Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 6. kapitola

18.12.2010 (07:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2770×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 6. kapitola

Carlisle

V domě nikdo nebyl, asi Jasper řekl všem, aby si dovezli své nové polovičky. Vše bylo jako dřív, akorát chybělo pár váz a nějaké obrazy, které naše ex rozbily. Hodil jsem na sebe sako a vzal si klíčky od svého auta a jel jsem pro moji lásku.

Vlastně jsem rád, že mi Esmé tak rychle zmizela z cesty. Mám volnou cestu k životu po boku s Renátou. Ale když jsem si vzpomněl na moje šťastné roky po boku Esmé, píchlo mě u mého mrtvého srdce. Jedna část mě mi říkala, že mám hledat Esmé a omluvit se jí a žít po jejím boku, ale když jsem na tuto alternativu pomyslel, do mé mysli se přímo hrubě vetřela myšlenka na to, že Renáta je ta správná volba, a že lepší nenajdu…

Cestou k ní jsem se stavil ještě v květinářství a koupil jí rudé růže. Už několik let jsem nekoupil Esmé květiny…

Dojel jsem k jejímu domu a ani nevím, jak jsem se tam dostal. Podíval jsem se do zrcadla, jestli vypadám solidně, vzal jsem kytici a s úsměvem jsem se vydal k jejímu domu.

Renáta mě už čekala v krátké košilce ve dveřích a slastně si olízla rty a mrkla na mě. Mně se úsměv ještě více na tváři roztáhl a šel jsem k ní.

„Carlisle,“ vypískla a skočila mi do náruče.

Objal jsem ji a odnesl jsem ji do domu. Tam jsem jí pustil a vášnivě jsem se dral na její rty. Ale nějaký slaboučký hlásek v mé hlavě mi šeptal, že takto mám líbat někoho jiného, ale opět mi do hlavy hrubě vnikla myšlenka, že miluji Renátu.

Po našem dlouhém a vášnivém polibku jsme se do sebe odtrhli a já jí dal růže.

„Ty jsou krásné,“ vydechla a přivoněla si k nim.

„Proti tobě jsou ošklivé,“ složil jsem jí poklonu a vzal ji do náručí a nesl ji do už známé ložnice v druhém patře.

Položil jsem ji jemně na postel a dlouze jsem se jí podíval do očí.

„Nechceš se ke mně nastěhovat?“ vypálil jsem a dlouze jsem si ji prohlížel.

„Vždyť máš manželu. Copak by na to asi řekla?“ koukala na mě a koketně na mě mrkla, když jsem jí pohled oplácel.

„Manželka je někde v tramtárii a myslím, že se jen tak nevrátí,“ řekl jsem a jemně ji pohladil po lícních kostech, které měla odhalené.

„A nebude to vadit tvým dětem?“ ptala se mě a pokoušela se rozepnout můj knoflíček u košile.

„Dcery se taky odstěhovaly a kluci si taky dovedou své nové polovičky, tak já nevím, proč bych si já nemohl dovést tebe,“ řekl jsem a přejížděl jsem po jejím nádherném krku a lícních kostech.

„A co když já nebudu chtít?“ zeptala se laškovně.

„Takovou odpověď nepřijímám, takže bych tě asi unesl,“ řekl jsem a tvrdě jsem si podmaňoval její rty, které mi šly vstříc.

„Abych si šla sbalit,“ vydechla a chtěla se zvednout, ale já jí to nepovolil.

„Kampak, nejdřív mi něco dlužíš,“ řekl jsem a naklonil jsem se k ní.

„Hele, stěhuji se k tobě a to je můj velký ústupek, tak nic ti nedlužím,“ řekla a odstrčila mě. Nad její reakci jsem zavrčel a ona se tomu zasmála.

Potom jsem jen viděl, jak se jí plní kufry. Jeden, druhý, třetí a nakonec skončila na čísle pět. Pět kufrů jsem nesl k autu a ona zamykala dům.

„Jste spokojená, paní Cullenová?“ zeptal jsem se a použil jsem moje jméno.

„Naprosto, pane Cullene,“ řekla a pohladila mě po tváři, když nastupovala do auta.

„Napadlo mě, jestli bychom se všichni nepřestěhovali a vystupovali potom jako rodina Cullenů a ty, jako moje manželka,“ řekl jsem, když jsem zahýbal od jejího domu.

„To beru,“ řekla a pohladila mě po stehně.

„Neprovokuj,“ zasyčel jsem, protože se můj rozkrok začal nebezpečně zvedat.

„Copak?“ zeptala se nevinně a pro změnu jsem zavrčel.

Po chvíli toho nechala a my jsme se blížili k domu. Tam jsem uviděl, že už tam jsou všichni chlapci. Vystoupil jsem, bleskově jsem otevřel dveře Renátě a kufry jsem nechal být a šel jsem ruku v ruce s ní k, už, našemu domu.

„Ahoj,“ pozdravili všichni sborově a naskytl se mi pohled na Emmetta, který měl na klíně nějakou blondýnu, asi je holt na blondýny. Jasper měl vedle sebe nějakou tmavě hnědovlasou krasavici, kterou jednou rukou objímal kolem ramen, a z Edwardova pokoje se ozývaly jisté zvuky, které už dál nebudu rozebírat.

„Děti, tohle je Renáta,“ představil jsem svoji lásku.

„Nazdar,“ řekli sborově.

„Tohle je Lea,“ řekl Emmett a pohladil po rameni tu blondýnu.

„Tohle je Maria,“ řekl Jasper a zamilovaně se díval na tu hnědovlásku vedle něj.

Počkat, nemluvil už Jasper o Marii před lety, když k nám s Alice přišel? Nebyl v její armádě? Tyto myšlenky jsem vyhnal z hlavy a věnovali jsme se sbližování se.

„Kde je Edward?“ zeptal jsem se, i když jsem to věděl.

„Nahoře a je tam s ním Mercedes,“ řekla ta blondýna, myslím, že se jmenuje Lea.

„Dobře, tak jsme se rozhodli, že se budeme stěhovat, abychom nějak zapadli. Nabízím Vancouver,“ řekl jsem.

„Dobře, jdeme se sbalit,“ ozval se ze shora Edwardův hlas.

„Dobře, ahoj synu“ řekl jsem a tázavě jsem se podíval na hnědovlásku, která si upravovala svůj účes a Edward pásek.

„Toto je Mercedes,“ řekl Edward a dodal, „Mercedes, Carlisle.“

„Těší mě, Carlisle, hodně jsem toho o vás slyšela,“ řekla zdvořile a opřela se o zábradlí.

„Děkuji za poklonu,“ řekl jsem.

Další dvě hodiny jsme si povídali a pak na chvíli odešel Jasper a za chvíli se vrátil i s papíry v ruce.

„Co to je?“ zeptal se Emm a já měl na mysli stejnou otázku.

„Naše ex se, jak se patří, rozšouply a nakupovaly v zajímavých obchodech, dokonce i v obchodě pro kojence a novorozeňata,“ řekl a podal mi papíry.

A opravdu. Značkové oblečení, spodní prádlo a oblečení pro batolata? Co to má být?

„Si z nás dělají srandu,“ řekl Edward, vzal mi ty papíry a hodil je do krbu.

„Dobře, my si asi půjdeme po svém,“ řekl jsem a zavedl jsem Renátu k sobě do pokoje.

„Už jsem se nemohla dočkat,“ zašeptala mi vzrušeně do ucha a roztočil se kolotoč vášně, který trval celou noc.

 _________________________________________________________________________

Je to trošku kratší, ale příště nás bude čekat období, kdy Bella bude mít své dny a vše bude vrcholit porodem... máte se na co těšit. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 6. kapitola: