Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trable s dvojníkem - 3. kapitola - Jaká je to trýzeň, když má upír žízeň?!

Felix


Trable s dvojníkem - 3. kapitola - Jaká je to trýzeň, když má upír žízeň?!3. kapitola - Jaká je to trýzeň, když má upír žízeň?!

Edward se snaží vyrovnat s faktem, že se ocitl pravděpodobně ve zlém snu. Ničemu nerozumí, a ještě ke všemu dlouho nebyl na lovu...

Kapitolu napsala MisaBells.

Bradavice

„Jako opička v Zoo,“ brblal Edward na posteli a tiskl si kolena k hrudi. „Tohle je pěkně hloupý vtip, Emmette. Jen počkej, až se mi dostaneš do drápů…“

Všude kolem byla tma tmoucí, protože tenhle svět spal. Edward ne. Byl upír – ať si ten vousatý dědula říká, co chce – a ti nespí.

Co ho frustrovalo ještě víc, bylo to ticho. Jak dlouho neslyšel takové ticho? Možná proto se odtud odmítal pohnout a kolébal se do rytmu vlastního napruzeného vrčení. „Těš se, upíre,“ mumlal dál.

Zvažoval svoje možnosti a pokoušel si vybavit do detailů, co se stalo, jenže… To bylo právě ono. Nevěděl, jak se sem dostal. Viděl jen střechu jejich vily – mokrou střechu – a satelit. No, a pak to ohromné světlo a halu tady.

A v té dlouhé ošetřovně byl naprosto sám. Ještě to tak, napadlo ho. Ještě dalšího pomatence.

Ta okna byla ohromná. Snad, až vyjde slunce, tak by se jim mohl ukázat. Ale co oni na to? Vypadalo to tu jako v pohádkovém lese. Samý špičatý klobouk, hábit a ty protivné klacky, které měli za opaskem. A pak mu svitlo: „No jasně! Tohle je blázinec!“ zařval, až to probralo k vědomí tu Pomfritovou odvedle. Vpadla do pokoje snad větší rychlostí, než on do pokoje Belly.

Ach, Bella… Copak asi dělá? Jsou tu nějaká časová pásma? Kolik hodin je doma? Co to mele?!

„Pane Diggory, co tady řvete jako na lesy?“ zajímala se a malými uspěchanými krůčky se k němu rozeběhla.

„Nejsem blázen!“ obořil se na ni a vstal z postele pěkně pomalu.

„Samozřejmě, že nejste…“ tišila ho čarodějka, ale svá slova vyvrátila krokem vzad.

„Bojíte se mě?“

„Ne!“

„Měla byste. Jsem nebezpečný.“

„Jste cvok!“ okřikla ho.

„Ha! Vidíte? Myslíte si, že jsem blázen…“ jásal a skoro zavrtěl radostně boky. Zarazil se na poslední chvíli. „Nejsem blázen,“ vzdychl. „Nejsem ani Cedrik Diggory.“

„Jdu zavolat profesora Brumbála,“ zamumlala madam Pomfreyová a svými drobnými krůčky prchla.

„To jsou jména…“ zaúpěl. Otočil se na patě a coural zpět do postele. Proč v ní vůbec leží, když nemusí? Neměl by se pokoušet odtud zmizet?

Změnil směr a vylezl na ohromné okno.

„Fuj, to je vejška,“ zahalekal a zakryl si oči. Když nabral dost víry, že to s ním nesekne, podíval se skrz prsty znovu. „To nedám… Spadnu a bude ze mě 3D puzzle…“

Rezignovaně slezl. Svezl se po zdi na zem a několikrát praštil temenem do zdi za zády.

„Pane Diggory! Co tam proboha děláte? Ničíte nám tady omítku!“ hartusila Pomfritová – nebo jak se to jmenuje. Za ní šel zase ten děda s dlouhým bílým vousem a fialovým županem, nebo čím.

„Cedriku… Madam Pomfreyová říkala, že se mnou chcete mluvit,“ začal děda a podíval se na něj jako učitel při zkoušení. Edward se automaticky vtiskl víc do zdi. Poznal by někdo rozdíl mezi kamenem a upírem?

„Nechci.“

„Ne?“ Děda – Brblal – vypadal zaskočeně. „Tak to nevadí,“ dodal urychleně. „Můžeme si spolu popovídat jen tak.“ Edward zaúpěl. Z Brblala měl docela vítr. Ten děda vypadal, že ví, přitom bylo jasné, že neví. Nebo ví? Ne, neví!

„Jsem unavený,“ vyhrkl Edward přiškrceně, ale když slyšel, co jeho pusa řekla, neubránil se vytřeštěnému výrazu. Fakt řekl takovou blbost?!

„Tak to naprosto chápu. Být upírem je vyčerpávající, že?“ Edward se zamračil. Vážně to vypadalo, že se mu Brblal posmívá? Kdyby na sobě neměl tu fialovou a predátor v Edwardovi nejančil, že je to varovná barva, označující jedovaté jedince, kousnul by ho. Jo, a taky kdyby nebyl zapřísáhlý vegetarián.

„Potřebuju ven,“ prosil Edward. Možná, že kdyby ho chytil pod krkem – který tam někde v tom provazu vousů musí být – dostal by se ven. Rukojmí! „Musím… Mám… Potřebuju ven,“ zakončil to stejně Edward. Chtěl říct, že musí na lov, že má hlad, ale Brblal by brblal.

„Cedriku…“ začal profesor.

„Edward,“ opravil ho vrčivě Edward.

„Cedriku,“ ignoroval ho Brumbál, „měl by sis lehnout a prospat se. I já jsem unavený z ponocování a madam Pomfreyová zajisté také. Ráno si můžeme dát hrnek bezinkového čaje a pár sladkých cukrových košíčků.“ Edwardovi se obrátil žaludek desetkrát naruby a zpět. Bezinky? Cukr? Asi bude první upír, který zvrací, napadlo ho a semknul rty pevněji k sobě – co kdyby?

Děda vstal a upravil si župan. „Dobrou noc, Cedriku.“

„Edward…“ hartusil pacient. „Jsem Edward Cullen,“ dodal. „Ne Cedrik Diggory. Cullen!“ vztekal se. Jeho letité sebeovládání vzalo zasvé během jedné jediné noci v tomhle blázinci.

Když utichly kroky na chodbě, risknul znovu pohled z okna. Kolem okenic se prohnalo cosi velkého a bílého. „Super, ještě tu mají holuby…“ sykl a opřel si hlavu o skleněnou tabulku.

„Profesor Brumbál snad jasně řekl, že máš spát!“ zavřeštěl ženský hlas. Edward málem proskočil oknem, jak se lekl. Pitomý štít! Nic neslyší! Bude mít tiky!

„Kdo to je?“ hekl, když se rozhlédl po ošetřovně, a ta byla naprosto prázdná.

„Drzoune! To jsem já!“ Edward zavřel oči a doufal, že se mýlí. Přeci na něj nemluví další obraz! To jsou teda vtipy! „Najednou děláš, že spíš?! Na to by sis měl ale asi lehnout do postele, ne?“ vztekal se mužík na zeleném pozadí.

„Věnujte se svému pózování,“ sykl Edward.

„Mám dnes noční hlídku nad studenty, drahý pane Diggory. A vy mi to neulehčujete, takže buďte tak laskav a lehněte si.“

„Jak se tě můžu zbavit?“ zajímal se Edward a pomalu kráčel k obrazu.

„Nijak! Na mě kouzla neplatí!“

„A co štětec? Nebo ředidlo?“ frkl Edward. Mužík se začal tiše smát.

„Pane Diggory, jsem kouzelný obraz. Na mě ředidlo neplatí!“ vysmíval se mu.

„A co tohle?“ navrhl Edward a sundal obraz ze zdi, aby jej v zápětí strčil pod matraci volné postele. Chvíli se ještě ozýval přidušený vzteklý zvuk, ale utichlo to. „To jsi nečekal, co, trpaslíku!“ vrčel pobaveně Edward a začal znuděně obcházet kolem zdí. Několikrát tikl pohledem ke dveřím. To by zvládl, ne? Je upír, je rychlý… Přesto – velice pomalu a lehce – přehupkal ošetřovnu a vzal jemně za kliku. Díval se do tmavé chodby, když se dveře otevřely. Měl takovou radost, že už nemyslel. Radostně se rozeběhl a prásk!

„Co to…“ zajímal se a mnul si čelo. Mezitím se ozvalo to slepičí hopkání a na chodbě se objevila Pomfrit – rozhodně k ní momentálně necítil žádnou úctu.

„Mohla jsem si to myslet. Brumbál měl pravdu, když říkal, že je nebezpečné nechávat vás tam samotného a nechráněného.“

„Co to k čertu bylo?!“ štěkl Edward.

„Štítové neproniknutelné kouzlo,“ vysvětlila hrdě čarodějka.

„Nemohlo být zabalené v peří? Je to, jako kdybych dostal traverzou!“

„Dveře vás nevarovaly? Měli vám to říct.“

„Dveře? Mluvit? Na mě?“ opakoval opatrně Edward a potlačil nutkání kreslit si na čelo kolečka.

Čarodějka zvedla hůlku a ukázala na dveře, pak poklidně vstoupila a prošla kolem Edwarda. Neubránil se a zašátral rukou v prostoru mezi futry. Ta neviditelná zeď tam zase byla.

„Kde je profesor Rozchodník?“ vyjekla, až Edward znovu nadskočil a s rukou na srdci – herec, jak má být – si opřel čelo o stěnu vedle dveří. „No tak?“ pobídla ho.

„Kdo a kde?“ hlesl.

„Profesor Laurus Rozchodník. Kde je jeho obraz?“

„Jo tenhle!“ zvolal chápavě Edward. „Tak to netuším,“ lhal, jako když tiskne. Ten trpaslík mu byl povědomý a to jméno taky. Někde ho už viděl viset. No jo! V hale! Bože, kolik kopií asi ten děda má?

„Někdo jej sundal,“ řekla madam.

„Fakt? Asi ten s vousy…“

„Profesor Brumbál byl Rozchodníkův dobrý přítel a kolega. Proč by to dělal?“

„To se mě ptejte,“ odfrkl Edward. „Heleďte, paní… Já fakt potřebuju ven.“

„V žádném případě, mladý muži. Lehněte si a spěte, nebo vás osobně uspím!“ Edward se kousnul do rtu a zvažoval, jestli ji má dráždit, když má ten klacek, co svítí. Nakonec to vzdal a přešel k posteli.

„Neusnu. Nejsem unavený,“ brblal.

„Dobrá, dobrá…“ zamumlala čarodějka a než se Edward stihl rozkoukat, proč mává tou hůlkou, polila ho únava nahromaděná za těch sto let. Zvrátil oči v sloup a padl na polštář. Ležel, nespal, ale vypadal tak. Viděl různé barevné obrázky a zvažoval, jestli mu nepíchla nějakou drogu. LSD – určitě. A rozhodně to na něj plivla tím klackem.

Nemohl se hýbat, jak byl unavený a znehybněný. Nemohl mluvit a ani odporovat, když madam konečně našla toho Rozchodníka, který ho ihned nesmlouvavě naprášil. Mizera jeden kreslenej! Polil ho čirý děs. Jak se z tohohle kómatu dostane? To ho ráno zase odmávne a on bude moct chodit? Nebo to je časově limitované? Co když ho už nenahodí a on takhle zůstane? Ty obrázky byly šílené. Modrý slon, zelená myš, jednorožec, kentaur… voda. Sakra, jak je možné, že potřebuje čůrat?

„Uvidíme se ráno, pane Diggory,“ rozloučila se ošetřovatelka a odešla. Měl by počítat ovečky? Bože, jakou on má žízeň! Vysál by snad i ten obraz, kdyby to šlo. A že by si to Rozchodník rozhodně zasloužil, mizera.

 


<<< >>>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trable s dvojníkem - 3. kapitola - Jaká je to trýzeň, když má upír žízeň?!:

 1
16.09.2013 [14:13]

DopeStarsTo je super! Na tom sa musím smiať Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.02.2012 [10:42]

YrissAch bože ... Chudák Edward . Takéto týranie . Najprv blbý obraz , potom fizický štít a nakoniec magické LSD . Teším sa až jedného z tých čarodejníkov vysaje . Najlepšie Pomfrit alebo Deda - Brblu . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.10.2011 [6:28]

Ashley457Super, hrozně jsem se u toho nasmála!

1. MaláDhampýrka
21.06.2011 [8:47]

Ááá, úžasný :) Hrozně moc se těším na další díl xD Odkdy se upíři bojí výšek? xD 3D puzzle xD No prostě bezva :) Jen tak dááál :))

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!