Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The girl is mine 7. kapitola

06.01.2010 (14:30) • LoveCullenka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1530×

Kapitola sedmá: Šanda

Pohled: Edward Cullen

Byla to velmi dlouhá noc, ale netvor ve mne se radoval, radoval se z toho tepla, které vyzařovalo z těla té nešťastné dívky, která vložila důvěru zrovna do mě. Nejspíš to neměla dělat. Byl to zvláštní pocit, opět ležet v posteli a sledovat někoho jak spí. Poslouchat klidné oddechování, vyrovnané bušení srdce. Vdechovat omamnou vůni.

Část mého já bylo rádo, že mám opět někoho o koho se můžu starat, ale ta druhá se za to styděla. Bál jsem se toho, co jsem začínal cítit k této drobné dívce. Já přeci miluji Bellu a navždy budu! Tak jak je možné, že začínám cítit podobná cit k ní? K Sarah?
Jenže já svoji chybu nebudu opakovat podruhé. Jednou jsem si dovolil povolit uzdu svým citům a dopadlo to katastrofálně. Poznamenalo to celou naší rodinu a to co jsem věděl od začátku se potvrdilo. A to sice ta skutečnost, že jí zabilo to čím jsme. Opět se objevila ta známá bolest, ale tentokrát nebyla tak strašná. Bylo to Sarah?

Proč o ní pořád musím přemýšlet? Každá moje myšlenka skončí u ní, ať chci nebo ne. Přece pořád miluji Bellu i když už tu není, jenže co když se se mnou znovu něco děje? Přesněji řečeno, co když k ní něco začínám cítit? Ale to je přece blbost, jak bych mohl po takové chvilce? Vždyť ani nevím její skutečné jméno nebo něco, prostě cokoli. Budeme ji muset naučit mluvit, třeba to nebude tak těžké a i kdyby, toho času mám opravdu dost. To je snad jedno z mála co mám. Už kolikrát jsem uvažoval na tím, že odjedu do Voltery a ukončím tenhle ponurý život, jestli se tomu tak dá vůbec říkat. Ale pak se mi vždy vybavila tvář naší nádherné dcery - Renesmee. To ona byla jedniný důvod, proč jsem zůstal na tomto světě - s touto bolestí, místo toho, abych se vydal za mou láskou. I když jsem si nemohl být jistý, že bych se s ní potkal. Byla přeci anděl - jistě je v nebi. V nebi, které je mi navždy zavřené. Ach, jak já bych si přál, aby měl Carlisle pravdu a my měli jinou možnost na posmrtný život - tedy pokud možno mimo peklo.

Mezitím co se ve mně praly tyto dva pocity, tak se Sarah v mém náručí zavrtěla a já mohl vdechnou její kránou vůni.
,,Wad?" řekla ze spaní a mě to potěšilo? Potěšila mě skutečnost, že se jí o mně zdá.
,,Wad?!" vykřikla a trhla s sebou.
,,Sarah já jsem tu s tebou." Přejel jsem jí konečky prstů po tváři a ona zavrněla?
A já opět slyšel jen její poklidné oddechování.

Po chvilku vrzly dveře a já jsem se lekl, že je to Emmett už jsem chtěl vystartovat, ale uviděl jsem střapatou hlavu. Byla to Alice.
Skrývala mi své myšlenky.
,,Mohla bych s tebou prosím mluvit?" zeptala se mě. Pokynul jsem hlavou, i když se mi vážně nechtělo z postele. Nechtělo se mi od těch dvou vzácných bytostí.
,,Co chceš Alice?" muselo to být něco co jí trápilo, protože její tvář byla smutná.
,,Jasper mi říkal o tvých pocitech a právě proto jsem si s tebou chtěla promluvit." Nevinně se usmála. Chtěl jsem protestovat, protože jsem o tom odmítal mluvit v domě plných upírů.

,,Neboj všechny jsem vyhodila. Jsou na lovu." Usmála se na mě a pokynula rukou na místo vedle sebe. Sedl jsem si a spustil.
,,Víš Alice mám v sobě zmatek, ale ty se bát nemusíš. Bella je nenahraditelná a já nemíním na její místo dát někoho jiného. Nepřestal jsem ji milovat a nikdy nepřestanu," avšak nebyl jsem si jistý jestli uklidňuji sebe nebo ji.
,,Ale to je právě to co nechci! Nechci, aby jsi se trápil. Máš novou možnost prožít lásku. Nemusíš se kvůlu tomu obviňovat. Víme, že Bellu budeš vždy milovat, ale ty si zasloužíš být šťastný a jestli ti k tomu má pomoci Sarah tak prosím. Už teď jí mám ráda." Usmála se na mě. Ale já měl vztek! Nechtěl jsem, aby mi do tohohle někdo mluvil.

Zhluboka jsem se nadechl a spustil.
„Alice to snad nemyslíš vážně, moc dobře víš, že ona nikdy nebude moct patřit k nám. Zbláznila ses snad? Naučíme ji mluvit a nějak se chovat a možná ji pomůžeme začít trochu žít, ale to bude všechno! Rozumíš?! Všechno, nic víc nic míň!“ Pořád jsem čím dál tím víc křičel a Alice se pořád přikrčovala, když v tom do pokoje vešel Jasper se zuřivým výrazem, který patřil mně. To jsem věděl i bez čtení myšlenek.

,Edwarde, jestli na ni ještě chvíli budeš křičet, tak si mě nepřej.‘ Jen jsem mu na to kývl, ale v duchu jsem si představil, co by asi tak udělal. Věděl bych to pomalu dřív než on. Byla by to možná sranda, ale dneska to zjišťovat nebudu nebo že by?

Neutekla ani vteřinka od toho, co jsem si promýšlel své možnosti a v Jasperových myšlenkách jsem postřehl, že se chystá ke skoku. Zavčas jsem zareagoval a mohl se bránit. Skočill na mě a my se ocitli na zemi. Váleli jsme se po sobě a zasazovali si rány, které ani jednoho neboleli. Za chvilku přiběhl Emmett.
,,Ty jo taková sranda a člověka ani nezavolají. Jdu do toho s váma!" zakřičel a skočil na nás. Než jsem stačil zareagovat tak už se válel na Jasperovi, který měl zrovna zuby blízko mého obličeje a jak Emmett skočil tak se mi zahryzl do nosu.
,,Přišla posila." zasmál se Emmett. Chtěl jsem vyprostit nos z Jasperových úst, ale on se držel pevně. Chce mi ho ukousnout?

,,Jaspere nechceš mě pustiti?" zeptal jsem se ho. Tahle poloha mi byla vážně nepohodlná. Ale Jasper se nehýval. Podíval jsem se směrem, kterým se díval Emmett a zjistil jsem, že jsme vzbudili Sarah. Jakmile viděla jak na mě leží, tak v jejím obličeji se objevila zuřivost. Nepoznával jsem ji. Kdybybch byl člověk jistě bych se jí bál. Očima metala blesky. Rozeběhla se ke mě.
,,WAD!" zakřičela a už byla u mě. Zavrčela na Jaspera, který mě stále lechtal na nose. Šŕouchla do něj, ale on to ani nepostřehl.

,,To je v pořádku Sarah," usmál jsem se na ni. Jasper chtěl něco říci, ale já jsem mu volnou rukou zacpal pusu, než z ní stačila vylétnout slina. 
Sarah trhala Jasperem a potvářích jí tekly slzy. Jasperova tvář se zkřivila bolestí. Nejspíše cítil její emoce. Dobře mu tak. Podíval jsem se jí do tváře a v jejích očích probleskla naděje. Natáhla svůj dlouhý prst a z plných sil ho vrazila Jasperovi do oka. Najednou jsem byl volný. Úplně! Jasper jak vyletěl tak s sebou vymrštil i Emmetta. oba se váleli v Esmeiných květináčích. Ta z toho nebude mít radost.

,,Co jsi to udělala?!" zahřměl na ní vztekle Japser. A z mých úst se ozvalo vrčení. Tímhle tónem s ní nebude mluvit!
,,Děkuji. Ale byla to jen sranda. Neboj nehrozilo mi žádné nebezpečí," usmál jsme se na ní a váhavě natáhl ruku. Pohladil jsem jí po tvářích a ona se usmála. Ten úsměv mě zahřál u srdce. Nednou jsem pocítil její tělo na mém. Dívala se mi do očí - v těch jejích se odrážel můj vyděšený výraz. Sklonila hlavu ke mě. Chtěla mě políbit a já jí nastavil své rty. Její dech mi ovál tvář a já nedýchal. Ne, že bych musel!

Už jen kousíček a ochutnám její rty. Ale ona udělala něco naprosto nečekaného a jako vždy mě překvapila. Rozhodl jsem se odstratnit mezeru mezi našimi ústy, ale ona se těm mým ladně vyhnula a zahryzla se mi do nosu.
,,Šanda," usmála se.

***

Doufáme, že se kapitolka líbila a prosím nechejte komentář. Děkujeme LoveCullenka a Ejdriana

Autor: LoveCullenka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The girl is mine 7. kapitola: