Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 9. kapitola

25.01.2011 (13:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2557×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 9. kapitola

Bella

Cítila jsem se jako znovuzrozená. Bylo mi skvěle, ale ještě lépe by mi bylo, kdybych mohla vidět svoje drobečky. Vyskočily jsme s Alice oknem, protože jsme jinudy nemohly, protože tam byly moje děti. Elegantně jsem seskočila i v těch lodičkách a vyrazily jsme směrem k lesu.

„Kam máme namířeno?“ ptala jsem se Alice, která byla kus za mnou.

„Malá louka u řeky, nedaleko odtud je hojná na všemožné býložravce. Pro začátek jsou nejlepší,“ oznámila mi Alice, ale já ucítila mnohem lepší vůni, která přicházela ze severu. Okamžitě jsem obrátila a nechala jsem se pohánět mnohem lepší vůní, než jsou býložravci. Byla taková slaďoučká a vedla stále na sever.

„Bello,“ křičela za mnou Alice, ale já ji skoro nevnímala. Můj mozek se zaobíral jen tou neznámou vůní.

Alice byla v nedohlednu a já se dostala na nádhernou mýtinu a uprostřed stál statný medvěd. Musím jemně poopravit termín, můj oběd. Pomalu jsem šla k němu. Cítila jsem, jak se něco hnulo mezi mými zuby, ale já se tím nezaobírala a šla si pro svůj oběd. Medvěd mě zpozoroval a chtěl po mně vyrazit, ale když se mi podíval do očí, byl jako beránek. Potichu tam stál a svůj zrak upíral do mých očí, byl jako hypnotizovaný. Šla jsem pomalu k němu, pohladila ho po jeho teplém těle a vyhoupla jsem se na něho.

Když se náš oční kontakt přerušil, medvěd začal řádit. Začal skákat, funět a řvát. Já jsem se začala šíleně smát, protože mu to bylo k ničemu. Ladně jsem se otočila pod jeho krk a zakousla jsem se do jeho masa, až jsem se dostala ke krční žíle. Moje zuby projely přes jeho maso jako nůž přes měkké máslo, bez problému. Pila jsem a pila, a ani jsem nepostřehla, že medvěd už ztratil rovnováhu a já jsem se i s ním povalila na zem. Když jsem dopila, zvedla jsem se, uhladila si vlasy a najednou se za mnou ozvalo vyděšené vydechnutí.

Otočila jsem se, a tam stála Alice a málem se celá klepala.

„Co je ti, Alice? Ten medvěd byla hračka a objevila jsem asi svůj další dar,“ řekla jsem v naprostém klidu.

„Tvoje zuby a oči,“ vykoktala ze sebe.

„Co je s nimi?“ Byla jsem už mírně rozladěná.

„Vypadáš jako šavlozubý tygr a máš divné oči, jsou takové hypnotizující,“ mluvila ke mně velice potichu.

„Si ze mě děláš srandu,“ řekla jsem se smíchem, ale do smíchu mi doopravdy nebylo. Sáhla jsem si na zuby a opravdu, měla jsem je dlouhé a špičaté. Trochu jsem se lekla, ale jak jsem chtěla, moje zuby už tam nebyly.

„Už dobrý?“ ujistila jsem se.

„Jo, ale co ten medvěd? Já myslela, že půjdeme na býložravce a ty jdeš jako zkušený lovec na medvědy a ještě k tomu po sobě nemáš ani kapku krve. To po prvním lovu po sobě novorození mají,“ mluvila ke mně shovívavě a vypadala, jako by se mě bála.

„Ber to v klidu, já to sama nechápu, ale mohla bych tě poprosit, jestli bychom už nemohly jít k dětem?“ Byla jsem celá nedočkavá, protože všichni je už znají a vlastní matka vůbec.

„Ty už nemáš žízeň?“ Byla opět udivená.

„Ne,“ vypálila jsem ze sebe bleskurychle odpověď.

„Dobře, ale stejně si celá divná,“ řekla se smíchem a atmosféra se trochu uvolnila.

„Já to vím, Alice, ale teď už nedočkavostí přímo hořím,“ stěžovala jsem si.

„Dobře,“ zopakovala se smíchem, popadla mě za ruku a utíkaly jsme k nám domů. Přišlo mi to takové pomalé, protože jsem se pokoušela běžet stejně jako Alice a ta byla strašně pomalá na můj vkus.

Objevil se před námi náš dům, který bude muset projít rekonstrukcí, ale na to teď není čas. Pomalým krokem jsem se blížila ke dveřím, na ně jsem  jemně zatlačila a ty se otevřely. Váhavým krokem jsem se vydala do obývacího pokoje, odkud se ozýval hurónský smích.

Měla jsem možnost spatřit malého Edwarda, který už v tak nízkém věku koukal na Bořka stavitele a mlátil kostkami o sebe. Člověk je tři dny mimo a děti vám málem utečou. Byl věrnou kopií svého otce. Vedle něj seděla Esmé a láskyplně na něj hleděla, jak by měla správná babička.

Potom se na mě strhla všechna pozornost.

„Bello, konečně a koukám, že ti nesmrtelnost strašně sluší. Ale co ty oči,“ mluvila ke mně Esmé, ale já jí jen kývla na pozdrav, ale koukala jen na malého Edwarda.

Najednou se na mě podíval zářivě zelenýma očima a moc dobře věděl, že jsem ta, která ho měla měsíc v bříšku, a tolik ho milovala, miluje a bude milovat.

Odhodil kostky a plácal ručičkami a z ničeho nic začalo sněžit. Okouzleně jsem se na to dívala a z ničeho nic vykoukla zpoza rohu hlava Rose.

„Tony, necháš toho,“ řekla žertovně. Jaký Tony? Edward a konec diskuse.

„Zlatíčko moje,“ zašeptala jsem a přihrnula jsem se k němu a drtila jsem ho ve svém objetí. Jak já byla šťastná. Myslím, že kdybych byla člověk, tak takovou vlnu štěstí ani neunesu.

„Miláčku, zlatíčko moje,“ opakovala jsem stále dokola a hladila malého po jeho bronzových vláskách.

„Kdepak je druhé zlatíčko?“ zeptala jsem se Esmé a stále jsem koukala na Edwarda a houpala jsem ho ze strany na stranu.

„Tady,“ ozvala se Rose a v rukách nesla malou Renesmé zabalenou v osušce. Byla tak neodolatelná. Když mě viděla, zajiskřilo jí v očích a natáhla ruku na Rosaliinu tvář. Koukala jsem na to jako tele na nová vrata.

„Ano, je to ona,“ zašeptala k Ness a láskyplně ji pohladila po vláskách.

Ness na mě otočila hlavičku a svoje malé ručičky zatínala v pěstičky a natahovala se po mně. Odložila jsem Edwarda k Esmé a vzala od Rose Ness. Kdybyste slyšeli ten řev, který spustil Edward, když jsem jeho dala z náručí a vzala si tam Ness, žárlivec jeden.

„Tony, maminka musí pochovat i Ness,“ zašeptala k němu Alice, která k němu přišla a vzala ho do náručí.

„Co máte s tím Tony? Je to Edward,“ řekla jsem a hladila jsem Ness po vláskách, které měla po mně. Oči měla jako Edward, jiskřivě zelené, ale více se červenala, to bude mít asi po mně.

„Víš, to jsem vymyslela já, protože Tony je kratší než Edward a celé jméno je Anthony jako Edwardovo druhé jméno. Nezlob se na mě,“ prosila Rose, ale na ni se v této situaci nedalo zlobit.

„Dobře, bude to náš Tony,“ řekla jsem a pohladila jsem ho po vláskách a jeho fňukání trošku ustálo.

Ness se na mě podívala svýma velkýma kukadly a položila mi ručku na tvář. Z ničeho nic se mi začaly honit hlavou obrázky, kde třeba byl Tony, jak leží u televize a pozoruje baseball, potom spousta pěny a Rose, jak se koupe Ness a Tonyho. Tony kolem sebe cáká, potom krmení Ness, když s Tonym závodili, kdo víc toho sní a potom vzpomínka na mě, celou od krve a pomalu v bezvědomí. Omámeně jsem vydechla a koukla na ostatní, které tiše seděly.

„Co to bylo?“ vydechla jsem.

„Co ti ukázala?“ vyskočila Rose a za ní Alice.

„Já nevím, asi já,  ale vypadala jsem strašně. Potom koupání, krmení, a proč jste mi neřekly, že jste mi vychovaly závisláka na baseballu?“ řekla jsem žertovně.

„On vždycky začal sněžit nebo křičet, když jsme mu pustily něco jiného než Bořka stavitele nebo baseball,“ řekla provinile Esmé.

„To je v pořádku,“ řekla jsem.

„Dáš mi je? Půjdu je uložit, protože už musí jít spinkat,“ řekla Rose a takto naladěnou jsem ji ještě neviděla.

Podala jsem jí Ness a Tonyho už měla v náručí a nesla ho nahoru. Ness mi ještě zamávala a Tony, když byl těsně pod schody, na mě mrknul a jemně zamával. Já jsem se na ně usmála a taky jim zamávala.

„Strašně rychle rostou,“ postěžovala jsem si a kecla jsem si vedle Esmé na pohovku.

„To máš pravdu. Nemohu uvěřit, že za tři dny se stane z takového drobečka takový obr. Chceš mluvit o přeměně?“ ptala se mě Esmé, ale mně se nechtělo. Nechtěla jsem je zatěžovat těžkou hlavou, že jsem trpěla.

„Ne, naše plány budeme muset projednat,“ rozhodla jsem a v tu chvíli se k nám přidala i Rose.

„Bello, jen tak mimochodem ti chci říct, že Ness posílá myšlenky a Tony asi ovládá počasí, dělá si s tímto darem, co chce,“ oznámila mi v klidu Rose a já se pokoušela vypadat vyrovnaně. Nádherná zpráva z druhé ruky, ale asi bych na to brzy přišla sama.

„Všimla jsem si, ale pojďme projednávat něco jiného. Kam se chtějí stěhovat?“ podívala jsem se na Alice, která na mě kývla a zavřela oči.

„Vancouver,“ vydechla a znovu otevřela oči.

„Dobře, Esmé, jdi se podívat po nějaké nemovitosti ve Vancouveru,“ zavelela jsem.

„Já už s tím trochu počítala, takže už mám něco vybráno, vlastně koupeno,“ řekla a já byla mírně překvapena.

„Esmé je vždycky na všechno přichystaná,“ obeznámila mě Alice.

„Tady to je, není to skvostné?“ Donesla nám na obrázku nádherný dům s velkou zahradou a nádhernou skleněnou zdí. Byl to hotový ráj na zemi.

„Bylo to levné, docela, Ness i Tony budou mít samostatné pokoje a bude tam velká jídelna spojená s kuchyní, každá budeme mít vlastní pokoj a vzadu je terasa. Obývací pokoj je veliký a prostorný s velkou plazmovou televizí a Alice tam bude mít i místo na šatnu,“ začala Esmé výčet všech pokojů v domě. Po zmínce o šatně Alice zatleskala a v očích jí jiskřilo jako malému dítěti, když ho pustí do Disneylandu.

„Kdy se budeme stěhovat?“ zeptala jsem se dál prohlížela plánky.

„Mimořádně se ovládáš, s tím jsem nepočítala, takže za pár dní?“ ptala se mě Esmé

„Klidně,“ odpověděla jsem vyrovnaně.

„Další bod našeho programu?“ zajímala se Rose.

„A teď naše menší úpravy vizáže,“ řekla jsem a odebraly jsme se nahoru, kde se rozhodneme, jak dál.

______________________________________________________________________

Tak co tomu říkáte? Příští kapitole, která bude brzy hotová, se bude dít stěhování a bude tam i Carlisleův pohled, ve kterém se dozvíte, co dělají... Děkuji za Vaši podporu... Vaše a jen Vaše Iva

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 9. kapitola: