Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toskánské prázdniny - 2. kapitola

Alice,Bella,Jacob


Toskánské prázdniny - 2. kapitolaFuoco, flames, morte... Amore.

Hned, jak jsem zase vyluxovala ten koberec, padla jsem do postele. A že to byla postel. Dvoulůžková se saténovými přikrývkami. Spoustu lidí si na ně nepotrpí, ale já mám tak nějak vsugerované, že saténové jsou prostě skvělé, a proto se mi pod nimi spí dobře. Navíc to bylo v dokonalém pokoji s balkónem a obrovským, křišťálovým lustrem. První, co mě napadlo, bylo, že bych se za něj mohla pověsit, což samozřejmě neudělám, ale bylo to lákavé.

Ještě předtím, než jsem se zahrabala do peřin, mě mí noví kolegové zvali na víno a pizzu. Ti Italové taky nežerou nic jiného.

Zmizela jsem s tím, že jsem moc unavená na to, abych se opila, a pak tu někde v polích zpívala italskou hymnu, kterou jsem se za těch čtrnáct dnů s velkou slávou naučila.

 

Ráno jsem byla vyslána do vesnice pro zásoby do kuchyně. Byl mi přidělen červený Renault a seznam potravin, který si sepisoval personál. Nad tím jsem se pozastavila. Edward Cullen si totiž údajně vaří sám a jí vždy sám. Přesně, jak jsem si myslela. Stoletý, misantropický, xenofóbní stařík, co neví, co s penězi. Ale když dá pár eur mně, tak mi to nevadí.

„Kdy vůbec majitele domu uvidím?“ ptala jsem se Alejandra, který jel se mnou, aby mi to pak pomohl nanosit do auta.

„Nemám tušení. Já ho ještě nikdy neviděl,“ odpověděl a já se na něj skepticky podívala. „No, vážně ne. Lucía ho zná, protože šéfuje personálnímu a pracuje tam dva roky. Já půl roku… A proč by se vůbec musel seznamovat s personálem?“ ptal se věcně.

„Já bych tedy chtěla vědět, kdo spí pod mou střechou a lítá po domě. Kromě toho je to snad slušnost,“ podotkla jsem.

„Tvoje starosti bych chtěl mít,“ zamumlal otráveně a já udělala obličej. „Zastav. Tady to je,“ upozornil mě a ukázal na malý, bílý domek. „Neděs se. Jdeme jen pro ovoce a zeleninu. Pro ostatní se jezdí do města s trochu větším autem,“ vysvětlil a poukázal tím na nákupní tašku na kolečkách, ve které jsme přijeli. Vystoupila jsem a porozhlédla se po tom středověkém prostředí. Tedy, středověk byl silné slovo, ale dalo se v souvislosti s touhle pravou toskánskou vesnicí použít.

Nikdy jsem neměla tyhle vesnice, kde lidem čouhá sláma z bot a drží se co nejdál od civilizace, v lásce. Chci města a auta. Ale od toho je dovolená – abyste poznávali nové kraje a věci, kterými se normálně neobklopujete.

„Alejandro, nemohla bych se tu porozhlédnout? Prosím,“ požádala jsem ho a podávala mu seznam.

„Příště jedu s někým jiným,“ utrousil a vytrhl mi to z ruky. Šel dovnitř, zatímco já zamkla auto a cupitala do centra.

Krávy, ovce, krávy a zase ovce. Všude dobytek a nepořádek z něj.

Procházela jsem kolem jednoho stánku z toho milionu, co tu byl, když mě naprosto uhranula blankytně modrýma očima žena, co v něm seděla. Jako většina lidí tady, měla černé vlasy a ukazovákem mi naznačovala, abych šla blíž. Rozhlédla jsem se po okolí. Bylo tu dost lidí a spousta denního světla, takže jsem se nemusela bát, že mi něco provede.

„Ciao,“ pozdravila jsem a prohrábla si vlasy.

„Siediti, tesoro per favore,“ zazpívala italsky vysoko posazeným hlasem.

„Ale já… Hm… Non Capi… Capisco,“ zamumlala jsem a snažila se jí dát najevo, že jsem jí nerozuměla ani slovo.

„Americano,“ zasmála se. „Laura,“ zavolala do chatrče za sebou. Ze dveří otráveně vyšla asi šestnáctiletá dívka s iPodem v ruce. Strhla si z uší sluchátka.

„Non ho, Madre di tempo,“ zaječela.

„Traduci. Lei è l'americano,“ řekla klidně její… No, myslím, že Madre je matka. Laura na mě vykulila oči a natáhla ke mně ruku. Když jsme byly u sebe tak blízko, jasně jsem viděla, jak začichala a nakrabatila nos. Co? Já se myla před hodinou!

„Páni. Vy jste Američanka. Bydlíte v New Yorku?“ chtěla vědět nadšeně.

„Ne, já bydlím ve Forks… Co mi tvoje matka chce?“ zeptala jsem se, protože jsem měla omezené množství času.

Nakonec jsme se dostaly k tomu, že mi chce její matka vyložit budoucnost. Ovládla jsem se, abych neprotočila oči, protože přece jenom byly milé.

„Co k tomu bude potřebovat? Vlas?“ zeptala jsem se a snažila se, aby mi z hlasu neodkapával sarkasmus.

„Ne, ne. Nic z toho. Je čarodějka,“ vysvětlila. Kriste pane… Tady někomu čtyřicet stupňů vlezlo na mozek a udělalo tam pěknou paseku.

„Rozumím. Když jsem byla malá, taky jsem chtěla být Hermiona. Hůlka si vybírá kouzelníka, co?“ plácala jsem, protože na tohle tedy nejsem stavěná. Laura se zamračila a přivřela oči do tenkých škvírek, kterými mě probodla. Posadila jsem se z toho na zadek, a to na židli. Vypadala docela děsivě. Jako kdyby jí v očích zaplály modré plameny, a to bez legrace. Dobře, i mně to vedro nedělá dobře.

Lauřina matka ke mně natáhla ruce dlaněmi vzhůru a pokývala hlavou, aby mě vybídla k tomu, abych do nich zaklesla své. Ruce měla čisté a nehty pečlivě upravené, tak jsem tak učinila. Když jsem se jí dotkla, projel mnou doslova elektrický proud a naše dlaně k sobě silně přilnuly. Zaplavil mě strach, ale nedokázala jsem se pohnout.

„Fuoco. Flames,“ mumlala ta žena se zavřenýma očima a Laura ji u toho fascinovaně pozorovala.

„Říká – oheň, plameny,“ překládala.

„No, to zní skvěle. Asi bude táborák. To jsem si mohla vymyslet i sama,“ odvětila jsem pochybovačně, i když jsem se třásla jako osika a nemohla ji pustit.

„Egli si innamora di lei.“

„On se do ní zamiluje.“

„Amore… Terribile segreto.“

„Láska a strašlivé tajemství.

„Morte,“ uzavřela to nakonec dramaticky a pustila mě. Zase jsem měla vládu nad tělem a protahovala si dlaně.

„Říkala – smrt,“ hlesla Laura vyděšeně a měřila si mě, jako kdybych tady měla každou chvíli odpadnout a z huby se mi měla vylít pěna.

„To znělo úžasně,“ poznamenala jsem a vstala. „Takže budu hořet, někdo mě bude milovat a umřu. Jo, a to strašlivé tajemství. Přiznávám. Před týdnem jsem ukradla omylem z restaurace podtácek, ale stejně jsem ho ztratila, takže… No, děkuji moc. Jsem z toho celá nadšená,“ utrousila jsem. Ne, nejsem příjemná na lidi, co mi tvrdí, že zdechnu.

Ta údajná čarodějnice mě sledovala se skutečným strachem v očích, a to mi taky nedělalo moc dobře.

„Na shledanou,“ hlesla jsem a padala pryč. Když už jsem byla skoro u auta, zaslechla jsem rychlé kroky za svými zády.

„Počkejte!“ volala na mě Laura. To určitě. Přidala jsem do kroku a věděla, že ona je tak deset metrů za mnou. Skoro jsem doběhla k autu a vytáhla klíčky. Když jsem se je chystala strčit do zámku, někdo mě chytil za zápěstí a celkem to bolelo.

„Au,“ zahalekala jsem a podívala se do očí Lauře, která se tvářila dost průbojně.

„Promiň, promiň,“ tykla mi, jak byla nervózní z toho, jestli mi něco neudělala.

„Co zase? Budu mít deset dětí a manžela gaye?“

„Ty pracuješ u Edwarda Cullena, viď?“ zeptala se a já přikývla.

„Jak to víš? Jsi taky věštkyně?“ zeptala jsem se skepticky.

„Ne… To nejsem,“ odpověděla a smutně se usmála. „Drž se od něj, Bello…“

„Jak víš, jak se jmenuji?“ vypískla jsem vystrašeně.

„No, máš to na přívěšku,“ odpověděla trochu pobaveně. Přejela jsem si prsty po zlatém řetízku.

„Aha,“ hlesla jsem zahanbeně.

„Bello, drž se od Edwarda Cullena dál. On je prokletý,“ řekla naprosto vážně. Kam jsem se to dostala? Já chci zpátky do Ameriky – k normální, civilizované populaci, která vás sice zažaluje za všechno možné, ale rádi vám u okýnka vydají cheeseburger.

„Vážně?“

„Ano. On je smrt,“ odpověděla.

„Bello, mám to!“ zavolal na mě Alejandro, když vyšel ze dveří a nesl pět přepravek poskládaných na sobě.

„Ahoj, Lauro,“ pozdravil tu dívku vedle mě, co zřejmě na něčem jela. U téhle generace je to dneska přece normální. Začali na sebe něco blekotat italsky, zatímco já nakládala přepravky do kufru.

„Měj se, Bello,“ řekla vesele Laura. Jen jsem pokývala hlavou, s ne moc příjemným výrazem, a posadila se do auta. Teda, do té vesnice už nikdy nevkročím. Co tam na mě vybafne příště? Víla?

 

Potom jsem strávila odpoledne a večer s Alejandrem na zahradě a plela záhonky. Nesnáším kytky. Vážně strašně moc.

„Namaž se, Bello,“ přikázal mi asi pětkrát Alejandro během dne.

„Až to dodělám,“ odpověděla jsem kupodivu taky asi pětkrát.

Když jsem si večer sundala rukavice a vstala ze země, zaplakala jsem. Narovnala jsem záda a kůže se mi bolestivě napnula.

„No, do hajzlu,“ klela jsem, protože to pálilo jako prase.

„Já jsem ti to říkal,“ utrousil Alejandro chytře. Podívala jsem se na svoje ramena, co zářila jako semafor. „Dej si na to studenou smetanu,“ poradil mi.

„Nejsem žádný dortík.“ Ale stejně jsem ho nakonec poslechla. Co já vím o tom, co zabírá na spálení? To jsem ve Forks vážně v životě řešit nemusela. Po tmě jsem doklopýtala do obrovské kuchyně s dubovou podlahou a černou linkou s vestavěnými spotřebiči. Otevřela jsem dvoukřídlou lednici a pátrala po smetaně.

„Cítím pach spáleniny,“ ozvalo se za mnou a já nadskočila. Otočila jsem se a za mnou stál ten zablácený týpek ze včera. Teď už měl boty čisté a měřil si mě s nakrčeným obočím. Když jsem se k němu otočila celým tělem, začichal – podobně jako Laura dneska. To tu dělají místní normálně?

Zamračil se ještě víc.

„S kým jsi dneska byla v kontaktu?“ zeptal a já vykulila oči.

„F. B. I. ? Co ti je do toho? Au! To pálí!“ bědovala jsem a foukala si na rameno. Otočila jsem se k tomu krasavci zase zády a hledala tu pitomou smetanu.

„Co tam hledáš?“ chtěl vědět.

„Smetanu. Jsem částečný albín a spálím se. Moje životní přání je totiž rakovina,“ vysvětlila jsem.

„Nevidím ji. Nemáme smetanu. Jsme chudí,“ řekl tragicky.

„To vidím,“ odvětila jsem tiše. Sakra, milovala jsem chlapy v košilích a on ji zrovna měl, a to tmavě modrou. Vypadal, že se někam chystá.

„Měla si se namazat. Teď bys sis tu nestěžovala, albíne,“ poznamenal chytře.

„Tak ti děkuji za radu,“ prskla jsem sarkasticky a chtěla kolem něj projít.

„Počkej,“ šeptl tiše a z toho jeho hlasu mě zamrazilo. Chystala jsem se na něj znova otočit, ale on mi položil zezadu šíleně ledové ruce na ramena.

Všechno bylo v Itálii rozpálené jako kamna a slunce za vámi lezlo všude, a pak na vás najednou někdo sáhne studenýma rukama, které vypadají na to, že se ještě před pěti vteřinami válely ve sněhu, a to pěkně dlouho.

„Super,“ hlesla jsem místo toho, abych se zabývala tím, co mu je, protože ty ramena vážně pálily a byla jsem ráda, že mi ta kůže neopadala.

„Můžu?“ zeptal se a zatahal mi za ramínka topu.

„Posluž si,“ řekla jsem omámeně, když bolest ustupovala. Hm… A od něj mi to taky vůbec nevadilo. Jen si sáhni. Já spíš po jeho doteku prahla. To bych musela být trochu jinak orientačně zaměřená, kdybych nechtěla. Když on byl takový kus… Kvůli němu by snad i heterák zteplal a vydával se za ústřední topení.

Stáhnul mi to tílko na zádech až pod zapínání podprsenky a já vykulila oči. Přejížděl mi hladkými dlaněmi jako sklo po spálených lopatkách a vlasy mi přehodil přes jedno rameno.

„Už jsi někdy viděl Edwarda Cullena?“ zeptala jsem se, protože jsem chtěla navázat konverzaci, abychom tu jen tak nestáli, zatímco mu nastavuji zapínání podprsenky.

„Ne,“ řekl stručně, a pak se tiše zachichotal.

„Co je zas?“ chtěla jsem vědět. Přece nemám chlupatá záda.

„Soukromý vtip… Byla jsi dneska ve vesnici?“ Přikývla jsem.

„Poznala jsem vážně bezva lidi,“ vzpomínala jsem ironicky.

„Koho?“

„Představ si, že věštkyni. Vyložila mi budoucnost. Moc si na mě nezvykej, protože umřu,“ varovala jsem ho a on se zastavil v hlazení mých zad a jen tam ty ruce držel. Né! „Pak mi taky její dcera řekla, že náš zaměstnavatel je prokletý a mám se od něj držet dál.“ Netušila jsem, jak se tváří on, protože jsem k němu stála zády.

„A ty si o majiteli tohohle sídla myslíš co?“ zeptal se tiše.

„Neznám ho, ale na lidi mám odhad, takže jeho vidím jako arogantního misantropa,“ oznámila jsem a on se zase zasmál. Už mě to štvalo, takže jsem se k němu obrátila čelem a založila si ruku vbok, zatímco druhou jsem si přidržovala tílko na prsou.

„Co pořád?“ štěkla jsem.

„Víš, mně se zdá, že se tu máš jako princezna. Skvělý plat, kolegové a pokoj. Tak proč si myslíš, že je Edward Cullen arogantní a misantrop?“ zeptal se věcně, ale na rtech měl pořád úsměv.

„To je jenom kompenzace jeho povahy. On nezná lidi, co spí pod jeho vlastní střechou a denně se mu tu promenádují. V kuchyni mu tancují skoro pořád kuchaři, ale on si všechno vaří sám a jí jen sám… Jo, stoletý starec o holi, co trpí pořádnou xenofóbií.“ Otřásal se smíchy a jedna z nejhorších věcí, co může být je, když na vás někdo civí, směje se a vy nemáte tušení proč.

„To ho chceš tolik poznat?“ zeptal se a já rázně přikývla. „Jestli to vážně tak potřebuješ k životu, zařídím to,“ slíbil.

„Vždyť jsi ho v životě neviděl,“ namítla jsem.

„Ale vím, jak ho zkontaktovat, takže se nestarej a buď zítra v deset večer u kašny před vchodovými dveřmi,“ nařídil.

„Proč tak pozdě?“

„Pokud vím, tak Cullen nemá rád moc slunce. Jak říkáš – je to stoletý stařec. Asi mu nedělá dobře na tlak nebo na tu poněkud svraštělou kůži,“ vysvětlil a já přikyvovala.

„Tak se měj,“ hlesl a prosvištěl kolem mě. „Vlastně počkej,“ řekl ještě a vrátil se ke mně. Podíval se mi do očí a já se v nich vážně doslova topila. Nasadil mi zpátky špagetové ramínka tílka a podprsenky. „Mám rád modrou,“ dodal a mě polilo horko, když tak zhodnotil moje spodní prádlo. S lehkým úsměvem zmizel za rohem a já si něco uvědomila.

Vždyť mi zase neřekl, jak se jmenuje. No, hlavně, že mě osahával.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toskánské prázdniny - 2. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
53. ChantalleBooker
01.12.2017 [22:35]

No ale ten věk odhadla dobře... :D

52. kiki1
31.08.2012 [12:10]

kiki1Já se tak strašně těším až se setká se stoletým starcem u kašny. Emoticon To bude sranda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

51. Emet
31.08.2012 [11:48]

EmetSuper... :D

30.07.2012 [20:48]

MissKateLuxusní, jdu dále! Emoticon

17.07.2012 [22:46]

kachnullkaTa věštba se mi nějak nelíbí! Emoticon Doufám, že Belle nehrozí smrt, prosím!
Bože, chcu vidět Bellinu reakci, jak potká ''stoletého Edwarda Cullena'' Emoticon Emoticon
Krása, du na další. Emoticon Emoticon

13.07.2012 [21:19]

SummerLili Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.07.2012 [12:14]

MaryAngeltak vylet do dedinky a miesta vestica, prijemne dovolenkove dopoludnie Emoticon , kazdopadne z takych reci by mi behal mraz po chrbte, ale Bella je riadne odolna - teda okrem vplyvu slnka a pritomnosti tajomneho hajzlika co ju vytaca Emoticon Emoticon Emoticon ... to ale ze sa spolu bavili o Edwardovi Cullenovi mi prislo neskutocne, este ze nie je Ed nafuka Emoticon ... ale nieco mi hovori, kedze ostatni na nho stastie nemali, ze on tak trochu Bellu vyhladava Emoticon Emoticon Emoticon , skvela kapitola Emoticon Emoticon

03.07.2012 [14:22]

kikuskaMilujem tvoj humor. Vážne moc. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Toto nemá chybu. Emoticon Emoticon Emoticon

45. winna
01.07.2012 [21:17]

hahaaa tak to bylo super.. si s ní hraje jako kočka s myší Emoticon

30.06.2012 [21:15]

VampiresLoveMám rád modrou Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!