Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 3. kapitola

trzrz

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

The best siblings - 3. kapitolaSourozenci se vyrovnávají se smrtí rodičů. Každý svým vlastním způsobem.

23.07.2010 (19:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2990×

Pohled Emmetta

 

Při cestě domů mě přepadl zvláštní pocit. Plný úzkosti a strachu. Před domem stálo policejní auto. Rychle jsem vystoupil z auta. V hlavě se mi zobrazovaly všelijaké scény, co se Alice mohlo stát. Utíkal jsem do domu.

„Alice!" zakřičel jsem do domu. Okamžitě přiběhla a vrhla se mi do náruče, brečela.

„Alice, co se stalo?" oddechl jsem si. Alice je v pořádku, tak co se děje? Místo Alice mi odpověděl policista.

„Pane McCarty, je nám to líto. Letadlo vašich rodičů havarovalo. Nikdo nepřežil, nehodu zřejmě zavinila porucha motoru."

Šokovaně jsem na toho muže hleděl. Moji rodiče jsou mrtví. Máma a táta. Už je nikdy neuvidím. Podíval jsem se na Alice v mém náručí. Silně jsem ji k sobě přitiskl a zvedl ji. Vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Odnesl jsem ji do jejího pokoje. Pak jsem vyhodil policisty z domu a vrátil se zpátky k ní. Lehl jsem si vedle Alice a objal ji. Tiše mi vzlykala do košile, kterou jsem měl na sobě. Taky jsem začal brečet. Ani jsme nemuseli mluvit, jen jsme tam vedle sebe leželi a brečeli.

 

 

Pohřeb se konal čtyři dny po nehodě. Vše jsem zařizoval já. Nikomu jinému jsem to nechtěl dovolit. O vše se teď musím postarat já. Hlavně o Alice. Jsem její jediná rodina, jediný, kdo jí na tomto světě má rád. Musím Alice ukázat, že tu není sama, že tu má mě.

 

Na pohřbu jsem ji musel přidržovat. Vypadala, že se každou chvíli sesype. Musím říct, že přišlo mnoho lidí. Tátovi spolupracovníci, matčini fanoušci, přátelé, novináři, fotografové. Připadalo mi, že toto není pohřeb, ale cirkus. Všichni nám dvěma byli cizí. Je to zvláštní pocit, zjistit, že jste na světě sami. Jediný, kdo tu je, je moje sestra. Sestra, která mě potřebuje a já ji nezklamu.

 

Pohled Alice

Díky Emmettovi, jsem smrt rodičů snášela líp. Obdivovala jsem ho. O vše se postaral, vše zařizoval a  k tomu mě utěšoval. Od té noci neuronil ani jednu slzičku. Ani na pohřbu nebrečel. Jeho vnitřní síla byla stokrát větší než ta vnější. Za to jsem ho obdivovala, za jeho sílu, kterou jsem já neměla.

První, co mě napadlo, když mi to řekli, byla výčitka. Ano, výčitka a stud. Styděla jsem se za sebe. Chovala jsem se jako spratek. Měla jsem matce odpustit. Měla jsem se s ní rozloučit. Říct jí, že ji mám ráda. Mami, mrzí mě, jak jsem se chovala. Doufám, že mi odpustíš.

Po pohřbu jsem se zavřela do svého pokoje. Odmítala jsem chodit ven, do školy, jíst, mluvit. Jediné, co jsem dělala, bylo civění do zdi. Emmett byl jediný, koho jsem do pokoje pouštěla. Chudák nevěděl, co se mnou dělat. Hodiny a hodiny strávil pokusy navázat se mnou kontakt. Marně. Až po dvou týdnech jsem se rozhodla vyjít z pokoje. Nejdřív se trošku upravila. Oblékla jsem si šaty, obula botičky a vydala se za Emmem.

 

Pohled Emmetta

Nevím, co s ní. Nemluví, nejí, dokonce je jí jedno, co má na sobě. Každý den strávím v jejím pokoji několik hodin a mluvím na ni. Ona ale mlčí a pozoruje stěnu. Občas ji donutím sníst trošku jídla, ale žádná sláva to není. Na druhou stranu lepší než nic. Někdy ji slyším křičet ze spaní „Mami, odpusť.". Trápí ji, že  se s ní neusmířila. Po dvou týdnech vyšla z pokoje. Právě jsem byl v kuchyni a dělal si oběd. Přišla za mnou a zhrozeně se na mě podívala.

„Co to máš na sobě?" Zmateně jsem se na Alice podíval.

„Myslím, že se tomu říká oblečení." Vzala mě za ruku a táhla do mého pokoje.

„Emmette, vážně, velbloudi a tyhle šortky? Vypadáš jak strašák do zelí!" Začal jsem se smát. Alice se nám vrátila. V pokoji mě posadila na postel. Otevřela moji šatnu s oblečením, kde většina oblečení byla od ní a začala se v ní přehrabovat.

„To je tak těžké vzít tohle tričko, kalhoty a dát je dohromady?" \hodila je po mě a podívala se na mě pohledem, který říkal jediné. Ne, není to vůbec těžké.

„Mně se ti velbloudi líbí!" Její obličej nasadil naštvaný výraz.

„Tak si jednoho kup, ale na sobě ho mít nebudeš! A mazej se převléct." Poraženecky jsem zaplul do koupelny. Jakmile jsem z ní vyšel, Alice zatleskala.

„Vypadáš k sežrání, bráško!"

„To jsem vypadal i s velbloudy."

„To jsi nevypadal k sežřání, ale k poblití!" Rozmazleně jsem na ni vyplázl jazyk.

„Teď k vážnějším věcem. Chci, aby jsi vše prodal. Dům, akcie, všechno. Chci se odstěhovat. Chci začít nový život." Taky jsem uvažoval nad změnou prostředí. Myslím, že nám to oběma prospěje. Jediné, co jsem jí na to mohl říct bylo:

„Bude to ale chvíli trvat." Jenom přikývla a šla pryč. Toho jsem využil ke schování košili s velbloudy. Alice je schopná mi ji vyhodit, nebo hůř, zničit.


 

 

 

 

 

 

 

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 3. kapitola:

 1
2. N1I1K1O1L
16.03.2012 [18:57]

N1I1K1O1LVelbloudi - bože. Emoticon
Jsem ráda, že se nám Alice vrátila. Emoticon
Jdu dál. Emoticon

1. Elisme7
23.08.2011 [11:39]

Elisme7Neumím si představit, že bych se měla dozvědět takovou zprávu. Emoticon Je to vážně smutné, ale věřím, že se vše zlepší k normálu. Emoticon
Emmett je skvělej brácha, ale jako bráchu bych ho nechtěla... mně by se spíš líbil jako boyfriens Emoticon
Stěhují se a něco mi říká, že tam na ně někdo čeká Emoticon . Chm, mám dneska co dělat. Emoticon

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře