Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temnota 5

30.04.2010 (14:00) • VampiresGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2036×

5.

Pršelo. Těžká dešťová mračna se nahnala nad Volterru a už třetí den z nich padaly provazce vody. Aro byl v hradě sám, když vypustil gardu, poskoky, milenky a manželku. Bratři někde něco zařizovali, jak mu bylo sděleno, a on se o ně nezajímal. Poslední dobou mu bylo lhostejné, kde co kdo dělá.

Ozvalo se jemné zaklepání a do pracovny vešla ta dívenka, Jazzy. V ruce držela pomalovaný papír, který před něj předložila. Na obrázku byly tři postavy. Aro rozpoznával ženu a dva muže.

„Copak to je, zlatíčko?“

Obrátila na něj svůj vodový pohled. „Dárek,“ řekla, aniž by mu musela něco vysvětlovat. Silou si skousla horní ret, až si ho prokousla. Aro nasál vůni její krve. Oči mu automaticky zčernaly.

„Ale, ale, srdíčko, musíš být opatrná,“ řekl starostlivě. Ze stolu vytáhl bělostný kapesník a krůpěj krve ji ze rtu sestřel.

„Omlouvám se,“ zašeptala dívenka a vyšplhala se mu na klín. „Pamatuji si, jak voní poušť, když zaprší,“ řekla. „Isa mě jednou vzala na výlet. Objeli jsme město a potom jsme šly nakupovat. Mám ji ráda. Všechny děti ji měly rády.“

„Všechny děti?“ zajímal se Aro.

Přikývla. „Fiona Nestorová, moje sestra Kasia, Evan a Asher.“

Překvapilo ho to. Tolik dětí na jednom místě. Znamenalo to, že je chtěla jeho sestra přeměnit, až budou dospělými? Nebo věděla, že budou mít na něco talent? Nevyznal se v ní, nevyznal se ani ve svých bratrech.

Poslední dobou byl zmatený. Ovládaly ho emoce a vzpomínky na Isseu. I přes to, že v ní tenkrát viděl krvechtivou mrchu, nadevšechno ji milovat. Až teď si připustil, že jeho manželka je v mnoha ohledech podobná jeho sestře a všechny jeho milenky jsou brunetky.

Issea ovlivňovala chod Volterry i poté, co odešla a nikdy se nevrátila. Její pokoj bratři zamknuli a nikoho do něj nepustili, dokonce ve volterském parku stál pomník s andělem, kam každoročně nosili květiny, aby uctili její památku. Aro kolem krku nosil zlatý prsten s rubínem, který ji nestihl dát.

Rok po roku, minutu za minutou…

… hledáme štěstí, lásku a odpuštění…

… léto za létem se snažíme…

… aby nás někdo miloval a odpustil nám…

Poslední verše, které našel. Další Arova oblíbená knížka, Novalis- Hymny noci. Opravdu poslední, kterou objevil. V žádném pozdějším díle, než v tomhle z 19. století, žádnou její tvorbu neobjevil. Co se s Isseou stalo potom?

Marcus se objevil teprve včera. Přivedl si sebou drobnou světlovlasou upírku, podle všeho nějaké to století starou. Slepě ho následovala a věřila mu. Aro netušil, co s ní chce bratr udělat, ale nechal to být. Následující den a noc poslouchal, jak po Marcusovi jeho žena ječela, že si přivedl další flundru a že jestli ji nedá pryč, sbalí si saky paky a odejde. To Marcuse probralo a slíbil jí, že ji zítra dá z domu. Marcus Didyme nadevše miloval a snesl by jí modré z nebe, kdyby byla šťastná.

Caius se neobjevil ani celý následující týden a Aro se začal strachovat. Svět v dnešní době byl nebezpečné místo, a jelikož oni moc často ven nechodili, neznali ho tak dobře. Jen mu nešlo do hlavy, co by se mu mohlo stát. Ledaže by odešel dobrovolně. Ale proč by tu potom nechával všechny své věci a manželku?

A ještě ke všemu celou dobu pršelo. Jako by nestačily ty tři dny poté, co Marcus odešel. Aro nesnášel déšť ještě víc než ty rumunské bídáky a zvířecí krev. Všechno bylo mokré a on nemohl Jazzy ukázat Volterru, jak jí sliboval.

I ona poslední dobou smutnila. Ať dělal, co dělal, neusmála se na něj. Více času trávila se Suplícií, která ji učila číst a počítat, protože dívenka do školy nikdy nechodila. Aro svou manželku obdivoval. Po těch letech dávala najevo, že to mezi nimi není nijak žhavé, ale holčičku přijala za vlastní. I když to podle ní bylo jen lepší jídlo.

Srdce ti krvácí…

… když mě vidíš smát se…

… když to nejsi ty, kdo mě rozesmívá….

… když to jsi ty, komu se směju…

Srdce ti plesá radostí…

… když jsem šťastná…

… když jsi to ty, kdo mě dělá šťastnou….

… když usínám s úsměvem na rtech…

Deštivé jaro se přehouplo v léto a Volterra se ponořila do ticha a smutku. S Arem ani Marcusem nebyla řeč, pokusy o navázání kontaktu končila neúspěchem. Oběm dvěma vadilo Caiusovo chování.

Už to byl bezmála měsíc, co jejich bratr zmizel a nedal o sobě vědět. Jeho nezodpovědné chování oba dva bratry pobuřovalo a jednali tak rychle jen proto, že nechtěli ztratit dalšího člena rodiny. Issea jim stačila.

Jane, Alec, Demteri a Felix už měsíc byli na cestách a vyzvídali u ostatních upírů, jestli neviděli Caiuse. Setkali se však se zápornými odpověďmi. Jako by se blonďatý upír vypařil z povrchu zemského. Jediné místo, kam by se eventuelně mohl vypařit, bylo Volturiovým zapovězeno. Ale Aro bratrův svět nikdy nechápal. Co když Issea udělala výjimku?

Neexistoval žádný způsob, jak by se Aro mohl dozvědět, že se Caius objevil v sestřině městě. Vyjádřila se jasně- Volturiovi nejsou ve městě vítáni, pokud se pokusí dostat se do města, dopadnou hůře než Jane, jejíž tvář nyní protínaly dvě stříbrné jizvy.

Jedinou možností bylo napsat dopis. Což taky Aro udělal.

Drahá Isseo,…

Nejdražší Isseo,…

Isseo,…

Nikdy nebylo lehké vyjádřit pocity, které k tobě chovám. Až teď, po tisíciletí absence tvého smíchu ve volterrských zdech, jsem si uvědomil, jak moc tě miluji. Bylo by bláhové tvrdit, že jsi mi nikdy nechyběla. Chyběla, a jak moc. Všem jsi nám chyběla. Mohla bys mi, prosím tě, odpustit?

A pokud ke mně cítíš nezávist, slituj se alespoň nad Caiem. Od té doby, co jsi odešla, žije ve vlastním světě a jen co normálního mu dává smysl. Odpověz mi, prosím, pokud se objevil u tebe, Isseo. Prosím.

Aro

Nevěděl, jak ji má oslovit. Nechtěl psát oficiální dopis, neboť tohle byla soukromá věc, ale po tisíci let nedokázal zformulovat vhodné oslovení.

Do jeho pracovny vešel bez zaklepání Marcus. Zdálo se mu, že se z jeho pracovny stává holubník. Jazzy si sem chodila, kdy chtěla. Marcus se ani neobtěžoval zaklepat. Suplície tu dívenku učila, Jane si občas vypůjčila nějakou tu knížku.

„Vrátil se,“ vydechl úlevně a posadila se do křesla naproti Arovi. „Didyme a Athena si ho vzali do parády.“

„A?“

„Vypadá divně. Jako by ani neodešel. Jen ten výraz v jeho očích se změnil. Jako by někdo zničil jeho snový svět.“

„Issea? Šel za ní?“

Marcus pokrčil rameny. „Vypadá teď jinak, ale sám to uvidíš.“

Tohle Arovi dělalo starosti. Byla to opravdu Issea, kdo zničil Caiův svět? Nebo ho zničil sám?

Dopis, který chvíli předtím dopsal, roztrhnul a hodil do koše. Nemělo cenu ptát se sestry, jestli u ní Caius není, když se vrátil domů.

Nikdy jsem nemiloval nikoho víc, sestřičko… Omlouvám se.

< Shrnutí >

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temnota 5: