Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Threat - 14. kapitola

Sraz Ostrava!!! 30

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Threat - 14. kapitolaTakže... Pokousaný Charlie je po dlouhé době zpět. Dokáže se s novou existetncí poprat se suchým humorem sobě vlastním nebo udělá něco, čeho by mohl zatraceně litovat? ... P.S. Moc se všem, kteří mou povídku četli, omlouvám za tak dlouhou prodlevu, ale nějak jsem si musela od Threat odpočinout a chvíli se věnovat jiným věcem. Nápad, nálada i nadšení jsou naštěstí zpět a tak už vám nebudu přidělávat další vrásky. Přeji hezké počtení!

27.03.2010 (20:30) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1201×

   Měl jsem v hlavě neskutečný zmatek, přesto jsem si však připadal podivně prázdný. Dutý. Neskutečný. Carlisle byl jediný, kdo se se mnou nebál v tuhle chvíli mluvit, věřil mi, že nevyletím nebo neudělám jinou hloupost.

   Já se ale právě teď cítil překvapivě odhodlaný k čemukoliv, ale zároveň nepřiměřeně ostražitý. Díky své práci jsem moc dobře věděl, jaké to je, být napnutý jako struna a skoro nedýchat vzrušením a strachem dohromady, ale tohle bylo něco jiného. Bylo to zatraceně horší.

   Slyšel jsem, jak kdosi vybíhá nahoru po schodech a ucítil Bellin jemný parfém. Tedy... Nakrčil jsem trochu nos a v tu chvíli mi to došlo. To nebyl parfém, ale ona sama. Vůně mé vlastní dcery. Vůně, která pomalu, ale jistě přiváděla mé tělo do varu.

   Zmateně jsem pohlédl na Carlisla a zděsil jsem se toho, co jsem v jeho zlatavých očích spatřil. Strach. Bál se. Ale čeho? Mě? Toho, že Bells něco udělám? Proboha, vždyť to byla má dcera, nemohl bych přeci...

   Rozrazila dveře do pokoje a všechny mé myšlenky zapluly někam daleko za mě, někam, kam mé nové já nedosáhlo. Zarazil jsem se v půlce kroku k ní, sám sebe srazil na kolena a zadržel dech.

   Jen mé oči byly stále v kontaktu s jejíma, vytřeštěnýma zděšením a úlekem. Byla tak dokonalá, tak nádherná! A já... Sakra, jak byla schopná sem mezi ostatní krvežíznivce, jako jsem teď já, chodit s takovým klidem a jistotou?

   Esme ji vzala jemně za ruku, a i když se trochu vzpouzela, vyvedla ji ven na chodbu a zase za sebou dveře zavřela. Zaúpěl jsem nad vlastní neschopností ji obejmout. Nevěřil jsem si, že bych jí nic neudělal. Ale byla to proboha moje dcera, tak jak bych mohl?

   Věděl jsem to. Protože i když jsem její táta, jsem teď i... tímhle. Stvořením bez života, duše a budoucnosti. Další sten se mi vydral z úst a bylo mi úplně ukradené, že mě tak vidí Carlisle a teď i ten jeho hromotlucký synátor.

   Carlisle si klekl vedle mě a položil mi ruku na rameno.

   „Charlie, já vím, jak se cítíš, a není to jen fráze. Opravdu to vím. Proto ti můžu s klidným svědomím říct, že se to zlepší. Když budeš chtít, zvládneš se dokonale ovládat. A hlavně, když nebudeš hladový,“ pousmál se.

   Podíval jsem se na něj a snažil se přijít na to, nakolik mi lže a nakolik svá slova myslí vážně. Nebyl jsem však s to rozpoznat vůbec nic. Jediné, co jsem cítil, byly příjemné jemné vibrace jeho hlasu a neskutečně spalující žár, který mi svíral hrdlo tak, že kdybych musel dýchat, zatraceně by mě to bolelo.

   Věřil jsem mu. Bylo mi jasné, že spoustu dalších věcí přede mnou radši ještě skrývá v domnění, že na ně bude lepší čas později. A já mu to neměl za zlé. Nemohl za to, co se mi stalo, a jen se mi snažil pomoct. Tedy, po svém samozřejmě.

   „Fajn,“ zaskřehotal jsem skrz stažené hrdlo, „a co mi nabídneš dobrého? Nejsem vybíravý, jen tě poprosím o něco, co nemá dlouhé hnědé vlasy.“

    Naštěstí pochopil, že můj křečovitě stažený obličej má představovat cosi jako úsměv, a sám se od srdce zasmál.

   „Výborně, koukám, že se ti vrací smysl pro humor. Emmette,“ otočil se na toho pasivního sportovního maniaka, který se tyčil vedle dveří, „přines mi prosím z lednice tu plechovku, co jsem včera přinesl.“

   Emmett se uculil. Sakra, tváří se ten kluk vůbec někdy jinak? „Jasně. Myslíš TU plechovku?“

   „Samozřejmě,“ protočil Carlisle oči v sloup. „A teď už mazej.“

   Slovo ´mazej´ bych já osobně radši nepoužil, protože to vypadalo, že se pro všechnu ochotu nezvládne nacpat do dveří, vysápne je ze zdi i se zárubní a prostě s tím vším kolem těla odkráčí v dál.

   Zavrtěl jsem hlavou, ale než jsem stačil vyřknout další ze svých jistojistě hlubokomyslných myšlenek, Emmett byl zpátky a podával Carlislovi jakousi plechovku. Vypadala asi jako půllitrová plechovka coca-coly bez etikety, jen uzávěr se trochu lišil.

   Podal mi ji. A já, i když jsem si moc dobře uvědomoval, co v ní je, jsem na ni jen tupě civěl. Drcnul do mě a znovu se usmál.

   „Nezírej a otvírej. Myslím, že zrovna pro tebe by otevření plechovky čehokoliv tekutého neměl být problém.“  Jeho narážka na hektolitry mnou vypitého piva byla opravdu nenápadná, a tak jsem se místo odpovědi jen parádně zašklebil. Tak, jak to umí jen Charlie Swan. A samozřejmě policajti.

   Po otevření uzávěru se na mě vyvalila vůně tak extaticky silná a lákavá, že mě nikdo nemusel nic učit nebo mě pobízet a vysvětlovat. Prostě jsem do sebe celou plechovku zvrhl jako vychlazené pivko po odpoledni stráveném sekáním zahrady.

   Pomyšlení na to, co vlastně piju, mi nedělalo zrovna nejlíp, ale tipoval jsem, že na to, abych vrhnul, už jsem byl moc málo člověkem. Navíc ta chuť... Na něco takového by se nezmohl žádný pivovar na světě. Jemné, lahodné, sytící, hasící žízeň nebo hlad nebo co jsem to vlastně cítil. Dokonalé!

   Slastně jsem přivřel oči a konečně se opravdu uklidnil. Mé tělo dostalo, co žádalo, a já vlastně ve finále taky. Zmáčkl jsem plechovku v jedné ruce do kuličky na cvrnkání a s povděčným úsměvem ji vrátil Carlislovi.

   Díval se na mě s neutuchajícím zájmem. „Tak jak ti je? Co tomu říkáš?“ Podíval jsem se na něj, jak nejpříměji to šlo, a zaklesl si ruce do kapes.

   „Nenajímají někde degustátory? Měl bych o tu práci zájem, protože na policajta už asi nemám dostatek hodností.“ Nejdřív na mě asi tři vteřiny zíral, pak mě s náhlým pochopením strčil do ramene, až jsem se skoro svalil, a zplna hrdla se zasmál.

   „Ty jsi fakt zvíře, víš to?“ pronesl mezi smíchem.

   Odfrkl jsem si. „No, od tebe to sedí. A kde máme druhý chod? Kde je Bella?“

   Emmett a Carlisle se na mě tentokrát podívali docela nechápavě. Sakra, to jsem si nikdy nevšiml, jak málo mají upíři smyslu pro humor? Promnul jsem si rukama obličej a postavil se.

   „Probůh, chtěl bych ji jen vidět, OK?“

   Nevím, jak Carlisle, ale Emmett byl určitě OK, protože jen zahalekal: „Skočím pro ni!“. A myslel to zatraceně vážně, protože tentokrát už s sebou opravdu kus dveří vzal a neobtěžoval se ani scházet schody. Prostě skočil z patra dolů.

   Tak fajn, povzdychl jsem si v duchu, jen doufám, že ji nepřivleče za vlasy jako pračlověk.  

   

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Threat - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře