Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toskánské prázdniny - 13. kapitola

4.JessicaBrikker-SKnihou


Toskánské prázdniny - 13. kapitolaBella je prostě originál. V téhle kapitole uvěří Edwardovi, že je upír. Jak na to zareaguje?

Hodila jsem tašky v Edwardově ložnici do rohu a v noci, po tom emocionálním vypětí alias vyznání, jsem už vážně neměla náladu vybalovat. A tak jsem vytáhla ze skříně jeho světle modré tričko s výstřihem do v a navlékla ho na sebe, když jsem se svlékla. Posadila jsem se do postele, zapnula plazmovku, protože jsem si ještě chtěla sníst svůj ovocný košík.

Zároveň mě to někdy mezi borůvkami a mandarinkami začínalo nahlodávat… Myslím tím Edwardovy kecy v kleci o upírech. Berme v potaz to, že jeho duhovky mají nepřirozenou barvu, no, to vlasy a jejich postavení na hlavě v podstatě taky. Je šíleně studený a jeho kůže je jak ocel potažená saténem. Taky vrčí. Ale pro to všechno se dá najít zcela logické vysvětlení. Třeba radiace nebo hodně, ale vážně hodně divná genetická porucha. S těmihle myšlenkami jsem usnula a díky tomu se mi v noci zdál celkem děsivý sen. Edward si v něm svlékl tričko a já zjistila, že mu z hrudě trčí třetí ruka. Pak řekl, že je dítě Černobylu… No, sen k nezaplacení. To mám z těch jeho pitomých pohádek. Kdyby mi neblbnul hlavu, tak jsem se mohla vyspat v klidu. Ovšem sladké probuzení to celkem kompenzovalo a já mu to hned byla schopná prominout.

„Dobré ráno, krásko,“ zašeptal a moji tvář ovál jeho ledový dech alias reklama na Winterfresh.

„Nazdar,“ zamumlala jsem, protáhla se a zazívala si do dlaně, zatímco jsem se snažila rozlepit oči. Když se mi to konečně podařilo a zaostřila jsem, Edward měl svůj božský obličej deset centimetrů od mého.

„No, ty jsi teda milá,“ poznamenal a stáhnul obočí. Obrátila jsem oči v sloup. Jak chce. Zavěsila jsem mu ruce kolem krku a sladce se usmála.

„Krásné, krásné, nejkrásnější ráno můj heboučký, zrzavý, slaďoučký medvídku,“ protáhla jsem a on se zděsil.

„Heboučký medvídek… Tak mám pocit, že radši zůstaneme u nazdar,“ uznal a já se usmála.

„Miluju tě,“ připomněla jsem mu.

„Mnohem lepší,“ podotknul a políbil mě. Jazykem se chtěl nakvartýrovat do mých úst, ale nedovolila jsem mu to. Jediná nevýhoda probuzení vedle přítele – chce vás hned oblizovat. Aspoň moji poslední ano. Ale já bych si ještě ráda vyčistila zuby, protože on to má evidentně podle omamující vůně už za sebou.

Znovu se na mě natlačil celým tělem a jazykem mi přejížděl po rtech. Začala jsem ho odstrkovat.

„Co děláš, ty moje heboučká kočičko?“ zasyčel a stisknul mi stehno, když dlaní po vnitřní straně mířil k mému rozpálenému klínu.

„Hele, vtipné je to jen u mě. U tebe je to děsivé!“

„Ale melounku…“

„Edwarde!“ utnula jsem ho a shodila ho ze sebe. Lehl si vedle mě a opřel se o loket.

„Dobře. Hra končí,“ souhlasil a zase se mi prsty začal dobývat do mého těla a jazykem mi přejížděl po spodním rtu.

„Ne! Ne! Ne!“ opakovala jsem panicky a plazila se pryč. Na konci obrovské postele, když jsem už skoro vyhrála, mě chytil za boky a přitáhl mě zpět, a to na svoje tělo. „Můžu se, prosím, vysprchovat a vyčistit si zuby?“ chtěla jsem vědět a kladla důraz na to prosím.

„Možná, ale chci něco za to. Provedeme výměnu. Ty půjdeš do sprchy, a potom...,“ řekl nahlas, a pak mi přitiskl rty na ucho a pošeptal mi, co mu pak udělám. Divila jsem se, když to zašeptal, že mi to nebylo jasné hned. Chlap. Co by asi chtěl jiného? To abych si vyčistila zuby potom znova, což mi připadá zbytečné, protože jsem praktická a chci šetřit zubní pastou. Posadila jsem se na něm a přetočila se tak, abych byla tváří k němu. Chtěla jsem mu stáhnout trenky, ale chytil mě za ruce.

„Počkej! Zapomněla si na něco důležitého,“ oznámil mi. Zmateně jsem k němu zvedla oči. Chce, abych ho popatlala šlehačkou? „Tvoje skála,“ vysvětlil.

„No, jasně. Jak bych mohla zapomenout na balvan od mého přítele?“ zeptala jsem se řečnicky a bouchnula se do čela. Sebrala jsem z pelesti krátký, saténový župan a zavázala si ho v pase.

„Ty nejdeš se mnou?“ chtěla jsem vědět, když zůstal ležet v posteli s rukou za hlavou. Bože, on byl kus.

„Nemůžu,“ odpověděl a kývnul k zataženým závěsům. Z mezery unikalo pár paprsků světla. To je ale blbá hra. Zakroutila jsem nad tím hlavou a nechala to být, protože jsem chtěla vidět, co v noci zchrastil. Vyběhla jsem ze dveří po špičkách pět metrů k oknu, které bylo taky zatažené, což nebývá. Se širokým, posměšným úsměvem jsem vzala za obě části těžkého závěsu a roztáhla je od sebe.

Vyvalila jsem oči a ústa se mi otevřely dokořán. Nebyla jsem schopná slova a ještě dobrou chvíli jsem měla v hlavě vygumováno a jen si měřila úzkou, ale parádně vysokou skálu, která svým vrcholkem sahala až do třetího patra. Byla přímo před oknem a bránila slunečnímu svitu, aby pronikl na chodbu. Přesně, jak to chtěl ten král v pohádce – aby mu nepražilo slunce do oken.

„Co to, kurva…,“ zamumlala jsem do ztracena a stále s ústy dokořán jsem si prohlížela obrovské srdce, ve kterém bylo precizně vyryto Edwardovým elegantním písmem – Edward + Bella = Láska nebeská.

Jako v mrákotách jsem se vrátila do ložnice a nasucho polkla. Edward se na mě provinile podíval.

„Jak si to sem dostal?“ zeptala jsem se, protože tohle by musel odvézt kamion. Nebo možná dva nákladní vagóny.

„No, na zádech. Přemýšlel jsem, že si ještě seženu jednoho upíra, kterých je v Itálii požehnaně, ale nakonec jsem to utáhnul sám.“

„Kdes to vzal?“

„V Alpách.“

„Jak jsi to…“

„Praštil jsem pěstí na kraji skály a tenhle kus se zbortil. Dole jsem ho chytil do náručí, aby se náhodou nerozlomil, až by dopadnul na zem. Chtěla si skálu a ne štěrk,“ vysvětloval a já měla během toho zase otevřená ústa, co tvořila malé o.

Je to cvok. Můj přítel je blázen. Smutné. Hrozné.

Podívala jsem se na něj a soucitně si ho změřila.

„Nereaguješ na to tak, jak bych čekal. Ale ty jsi zvláštní, takže bych se nejspíš neměl divit…“

„To bude dobré, Edwarde,“ řekla jsem a posadila se vedle něj. Pohladila jsem ho po hlavě.

„Co?“

„Zvládneme to spolu. Možná je to schizofrenie,“ uvažovala jsem a zahleděla se přemýšlivě do stropu. Edward zavrčel a se mnou to trhlo. Zase si hrál na vibrátor, když se mu rozechvělo tělo a zčernaly mu oči.

„Bello, ty jsi neuvěřitelná,“ řekl a tentokrát mi to vyčetl. „Máš, mimochodem, nějaké další přání?“ vybafl a postavil se vedle postele. Ruce si dal vbok a čekal, co mu povím.

„Teď mě zrovna nic nenapadá, protože nejsi čaroděj, Harry,“ vysvětlila jsem. Všechna přání, co mi totiž vytanula v mysli, porušovala fyzikální zákony.

„Dobře. Tak budu mít přání já,“ rozhodnul. Už jsem chtěla opáčit, že já nejsem Aladin a ani upír, ale předběhnul mě. Vyškubnul si z hlavy jeden jediný bronzový vlas a podal mi ho.

„Vlas děda vševěda?“ hlesla jsem a zírala na něj.

„Chci, abys ho do večera přestřihla. Čímkoliv chceš. Jen jedinou věc máš zakázanou, a to oheň. Nesmíš ho nad něj dát, protože okamžitě shoří,“ varoval mě.

„To myslíš vážně?“

„Myslím,“ souhlasil a políbil mě na čelo. Odkráčel pryč a já zůstala civět na ten jeho vlas. Pokývala jsem hlavou a protáčela si oči pro sebe. No, zvědavost mi nedala. Přeběhla jsem k tašce, rozepnula zip a celou ji ve spěchu vysypala na zem. Našla jsem kožený penál s manikúrou a vytáhla z něj nůžky. Chytila jsem vlas do ukazováku a palce a hned na to se octl mezi ostřím nůžek. Střihla jsem, ale nedokázala jsem obě poloviny nůžek zase protnout a spojit. Na vlasu se zastavily a já vytřeštila oči. Zapřela jsem se do toho oběma rukama a prskala jsem úsilím. Nic. Ne! Ne! Ne! Na tohle já přijdu. Třeba Head and shoulders vážně funguje a zanechává vaše vlasy skutečně krásné. Nehodlala jsem se s tím smířit, že ten vlas je nezničitelný superhrdina.

 

Vyběhla jsem na zahradu a sháněla dvorního zahradníka s Edwardovým vlasem v ruce.

„Alejandro!“ zavolala jsem na něj a chystala se přeskočit živý plot.

„Neskákej přes… to,“ dořekl rezignovaně, když jsem ho přeskočila a běžela k němu.

„Nemáš tu zahradní nůžky?“ zeptala jsem se a rozhlížela se po nich. „Á, támhle jsou!“ křikla jsem nedočkavě a natáhla se po velkých, železných klepetech, co s nimi stříhá živý plot. Zopakovala jsem proces, který jsem provedla v pokoji, ale zase nic a já začínala podléhat panice.

„Ukaž! Akorát si něco uděláš!“ přerušil moje snažení Alejandro a natáhl se po tom. Převzal to do svých rukou a zvedl obočí, když viděl, co se to snažím přestřihnout.

„To je lanko. Hodně tenké, měděné lanko,“ zalhala jsem. Nedůvěřivě pokýval hlavou, no, zapřel se rukama o obě strany nůžek. Zase nic.

„To je hodně kvalitní… lanko,“ vyprsknul, když se mu zatnuly všechny ty obrovské svaly na rukou. „To nejde,“ konstatoval.

„Co sekyra?“ navrhla jsem.

„Proč to chceš tak přestřihnout?“ zeptal se podezřívavě.

„Jen něco testuji. V obchodě říkali, že je to vážně pevné, ale radši se o tom chci přesvědčit,“ improvizovala jsem.

 

Následovalo ještě několik pokusů o to přestřihnout ho. Včetně pokládání vlasu na špalek a následná zkouška se sekyrou.

Potom jsem se už beznadějně zhroutila v kuchyni na židli, když jsem do něj mlátila sekáčkem na maso a roztřásla se, protože mě začal zaplavovat pocit, že můj Edward netrpí schizofrenií a celou dobu mluví pravdu.

Zapálila jsem svíčku a s rukou nešťastně pod bradou jsem se k plamenu přibližovala s tím vlasem. Normální vlas by už dávno shořel a vydával nechutný zápach, ale dokud jsem tenhle vlas nestrčila přímo do plamene, nic s ním nebylo. Vznítil se, jako kdyby byl politý benzínem, a já ho rychle pustila. Šokovaně jsem se dívala na místo, kde zmizel.

Vykuleně jsem vstala a nabourala zády do lednice. Vykřikla jsem a otočila se na ni, abych zjistila, že je to vážně jen lednice a nechce mě sežrat.

Ani jsem nesfoukla svíčku a běžela do ložnice, kde jsem za sebou přibouchla dveře a vydýchávala to. Rozešla jsem se k závěsům, abych je roztáhla. Měla jsem totiž zvláštní pocit, že mě teď sluneční paprsky ochrání. Jenže už jich bylo krutě málo – slunce zacházelo a horizont nabyl rudou barvu.

Posadila jsem se na balkóně na lehátko a čekala, až se setmí. Čekala jsem na svého medvídka, který není tak docela medvídek, ale… Ne. Vždyť to neexistuje.

„Vypadáš zkroušeně,“ konstatoval Edward opatrně a já nadskočila. Zvedla jsem pohled a on stál přede mnou v celé své kráse.

„Ty!“ štěkla jsem a ukázala na něj prstem. Vyskočila jsem ze sedu, abych mu pořádně viděla do tváře.

„Co já?“ chtěl vědět. Pořád to byl Edward. Ten andělský obličej, husté řasy, hranaté čelisti… Viděla jsem ho pořád stejně. A stále se na mě díval upřímnýma, zlatýma očima, ve kterých jsem viděla celý svůj svět.

Přešla jsem k němu a natáhla mu facku. Bolestivě jsem si protahovala dlaň, zatímco on si mě zmateně prohlížel. Ani si netřel tvář a neměl tam červený flek.

„Za co to bylo?“ chtěl vědět. No, to jsem sama nevěděla. Byla to spontánní reakce. Prostě jsem měla potřebu ho zmlátit za to, že vůbec existuje.

„To bylo za to, že jsi zničil můj racionální a v mezích normální svět!“ štěkala jsem. Byla jsem na něj naštvaná, že mi rozbil tu ideu, že svět obývají jen lidé, a že jsme si všichni rovni. Jasně, byli tu krásní, oškliví, tlustí, hubení, chytří, debilní, bohatí, chudí, cholerici, flegmatici, a tak dále, a tak dále, ale pořád jsme byli všichni lidé se stejnými právy a stejným, bijícím srdcem. Bylo to pro mě obrovské zklamání, že moje představa ale je vážně jen představa a Všeobecná deklarace lidských práv Edwarda nezahrnuje. Jeho druh se zdržel hlasování.

Podle scénáře bych měla utíkat pryč a prosit ho o život, ale já toho chlapa milovala. Byl se mnou přece pořád sám a choval se ke mně jako k jeho princezně – jako k jeho milované. Nikdy mi nic neprovedl – kromě toho opomenutí svého jména – a chtěl mě na rukou nosit. Nešlo to. Nešlo se ho bát. Přišlo by mi to hloupé a šílené.

„Promiň,“ hlesl a pozoroval mě trochu vystrašeně. Držel si odstup.

„Nemáš zač. Chci říct – v pořádku,“ opravila jsem se. „Už mi dlužíš usmiřovací sex rovnou třikrát!“

„No, klidně stokrát,“ odpověděl. „Klidně křič, jestli to potřebuješ,“ šeptl opatrně. Zvedla jsem obočí a potom zakoulela očima. Dala jsem ruce do vzduchu – zvedla je do úrovně své hlavy a začala poskakovat na místě a točit se dokola. Afektovaně jsem ze sebe vydávala – ááá. Po chvíli jsem přestala, protože jsem si akorát připadala jako idiot.

„Nepomáhá to,“ uzavřela jsem to. Tentokrát měl ústa dokořán Edward. Když jsem luskla prsty, probudil se.

„Tak můžeš utíkat,“ navrhnul. Otráveně jsem se podívala k proskleným dveřím.

„Sportovat večer není dobré. Navíc jsem jedla,“ odvětila jsem.

„Našel jsem si tu nejúžasnější ženskou na světě,“ zašeptal vykuleně.

„A já si našla u… upíra,“ vydechla jsem ztěžka. „Tak nevím, kdo je na tom líp.“


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toskánské prázdniny - 13. kapitola:

 1 2 3 4 5   Další »
48. Wera
18.10.2012 [21:02]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

47. kiki1
31.08.2012 [21:45]

kiki1Super, zase jsem se tlemila jak zhulená když se snažila přestřihnout ten vlas Emoticon Prostě bezkonkurenční a dokonalý Emoticon Emoticon Emoticon

46. Emet
31.08.2012 [15:13]

EmetDokonalé a perfektní... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.08.2012 [21:00]

VeubellaPane bože, to bylo naprosto dokonalé! Divím se, že se Edward z Belly ještě nezbláznil. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

44. Ceola
12.08.2012 [20:43]

Luxusní! :DD Já se tak nasmála Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

09.08.2012 [19:31]

BellaSetTak jsem zpátky z dovolené a hned se vrhám na mé oblíbené povídky... Emoticon
Konečně si Bella přiznala pravdu. Ale že jí to Edward dokáže vlasem... to mě nenapadlo ani v nejmenším. Emoticon No, přišla na to, neděsí ji to, takže je to vlastně totálně perfektní! Emoticon Můžu se tak mimochodem zeptat, kolik u téhle povídky plánuješ kapitol? Já jen, jestli se blíží konec, nebo nastane nějaký problém, a tak. Mimoto, budou tam i Cullenovi? Emoticon
Kapitola parádní. Jako vždy. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

42. DAlice
04.08.2012 [15:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

41. ???
02.08.2012 [19:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.08.2012 [20:52]

daslli141Tak to bolo super... teším sa na nasledujúcu kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.08.2012 [13:28]

MaryAngelpriznam sa ti, ze v poviedkach velmi neoblubujem tie casti, ked Edward Belle povie, ze je upir - nastanu zmatky, hysteria a ja by som tieto kapitoly najradsej preskocila. U teba? Hoho - prekvapenie. Neskutocne sa mi paci, ze napriek tomu, kolko poviedok si uz napisala, vzdy vymyslis originalnu reakciu Belly na tuto news. Pri WTF to bolo napisane dokonale, a ja som si ani nemyslela, ze sa to da vymysliet krajsi sposob. Teraz, pri TP Edward to Belle povedal viac menej hned, len mu neverila - takze to cele vypalilo super. Naozaj kraasa Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
btw. gratulujem k umiestneniu TP a P Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!