Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together Forever - Prolog

4.volterravamp-Knihy


Together Forever - PrologAlicejazz si tuto povídku vybrala a je zde. Zatím sice jen prolog, ale příběh bude určitě pokračovat.
Děj se odehrává v době kdy Bells otěhotněla. Ed zareagoval stejně, ale Bell se nevrhne Rosalii do náruče. Uteče. Jak si bude vést a co vše zažije si, však budete muset přečíst…

Pohled Isabelly Marie Swan Cullen

Probudila jsem se do krásného rána. Slunce mi svými paprsky zářilo na obličej a bylo slyšet šumění moře. Usmála jsem se.

Ale něco mi tu chybělo. Rychle jsem se otočila a spatřila volné místo po Edwardovi. Nebyl tu. Rychle jsem se zvedla, ale můj žaludek se protočil. Vstala jsem a utíkala na záchod.

Klekla jsem si k záchodu a zvracela. Bylo mi opravdu špatně, hodně špatně...

Když jsem byla hotová, pomalu jsem vstala a došla k umyvadlu. Vyčistila jsem si zuby a vypláchla pusu. Nakonec jsem se vydala do kuchyně. Nalila jsem si sklenku čisté vody a naráz ji vypila. Tentokrát se mi žaludek neobrátil a já si myslela, že je to kvůli tomu, že už v sobě nic nemám. Unaveně jsem se vydala zpět do ložnice. To nám to ráno krásně začíná. Když jsem vešla do mé a Edwardovi ložnice, všimla jsem si lístečku, ležícího na jeho polštáři.

Vlezla jsem do postele a natáhla se pro něj. Nebyl to dopis na rozloučenou jako tenkrát, ale vzkaz.

 

Bellinko,

šel jsem na lov. Dlouho bych už nevydržel a nevím, co budeš chtít dělat. Doufám, že se neprobudíš dříve, než budu doma, ale kdyby přece, máš tu tento lísteček, kterého si snad všimneš. Miluji tě, Bells.

Edward

 

Usmála jsem se. Šel jen na lov. V tom případě mohu opět spát. Jsem dnes nějaká unavená...

Pomalu mě obklopila snová temnota a já ucítila, že na scénu, přichází sen...

 

Na naší louce ve Forks, seděla dívka. Ne, upírka. Její tělo zářilo odrážejícími slunečními paprsky.  Pomalu jsem se k ní přiblížila.

Najednou jsem se zarazila. Z lesa vyběhl Edward. V ruce držel holčičku, která se nádherně usmívala. Oba dva si sedli k té upírce a Edward ji políbil.

Zabolelo mě u srdce. Neviděl mě a navíc líbal nějakou jinou. Jak jsem si vždy myslela. Dal se k upírce. Přešla jsem před ně a zarazila se. Ta upírka měla mé rysy. Byla jsem to já...

 

Probudila jsem se. Byl to překrásný sen. Ucítila jsem vedle sebe Edwarda. Přitulila jsem se k němu a hledala jeho rty. Nesvítilo na něj slunce, a tak jsem na něj moc dobře neviděla. Ještě k tomu nejspíš zatáhl žaluzie, takže tma jako v pytli.

Konečně jsem uctila jeho rty na mých. Do tohoto polibku jsme toho oba vložili nemožné. Vášeň, lásku, stýskání... Po chvíli se ode mě odtáhl a zářivě se na mě usmál. Pak promluvil.

„Nejspíš budu chodit na lov, častěji protože to přivítání stojí za to! Mimochodem, udělal jsem ti snídani. Vajíčka.“ Podal mi tác plný vajec. Zářivě jsem se na něj usmála a pustila se do toho.

Bylo to vynikající. Trochu soli a nějaké koření. Nevěděla jsem jaké, ale bylo mi to jedno. S  vervou jsem to nakonec vše snědla.

„Děkuju.“

„Nemáš zač, lásko,“ řekl a objal. Jeho rty jsem ucítila na svých vlasech. Usmála jsem se a obmotala mu ruce kolem krku. Budu ho navždy milovat.

Najednou se mi opět obrátil žaludek. Vykroutila jsem se mu a nechala ho s nechápavým výrazem v naší ložnici. Já jsem utíkala do koupelny. Nahnula jsem se nad záchod. Zvracela jsem několik minut a přitom mi někdo držel vlasy. Bylo mi jasné, že je to Edward.

Konečně to vypadalo, že je můj žaludek prázdný. Vstala jsem a došla k umývadlu, kde jsem si umyla pusu a vypláchla si ji. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem kruhy pod očima a má tvář měla nepřirozený odstín.

Otočila jsem se a loudavě se vydala do ložnice. Na cestě jsem se však zarazila. V mé mysli se odehrával boj mezi logikou a realitou. K tomu všemu se to snažil pochopit můj mozek…

V poslední době jsem citlivější. Co sním, vyzvracím. Cítím se plnější. Pořád spím… a… a měsíčky se mi zpozdily.

Zatraceně! To není možný! Já nemohu být… Nemohu být těhotná… Upíři přece nemůžou mít potomky! O tom by musel vědět Carlisle anebo by o tom musel něco číst. To není možné…

Probrala jsem se ze svého transu. Edward stál přede mnou a držel mě za ramena. V jeho obličeji se zračil nechápavý výraz. Nic jsem neřekla a vydala jsem se do ložnice. Chtěl jít se mnou, ale já mu jen zakroucení hlavy naznačila, že se mnou tam nepůjde. Zamkla jsem za sebou a vydala se ke svému kufru. Našla jsem tam těhotenský test a rozhodla se ho udělat.

Vydala jsem se zpět do koupelny a své lásce nic neřekla. Ani do koupelny jsem ho nepustila…

Po chvíli

Pozitivní. Test vyšel pozitivně. Jsem těhotná. Zalapala jsem po dechu a došla k zrcadlu. Vyhrnula jsem si svou hedvábnou košilku a podívala se na vypouklinu na svém bříšku. Lehce jsem ji pohladila.

Jsem těhotná. Budu mít miminko. Ach… Já budu matkou. A Edward otcem! Zářila jsem štěstím. Nic lepšího se mi nemohlo stát. Upravila jsem si košilku a vydala se říct tu novinu Edwardovi. Hned jak jsem za sebou zavřela, zarazila jsem se.

Edward ztuhle stál s mobilem v ruce. Jeho oči se upíraly na mé vystouplé břicho. Pak se začaly vpíjet do mých očí.

„Je to pravda?“

„Co?“ zeptala jsem se.

„Jsi těhotná?“

„Ano, Edwarde, čekám tvé dítě,“ zdůraznila jsem slova ano a tvé dítě. Zasténal a mně se s tím zvukem vrazilo do srdce několik šípů. Nebylo to zasténání štěstí, ale bolesti. Do očí se mi vhrnuly slzy. Okamžitě si toho všiml a byl u mě.

„Bolí tě to, lásko? Neboj se, jedeme domů. Carlisle se o to postará. Dá to pryč. Budeme zase šťastní.“ Zděšeně jsem se na něj koukla a vytrhla se z jeho rukou.

„Jak o našem miminku můžeš mluvit jako, že je to to?! Je to bytost! A rozhodně se mu nic nestane! Já si ho nechám.“

„Ale, Bells. Mluví za tebe rozlícené hormony,“ řekl a opět se ke mně přiblížil s rukama zvednutýma, aby mě mohl obejmout. Já se však na něj neústupně podívala a jeho ruce setřásla.

„Ne, Edwarde. Za mne nemluví mé hormony, ale láska k tomu, co nosím ve svém lůnu. K mému děťátku.  A já si myslela, že ho chceš i ty. Že budeš rád. Mezitím však toužíš jen potom, aby bylo zabito.“ Nenávistně jsem se na něj dívala. Já nic svému dítěti neudělám. Ne!

„Dobrá. Půjdu nandat všechny kufry do lodi.“ Otočil se a odcházel. Pak se však ještě otočil a ustaraným tónem promluvil.

„Ještě si o tom promluvíme, Bell.“

Já si však už nepopovídám o tom, zda bude mé dítě žít. Ne. Já ho ochráním, jakože se Isabella Marie Swan Cullen jmenuji.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Together Forever - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!