Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The best siblings - 16. kapitola

26.09.2010 (19:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2994×

Pohled Emmetta

„A o čem?"

„Já nevím, třeba o tom, že ty miluješ moji sestru a já tu tvoji."

„Výborné téma."

„Taky si myslím."

„No..."

„Co no?"

„Začni první, já to nenavrhl."

„Dobře, za prvé se ti rozhodně nebudu omlouvat za to, co jsem ti udělal. Myslím tím to prohazování zdí a úpravu koupelny."

„Chápu, pokračuj."

„Za druhé tě chci varovat. Jestli znovu ublížíš mojí malé sestřičce, tak si mě nepřej, ani Rose by tě nezachránila a za třetí. Sakra vstávej! Budeš tu sedět celé dny a trápit se, jak nějaká baba? Já být tebou, tak běžím za ní a nikdo mi v tom bránit nebude, ani otec!" Překvapeně se na mě díval. Vstal z postele, ale neutíkal, jak jsem mu radil. Jen došel ke mně a díval se mi do očí.

„Tím mi vlastně dáváš svolení být s tvojí sestrou? Žádné další rvačky?"

„Ne, pokud jí neublížíš."

„Dobře a teď poslouchej ty mě. To, co je mezi tebou a Rose se mi zrovna moc nelíbilo, ale konečně je má sestra šťastná a jsem za to rád. To, že to jsi zrovna ty, bratr Alice, je menší podpásovka, ale co nadělám. Varuji tě, jestli ublížíš ty mojí sestře, tak tě ani ta tvoje hromada svalů nezachrání. Možná se nezdám, ale jsem nebezpečný. Nikdy jsi mě neviděl bojovat, tak mě radši nepokoušej."

„Konečně mluvíš, jak chlap."

„Hej! Chceš si snad zkusit menší souboj?"

„Ne, nemíním udělat z mého ještě nenarozeného synovce napůl sirotu."

„Velmi vtipné."

„Takže mír?" zeptal jsem se ho a podal mu ruku na znamení míru.

„Mír." Stiskl mou ruku a lehce se usmál.

„Ty za ní nepůjdeš, že ne?"

„Alice mě nechce vidět. Vím to. Počkám na vhodný okamžik."

„Když myslíš." Zakroutil jsem pobaveně hlavou a dal mu ránu do zad. Málem spadl, ale vyrovnal to, nakonec.

„Emmette, nudíš se stejně, jako já?"

„Jo, nemáš náhodou nějaký nápad?"

„Playstation?"

„Playstatiton!"

(...)

Už je to měsíc, co Rose odjela do školy. Během toho měsíce, jsem se snažil chodit mezi lidi. Každý den jsem se pokoušel v městě pobýt víc času. Jasper, který tam se mnou chodil, mi tvrdil, že jsem den ode dne lepší a lepší. Pokud to tak půjde dál, budu moct konečně navštívit Al. Měsíc strávený s Jasperem mi ukázal jeho pravou tvář. Je to opravdu v pohodě týpek, který má podobné myšlení jako já. Každý den jsme pořádali soukromé souboje. Právě když jsme končili jeden ze soubojů, mu zazvonil mobil a mně taky. Oba jsme je zvedli. Mně volala Rose, přijede dnes domů. Má dvoutýdenní volno. Celý vysmátý a šťastný jsem se s ní rozloučil a ukončil hovor. Podíval jsem se na Jazze, který taky končil hovor, ale nevypadal zrovna v pohodě.

„Co je?" Došel jsem k němu a zámaval mu před očima.

„Alice..."

„Co je s Al?" vyděšeně jsem s ním zatřepal. To ho probralo.

„Budu otec, Alice začala rodit."

„Není to brzo? Ještě nemá termín."

„To máš jedno. Musíme se tam dostat! Nenechám si to ujít, toto ne!" křikl a už si to mířil k autu.

„Počkej na mě!" zavolal jsem na něj.


Pohled Jaspera

Během několika minut jsme dorazili do domu, kde byla Alice a máma. Právě máma mi volala, že to všechno začalo. Na cestě u domu jsem zahlédl auto otce, musela mu zavolat jako prvnímu. Rychle jsem vběhl do domu. Uslyšel jsem křik, který se ozýval ze shora. Emmett vběhl do domu hned za mnou. Do háje! Emmett jakmile ucítí krev, jsme nahraní! Podíval jsem se na schody, kde byla matka.

„Jazzi, co tu dělá Emmett! Je to pro ně oba nebezpečné!"

„Nedokázal jsem myslet. Jediné, co se mi v hlavě honí, je myšlenka na Alice a dítě."

Máma rychle došla k Emmettovi, bez řečí ho vzala za ruku a táhla ke dveřím.

„Já odvezu Emmetta domů a potom s ním zajedu pro Rose, ty tu zůstaň a kdyby tě otec potřeboval..."

„Jo, já vím." Zavřel jsem za nimi dveře a rychle jsem vybral schody a pádil do pokoje, kde byla má baletka. Dotknul jsem se kliky. Její emoce nebyly zrovna šťastné, ale nedivím se. Pomalu jsem otvíral dveře. Uviděl jsem otce, jak Alice podává naše dítě. Vypadala tak nádherně. Podívala se na mě v jejím pohledu jsem viděl unavenost. 

„Carlisle, chce se mi spát," sdělila mému otci. Ten jen kývnul. Vzal dítě a podal mi ho do náruče. Opatrně jsem si ho převzal a choval ho ve své náručí.

„Jazzi, odnes ho do jeho pokoje, hned tam za vámi přijdu."

Velice pomalými kroky jsem došel do dětského pokoje. Nemohl jsem se vynadívat na mého syna. Nikdy jsem si nemyslel, že bude tak nádherný a dokonalý. Vše na něm bylo perfektní a malinké. Je možné, aby byl i můj? Někdo tak nevinný a úžasný, aby byl můj syn? Opatrně jsem ho položil do postýlky. Celou dobu mě pozoroval, jako by věděl, kdo jsem. Otočil jsem se na otce, který právě přicházel.

„Mohl bych za Alice?"

„Jestli ti nevadí, že spí."

„Ne, nevadí. Chci být s ní."

Otec došel k malému a vytáhl ho z postýlky.

„Musím udělat pár vyšetření a zjistit, jak to bude tady u našeho malého Sebastiana probíhat."

„Sebastiana?"

„Ano, tak ho pojmenovala Alice."

„Hodí se k němu."

„To máš pravdu."

Nechal jsem je samotné a vydal se za Alice. Přisunul jsem si křeslo k její posteli a sledoval její klidný spánek.

„Vím, že mě nevnímáš, ale musím ti to říct. Je toho tolik, co ti chci říct. Každou noc předtím, než jdu spát, si připravuji řeč, ale stejně polovinu věcí zapomenu. Nejdřív ti chci říct, že náš syn je překrásný. Vlásky a ústa má po tobě, oči a kudrlinky má zas po mně. Děkuji ti, že jsi mi dala to nejkrásnější na světě, co jsem kdy mohl dostat." Vyhrnul jsem si rukáv a na mé pravé ruce byl náramek, který patřil Alice. Byl to ten náramek, který měla té nezapomenutelné noci na sobě. Sundal jsem si ho z ruky a položil ho na postel.

„Nikdy jsem na tebe nezapomněl, nikdy jsem na tebe nepřestal myslet. Alice, doufám, že mi odpustíš, doufám, že se pokusíš mi znovu důvěřovat, doufám, že mi dovolíš utvořit s tebou a naším synem rodinu, kterou si náš syn zaslouží. Miluji tě a nikdy nepřestanu." Vzal jsem jemně její křehkou ruku a nasadil na ni náramek. Při stisku jsem se lekl. Necítil jsem její tep!!!

„Tati!!!" křikl jsem do domu, až se malý rozplakal. Nebo se bál stejně jako já o Alice?

„Co se děje?"

„Alice! Ona, ona nemá tep..."

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The best siblings - 16. kapitola: