dupl nožkou.

„Výborně, v tom případě se poperu s Alice,“ zašvitořil. Lehce jsem se pousmál. Nejenže je Rosalie mnohokrát hezčí, sexy a bůh ví co ještě, ale Alice je snad nejtěžší oříšek celého tria. Mám dojem, že ona tomu všemu velí, a pokud ji Jasper skolí, zaslouží si poklonu, které se mu ale nedostane, protože vyhraju já.

„Jdeš na to zhurta, ale dobře. Já si zabírám Rose,“ blýskl jsem zuby. Při vzpomínce na její dekolt, se mi ze země mrtvých probral malý Emm.

„A co Bella? Ta bude jen nečině přihlížet?“

„Bella?“ usmál jsem se, „ta si počká na svého prince se zlomeným srdcem, myslím, že usmiřování našich hrdliček doma nepotrvá dlouho. Navíc bych nepředbíhal událostem, Edward to jen tak nevzdá, najde si cestičku, jak se s námi vsadit, i kdyby měl Tanyu doopravdy podvést, já mu věřím.“ V nitru jsem si říkal, že jsem naivní, ale proč bychom nepočkali, máme na to celou věčnost.

Zasněně jsem se kouknul na oblohu s hvězdami a hledal tu, která září nejvíc. Nechal jsem svou mysl jen tak lehce plout noční oblohou, ať si najde někoho k sobě. Miloval jsem pozorování hvězd. Byly tak malé, kouzelné a krásné. Nikdo by do mě neřekl, že já, obrovský hromotluk, by byl romantický, ale je to tak. Nepřitahuje mě žena s velkým egem, ani s drsnou povahou. Mám raději křehulky jako Rosalie.

„Co budeme dělat dnes v noci? Domů se mi moc nechce, když si pomyslím, jak se tam usmiřují Edward s Tanyou, hned bych šel vyzvracet tu šťavnatou srnku,“ vyrušil mě z mého myšlení Jasper.

„Co pozorovat hvězdy?“ vypálil jsem, aniž bych o tom, co jsem právě řekl, přemýšlel. Na obloze zasvítila jedna hvězda kulovitého tvaru. Mohl jsem na ní oči nechat. Bral jsem to jako znamení, však ono to přijde, pomyslel jsem si.

„Ne, pozorování hvězd mě opravdu netáhne,“ odporoval, „ale porozvání něčeho jiného, to bych si nechal líbit.“ Vykouzlil na své tváři ohromný úsměv. Nejdříve jsem přemýšlel nad jeho slovy, ale pak mi to došlo.

Rosalie, už běžím, pomyslel jsem si a vnitru skákal radostí, až znovu uvidím ty její krásné, blonďaté vlasy.

Postavil jsem se a oprášil si kalhoty. Vidět Esmé, v jakém stavu jsou, dala mi kázání o chování k oblečení. Vyskočil jsem na nejvyšší větev a rozhlédl se, kde přibližně jsme. Už z nejvyšší větve jsem viděl střechu domu Bradnů. Zašklebil jsem se a vydal se vstříc krásné noci…

Bella:

Už dobrou hodinu jsem ležela ve vaně a přemýšlela o té sázce. Měla jsem obavy z toho, že se mi do cesty postaví Tanya. Ne, že bych se jí bála, ale pokud začne dělat divadélko, jaké mi nedávno předvedla, dozvěděl by se o naší sázce i Damon, a to jsem nechtěla. Stačil mi dnešní výstup. Měla jsem takovou zlost na to, že si vybil vztek jen na mě.

Nic jsem neprovedla, a kdybych se s ním chtěla mermomocí vyspat, neprotahovala bych to. Navíc ta odbarvená nána by si to zasloužila, vidět její překvapený výraz, kdyby nás načapala, jak jsou naše těla propletená v jedno a hlavy u sebe. Musela jsem se nad tou představou usmát, jsem škodolibá mrcha, pomyslela jsem si.

„Bello, kde vězíš?“ krákala přes celý dům Rosalie.

„V koupelně,“ zabrblala jsem.

„Mohla bys už ten svůj zadek vytáhnout ven? Myslím, že ses už dočista rozpustila, zapomněla jsi, že máme mít dnes dámskou jízdu?“

Sakra, a jo. Já na to úplně zapomněla. Každý měsíc máme dámskou jízdu, kde probereme všechny drby, co jsme slyšely. Někdy se zúčastní i Mary, ale ta nám dnes dala soukromí a Damona si odvedla někam do hotelu… prý na konzultaci.

Naposledy jsem se spláchla a vylezla z té napolo teplé vody. Přes sebe jsem přetáhla župan, na hlavu navlíkla ručník ve formě turbanu a vydala se do pokoje k Alice. Nestačila jsem ani zaklepat a ve dveřích se objevila fúrie se zelenou maskou na hubě a okurkami v ruce. Bože, ta měla ránu.

„Jaký blivajz sis to dala na obličej?“

„Žádný, to je kúra a ty ji dostaneš taky,“ upozornila mě Rosalie, která v zápětí vylezla s oranžovou maskou a taktéž s okurkami v ruce. Jestli ze mě chtějí udělat také zeleninu, ať je to ani nenapadne.

Vplula jsem dovnitř a posadila se na vodní postel. Ani jsem nechápala, proč si Alice pořídila takovou postel, když si na ní ani nelehne. Ještě jsem ji neviděla, aby o ni zavadila, či ji jen tak upravila. Zkrátka naše Alice.

„Jakou barvu laku?“ vyrušila mě Rose. „Modrou,“ odvětila jsem, aniž bych nad tím přemýšlela. Modrá je moje oblíbená, tak nač přemýšlet.

„Alice, už jsi přemýšlela, co si zítra vezmeme na sebe do školy?“

„Jo,“ nadšeně přikývla, hupsla na postel, až jí z očí hvězdičky svítily. „Pro tebe mám úžasný bílý top a bílé džíny, to bude Edward slintat, až za ním bude Tanya s mopem lézt. Pro Rosalie… oh, nádherné lesklé triko, který dokonale vystihne její dekolt a těsné legíny. A já? Jakožto velitelka vás dvou, musím mít něco vyzývavého a zároveň slušného. Přeci jenom, jsem drobná Alice Bradnon, ne?“ šklebila se. Oh, jak já jsem ji s touto grimasou měla ‚ráda‘. Nic dobrého to nevěstilo.

„Alice, sedni si už konečně na zadek, ať tě můžu nalakovat,“ zapištěla Rose a uhranula Alice pohledem. Alice poslechla, poslušně si sedla na zadek, do rukou si vzala polštář, nohy hodila na židli a zasněně se podívala do kouta druhé místnosti. Byla k pokukání. Já jsem se jen opřela o polštáře a vzala si do ruky časopisy, co byly na hromádce na nočním stolku. Rosalie pustila muziku – od Whitney Houston a já se mohla ponořit do čtení zábavných a zároveň trapných stížností od puberťaček této doby.

Hned jsem nalistovala stránku, kde si žádaly o rady, a začetla se.

Ahoj, mám menší problém a sama se s ním neumím vypořádat. Už dva měsíce chodím na novou školu, kde jsem se zakoukala do jednoho kluka. On je prostě k nakousnutí, ale nejeví o nikoho žádný zájem. Jen o jednu holku, která si užívá kde s kým. Co bych měla dělat? Když okolo něj projdu, ani nepozdraví, ani moje jméno nezná, a to spolu sedíme v lavici. Děkuji za radu, Shanel.

Holka, to máš blbý. Pokud si tě ještě nevšiml, a to sedíte spolu, tak to už nemáš šanci. Tohle je jen naivní holka, nuda. Přetočila jsem na další stranu.

Zdravím, nedávno jsme se vsadily s kámoškou, kdo dřív přijde o panenství. Bohužel nám do toho vlezla moje mamka, a ta si myslí, že je to ptákovina. Prý se mám hned hodit do klidu, nebo mi dá, zač je toho loket, ale já z toho nemůžu vycouvat, všichni si pak budou myslet, že jsem maminčin mazánek, který se všeho bojí. Co mám dělat? Rachel.

Tak nad tím jsem se zastavila. Sázka o panenství? Proboha, když jsem se nad tím zamyslela, tak jsme do takové blbosti s holkami šly taky. Akorát my máme jednu výhodu – nevýhodu, že jsme upírky a o panenství už jsme dávno přišly. I když jsem nad tím přemýšlela, nějak jsem si nedokázala vyčítat, že se chci s někým vyspat jen proto, abych vyhrála sázku.

Ono v tom možná bylo víc. Je možné, abych k Edwardovi cítila něco víc, než jen náklonnost? Je to možné, šeptal mi můj vnitřní hlásek. Je pravda, že když jsem v jeho blízkosti, žaludek se mi stáhne nervozitou. Kdybych měla tlukoucí srdce, rozeběhlo by se na sto honů a nevědělo, kde je konce.

Jeho oči, které nenechají moje tělo na pokoji… chvěji se pod tím pohledem. A já blbá jsem se vsadila, že to vyhraju. Co mě to napadlo? Nejenže mám tlustou příčku v podobě Tanyi, ale mám spoustu jiných obav, které se možná potvrdí, nebo už potvrdily?

Co když se zamiluju? Co když v tom nebude pouhá soutěživost, ale něco víc? Toť otázka a babo raď.

„Bello, my víme, že jsi zamilovaná, ale můžeš si svoje vzdychy nechat pro někoho jiného?“ usmívala se Alice.

„Cože?“ vyjekla jsem.

„Ach, Edwarde, neopouštěj mě! Edwarde…“ napodobovala můj hlas. Hodila jsem po ní polštář, který mi do této doby ležel pod hlavou, a měla jsem chuť si pár nafackovat. Co jsem to zas z té huby vypustila?

„To je dobrý, my to chápeme, že ses zamilovala,“ dobírala si mě Rosalie. Oh, ta holka neví, kdy je srandy dost.

„Jo? No, neříkej. Já jsem myslela, že básnění o mužném Emmettovi je také dostatečný důkaz, že jsi v tom až po uši,“ oplatila jsem jí. Našpulila svoje růžové rty a málem vybouchla. Musela jsem uskočit z postele, Rosalie po mně s hbitým pohybem hodila lak na nehty, který se rozplácl na zdi. Krása, bude se malovat. Vyplázla jsem na ní jazyk a schovala se do koupelny.

„Hned odtamtud vylez, nebo se neznám,“ vrčela Rose. Nechtěla jsem otevřít, ale už vůbec ne čelit jejímu hněvu. Poníženě jsem sklonila hlavu a pomalu začala otevírat. Seděla s našpulenou pusou na židli, v pravé ruce lak a v levé odlakovač. Když jsem viděla Alice obličej, musela jsem se začít smát.

„Alice, na nohou ti to nestačilo? Musela ses lakovat i na obličeji?“

„Nech si toho,“ vyřkla jedovatě. Vzala si od Rosalie pár tampónů s odlakovačem a šla před zrcadlo.

„Pozor na lak na nohou,“ zařvala na ní Rosalie. To už jsem se svezla k zemi a začala se smát na plný pecky.

Nemohla jsem z nich. Jak se z lehkého povzdychnutí strhla hádka a lak je všude, a když říkám všude, tak to myslím vážně. Jen tak jsem s úsměvem na rtech hleděla na tkaný koberec a poslouchala Alice, jak si prozpěvuje. Měla krásný hlas, jako zvonilka. A jak to krásně ladilo s mými myšlenkami. Písnička I´ll Make love to you byla krásná a moje oblíbená.

„Víš, že jsi měla pravdu,“ vyrušila mě z mého vyjímání Rose.

„Já? A v čempak?“

„Není v tom jen pouhá soutěživost, je v tom něco víc. On je… ach, kdybych o tom měla básnit, tak bych se nemohla doslovně vymáčknout. Jeho svaly, oči, rty… Když na tebe jen pohlédne, celé tělo se ti chvěje, jen pod pouhým dotekem taješ, a co teprve, když ho budu muset svádět? To si ze mě udělá vařenou bílou čokoládu,“ básnila. Usmála jsem se. Tohle jsem už jednou znala. A už nikdy zažít nechci! Pokud jsem do toho zas nespadla.

„Rose, mě to nejde dolů, co teď s tím,“ začala jančit Alice.

„Bože, někdy jsi fakt otravná.“ Rosalie šla Alice na pomoc. Zvedla jsem se ze země a zabloudila k oknu. Na nebi hvězdy svítily a jen pro mě a…

Ne! Nemysli na něj. Už nikdy! Najednou se ozval rámus. Jako by někdo spadl ze stromu. Lekla jsem se. Začal si tam někdo šeptat a já zpozorněla.

„Ty blbe, co děláš? Bože, ty jsi ale hovado. Vstaň, musíme domů.“

Ten hlas, nepřipomínal mi někoho? Ale nemohla jsem si vzpomenout koho.

„Je tu někdo?“ zařvala jsem do tmy. Ale nikdo se neozval. Šustění ustalo a slyšet byl jen vítr, a hádka mezi Alice a Rosalie. Ony jsou horší než báby na trhu. Potřebovala jsem být na chvilku sama, myslím, že jim moje přítomnost scházet nebude.

Vyskočila jsem z okna a hnala se lesem pryč… daleko od všeho, co mě čeká a čekat bude.

Lesem se šířila klidná atmosféra, cítila jsem vůni šišek, stromů a přítomnost nočních tvorů. Normálně bych po někom skočila a zakousla se mu do tepny, ale dnes jsem na to neměla na sebemenší náladu.

Já blbá, že jsem si vůbec vzpomněla na Dereka. Jen pomyšlení na jeho hlas, obličej, doteky, postavu… Byla jsem naivní a měla jsem se z těch chyb poučit, ne do nich spadnout znovu. Posadila jsem se na vyvýšenou větev a opět pohlédla na nebe. V ten den jsem také hleděla na nebe a právě ony hvězdy mě dokázaly uklidnit a dát naději do dalšího života, protože láska, kterou jsem cítila, byla potrhaná na kusy.

Pobíhala jsem po obchoďáku jako zběsilá, jen abych sehnala krásné svatební šaty, které by se dokonale vyjímaly na mojí postavě. Byla jsem šťastná. Konečně jsem poznala, co je to láska, i když nejsem člověk. Jsem netvor, ale dokázala jsem, že i bezduché stvoření může milovat a možná i víc, než pouhý smrtelník.

Našla jsem si přítele. Byl krásný, vtipný, rozumný a nápomocný. Vždy mě vyslechl, udělal pro mě první poslední a odsuzoval nevěru, za což jsem mu byla vděčná. On byl moje srdce, které jsem před dávnými lety ztratila, přestalo tlouct, ale pro něj, by se klidně vrátilo k životu.

Za celý svůj život, včetně lidského, jsem byla nejšťastnější, když za mnou přišel Derek s kyticí v ruce a sametovou krabičkou. Poklekl přede mnou na kolena a zadíval se mi do očí. Tázal se mě, zda jsem ochotná si ho vzít. Ano, byla jsem holka od rány, která si užívá, kde s kým, ale bylo načase, abych se usadila. A Derek mi dal šanci, abych prožila krásnou věčnost. V jeho zlatavých očích byla taková něha a láska, že jsem nemohla odporovat.

Řekla jsem své ‚ano‘, které se mi později stalo osudným. Po nákupech jsem se rozběhla domů a chtěla si promluvit s Derekem o přípravách na svatbu. Vše zařizovala Alice, ale chtěla jsem na tom mít také nějaký podíl. Chtěla jsem, aby si užil také poslední den svobody, ale nečekala jsem, že to bude až v takové parádě.

Vešla jsem do našeho ‚budoucího‘ domu, který mi navrhla Mary s paní Swith. Měl to být svatební dar. Jen, co jsem překročila práh dveří, zvedl se mi žaludek. Kdybych mohla, vrhla bych tu. Všude byl smrad, všude plno lidí, ale můj manžel nikde. Hledala jsem všude, až jsem narazila na poslední dveře, které jsem dosud neotevřela.

Myslela jsem si, co tam najdu, ale pořád jsem potajmu doufala, že se pletu. Pomalu jsem otevřela a nestačila se divit. Derek ležel propletený v posteli s nějakou brunetou a lehce se o ní třel. Když mě spatřil, poklesla mu čelist a hned vyskočil z postele. Začal se mi omlouvat, ale to už bylo pozdě. Byla jsem znemožněna a co víc, já jsem byla podvedena obyčejnou, lidskou holkou.

Nechala jsem jej v tom domě a už nikdy nechtěla překročit jeho práh. Svatební šaty jsem vzala a nesla je do lesa, kde jsem je nechala rozprášit v popel. Hodila jsem je do ohně a sledovala plameny odrážejíc se od mých očí. Měla jsem chuť tam skočit, ale právě hvězdy mě přesvědčily, že bych to dělat neměla. Věřila jsem, že mě ještě potká štěstí, ale nechci se znovu spálit. Už ne takhle.

Když si na to vzpomenu, je to živé. Rána se nikdy nezahojí a pořád nad tím přemýšlím, ale jedno vím jistě. Už nikdy se nechci zamilovat, klidně proti lásce budu bojovat!

Co myslíte? Zasloužím si komentář? KQC

Za oblečení vděčíte AliceJazz.

shrnutí - 19. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři a tři sestry... kdo s koho - 18. kapitola :