Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 29. kapitola

15.02.2010 (14:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1581×

Druhý den za mnou přišel Nick.

„Bello, my jsme přemýšleli a napadlo nás jet do Forks,“ oznámil mi a já se zarazila.

„To nejde a ty to víš,“ zarazila jsem ho.

„Bello, oni mi to dali rozkazem a já ho musím splnit. Prostě jedeme do Forks a tečka,“ řekl mi rozčileně.

„Tam hrozí, že je potkáme,“ upozornila jsem ho a on kývl.

„Oni to ví, ale dle všeho tomu chtějí nechat volný průběh,“ oznámil mi a odešel z pokoje. Jakmile odešel, přišla za mnou Jane.

„Ahoj, jak ses vyspala?“ zeptala se mě hned.

„Skvěle,“ řekla jsem jí a ona se na mě usmála.

„Už o tom víš?“ zeptala se mě.

„Ano, byl tu před chvílí. Já tam, ale nepojedu!“ namítla jsem, ale ona jen kroutila hlavou.

„Bello, musíme je poslechnout!“ Zareagovala naštvaně.

„Omyl, vy je musíte poslechnout! Já nejsem v žádné gardě!“ vyjela jsem na ni a pokojem se rozlehl pláč dvojčat. Okamžitě jsem si vzala Lily a Jane Daniela.

„Asi budou mít hlad,“ ozvala se Jane. Do pokoje najednou přišel Alec s Demetrim.

„Už neseme papu,“ oznámil nám Alec a každé dal lahvičku.

„Dík,“ zašeptala jsem a vzala jsem si ji. S úsměvem jsem začala krmit toho mého broučka.

„Změnil datum odjezdu,“ oznámil mi najednou Alec.

„Cože?“ zeptala jsem se ho vyděšeně.

„Ve Volteře není bezpečno,“ ozval se Nick, který najednou přišel do pokoje.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jich.

„Rumuni chtějí zase trůn a my se musíme bránit, kvůli tomu jsme s Arem ujednali rychlý odjezd,“ oznámil mi.

„Kdy jedeme?“ zeptala jsem se ho hned.

„Za dva dny, poletíme soukromým letadlem do Seattlu a hned potom do tvého domu,“ oznámil mi a já kývla.

„Má cenu protestovat?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, nemá,“ řekl mi s úsměvem a odešel z pokoje. Jane mi pomohla děti přebalit a převléct. Hned potom jsme vyrazili na prohlídku hradem. Děti se zkoumavě dívaly kolem sebe a usmívaly se jako dvě sluníčka.

„Ty jsou nádherné. Jak se jmenují?“ zeptala se mě jedna holka.

„Tohle je naše recepční Gianna,“ řekla mi Jane.

„Isabella,“ řekla jsem jí a podala jí ruku.

„Máte moc nádherné děti,“ řekla mi a okouzleně je sledovala.

„Chtěla by sis je pochovat?“ nabídla jsem jí a ona se na mě překvapeně podívala.

„Mohla bych?“ ptala se mě, jen jsem kývla a dala jí do náručí Lily.

„Ta je tak nádherná,“ začala se nad ní rozplývat.

„Děkuji,“ řekla jsem jen a sledovala je. Po pár minutách si vzala Daniela a mě vrátila Lily.

„Gianno, ty nemáš co na práci?“ rozezněl se ženský hlas chodbou.

„Samozřejmě, že mám. Děkuji a nashledanou,“ řekla nám v rychlosti. Daniela dala Jane a odběhla zpět na recepci. Ta upírka se k nám přibližovala.

„Ty jsi ta Isabella, že?“ zeptala se mě naštvaně.

„Ano a ty jsi?“ zeptala jsme se jí.

„Rixa, snoubenka Nicka,“ řekla mi a rozzlobeně se na mě podívala.

„Nick už ženatý je,“ připomněla jsem jí.

„To ano, s tou děvkou Lanou. Už pracuji na tom, aby byl sňatek prohlášen za neplatný a já si ho tak mohla vzít,“ řekla mi a usmála se.

„To je zajímavé, protože Lana není děvka. Nejsi jí ty?“ zeptala jsem se a jí se v očích zablýsklo.

„Nedovoluj si mě urážet, nicko!“ vyjekla a chtěla po mě skočit.

„Rixo, přestaň!“ ozval se rozčilený hlas Nicka. Ona se okamžitě uklidnila.

„Lásko, ona mě uráží!“ hned žalovala, ale on ji s úsměvem sledoval.

„Nikdy mi neříkej lásko, nejsem tvůj!“ okřikl ji a ona se zarazila.

„Budeme se brát, ne? Naši otcové nás zasnoubili. Tvůj sňatek s Lanou bude prohlášený za neplatný,“ oznámila mu s úsměvem.

„To by jsi neudělala,“ zašeptal, ale ona ho s úsměvem pozorovala.

„Udělala, miluji tě a ty mě budeš taky!“ řekla mu a šla k němu.

„Na to zapomeň, za dva dny s Bellou a dětmi odjíždíme, smiř se s tím, že jsi prohrála,“ poradil jí, ale ona zuřivě kroutila hlvou.

„Na to zapomeň, nenechám tě odjet!“ vykřikla a chtěla ho obejmout. On ji od sebe zhnuseně odstrčil.

„Nedotýkej se mě a najdi si vlastního chlapa!“ poradil jí a ona naštvaně odešla.

„Budou z toho problémy?“ zeptala jsem se ho.

„Ne. Její táta jí má plné zuby a její ochranka taky, problémy nebudou,“ ujistil mě a společně s námi šel do mých pokojů.

„Možná by jsi mohla začít balit,“ navrhl mi a já se na něj překvapeně podívala.

„No, odjíždíme zítra odpoledne a ty tu máš docela hodně věcí,“ oznámil mi.

„Nemám,“ namítla jsem, ale on jen kývl. Zavedl mě do pokoje, který byl spojený s tím mým.

„Tohle všechno je tvoje,“ oznámil mi a já se na něj překvapeně podívala.

„To není možné,“ zašeptala jsem, ale on kývl.

„Mimochodem Demetri a Alec již vyrazili do Forks, aby tam všechno připravili. My za nimi pojedeme zítra, ano?“ zeptal se mě a já kývla. Hned potom odešel a já se začala věnovat dětem.

„Jsi připravená jet do města, kde to všechno začalo?“ zeptala se mě Jane.

„Ne, ale to nebudu nikdy,“ přiznala jsem se a ona přikývla. Po zbytek dopoledne jsme si spolu povídaly a večer jsme se dívali na filmy i s Nickem. Následující den byl docela hektický. Museli jsme se sbalit a hlavně se při tom starat i o děti. Měla jsem to štěstí, že mi pomáhala Jane, protože bych to bez ní nezvládala.

„Připravené?“ vstoupil do pokoje Nick.

„Ano,“ odpověděla Jane a vzala do náruče Daniela. Já vzala Lily a společně s Nickem jsme vyšli z pokoje. Venku na nás čekal Aro.

„Isabello, my se moc omlouváme za všechno, co jsme ti udělali. Vím, že to nic neomluví, ale Nick má u sebe krabičku poslední záchrany,“ oznámil mi a já kývla. Hned potom jsme nasedli do limuzíny a vyjeli jsme na letiště. Naštěstí již byl podvečer a kvůli tomu jistější. Na letišti jsme nastoupili do soukromého letadla a to se o chvilku později vzneslo do vzduchu. Cesta do Seattlu nebyla zrovna nejkratší, a proto jsem si během ní stihla zdřímnout. O pár hodin později jsme již přistávali v Seattlu. Na letišti na nás na ranveji čekala limuzína.
„Ten dům je nádherný, trošku jsme ho upravili,“ hlásil hned Demetri a já jsem kývla.

„Můžeme?“ zeptal se mě Nick a já jsem kývla. Nasedli jsme do auta a vyjeli do města, kde vše začalo.

„Bell, jsi v pořádku?“ strachovala se Jane a já jsme trhaně kývla.

„Prostě se bojím,“ řekla jsem jí a ona se na mě povzbudivě usmála. O pár minut později jsme již odbočovali na cestu k domu. Ten byl naprosto jiný než, jak jsem si ho pamatovala.

„Dali jsme si na tom záležet,“ řekl mi s úsměvem Alec a já kývla.

Jane

Brácha Belle říkal, co všechno předělali. Já je chvilku poslouchala, ale potom mě zarazil nehorázný smrad.

„Co je to?“zeptala jsem se Nicka.
„Vlci,“ řekl mi a podíval se na Bellu, která měl v očích strach.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 29. kapitola: