Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ten příběh je strašná realita

16.09.2009 (10:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1148×

Utíkala jsem letištní halou s úmyslem se co nejrychleji dostat do letadla, ve kterém budu muset strávit deset hodin letu, které mě dopraví z Velké Británie do Phoenixu.Samozřejmě jsem byla celá nepříčetná, přišla jsem pozdě, do tho mi neustále volá má kamarádka Alice, která je i zároveň vydavatelka knih , které jsem napsala.Ta i přes naše kamarádství, neustále na mě tlačí s dopsáním knihy na které právě pracuji, jako kdybych někdy musela prodloužit stanovenou dobu, kterou mi na ni vyhradila, ona mi ještě ten čas zkracuje.

Rychle jsem se odbavila a utíkala jsem k mému letadlu, které bylo přistavené v tunelu A.Aby toho ale nebylo málo,že jdu pozdě, už mi zase zazvonil mobil.To už jsem se ale vážně naštvala, vyndala jsem si svůj Iphone, s tím že ji to pěkně vysvětlim. Když jsem ale vytáčela její číslo,do někoho jsem narazila. Ten dotyčný, který šel celou dobu přede mnou se najednou zastavil a i s horkým kafem se otočil směrem ke mně. Důsledek toho byl, že jsem jeho kávu měla na sobě.

Podívala jsem se na něj a koukala. Byl vysoký a vzhledem že já jsem vyššího vzrůstu obdařena nebyla asi si mě nevšimnul dokut jsem do něho nevrazila.

,,Co se na mě tak koukáš. Jseš normální.Taky v terminálu se chodí nětšinou směrem k letadlu. Nekoukejte na mě, že je to moje chyba. Jak jsem mohla čekat, že vám přeskočí a z ničeho nic se rozhodnete otočit.“ Z prvu koukal na mě jako by mu ulítly včeli,ale najednou se vzpamatoval a začal se smát, to mě ale ještě více rozčílilo.

,,Tak vy se mi ještě smějete? To jsem do vás narazila tak, že jste si poničil mozek nebo co? Zničil jste mi oblečení, popálil jste mi celou hruď horkým kafem a asi jste mi zničil Iphone, když koukam jak se válí metr ode mě.!“

,,Já jsem vás neviděl, já..“ nenechala jsem ho domluvit, ,,co VY,?“ začal vytahovat papírový kapesníky aby je mohl utřít krk atd. Praštila jsem do natahující ruky. ,,Zbláznil jste se, radši už běžte, nebo mě rozčílíte ještě více,ikdyž si nejsem jistá jestli je to vůbe možné.“ S tím jsem si vzala, vše co mi spadlo na zem a odkráčela si to na záchod,abych se převlékla. Ještě že jsem si vzala náhradní oblečení. Podívala jsem se do zrcadla a zděsila se. Po mém vanilkovém kostýmku, se rozléhaly vélké skvrny od kávy. Hruď jsem měla celou červenou a popálenou a vlasy, které jsem měla stažené do drdolu,byly celé rozcuchané. Rychle jsem se převlékla jeanců a trička s velmi ale velmi hlubokým výstřihem.Prozřetelnost byla na mé straně, tričko totiž bylo velmi pohodlné a na mé popálené hrudi a krku nebyla žádná látka, která by tu horkost ještě zhoršovala.Rozpustila jsem si své dlouhé černé vlasy, které se mi stáčeli do pravidelným kudrlinek až po pas a vyšla k terminálu.

Když už jsem byla na dohled, všichni cestující byly už v letadle a krásná letuška s rudými vlasy mi mávala, že čeká jenom na mě.

,,Och promin Jess, je mi to líto, že jste čekali na mě.“ omlouvala jsem se své dlouholeté kamarádce, která mě zatím usazovala do sedadla v první třídě, úplně dozadu,aby na mě nikdo nemohl koukat, tak jsem to měla ráda.

,,Beth nic se neděje,a co se stalo?“ zeptala se mě když už jsem byla u sedadla mě určeného.

,,Ale, prožila jsem Velký Třesk, s nějakým nafoukaným klukem. A já z toho vyvázla s popálenou hrudí, skoro rozbitým Iphonem a zničeným oblečení.

„Och Jess, kdybys viděla jak jsem se chovala, ikdyž za to nemohl úplně jsem ho seřvala že neměl čas ani nic říci.“ Jess se po těch slovech usmála, normálně z toho měla prču.

,,No teď už to neřeš a pohodlně se posaď.“

„ Jo díky, jenom jsem tě chtěla ještě o něco poprosit. Až si uděláš vše co potřebuješ, podívěj se prosím do lékarny,na něco proti spálenině.I bephanten proti spalenine ze sluníčka pomůže,“

,,To je v pohodě Beth hned se ti na to podívám.“ a s těmi slovy odkráčela a já jsem se konečně začala usazovat, tašku jsem si dala na sebe a Notebook jsem si dala před sebe, protože jsem doufala že ten čas využiju na dopsání knihy.

Až když jsem se pohodlně usadila do velké sedačky jsem si všimla, kdo to se mnou bude deset hodin sedět. Když jsem se ale podívala, zděsila jsem se, protože to byl ON. Tak jsem se ho lekla, že jsem vyskočila ze sedačky, když to uviděla Jess, rychle ke mně přispěchala aby zjistila co se děje. Já si ale začala mnou kořen nosu a přemýšlela jak se z toho nějak vykroutit,kdybych to ale udělala, musel by si o mě myslet, já nevím co.

,,Beth je všechno v pořádku?“

,,Jess, znáš tohoto muže?“ zeptala jsem se jí a ona mi nadšeně kyvala hlavou, že ho rozhodně zná, což mě překvapilo. ,,Tak to jste se dneska proti mně domluvily? Říkali jste si jak nejlépe rozhodit Beth, že?“ Ten dotyčný se začal smát a já na něj vyjeveně koukala.

,,Beth, já vůbec nevím o čem to tu mluvíš?“ reagovala překvapená Jess.

,,Jess to je v pořádku,“ usmála jsem se na ni a zpátky si sedala na své místo.

,,Já se chci omluvám, za problémy, které jsem vám způsobil“ začal na mě mluvit ten neznámí,jájsem ale zatímnebyla schopna slova, musela jsem si všechno utřídit v hlavně.

,,Opravdu já....“ chtěl pokračovat a rukou jsem mu naznačila aby chvíli počkal. ,,Dejte mi prosím minutku“ řekla jsem mu se zavřenými oči a snažila se co nejrychleji uklidnit a smířit se se situací, že budu muset strávit deset hodin vedle člověka na kterého jsem se chovala opravdu hrubě.

,,To já se vám chci omluvit,za své chování, jak v terminálu,tak i teď v letadle.“ z hluboka jsem se nadechla a pokračovala. ,,To jak jsem na vás křičela, bylo zcela neomluvitelné. Věřtě,že já se takhle normálně nechovám. Byla jsem už před tím naštvaná a vy jste byl na ráně.I přes to že jsem měla důvody, být naštvaná, bylo nemístné takhle s vámi jednat. A proč jsem se chovala tak divně nyní?“ věděl že je to řečnická otázka a čekal co řeknu dál. ,,Bylo to tím, že mé svědomí mi říkalo, jak špatně jsem se k vám chovala a tak jsem doufala že už vás nikdy neuvidím a tak nebudu konfrontována s vlastní svědomích, chápete mě?“

,,Ano, ale..“ zase chtěl něco říci ale já jsem to chtěla mít už za sebou. „ Odputíte mi, tedy?“

,,Ano, odpouštím vám, ikdyž rozhodně není za co.“ skončil větu,ale bylo vidět že toho chce říci více, a tak jsem tiše čekala až bude pokračovat. On se ale zase začal zmítat smíchy.

,,Je tu něco k smíchu?“ stále smál. ,,Né jen se dívím, že mě konečně necháte něco říci“ Ano to bylo vtipné vidíme se podruhé a já ho nechala říci zatím jenom tři slova.

Když jsme oba skončili, podal mi svou ruku abych si s ní potřásla, ,,Já jsem Rob a ty?“

,,Já jsem Beth, těší mě“ odpověděla jsem mu a byla jsem šťastná že nebudu muset nškolik hodin trpět trapným tichem.

,, a slibuji vás, že dneska už nás neurazím, slibuji.“ pokračovala jsem.

,,Tak co budeš dělat ve Phoenixu?“ zvědavej, ale nuž dobrá,přece jenom se o něčem bavit musíme.

,,No, jedu tam za prací a tady za studiem, já jsem totiž věčný student.“

,,Opravdu a jak dlouho se zdržíš ve městě?“ pokračoval ve svém výslechu.

,,Něco přes měsíc, uvídíme,jak se to vyvyne, podle práce.“

,,A co vlastně děláš“ ta jeho zvědavost mi ale už začínala být směšná.

,,No všechno možné,ale koukám že ty asi pracuješ u FBI, jen lapička na posvícení ti chybí.“

,,Tak teď budu na řadě já, copak ty děláš,Hmm?“ tak ať se ukáže chlapeček.

,,No já jsem herec.“

,,Herec? A v jakém divadle hraješ? Hraješ v Anglii, nebo v USA?“ trošku se při mých slovech zašklebil a já nechápala co jsem řekla špatně.

,,No já nejsem divadelní herec,ale filmový.“ pokračoval a má zvědavost byla rychlejší než mysl.

,,A v jakých filmech jsi hrál?“ jakmile jsem to řekla tak mi to došlo, nenechala jsem ho nic říci a sama pokračovala.

,,OouU , já se omlouvám, před chvilkou jsem ti slíbila že tě už dneska neurazím a teď se mi to povedlo donkonce několikrát.“

,,To ale nechápu?“ chtěl mi oponovat, ale můj mozek fungoval rychleji než jeho.

,,No ať teď řekneš cokoliv, vždycky na to budu reagovat špatně.“ stále nechápal.

,,Tak za prvé jsem tě urazila tím, že tě neznám, vzhledem ke tvému povolání, které je postaveno na popularitě.A potom je problém ten, že když mi řekneš v jakém filmu jsi hrál, tak taky tě tím urazím. Buď řeknu že jsem ho neviděla, a ty jsi budeš myslet že jsem nafoukaná, protož se nekoukám na tak KVALITNÍ filmy, s kterých hraješ...“ tomu jsem se musela usmát ,,vidíš složila jsem ti kompliment. Pak můžu říci, že jsem ho viděla,ale nezaujal jsi mě ,proto tě neznám, A co je nejhorší, můžu říci, že se mi ten film vůbec nelíbil, proto si tě vůbec nepamatuji.“

,,A co kdybys mi řekla, že se ti líbil?“ zeptal se mě.

,,To by jsi hned poznal, že lžu, vzhledem k tomu že jsem tě nikdy neviděla, nemyslíš?“

,,No dobrá, já jsem se neurazil,“ Tahle situace byla tak trapná, že jsme oba vypukli ve smích.

,,Tak v čem jsi se proslavil, já budu lhát jako když tiskne.“ Potěšilo ho že jsem se nevyvlíkla z tohoto tématu, protože bylo evidetní ,že mi to chce říci.

,,No hrál jsem v Serii Stmívání.“

,,Och jak krásné a úžasné dílo to je, a ty jsi tam byl úžasný, miluji tě,jsem tvoje faninka..“ Pokračovala jsem ve chválení díla, ikdyž jsem o něm nikdy nic neslyšlela. I on si má slova užávak, ikdyž věděl že ani slovo není pravda. Smáli jsem se a docela dobře jsme se spolu bavili, i přes nepřátelství a trapné situace, s ním byla docela sranda.

Deset hodin s ním uběhlo jako voda, až jsem se divila kam se ten čas poděl.Když už jsme byly skoro ve Phoenixu, položil mi otázku, která mě vážně zarazila.

,,Beth, hele, když budeš muset měsíc platit za hotel, nechtěla by jsi ten čas být u mě? Mám totiž ve Phoenixu dům a je hodně velký.“ prosil mě očima.

,,Já se omlouvám, ale má to nějaký skrytý význám? Protože pokud ano,ani nad tím nepřemýšlej.“ tvrdě jsem mu odpověděla.

„ Né, já to myslel opravdu jen v dobrém. Poznal jsem dobrou kamarádku, které můžu pomoci s ubytováním, to je vše.“ pohotově odpověděl a já jsem mu nemohla nevěřit.

,,Robe, vždyť mě vůbec neznáš.Co když jsem masový vrah, který se k tobě v noci připlíží a zabije tě.?“

,,Ze tvých rukou bych umřel rád“ zavtipkoval a já se nad tím zamyslela. Ušetřím tím spousty peněz za hotel, to je opravdu lákavé.

„ Dobrá, ale když mě budeš mít dost, normálně mě vyhodíš platí?“

,,Jo, platí, a neboj já tě nevyhodím,slibuji.“

Naši konverzaci utnula přicházející Jess,která se ná informovala, že už jsme na místě. Tak jsem s úplně cizím člověkem vycházela z letadla a mířila si to k němu domů. Nebála jsem se o sebe, ON mě ublížit rozhodně nemůže, spíš se bojím že já ublížím jemu. Ale já jsem dobrá v tom co jsem, tak jsem obavy hodila za hlavu a řítila se do nového dobrodružství.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ten příběh je strašná realita: