Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 19.kapitola

Adioma


To, co byste nikdy nečekali 19.kapitolaDalší díl. Strašně se omlouvám za to, co jsem udělala. Moc se omlouvám. Odpust´te mi to. Prosím o komentíky! Díkes, Adioma.

Za pár hodin jsme již přistávali na letišti.

„Můžeme?“ zeptala se mě Lana.

„Ne, ale musíme.“ oznámila jsem jí a ona jen kývla. Společně jsme se vydali napříč letičtní halou. Venku na nás čekala auta.

„Já pojedu první, abychom tam trefili.“ oznámila jsem jim a oni kývli. Kufr jsem dala do kufru a sedla jsem si do auta. A po pár vteřinách jsem již v rychlosti vyjížděla z místa a ostatní mě následovali. Naší jízdou jsme brzy opouštěli Seattle a jeli po dálnici do Forks. Po chvilce mi zazvonil telefon.

„Isabell.“ řekla jsem jen.

„Co bys řekla závodům?“ ptal se Joe.

„Nevíš, kam jet.“ upozornila jsem ho.

„Pravda, lae příště si je dáme.“ upozornil mě a telefon položil. Musela jsem se nad ním jen usmát, protože nic jiného v tu chvíli udělat nešlo. Po asi hodině jsme již odbočovali na příjezdovou cestu k mému domu a během chvilky jsme u něj již parkovali.

„Máš krásný dům.“ oznámila mi Lana, jakmile jsem vystoupila.

„Mohla bys ho trochu upravit.“ navrhla jsem jí a ona s úsměvem přikývla.

„Půjdem dovnitř, ne?“ zeptal se Nick a my kývli. Já si vyndala z kabelky klíč a šla jsem odemknout.

Hned jsem rozsvítila a najednou byl celý dům místo, kde by jste tmu hledali jen těžko.

„Můžeme se tu rozkoukat?“ zeptala se Alisa.

„Jasně. Jděte.“ vybídla jsem je a oni se rozutekli pryč. Já sama jsem šla do kuchyně, kde jsem se podívala na telefon. Bylo tu asi 20 nepřijatých hovorů. Většina od rodičů, ale taky tu byla i nemocnice. V kuchyni se najednou objevila má rodina.

„Rozebrali jste si pokoje?“ zeptala jsem se a hledala něco k jídlu.

„Jasně, že jo.“ oznámil mi s úsměvem Nick.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Bude 10 ráno.“ oznámila mi Alisa.

„Musíme jet nakoupit.“ oznámila nám Lana, jakmile se podívala do prázdné lednice.

„Dobře. Já si tu vyřídím práci v nemocnici.“ oznámil nám Nick a já na něj vyjeveně koukala.

„No nediv se. Tam jsem dal výpověd´, protože ted´ka budeme tady, a tak jsem přijal místo, co mi nabídli. V New Yorku jusem dal výpověd´.“ oznámil mi.

„To mi říkáš jako až ted´?“ vyjela jsem na něj.

„Nekřič na mě a kdy jsem ti měl říct?“ zeptal se trochu naštvaně.

„Promiň mi to, já jen to jsou ty hormony.“ omluvila jsem se mu a on kýl.

„Chápu tě.“ řekl mi a já kývla.

„Takže jedeme na nákupy?“ zeptala jsem se.

„Jo.“ kývli ostatní a najednou jsme si sedali do mého auta.

„To jedeme všichni?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Jo. Každej jíme rád něco jiného. To nevíš?“ zeptal se naštvaně Joe a já jen kývla. Po chvilce dohadů jsem konečně vyjela k místnímu supermarketu. Joe šel společně s Holly pro košíky. Všichni se na nás vyjeveně koukali. Myslím, že mě dokonce někdo poznal.

„Takže, co potřebujeme?“ zeptal se Joe.

„Zmrzlinu.“ vypálila jsem hned až se na nás několik lidí podívalo.

„Rozdělíme se. Já a Bell půjdeme koupit potraviny co nepatří do mrazáku a vy koupíte ty, co tam patří a hlavně i pití.“ rozhodla Lana a už mu brala košík.

„Jak se cítíš?“ zeptala se mě, když jsem vybírala ovoce.

„Nní to nic dobrýho. Jsem unavená a to jsem 3 dny prospala.“ přiznala jsem se.

„To bude z těch nervů. Doma si lehneš a Nick tě potom prohlídne.“ oznámila mi a já kývla. Jí nemělo cenu odporovat, protože si stejně vždycky prosadí svou. Po pár minutách jsme měli vše, co jsme chtěli, a tak jsme šli k pokladnám, kde na nás čekal Joe a ostatní.

„Máte nakoupeno?“ zeptala se Lana.

„Jo. Bell, vzal jsem ti asi 10 kelímků zmrzliny.“ oznámil mi Joe a já jen s úsměvem kývla. Jakmile jsme zaplatili, odcházeli jsme k autu. Nenou jsem slyšela zalapání po dechu.

„Bello?“ najednou někdo zavolal. Ten hlas zněl jako Charlie. Neotáčela jsem se a dál jsem se věnovala dávání tašek do kufru.

„Znáš ho?“ zašeptal Joe.

„Jo. Je to můj táta, ale já s ním nechci mluvit.“ zašeptala jsem zpět.

„Holky, odvezte košíky a my na vás počkáme.“ řekla Lana a už jsme si sedali do auta.

„Můžeme?“ zeptala jsem se, jakmile jsme všichni seděli v autě.

„Jasně, že jo.“ kývla Lana a já se rychlostí blesku vyřítila z mého místa. U domu už sálo Nickovo auto.

„Jak ses měl?“ ptala se ho Lana, když se objevil, aby nám pomohl s taškami.

„Dobře. Naštěstí jsme nepotkal Carlislea, ale budu jeho zástupce. Ještě dneska tam jedu.“ oznámiů nám a pomohl nám s taškami. Společně jsme si uvařili něco k jídlu a pak jsme si užívali konečně rodinnou idylku, kterou přerušilo zvonění zvonku. Nick se zvedl a šel otevřít.

„Dobrý den, je tu Bella?“ zeptal se hlast Charlieho.

„Ano, pojd´te dál.“ pozval ho Nick a vedl ho k nám. My jsme mu nic neřekli! A sakra.

„A do prkna!“ ujelo Joeovi. Nick ho přivedl mezi nás.

„Dobrý den.“ pozdravili ho, jenom já ne.

„Dobrej. Znám vás?“ zeptal se podezřele.

„Ne, my jsme z New Yorku. Jmenuji se Lana a tohle je můj manžel Nick. Tamhle je Joe, Holly a Alisa. Bellu znáte, že?“ zeptala se mile.

„Jo. Znám. Mohl bych s tebou mluvit?“ zeptal se mě.

„My nemáme o čem mluvit.“ odsekla sem.

„Takhle se mnou mluvit nebudeš. Jsem tvůj otec.“ vykřikl a začal se ke mně přibližovat.

„A co? Já mám novou rodinu a lepší.“ sdělila jsem mu a jemu se na obličeji míhaly různé barvy a najednou stál u mě. „Opovaž se ještě něco takového tvrdit. Jdi se sbalit, budeš bydlet s námi. Zdivočela si.“ vyčetl mi a já mu měla chut´ vlepit facku.

„Já nikam nejdu!“ řekla jsem rozhodně a v tom okamžiku jsem ucítila štípnutí na tváři. Facka! On mi dal facku!

„Pane Swane, myslím, že byste měl odejít.“ upozornil ho Nick.

„Vy byste měli vypadnout. Tohle je Belly dům.“ vyřikl najednou otec.

„Ne, je náš a vy nejste zvaný host. Prosím, odejděte nebo vás k tomu můj syn a mé dcery donutí.“ upozornila ho Lana, ale Charlie se nedal. Ještě mi dal facku a teprve potom odešel. Nick se objevil hned u mě.

„V pořádku?“ ptal se a kontroloval mě.

„Bolí mě hlava a je mi na zvvracení.“ řekla jsem před tím než jsem utekla do koupelny, kde jsem vysypala obsah svého žaludku. Po chvilce dovnitř přišel Nick a bral mě do náruče a položil mě až u mě v pokoji do postele.

„Tady máš nějaké prášky proti bolesti té hlavy a tady něco na žaludek.“ řekl mi a podával mi tabletky.

„Neublíží jim to?“ ptala jsem se starostlivě.

„Ne, jsou neškodné.“ ujistil mě a já je spolkla a zapila vodou.

„Bude se ti chtít spát. Nebraň se tomu.“ upozornil mě a odcházel. Já se přikryla a po chvilce jsem opravdu usnula.



Holly



„Tohle byl její fotr?“ zeptala jsem se, jakmile Bella usnula.

„Jo, už to tak vypadá.“ povzdechla si Lana. „Musíme ji přemluvit k tomu, aby nás napsala do svého rodného listu.“ pronesl Nick a my jen kývli.

„Já jí to navrhnu hned, jak se vzbudí.“ řekla Lana a šla do kuchyně.

„Já už musím vyrazit, mějte se tu a dávejte na ni pozor.“ požádal nás Nick a my kývli. O pár hodin později už Bella scházela po schodech.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„Za ním.“ řekla mi jen a brala si klíčky od auta.

„Sedni si, prohlídnu jestli jsi v pořádku.“ řekl jí Joe a ona si sedla. Po chvilce už zase stála.

„Je v pořádku?“ zeptala jsem se Joea.

„Ano je, ale pro jistotu bych dnes neřídil.“ upozornil ji, ale ona záporně kroutila hlavou.

„No dobře, ale kdybys se necítila dobře, než tam dojedeš, zavolej a my pro tebe dojdeme.“ sdělila jsem jí a ona se na mě vděčně usmála.

 

Bella

Nasedla jsem do svého miláčka a vyjížděla jsem k té osobě, kvůli níž jsem přijela. Po pár minutách jsem parkovala před jejich domem. Byl nádherný, ale ne hezčí než ten můj. Zazvonila jsem, ale nikdo mi otevřít nešel. Po chvilce jsem si otevřela sama a to, co jsem spatřila uvnitř mě ničilo zevnitř. Věci byly přikryté bílými plachtami. Zase mě opustil! Oni všichni! Jsou pryč!

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 19.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!