Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trable s dvojníkem - 6. kapitola - Ententýny, ententýna, přenesem se do Londýna!

26.06.2011 (18:00) • Hanetka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2082×

Londýn

„Kruci, Jacobe, proč jsi za mnou lezl?“ vztekala se Bella a snažila se zvednout z valné hromady, kterou vytvořila s Jacobem na studeném mokrém chodníku.

„Přece tě nenechám vlézt do něčeho, co může vést do jiné galaxie! Samotnou! Už jednou jsem tě nechal odjet samotnou, a co z toho bylo? Upíři se vrátili do Forks. Víckrát takovou blbost neudělám,“ rozčiloval se Jake, zvedal se na nohy a pomáhal vstát i Belle. Pak se rozhlédl a zarazil se.

„Kde to, sakra, jsme?“

Stáli v malé ulici, úplně obyčejné, kolem spěchali lidé na cestě domů z práce a vypadali stejně jako doma. V jiné galaxii tedy asi pravděpodobně nebudou. Na kraji chodníku se pomalu rozsvěcovaly staře vypadající pouliční lucerny, ale kolem projížděla docela moderně vypadající auta. Jenže…

„Jacobe, vidíš to taky?“ zašeptala Bella a zírala na auto, které se přiřítilo zprava a jen těsně ji minulo.

„Co mám vidět?“ nechápal Jake.

„Ta auta! Jezdí vlevo! Asi jsme v Anglii!“

„Fakt, máš pravdu. No, tak to jsme teda v pr… čicích,“ opravil se uprostřed slova Jake.

„Proč?“ mávla rukou Bella. „Alespoň máme kde začít. Bradavice jsou rozhodně ve Velké Británii. Jsme ve správné zemi.“

„Jenže,“ odmlouval Jake, „já mám v kapse jedenáct dolarů a třicet centů. A ty taky asi nebudeš mít kapsy plné liber, co? Jak se odsud dostaneme domů?“

„Nemám kapsy plné liber,“ souhlasila Bella, „ale mám něco lepšího. Mám Alicinu zlatou kreditku. Byly jsme dopoledne v tom antikvariátu a strčila mi ji, ať zaplatím, protože sama měla moc práce s flirtováním s tím prodavačem. Ale stejně budeme potřebovat spíš galeony a srpce než libry.“

„Budeme potřebovat hlavně letenky,“ zavyl Jake. „Billyho trefí šlak, že jsem před závěrečnýma zkouškama zdrhnul do Anglie!“

„Tak hele, zbabělče,“ naštvala se Bella. „Já tě s sebou nezvala. Jestli chceš domů, prosím. Jak bylo to kouzlo?“ Zvedla hůlku a Jacob jí vyděšeně strhnul ruku dolů.

„Zbláznila ses? To chceš tu hvězdnou bránu, nebo co to bylo, vyčarovat přímo tady na ulici? To by asi vyvolalo trochu pozdvižení, nemyslíš?“

„Pche, nikdo si ani nevšiml, když jsme se tu sesypali na hromadu z čistého nebe. Tohle není Forks, kde se lidi seběhnou, i když jenom někdo kýchne, Jakeu,“ odfrkla si opovržlivě Bella. „Tohle je Londýn. Stejně jako v New Yorku by tady nejspíš nikdo ani nemrkl, ani kdyby přistáli Marťani a svítili tu anténkami. Jen by si řekli, že je to zas nějaká reklamní akce, a obloukem by se tomu vyhnuli, aby jim někdo necpal nějaké letáky. Tohle znám z Phoenixu víc než dobře. Ale fajn, když nechceš kouzla, vyzvednu peníze, dám ti na letenku a koukej zmizet. Ale sám. Já si jdu pro Edwarda a nic mě nezastaví! Ten portál fungoval a já už věřím, že ho tu určitě najdu.“ Uraženě se otočila k odchodu.

„Počkej, Bell,“ snažil se ji udobřit Jake. „Nenechám tě tu. Když se nechceš vrátit, radši zůstanu s tebou, nebo se zas navezeš do nějakého průšvihu. Na to ty máš talent. Ale mohli bychom dát domů alespoň vědět, ne?“

„Dáme vědět Alici, bude tvrdit Charliemu, že jsem u nich… Zprávu, že jsem v Londýně, by nejspíš nerozdýchal. Zajímalo by mě ale, proč nás to vyplivlo zrovna tady. Myslela jsem, že se dostaneme do Bradavic… Musí být nějaký důvod, proč nás to hodilo do téhle ulice…“ dumala Bella. „Rozhlídni se. Nevidíš někde něco zvláštního?“

„Ne,“ vrtěl hlavou Jake. „Tady je obchod s knížkama a tady vedle zase s gramodeskama… Jo, tohle teda je divný. Copak tohle dneska ještě někdo poslouchá? Desky? Jsme vůbec ve správné době?“

„No počkej,“ lámala si hlavu Bella, „to je mi povědomé. Zrovna takhle vypadala ta ulice, co do ní Hagrid přivedl Harryho a ukázal mu Děravý kotel…“

Jake vyprskl. „Děravý kotel? To ho vzal na smeťák?“

„Ale ne, Děravý kotel je hospoda přece,“ znechuceně vysvětlovala Bella. „Ty jsi ale ignorant. Tys to taky nečetl?“

„Ne, já viděl jen filmy,“ vrtěl hlavou Jake a pak se zarazil. „Říkalas hospoda? Jako tahle?“

Bella vzhlédla a skoro zajásala. Mezi knihkupectvím a obchodem s gramodeskami se najednou zjevila malá, špinavě vyhlížející špeluňka. Vypadala, jako by tam byla vždycky, ale ještě před chvilkou, než vyslovila její jméno, tam rozhodně nestála. Nad vchodem visel vývěsní štít, celý opršelý a oprýskaný, ale ještě pořád na něm byla vidět malba očouzeného kotlíku s propáleným dnem.

„Ty bláho, našli jsme to!“ zajásala Bella a už už brala za kliku.

„Počkej,“ zarazil ji Jake. „Ještě tam nelez. Nemáš prachy, nemáš zavazadla, nemáš plán – nemáš nic. Nemůžeš tam vlézt a halasit hele, já jsem si přijela pro Edwarda Cullena. Pro ně jsi mudla a já taky. Musíš si to líp připravit.“

Bella zaváhala a uznala, že tentokrát má Jake pravdu. „Tak jo,“ kývla. „Vyzvedneme nějaké peníze, stavíme se někde na kus žvance a promyslíme, co dál. Ale jestli nechceš, ať tě tady nechám, nebudeš mi do toho kecat. Alespoň ne moc,“ vymínila si.

***

„Tak, jsme dohodnutí skoro na všem,“ pronesla váhavě Bella. „Zbývá jediná věc.“ Seděli s Jakem v nějaké pizzerii nedaleko té ulice, ve které našli Děravý kotel, Jake se cpal už třetí pizzou, a plánovali další postup.

„Peníze jsem vyzvedla. Za kouzelnické je vyměníme v Příčné ulici, jestli se tam dostaneme. Mám kufr plný oblečení, takže to vypadá, že jsem normálně na cestách. Alici jsme zavolali – až ji přejde šok a najde zase řeč, vezme si na starost naše krytí. Ona už něco vymyslí.“ Opřela si bradu o ruku a skousla si ret. „Potřebujeme se nějak dostat do Bradavic a jestli to nepůjde jinak, zkusím najít nádraží Charing Cross a nástupiště devět a třičtvrtě. Ale doufám, že u Děravého kotle bychom mohli přijít i na jiný způsob. Asi tam chvilku zůstaneme… měla bych se asi taky pocvičit v kouzlech… budu předstírat, že jsem studentka z nějaké jiné školy a bylo by divný, kdybych pořád listovala v lexiconu.“ Zadívala se zkoumavě na Jakea. „Teď ještě… co sakra s tebou?“

„Jak to myslíš, co sakra se mnou?“ urazil se Jake. „Jdu s tebou, to už jsme vyřešili. A UŽ O TOM NEBUDU DISKUTOVAT!“ skoro zařval a několik lidí okolo se ohlédlo. Když ale spatřili skoro dvoumetrového Indiána se zamračeným výrazem, honem se zase otočili zpátky.

