Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Threat - 13. kapitola

Twilight přívěšek


Threat - 13. kapitolaStalo se nevyhnutelné - z Charlieho se stal upír. Dokáže se s tím Bella coby poslední člověk z jejich společného soužití s Cullenovými vyrovnat? Dokáže se Charlie ovládat, aby jí nezabil? A bude se vůbec chtít ovládat?

Netušil jsem, co se se mnou děje. Na něco takového se člověk zkrátka nemůže připravit. Ta bolest, která prostoupila celé mé tělo, byla k nevydržení. Byl jsem jako v plamenech, jak by mě někdo polil benzínem a zapálil. Bolely mě snad i vlasy a nehty.

Cítil jsem, jak sebou škubu a občas se propínám v zádech, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Byly to bezděčné záchvěvy mého těla, bránící se proti bolesti, která mě zaplavovala v prudkých vlnách.

Neměl jsem ani ponětí, kolik času už uběhlo a už vůbec jsem nevěděl, kolik dalších minut, hodin nebo dní bude tohle mučení trvat. Párkrát se mi sice podařilo s vypětím všech sil alespoň trochu pootevřít oči, jediné, co jsem ale dokázal rozpoznat, byly osoby stojící či sedící kolem mého lůžka a slabé světlo lampičky na nízkém stolku.

Po čase jsem už ani nedokázal přemýšlet. V mé hlavě pulsovalo jediné – bolest. Nic takového jsem v životě nezažil, ale tím, jak muka stále více zachvacovala mé tělo, všechen můj strach zmizel kamsi za hranice vnímání. Byl jsem mimo. A nejhorší na tom bylo, že i tenhle základní pud už jsem si přestal uvědomovat.

Ve chvíli, kdy mě opouštěly už i myšlenky na milosrdnou smrt, jsem si postupně začal uvědomovat změnu. Ta nejhorší, palčivá bolest počala pomalu ustupovat. Z nohou a rukou se šnečím tempem stahovala k trupu, až se nakonec usadila u srdce jako klubíčko rozžhavených drátů.

Už jsem sebou ani nedokázal házet, byl jsem vysílený a nebyl tak schopný ničeho víc než jen slabého třasu. Oči už jsem otevřít mohl, ale nechtěl jsem. Možná jsem se bál toho, co uvidím, nevím. Návrat do normálního života jsem si prostě představoval jinak než v křečích a s tváří zkřivenou bolestí.

Klubko v mé hrudi se propalovalo mým srdcem stále víc a víc a já jen čekal, až konečně dobije a tahle hrůza skončí. Až zemřu a ta neskutečná, ochromující bolest pomine.

Cítil jsem, že tluče stále rychleji a silněji, až v mém němém výkřiku zatlouklo naposledy ve svém marném boji o udržení tohohle chabého těla v provozu. S napětím jsem očekával, co nastane.

Nepřišel však žádný zvrat, žádné světlo na konci tunelu, žádní andělé ani můj duch vznášející se ke stropu. Nenastalo nic. Prostě jsem tam jen dál ležel na měkkém lůžku, ruce pevně zaťaté v pěst, čelisti kamenně sevřené.

„Charlie, slyšíš mě?“ Carlisleův hlas mi zněl po těch mukách jako balzám. Donutil jsem se povolit svaly a očekával tak bolest, která po těch křečích nutně musela přijít. Nic se ale nestalo.

Otevřel jsem oči. První, co jsem zahlédl, byly jemné puklinky ve stropní omítce. V duchu jsem se ušklíbl nad tím, že bych měl znovu vymalovat. Až pak mi došlo, že to není můj strop. Což znamenalo, že to není můj dům. Takže to tedy ale…

Divoce jsem se rozhlédl. Prostorný pokoj zařízený coby lékařský, Carlisle a Esme, každý z jedné strany postele, a ten tmavovlasý hromotluk u dveří s rukama založenýma na prsou.

„Charlie, jak je ti?“ nahnul se ke mně Carlisle. „No, já ti nevím… Překvapivě fajn,“ usmál jsem se. Pak mi ale úsměv zamrzl na rtech. Ne ani tak proto, že jsem zaslechl svůj podivný, jinak modulovaný hlas, ale hlavně proto, že mi v jedné vteřině docvaklo vše, co se odehrálo ještě předtím, než jsem skončil na hranici smrti.

„Proboha, kde je Bella?“ Carlisle mi dal ruku na rameno. „Je dole s ostatními a je v pořádku, neboj se. Teď jde hlavně o tebe.“

Setřásl jsem jeho ruku a zvedl se. Ale až nelidsky rychle. „Co to…?“ A pak mi v hlavě přecvakla jakási západka. V náhlém záchvatu zoufalství jsem si rukama vjel pevně do vlasů, až jsem mimoděk pocítil jejich jemně zvrásněný povrch zhrublý prachem.

„To ne!“

 

---------------

 

Edward i Alice se mi snažili pomoct, to jsem jim musela nechat. Nemělo to však na mě žádný účinek. Moc dobře jsem věděla, co se stane i to, kdo je toho příčinou. Co kdyby zemřel? Co když to jeho srdce nezvládne a Charlie zemře? A pokud ne, tak… tak z něj bude upír. Nevím, co z toho je horší.

Pak do pokoje vešla Esme. Její výraz byl neutrální, ale já poznala, že je nejistá. A to nebylo zrovna nejlepší.

„Jak mu je?“ Bylo to spíš zaskřehotání než skutečná otázka, protože jsem měla hrdlo stažené tak, že jsem takřka nemohla dýchat. I tak mě ale pochopila a pokusila se o úsměv.

„Už je po všem. Zvládl to.“ Strnula jsem. Takže z mého táty je upír. Bože! Edward mě zezadu objal kolem ramen, ale já ten útěšný dotek takřka necítila.

„A jak mu teda je? Můžu za ním?“ Esme se trochu ošila, ale než stačila cokoliv říct, postavila se přede mě Alice.

„Bells, zatím k němu nechoď. Nechtěla jsem ti říkat, jaké jsem měla vidění, ale teď už musím. Ucítí tvou krev. A to nebude dobré. Neudrží se.“

Vztekle jsem jí odstrčila. „Sakra, je to můj táta! Nezabije mě! Dokážu změnit budoucnost, tak mě zatraceně nechte být!“

Na ta slova jsem vyrazila po schodech do patra za Charliem a nebylo v tu chvíli v ničí moci mě zarazit. Kdybych věděla, co mě čeká, asi bych si to rozmyslela…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Threat - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!