Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Temná tajemství - 2 (1/2)

10.04.2010 (09:00) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1292×

Temná tajemství (TT)

kapitola druhá

Hudba ke kapitolce

„Stanislaski, máš návštěvu!“ zavolal jeden z kolegů na Alexe, když vyšel z Lemingovy cely. Před svou kanceláří uviděl Alex skupinu policistů, jejichž smích se mísil s obvyklým hlukem stanice. Přidal do kroku, protože byl zvědavý, co se děje, ale pak uviděl a poznal její nohy. Měla je zkřížené a téměř cudně zakryté kanárkově žlutou sukní. Poznal ji, přestože na sobě měla halenku v rudém odstínu a bílé sáčko. Musel uznat, že s nenalíčenými ústy, bledou tváří a rozzářenýma očima je ještě přitažlivější. Vlasy měla přirozeně narovnané a připomínaly havraní perutě.

„Řekla jsem starostovi, že to klidně můžeme zkusit a že budeme jen rádi, když přijde na kamerovou zkoušku.“ Zvedla oči a uviděla Alexe. Mračil se na ni a ruce měl v kapsách kožené bundy. Sklonil hlavu a pohlédl úkosem na své kolegy.

„Až vás tady šéf uvidí, řeknu mu, že máte málo práce a chcete si přibrat něco ode mě.“

„Jenom bavíme tvého hosta, Stanislaski,“ řekl jeden z nich, ale pak se pomalu rozešli.

„Co pro vás můžu udělat?“ zeptal se Leah.

„No, já...“

„Sedíte mi na jedné vraždě,“ přerušil ji.

„Na něčem takovém jsem ještě v životě neseděla. Promiňte.“ Seskočila ze stolu. Bez podpatků byla o půl hlavy menší než on a Alex zjistil, že se mu to tak líbí víc.

„Přišla jsem vám poděkovat za to, jak jste vyřešil můj případ,“ dořekla vzápetí.

„Jsem za to placený.“ Myslel, že se na něj bude zlobit, když ji nechal zavřít do cely, ale místo toho se na něj usmívala přátelsky jako... jako učitelka v mateřské školce. I když si nevzpomínal, že by nějaká učitelka vypadala jako ona. Nebo voněla jako ona.

„Stejně to oceňuju. Moje producentka je sice tolerantní, ale zlobila by se na mě, kdybych provedla nějakou hloupost,“ vysvětlovala.

„Ona by se zlobila?“ zopakoval Alex, sundal si bundu a položil ji přes židli. „Zlobila by se, že se jedna z jejích scénáristek prodává v noci na ulici?“

„Dělala jsem průzkum,“ opravila ho Leah. „Dinah - to je moje producentka - trpí bolestmi hlavy. Třeba když jsme se zabývali tím zlodějem koček -“

„Kým?“ Posadil se na stůl, kde před chvílí seděla ona. „Ne, radši mi nic nevyprávějte.“ Alex zavrtěl odmítavě hlavou.

„Vlastně to byl bývalý bytař. Zajímavý člověk. Chtěla jsem, aby mi ukázal, jak by se mi vloupal do bytu. Asi trochu vyšel ze cviku. A ten alarm...“ Při té vzpomínce se pousmála.

„Dost.“ Alex zvedl ruce. Cítil, že ho taky začíná bolet hlava.

„Ale to už je dávno. Máte nějaké křestní jméno, nebo vám mám říkat prostě pane strážníku?“ Mávla nad minulostí rukou.

„Jsem detektiv.“

„Jmenujete se Detektiv?“ zeptala se.

Povzdechl si.

„Ne, to je moje hodnost. Jinak jsem Alex.“

„Alex. Hezké jméno. Po té včerejší noci bychom si snad mohli začít tykat, ne?“

Alex jen mávl rukou a něco zamumlal, ale Leah to vzala jako jasný souhlas.

„Výborně,“ zajásala potěšeně. „Takže, Alexi, nevadilo by ti, kdybych tě trochu zneužila?“

„Cože?“

„Jsi totiž úžasný.“ Přistoupila blíž. Ve skutečnosti si chtěla nenápadně prohlédnout jeho zbraň.

Voněla mu jako letní louka a milování. Takové kombinaci by neodolal žádný chlap, pomyslel si.

„Úžasný?“ opakoval zaraženě.

„Dokonalý.“ Dívala se mu přímo do očí a pořád se usmívala. Prohlížela si ho jako šaty ve výloze.

„Jsi přesně ten, koho hledám,“ dodala na vysvětlenou. Oči měla velké a ohraničené hustými, dlouhými, černými řasami. A na tváři měla dolíček. Jen na jedné.

„A koho... hledáš?“ zeptal se. I předevčírem jí chvíli tykal - než zjistil, kdo doopravdy je. Ale tehdy mu to nepřipadalo tak nebezpečně osobní.

„Vím, že máš hodně práce, ale nezdržela bych tě dlouho. Nikdy víc než hodinku,“ ospravedlňovala se.

„Hodinku?“ zopakoval. „Poslyš, to asi...“ začal se bránit.

„Nejsi snad ženatý?“

„Ženatý? Ne, ale...¨

„Tím lépe. Napadlo mě to včera v noci, když jsem šla spát.“

Proboha. Vyznal se v ženách, manipuloval s nimi obratně, uměl jim unikat, vyhýbat se jim, nezávazně se pobavit. Ale s touhle si nevěděl rady.

„Je to těžké?“ zeptala se a dotkla se jeho pistole.

„Člověk si zvykne.“

„Ráda ti ten čas, který se mnou strávíš, nějak vynahradím,“ zamumlala a Alex nevěděl, jestli má být uražený nebo v rozpacích.

„Tak počkat.“

„Jen o tom přemýšlej,“ řekla rychle. „Vím, že toho nechci málo, ale ten Matt mi dělá starosti.“

„Proboha a kdo je zase Matt?“

„Vlastně mu říkáme Zac. Poručík Zac Warield, millborkský okrsek,“ pustila se do osvětlování. Teď už ho rozbolela hlava doopravdy. Promnul si spánky.

„Millbork?“

„Vymyšlené město, kde se seriál odehrává, někde na západě. Zac je polda. Jeho osobní život je jeden zmatek, ale v zaměstnání je rozhodný, důsledný, někdy až nemilosrdný. V dalších dílech se chci soustředit na jeho práci, postupy a neúspěchy.“

„Počkej.“ Byl vždycky pohotový, ale teď mu trvalo mnohem déle, než se zorientoval. „Ty chceš pomoct se seriálem?“ tázal se po chvíli.

„Cos myslel? Samozřejmě. Stačí, když mi řekneš, co cítíš, jak postupuješ při řešení případů, v mezích zákona i mimo ně. Televizní poldové musejí meze zákona často překračovat. Moc by mi to pomohlo,“ přemlouvala ho.

V duchu zaklel a dal si ruku na čelo. Dlaň měl zpocenou.

„Ty si teda případ, Clearwaterová.“

„Nemusíš se rozhodnout hned,“ nedala se odbýt. Možná má další pistoli schovanou na lýtku, napadlo ji. Viděla to v pár filmech, ale zatím se neodvažovala se ho zeptat.

„Dneska pořádám večírek,“ oznámila, zatímco hledala ve velké tašce zápisník. „Od osmi. Jestli chceš, přiveď někoho s sebou. Třeba tvého kolegu – toho parťáka, co mluvil s Jill, vypadá sympaticky.“

„Je roztomilý.“

„Ano. Budu ráda, když přijdeš.“ Vytrhla stránku a podala mu ji. Alex si lístek vzal.

„Proč?“

„Proč ne?“ Věnovala mu úsměv. Než mohl odpovědět, někdo zavolal:

„Alexi!“

Žena, která se k němu hrnula, byla neuvěřitelně krásná, naprosto sebejistá a těhotná. Ta by se v davu neztratila, pomyslela si Leah. Alex vstal ze stolu a vzdychl.

„Rachel.“

„Na chviličku, detektive,“ řekla Rachel, přelétla Leu pohledem a obrátila se zpět k Alexovi.

„Chci tě seznámit s tvými právy,“ podotkla k němu.

„Tvoje sestra?“ vyzvídala Leah a dívala se z jednoho na druhého. Alex se na ni zamračil.

„Jak to víš?“

„Nejsem slepá. Máte stejný tvar obličeje, stejné vlasy a ústa.“

„Jsem vinna,“ přiznala Rachel. Ačkoli by ráda věděla, co má Alex s tou všímavou černovláskou, nenechala se zdržovat od svých povinností veřejného obhájce.

„Adolf Lumingo, Alexi. Nepovolená prohlídka a zabavení.“

„Ten parchant.“ Alex zkřížil ruce na prsou a opřel se o stůl.

„Měli jste povolení k prohlídce?“

„Nepotřebovali jsme ho. Pozval nás dovnitř.“

„A předpokládám, že vám dovolil, hrabat se mu ve věcech.“

„Kdepak,“ zubil se Alex.

Leah sledovala, jak si hrají se slovy, jako by odráželi tenisové míčky.

„Lumingovi se udělalo špatně. Nabídl jsem mu, že mu podám pití, a on nic nenamítal, tak jsem šel do lednice pro led a tam jsem to našel. Dvě kila. Napíšu to všechno do zprávy.“

„To nezní moc přesvědčivě, Alexi. Nikdy jsi neuměl lhát...“

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Temná tajemství - 2 (1/2):