„No nezlob se, ale na šestnáctiletého studenta nevypadáš,“ klidnila ho Bella. „Nemáš hůlku a… hele, vem do ruky tuhle,“ vrazila mu do ruky tu svoji nalezenou pomůcku. „Cítíš něco?“

„Ne,“ uculil se Jake. „Jen se mi chce na záchod.“

Bella znechuceně zamlaskala a zavrtěla hlavou. „Vidíš? Magické schopnosti nemáš, na domácího skřítka nevypadáš… jak tě tam procpem? Leda jako trolla. Postavu bys na to měl.“

Jake se uraženě zašklebil. A obličej taky, pomyslela si Bella, ale radši to neřekla nahlas.

„Troll by nám byl houby platný, toho by do školy nepustili,“ pokračovala. „Kdybych tě uměla proměnit alespoň v sovu…“ zadumala se. „Sovy jsou povolený. Ty si tam studenti s sebou můžou brát.“

„V žádném případě mě nebudeš zkoušet začarovat!“ ohradil se Jake. „Nikdy jsi to nedělala! Kdoví, jako co bych skončil. Ale počkej,“ zablýsklo se mu v oku náhlým nápadem, „jenom sovy jsou povolený?“

„Ještě…“ vzpomínala Bella, „žáby a krysy.“

„Fuj,“ otřásl se Jake, „to jsou ale divní mazlíčci. A nepomůže nám to. Hele, neměla náhodou Hermiona kocoura?“

„Jo, no vidíš, Křivonožku,“ přisvědčila Bella, ale pořád se na Jakea dívala nechápavě. „Když tě nemůžu proměnit ve výra, myslíš, že kocoura zvládnu, jo?“

„Ani omylem! Ale když povolili kocoura, myslíš, že by ti prošel pes?“ ušklíbl se na ni a Bella náhle pochopila. „Spíš kůň,“ vyprskla, ale jak se zdálo, lepší nápad už nedostanou. „Tak jo,“ souhlasila nakonec. „Zkusíme to. Přeměníš se a budeš se jmenovat Alík. Nebo by se ti víc líbil Puňťa?“ rozřehtala se.

„Fuj,“ zašklebil se Jake. „Jestli mi řekneš Puňťo, kousnu tě. Proč bych nemohl mít svoje jméno? Pes se může jmenovat Jake, ne?“

„No, bude to divný,“ zauvažovala Bella, „ale Křivonožka taky není běžné jméno. Počkej, a co Black? To by se hodilo, ne?“

Jake se spokojeně zašklebil a kývnul.

***

U Děravého kotle byla toho večera pohoda. Navzdory temným časům a všeobecně se rozmáhajícímu strachu ze Smrtijedů i jejich temného pána plešatý hostinský Tom nepřipustil, aby se do jeho lokálu zatahovaly poplašné zprávy. Ten večer tu byli obvyklí hosté, jen jeden trochu neobvyklý z jejich řad malinko vyčníval. A to doslova.

„Jak je v Bradavicích, Hagride?“ zeptal se Tom a ometl před ním utěrkou stůl.

„Hrozně,“ zamračil se Hagrid. „Ta ježibaba z ministerstva terorizuje celou školu a chudák Brumbál je proti tomu úplně bezmocnej. Nemůže nic dělat – ty její vyhlášky, na který ve Velký síni už pomalu nestačí zeď, podepisuje sám Popletal… Mám  vobavy, že mě chce dokonce vyhodit. Nesnáší křížence jako sem já,“ postěžoval si Hagrid a Tom jen soucitně mlasknul.

Vtom se otevřely dveře a do výčepu vklouzla nějaká dívka… a za ní se hrnul ten největší pes, jakého kdy Hagrid viděl. Vypadal jako vlk, jen srst měl rudohnědou a v očích se mu blýskalo neskrývanou inteligencí.

„No kruci, co se sem cpe?“ rozzlobil se Tom. „Tohle je slušnej lokál, psi patřej na dvůr!“ a už se otáčel, aby tu drzou holku s tím teletem vyprovodil, když tu ho Hagrid chytil za rukáv.

„Počkej,“ zastavil ho. „Posaď ji ke mně. Takovýho psa sem eště neviděl, přimhuř voko, Tome,“ žadonil a v očích mu svítila dychtivá zvědavost.

<<< >>>

Autor: Hanetka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trable s dvojníkem - 6. kapitola - Ententýny, ententýna, přenesem se do Londýna!: