Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ticho myšlenek - 11. kapitola

25.05.2011 (08:30) • Inoma • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 3994×

Jacob vytáhl z kapsy náramek s přívěskem dřevěného vlka. Vzal  její ruku a připnul jí ho. „Přísahám, že se ještě uvidíme.“ Bella přikývla. Naposledy ji objal a sklonil se k jejímu uchu. „Miluji tě,“ zašeptal. Jejich objetí naposledy zesílilo a poté zmizel ve dveřích.

Jeho vyznání nebylo vyznáním nehynoucí lásky. Bylo to jen konstatování jejich vztahu. Milovali se navzájem. Jako bratr a sestra. Cítil jsem se hloupě. Celou tu dobu jsem si myslel, že Bellu znám. Ale opak byl pravdou. Jediné, co jsem poznal, bylo to, jak se chovala v přítomnosti spolužáků. Ale s ním byla jiná. S ním se smála. Smála se s ním od srdce a oči jí šťastně jiskřily. Kdo by kdy řekl, že ta Bella, kterou jsem znal, bude mít zálibu v motorkách? Nebo, že se vyzná v nářadí? Nebo, že její a Jacobův táta se jim snažili dohodnout svatbu?

Vstal jsem a přesunul se do svého pokoje. Carlisle šel do své pracovny, aby zavolal na sociální odbor, aby si přijeli pro Bellu. V devět měla dorazit nějaká sociální pracovnice, která ji odvede pryč. Cítil jsem se zvláštně prázdný a… smutný. Při tom Bella ještě seděla v naší jídelně a zrovna snídala. Byla mi dopřána poslední hodina její přítomnosti. Ale přesto jsem neměl sílu sejít do přízemí a dívat se na ni. Pozoroval jsem ji přes myšlenky Esmé, ale nevnímal jsem, co naše máma říká, či co si myslí.

Už z dálky jsem slyšel auto, které o pár minut později zastavilo na naší příjezdové cestě. Otevřely se dveře a podpatky dámských lodiček dopadly na štěrk. Žena přicházela k našim dveřím. Všichni, co jsme byli v domě, jsme věděli, že naše návštěva je tady, ale pro udržení lidské masky, Esmé čekala na zvonek. Alice a Jasper odešli do lesa. Jazz se nechtěl vystavovat pokušení.

Naše máma otevřela dveře a zarazila se. Tu ženu znala. Byla to Heather Johnsnová. Jedna z nejlepších sociálních pracovnic v Port Angeles. Esmé s ní ale měla jinou zkušenost. Tato osoba se postarala o to, aby jedna dívka, Nancy, málem přišla o své dítě. Nancy bylo osmnáct, když na ni přišlo anonymní hlášení, že se o jejího ročního syna stará prostitutka a že ona se touto prací taky živí. Sociálka okamžitě malého Bryce odvezla. Nancy hledala právníka, protože chtěla dokázat, že její syn nijak nestrádal. Byla pravda, že pracovala jako lehká dívka, ale o svého syna se vzorně starala a když byla v práci, tak se o něj starala její kamarádka. Nikdy ale její syn nebyl v nebezpečí a nikdy se nestalo, aby byl přítomný při výkonu její práce. Z právního hlediska byla Nancy vzorná matka. Esmé se Nancy ujala, když ji potkala právě v azylovém domě, kde sídlí i bezplatný právník. Naše máma jí pomáhala oblítat úřady a soudy a po nekonečných sedmi týdnech, dostala Nancy svého syna zpátky. Ale Heather Johnsnová se nevzdala a odvolala se u soudu, a tak malého Bryce znovu odvedli. Nancy zůstala v azylovém domě a Esmé jí pomohla najít jinou práci. Za další tři týdny si mohla Nancy svého syna odvézt do nového domova.

„Dobrý den, paní Johnsnová,“ Esmé ji pozdravila.

„Paní Cullenová.“ Heather neskrývala, že jí je nepříjemná Esméina společnost. Společně vešly do obýváku, kde seděli Carlisle a Bella.

„Dobrý den,“ Carlisle podal Heather ruku a nabídl jí místo. Esmé šla do kuchyně nachystat kávu. Mysl Heather Johnsnové byla odporná. V hlavě měla tu stejnou vzpomínku jako Esmé. Byla přesvědčená, že máma podplatila soudce a navíc zastávala názor, že tak mladá dívka jako Nancy, si měla to dítě nechat vzít. Přísahala si, že jí za to Esmé zaplatí. Nesnášela ji.

Heather se představila Carlisleovi a Belle. Máma donesla tác s občerstvením.

„Mléko?“ zeptala se ze slušnosti.

„Káva nebude nutná. Dlouho se tu nezdržíme.“ Vytáhla ze svého kufříku nějaké papíry a začala je vyplňovat.

„Můžu vědět, kam Bellu odvezete?“ zeptala se máma.

„Zatím ji umístíme do domova v Seattlu,“ odpověděla a položila papíry na stůl.

„A potom?“ Esmé se to prostě chtěla dozvědět.

„O tom rozhodne soud až po pohřbu Isabelliných rodičů. Mimochodem, kdy bude pohřeb?“ Carlisle ani Esmé nevěděli. „Zjistím si to na úřadě,“ Heather si odpověděla sama.

Nikdy jsem neviděl Esmé takhle zuřit, ale s velkým sebezapřením se držela a snažila se působit přátelsky, jak to jen v dané situaci šlo. Věděla, že Heather tohle bere osobně.

„Tady mi to, prosím, podepište. Je to potvrzení o tom, že Isabella byla přes víkend u vás. Co se týče výdajů, které jste s tímto měli spojené, tak zašlete účtenky našemu odboru a my vám to proplatíme.“ Ta ženská už chtěla být z našeho domu pryč. Nezáleželo jí na tom, že se o Belle baví, jako by tam ani nebyla. Esméina netrpělivost přetekla.

„Peníze pro nás nejsou problém. Nebudeme požadovat nijakou kompenzaci,“ odpověděla.

„Dobře. Je to vaše rozhodnutí. Tohle je vše. Můžeme jet.“ Heather vstala a snažila se pohledem popohnat Bellu. Ale ta byla zase ve svém světě. Nevnímala je. Její skelný pohled jasně napovídal, že se jí chce plakat. Esméino srdce se sevřelo. To moje se postupně tříštilo na milion kousků.

„Víte co? Bella zůstane zde. Chci zažádat o poručnictví.“ Carlisle, Rose a Emmett zkameněli. Já jsem málem skákal radostí do vzduchu. Heather byla zmatená. Chtěla naší mámě ublížit.

„Jistě. To není problém, ale já momentálně u sebe nemám potřebné dokumenty. Musela byste se zastavit u nás na pobočce.“ Heather se zaradovala, že to Esmé takhle znepříjemnila.

„Pokud vím, tak potřebné dokumenty máte ke stáhnutí na vašich webových stránkách. Ihned vám je půjdu vytisknout.“ Máma vstala a zmizela v Carlisleově pracovně.

„To nemyslíš vážně, Esmé.“ Rose přišla do pracovny, ale máma ji ignorovala. Byla rozhodnutá a nedívala se nalevo, napravo. Prošla kolem Rosalie i s potřebnými papíry.

„Tady to je,“ máma předala Heather papíry se širokým úsměvem.

xxx

Esmé s velkou radostí a ještě větším zadostiučiněním zaklapla dveře za tou strašnou ženskou. Ale jakmile se otočila a uviděla Bellu, její nadšení zmizelo. Jednala bez toho, aniž by věděla, jestli tohle bylo to, co si Bella přála. Co když nechtěla zůstávat ve Forks? Co když se chtěla z tohoto malého a věčně deštivého městečka odstěhovat? Přešla k ní a oslovila ji.

„Bello?“ Dotyčná se na ni podívala. „Já… já se omlouvám. Já… jednala jsem bez tebe a ani nevím, jestli chceš u nás zůstat.“ Bella se na ni nevěřícně podívala a potom udělala něco, co jsme nikdo z nás nečekal. Vstala, přešla k Esmé a objala ji. Máma byla zaskočená, ale objetí jí opětovala. Hladila ji po zádech a štěstím se rozvzlykala. Belle tekly slzy po tvářích, ale já ani máma jsme nebyli schopni rozlišit o jaký druh se jedná. Štěstí? Vděk? Nebo žal po rodičích? Jisté ale bylo to, že naše rodina se rozrostla o dalšího člena.

Po obědě si Bella sedla do svého křesla a dívala se na zahradu. Už neměla ten nepřítomný výraz. Dívala se ven. Na okolní svět. Bylo to přesně tak, jak říkala Esmé, když Bellu tu první noc uklidnila. Máma se rozhodla začít zařizovat pohřeb. Neznala manžele Swanovy, takže si svůj seznam psala v obýváku u stolu, který měl své místo u okna do zahrady. Alice s Jasperem se vrátili, jakmile Alice měla vizi o tom, že Bella zůstane u nás. Naopak Rose s Emmetem v tu chvíli odešli. Rosalie byla rozhodnutá si o této situaci s ostatními promluvit, až bude večer a Bella bude spát.

Alice a Esmé diskutovaly o věcech, které se budou muset kvůli pohřbu zařídit a objednat. Kostel, květiny, hudba, kněz, jídlo na hostinu. O všem mluvily nahlas a obě doufaly, že se Bella k nim přidá. Ale ta jen seděla a koukala z okna. Esmé a Alice se zrovna dohadovaly ohledně květin. Alice preferovala lilie a Esmé bílé růže, když si Bella hlasitě oddechla.

„Kopretiny,“ zašeptala. Všichni v domě strnuli. Neuvědomil jsem si, jak moc mi chyběl její hlas, dokud nepromluvila. Esmé a Alice přestaly mluvit a podívaly se na Bellu. Kdyby nebyly upírky s bystrými smysly, myslely by si, že to jen zašustil vítr v korunách stromů.

Moc děkuji za komentáře u předchozí kapitolky. Tato je jedna z těch zlomových. Příště nás čeká hádka mezi Rose a Esmé

Autor: Inoma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ticho myšlenek - 11. kapitola: