Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toto se nedá odpustit, Carlisle 1. kapitola

13.11.2010 (16:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3504×

Toto se nedá odpustit, Carlisle 1. kapitola

ESMÉ

Je to čtrnáct dní od odjezdu z Forks a také od Belly. Mojí další dcery, kterou jsem milovala, protože nejen dokázala rozbušit znovu Edwardovo mrtvé srdce, ale přirostla mi k srdci. Až teď jsem si uvědomila, co pro naši rodinu opravdu znamenala. Byla to naše spojka, která držela naší rodinu pohromadě a ještě více ji upevňovala. I Rose si to uvědomila a lituje svého chování k ní.

Naše momentální situace v rodině je kritická. Edward si našel nějakou dívku a chová se, jako by Bellu nikdy nemiloval, ale nepociťuji změny jen u Edwarda. I na svém Carlislovi. Chodí později z nemocnice, nebo si záměrně bere noční služby, protože ví, že přes den pracuji na rekonstrukci toho renesančního domku v lesích. Ale i Jasper s Emmettem jsou věčně pryč a Rose a Alice jsou z toho též celé pryč.

Zase jsem doma jen já a Rose s Alice. Kluci jsou opět někde venku a Carlisle má opět službu v nemocnici.

„Esmé, my jdeme s Rose nakupovat, nechceš jít taky?“ ptala se mne Alice.

„Drahouškové, jdete sami a užijte si to,“ řekla jsem a musela jsem se hodně přemáhat, abych vykouzlila na tváři úsměv.

„Dobře, ahoj,“ řekly sborově a políbily mne na tvář a ocitla jsem se sama.

Napadl mě takový nápad. Navštívím Carlisla v nemocnici a zpříjemním mu večer.

Vzala jsem si jen kabelku a klíčky od auta a mohla jsem vyrazit. U nemocnice jsem byla hned, Zaparkovala jsem a šla jsem se zeptat, kde má Carlisle ordinaci.

U informací stála postarší sestřička a koukala do papírů.

„Dobrý den, kde má prosím ordinaci pan doktor Cullen?“ zeptala jsem se zdvořile.

Sestra vzhlédla od papírů, zvedla si brýle a sjela mne přísným pohledem. „Pan doktor Cullen má ordinaci v druhém patře vpravo, ale dnes nemá službu,“ řekla a já nemohla uvěřit svému upířímu sluchu.

„On nemá službu, ale měl by mít,“ řekla jsem.

„Dnes si vzal volno a odcházel s paní Weber, a proč já vám to tady všechno vykládám, kdo vy jste?“ zeptala se mě nevrle.

„Jeho žena, a kde paní Weber bydlí?“ Mne snad šálí sluch! Já snad jsem ve špatném snu!

„To je jiná, ale víte, že bych vám tu adresu neměla dávat, ale vy jste milá, tak vám to řeknu,“ a nadiktovala mi přesnou adresu a já s „nashledanou a děkuji,“ jsem se vydala za svým manželem.

Snad to nebude, jak to myslím, Carlisle mne nemůže podvádět! Ne, to nejsem dobrá manželka? A třeba dělám jen ukvapené závěry, třeba probírají práci, nebo tam vůbec nemusí být.

Dojela jsem k větší vilce a nahoře se svítilo. Vystoupila jsem a šla jsem za světlem.

Ale co jsem tam viděla, mi úplně vyrazilo dech!

Okno s balkonem a za rozdělanými závěsy byl polonahý Carlisle a u něho nějaká černovláska jen ve spodním prádle, které chtěla každou chvílí shodit.

To jsem nevydržela a rozbrečela jsem se. Kdyby mi tekly slzy, tak tam teče nová řeka. Utíkala jsem k autu, protože si mne vůbec hrdličky nevšimly a já šlápla na plyn a jela domů.

Můj plán byl jasný. Odstěhuji se na nějaký čas zpátky do Forks a podívám se za Bellou. Vezmu si sebou nějaké peníze, a dokud mne na kolenou Carlisle neodprosí, tak se nevrátím.

Ale co mě čekalo doma, mi udělalo druhý šok. Dveře byly vyraženy z pantu, dům na kompletní rekonstrukci a v troskách pohovky seděly a vzlykaly Alice a Rose. Vlítla jsem k nim a objala mě a chtěla jsem vědět, kdo jim ublížil.

„Holčičky, copak se stalo?“ ptala jsem se mezi vzlyky. První se zmohla slova Rose.

„Esmé, Emmett mě podvedl a Alice udělal Jazz to samé. Byly jsme v obchodním centru, když jsme šly okolo obchodu se spodním prádlem, tak jsem nejdříve zahlédla Jazze a zavolala jsem Alice a to zrovna k němu přiskočila nějaká hnědovláska a věšela se na něj a vedle nich v objetí byl Emmett s nějakou silikonovou blondýnou. Mami, proč nám to udělali? Co jsme jim udělaly, my už jim nejsme dobrý?“ rozbrečela se na novo Rose a Alice vypadala jaksi nějak mimo.

„Holčičky, půjdeme pryč, protože já též nejsem s Carlislem na tom lépe,“ řekla jsem s odhodláním a vysvětlila jsem jim, co se odehrálo.

„Esmé, to je strašné, pojďme balit, tady nejsme vítány,“ po té dlouhé chvíli konečně promluvila Alice.

„Kdo udělal tuhle spoušť?“ zeptala jsem se.

„Hlavně Rose, ale já jí pomáhala,“ řekla hrdě Alice.

Když jsem dobalovaly a nakládaly jsme do aut tašky, tak za mnou přišla Rose.

„A kam vlastně jedeme, Esmé?“

„Rose, myslela jsem, že bychom mohli se podívat za Bellou,“ řekla jsem s nejistotou v hlase, jestli nebude Rose proti.

„Super, třeba nám odpustí,“ řekla Rose a měla slabý náznak úsměvu na tváři.

Když jsme chtěly nastoupit do aut, tak přijel Emmett s Jazzem a ještě měli tu drzost k nám přijít. Rose a Alice měli co dělat, aby je neroztrhaly na kousíčky.

„Co se děje? Kam to vezete?“ zeptal se přitrouble Emmett.

„Ty máš ještě tu drzost se ptát?“ vyštěkla na něj Rose a dala mu takovou facku, až se zamotal.

„Za co to bylo?“ ptal se, jako by neuměl do pěti počítat.

„Tak on se nám pán ještě ptá! To je vrchol! Copak to bylo v tom obchodě se spodním prádlem a ta blondýna s tou brunetou?“ ječela teď pro změnu Alice.

„Alice, Rose, pojďme, ať nám to neuletí, tak pojďte a nechte je být,“ řekla jsem a nastoupila jsem do auta a startovala.

Holky nasedly do svých aut a Alice ještě stačila Jazzi plivnout do tváře a vyjely jsme od toho domu hrůzy a utrpení.

Let utekl rychle a vše bylo takové rychle. Do Forks jsme přímo hnaly, abychom mohly co nejdříve navštívit Bellu, ale to jsme ještě nevěděly, co nás čeká za překvapení u nás v domě.

_____________________________________________________

Tak co tomu říkáte? Mám pokračovat?

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Toto se nedá odpustit, Carlisle 1. kapitola: