Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ticho myšlenek - 9. kapitola

50/50

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ticho myšlenek - 9. kapitolaV minulém díle se Cullenovi vydali stopovat cizího upíra. Edward se zastavil u silnice do Port Angeles. Něco se mu nezdálo... Dnes si konečně něco uvědomí.

12.05.2011 (12:00) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3971×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

„Dám ti vědět,“ střelila po mně pohledem. „Edwarde?“ oslovila mě. „Co tě tak na té Belle přitahuje?“

 

„Jak to myslíš – přitahuje?“ ukončil jsem náš tichý rozhovor. Alice odložila časopis.

 

„Pořád na ni zíráš. Od té doby, co se vrátila z Phoenixu, jsi každý den ve škole na obědě koukal jen na ni. Dokonce i při vyučování jsi ji sledoval přes myšlenky ostatních. A to nemluvím o tom, že mi Jazz prozradil, že od té doby, co je ve Forks, ses do školy těšil jako malé dítě na vánoční dárky. Navíc jsi před chvílí požádal Esmé, aby ti přehrála celý její den a k tomu ty tvoje stavy ‚spánku‘, kdy dýcháš jako ona. Plus. Od té doby, co jsi ji poznal, jsi přečetl jen jeden svazek knih a to ten, který ti doporučila. Nepřijde ti to divné?“

 

„Alice, není na tom nic divného. Jen ji neslyším, tak se ji snažím pochopit,“ vysvětlil jsem.

 

„Ne, Edwarde. Tohle tvoje chování není normální. Jsi na ní závislý, je pro tebe jako droga.“

 

„Blbost. Jen mě fascinuje to ticho,“ stál jsem si za svým.

 

„Opravdu? Tak kdy jsi naposledy přečetl během jediné noci dvě knížky? Nebo si pustil Debussyho? Nebo dělal něco, co jsi normálně dělával?“ propalovala mě pohledem. Tohle jsem věděl naprosto přesně… Bylo to před tím, než se Bella vrátila do Forks. „Myslela jsem si to,“ dodala a odešla do svého pokoje. Chtěla využít chvilky, kdy je Jasper na lovu, aby se naložila do vany a poté si udělala manikúru.

 

Opravdu se ze mě stal feťák, jehož drogou je lidská holka? Upíři nemůžou trpět jakoukoliv závislostí. Nejdůležitější věcí pro nás je krev. Jen krev. Žádný drogy. Žádný alkohol. Žádné dívky. Jen krev. Nejsem žádný závislák. Neexistuje žádná závislost na Belle Swanové. Nenacházím se ve stavu, kdy bych ji potřeboval ke své existenci. Jediné, co mě na ní tak přitahuje, je to ticho. Klid. Žádný zvuk. Žádný hlas. Prostě nic, které mi přináší neskutečnou úlevu jako… jako feťákovi droga.

 

Jak se lidé zbavují svých závislostí? Odpíráním… odříkáváním. Musím se zabavit. Fajn, jak že to Alice říkala? Kdy jsem naposledy dělal něco, co jsem dřív normálně dělával? Takže, co jsem dělával? Pohledem jsem přejel po obýváku a zastavil se na nablýskaném křídle mého piána. Ani jsem na to nepomyslel a už jsem seděl před klaviaturou. Položil jsem prsty na klávesy a začal hrát Debussyho. Dlouho jsem ho neslyšel. Soustředil jsem se na všechny tóny, ale po chvilce mě to přestalo bavit. Co jsem dřív dělával??? Hudba. Noty. Akordy. Skladby. Moje skladby. Jo, to je ono, zaradoval jsem se. Složím novou píseň. Ale pro koho? A jakou? Smutnou, nebo veselou? Rychlou, nebo pomalou? Tříčtvrteční takt, nebo dvoušestnáctinový? Largo, nebo presto? Beznadějně jsem si schoval obličej do dlaní. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se jasně uvažovat. Zavřel jsem oči a přemýšlel nad nějakou situací, která by mě mohla inspirovat. Prsty jsem rozložil po klaviatuře a jedním pohybem zmáčkl klávesy pod nimi. Piáno vydalo falešný tón, který mi dozníval v hlavě jako ozvěna. Zaklonil jsem hlavu. Pane Bože, pomoz mi. Co bylo inspirací velikánům jako byli Beethoven, Mozart, či Strauss? Jejich sny, touhy, nesplnitelná a zbožná přání? Co to znamená pro mě? Co je to To, po čem toužím? Je jen jediná věc, kterou chci. Ticho. Sladké, klidné, tiché, mírumilovné…

 

Mé prsty samovolně zmáčkly první klávesy. Zlehka, nesměle a pomalu se po nich svezly a donutily klavír vydat první tóny. Melodie byla jemná. Působila jako balzám. Zopakoval jsem ten takt třikrát po sobě. Jak poznáme ticho? Díky čemu ho dokážeme rozlišit? Další tóny se stávaly hlasitějšími, důraznějšími. Hrál jsem je v rychlejším tempu. A to jen z jediného důvodu. Ticho rozeznáme jen díky zvuku. Díky trvajícímu zvuku. Dlouhému zvuku jako jsou dlouhé kaštanové vlasy, které se u ramen kroutí do neposlušných vln. Díky zvuku – hlasu - který je jako pohlazení po duši. Tak jako je hlas spící dívky s hlubokýma hnědýma očima. Ticho dokáže být i bolestné, jako je smrt rodičů. Stejně tak je konejšivé jako náruč muže, který se snaží svou dívku uklidnit a dopřát jí pocit útěchy. Pocit, že je milovaná. Že je krásná. Že je v bezpečí... Že může snít, zatímco on střeží její klidný spánek. Spánek, který on sám už nikdy nezažije a přesto díky ní má sny. Sny o ní, která se stala jeho jedinou láskou. Sny o jeho vyznání se. Sny o slibu milovat ji až navěky.

 

Navěky bude jeho srdce u ní a on ho nikdy nebude chtít zpět. Protože to není srdce, bez čeho nemůže žít. Ale ona. Ona je ten pravý důvod jeho existence. Ona se nemusí ničeho bát, protože to on ji ochrání. Nedovolí, aby jí někdo ublížil. Protože ona je dar z nebes. Ona je anděl, který nemusí mít strach, protože on je s ní. A nikdy ji neopustí. Nenechá ji odejít. Neboť má tu nejkrásnější duši. Duši, kterou miluje, zbožňuje, a která potřebuje spát. A proto jí říká – zavři oči a nech si zdát krásné sny. Budu tu s tebou a zatímco budeš snít, řeknu ti malé tajemství.

 

Miluji tě od prvního dne, kdy jsem tě uviděl…

 

Nikdy nepochopíš, co pro mě znamenáš…

 

Jsi můj život…

 

Bez tebe, jsem nic…

 

A když tě teď vidím spát, uvědomuji si, že jsi mě zachránila tím, že jsi…

 

Tak spi…

 

Klidně spi…

 

Bello…

 

S hrůzou jsem se opřel o čelo piána. Tohle nemůže být pravda. Nemohl jsem se… zamilovat. Teda… teoreticky mohl, ale ne do ní. Ne do člověka. Ne do někoho, kdo je křehký, jako je ona. S hlasitým klapnutí jsem přibouchl klaviaturu a vydal se do svého pokoje. Chtěl jsem si lehnout na svůj gauč a číst. Prostě dělat cokoliv, co by mě přivedlo na jiné myšlenky. Shakespeare mě vždycky dokázal rozptýlit. Díky němu jsem dokonce dokázal ztlumit ten šum v mé hlavě. Romeo, Julie, Verona , ples… tohle všechno mi pomůže, abych se zbavil té závislosti. Musí mi to pomoct.

 

Když jsem procházel kolem pokoje pro hosty, něco mě donutilo zastavit. Stál jsem před těmi bílými dveřmi a snažil se přemluvit sám sebe, abych odešel pryč. Můj mozek vysílal jasné signály mým nohám, aby se rozešly, ale ty ho ne a ne poslechnout. Jedna moje část vzdorovala. Kázala mému tělu zůstat a chytit za kliku. Pomalu otevřít dveře a vklouznout do pokoje, ve kterém spala ona. Nemohl jsem to udělat a přesto moje ruka svírala mosazné držadlo, které umožňovalo vstup do její ložnice. Bojoval jsem sám s sebou. Ale ten boj byl vyrovnaný, a tak se tato dvě moje já snažila dohodnout.

 

Jen nahlídnu, abych se ujistil, že spí. Blbost. Kdyby nespala její srdce by nebilo tak potichu a pravidelně.

 

Tak se jen ujistím, že je přikrytá a že jí není zima. Je člověk, mohla by onemocnět. Další blbost. V domě se topí a ve všech místnostech je 23° Celsia.

 

Takhle jsem tam stál a neustále se vnitřně hádal, když najednou rytmus jejího srdce poskočil a zrychlil. Slyšel jsem, jak sevřela deku v dlaních. Jak se jí zadrhl dech a z úst jí vyšel tichý výkřik… A pak se odehrálo několik věcí naráz. Alice na mě v myšlenkách křičela.

 

„Udělej to!!!“

 

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly. Opravdu mě dost popohánějí ve psaní. V příští kapitole se dozvíte, co Edward udělal. A pak ke Cullenovým přijede nečekaná návštěva. Hádejte, kdo to asi bude...

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ticho myšlenek - 9. kapitola:

 1
3. Terisekk
10.08.2011 [21:29]

TerisekkAni se nedivím, že Alice na něj křičela, i když jen v myšlenkách. Konečně si Edward uvědomil, co pro něj znamená, a že Bellu miluje. Divím se, že mu to nedošlo dřív, když se stále vnitřně dohaduje. Což se mi hrozně líbí. Možná proto, že to není tak obvyklé?
Příště nás čeká návštěva? První kdo mě napadl byl Tanya s Denalijštími. Nebo záhadný upír? Že by přišel na čumendu, jak se žije u vegetariánů? Emoticon

2. MayaMystery
26.05.2011 [18:49]

MayaMystery Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Lucka002
17.05.2011 [10:49]

Lucka002Tak jo... Raz, dva tři. Nebudu brečet, prostě nebudu! Pozdě... Emoticon
Měla bys vědět, že mě jen tak něco nerozpláče, většinou neprociťuji city osob tak, že bych se dokázala rozplakat nad větami, které pronáší. Nad pocity, které cítí...
Zatím se jen několika autorkám povedlo rozplakat mě, dokázala bych je spočítat na prstech jedné ruky, ale ty mezi nimi máš své jasné místo. Bylo to nádherné, skutečně jsem tu seděla, brečela jako malá holka a modlila jsem se, aby mamka nedorazila do pokojíčku, protože by si myslela, že jsem se musela zbláznit, když tu brečím u počítače... Emoticon
Ze začátku sjem si říkala, že jsi trošku změnila Edwardův pohled. Jeho myšlenky mi nepřišly tak něžné, tak romantické, starostlivé, jak si je k Edwardovi představuji. Skutečně mi to přišlo trošku odlišné od posledních kapitol, ale potom přišel na řadu klavír.
Kdybych neseděla na židli, šla bych jednoznačně do kolen. Inomo, bylo to tak překrásné, že nevím, co bych na to řekla... Asi bych si příště neměla pouštět pomalou a smutnou písničku, až budu číst nějakou povídku, protože i to mělo nejspíš vliv na to, že jsem se rozplakala.
A ne, nemám žádnou depku. Emoticon Ty pocity, kdy přirovnával Bellu k tónům písně, kterou skládal, to bylo neskutečné. Fantastické, dokonalé! U každé kapitolky se už nejspíš opakuji, což mě na jednu stranu velmi mrzí, ale neznám jiná slova, která by dokázala popsat tu nádheru, kterou dokážeš sepsat.
Na závěr bych se chtěla omluvit, že povídku komentuji až teď, ale mám toho poslední dobou nějak moc, že příliš nestíhám. O to víc se však na povídku těším, no, vidíš, jak to potom dopadá! Bulím jak želva, ale velmi spokojená želva... Emoticon Emoticon Emoticon
Kapitola byla úžasná, pocity neskutečné, teď už se moc těším na další kapitolku, kterou jdu hned číst, protože mě zajímá, zda se bude Edík k Bells chovat trochu jinak, když si teď uvědomil, že ji má rád...
No, zkrátka mě zajímá, jak jsi to zamotala. Emoticon Loučím se téměř beze slov, bylo to jednoznačně dokonalé! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře